Na únorové obloze pak vyhlížejte prchavého Merkura
Podrobněji o astronomických úkazech, které nás čekají v roce 2020, referuje pro webové stránky České astronomické společnosti Petr Horálek, který připravil nečekaně zábavný i informačně hutný text.
Na otázku, kdo je autor, odpověděla nedávno ČT: Světového úspěchu dosáhl 26. prosince Petr Horálek, 33letý fotograf, spisovatel a popularizátor astronomie. Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA) publikoval už dvacátou jeho fotografii jako prestižní Astronomický snímek dne NASA. Horálek se tak zařadil do úzké skupiny fotografů z celého světa, kterým se takového milníku podařilo dosáhnout
Petr Horálek se pochopitelně zmínil i o lednovém zatmění měsíce, ale z důvodů délky jeho textu začneme rovnou únorem (a trochu ho pokrátíme, celý ho najdete ZDE): Planeta Merkur je mezi milovníky nočního nebe vždycky třešničkou na dortu, neboť její pozorování je dosti nesnadné. Merkur se při pohledu ze Země moc nevzdálí od naší oslnivé mateřské hvězdy, a tak jej lze vyhlížet jen v dobách tzv. elongací, tedy největšího úhlového vzdálení od Slunce (když je na své dráze vlevo nebo vpravo od naší hvězdy). Další důležitý fakt pak hraje období, kdy k elongaci dojde, neboť úhel výklonu Merkurovy dráhy od středoevropského obzoru se v průběhu roku mění (vlivem sklonu zemské osy), a tak máme jen omezené možnosti, kdy Slunci nejbližší planetu pozorovat. Ty nejlepší podmínky nastávají okolo rovnodenností, konkrétně když se Merkur úhlově oddálí na východ od Slunce na jaře (je vidět na večerní obloze), anebo naopak na podzim (kdy ho můžeme vyhlížet za rozbřesku). V roce 2020 se odehrají obě varianty, přičemž první Merkurovo ´antré´ připadá na první polovinu února. Největší úhlová vzdálenost od Slunce jej bude dělit 10. února 2020, a to konkrétně přes 18°. V praxi to znamená, že prchavou planetu budeme moci vyhlížet nad jihozápadním obzorem nizoučko ještě za soumraku (konkrétně 10. února planeta zapadá zhruba 1 hodinu a 45 minut po západu Slunce). Druhá večerní viditelnost pak připadá na přelom května a června, ale v té době bude planeta už poměrně nízko.
Na jubilejním dvacátém Horálkově snímku pro NASA je pohádkově zasněžená krajina slovenské Oravské Lesné s uskupením jasných hvězd takzvaného Zimního šestiúhelníku
Březnové světlo pro fajnšmekry, zářivá Venuše v plejádách a fotogenická randezvous
K velice nevšední situaci se ovšem schýlí ke konci března, okolo jarní rovnodennosti. Ta nastává 20. března 2020. Jen o 4 dny později, 24. března 2020, se nejjasnější planeta oblohy, Venuše, octne v největší východní elongaci, při níž bude přes 46° daleko od Slunce. Právě v tomto období se na naší obloze nejvíce vyklání rovina ekliptiky, díky čemuž se Venuše stane bezkonkurenčně nejlépe pozorovatelná od roku 2012 a až do roku 2028!
A nejen to! Právě 24. března nastává také nov, díky čemuž bude možné za vůbec nejlepších podmínek vyhlížet „březnovou zář pro fajnšmekry“ – tzv. zvířetníkové světlo (na snímku dole). To se táhne podél ekliptiky (roviny zemské dráhy, která se na obloze pomyslně promítá do zvířetníkových souhvězdí – odtud ten název) a nejde vlastně o nic jiného než prach v okolí Slunce soustředěný do rozsáhlého disku, na který se ze Země díváme z boku a který rozptyluje sluneční záření. Když tedy Slunce zapadne, skončí soumrak a obloha ztmavne, nad západním obzorem lze proti hvězdnému pozadí najít mlhavý kužel neostré záře. Díky sklonu ekliptiky vůči horizontu se právě v období rovnodennosti zvířetníkové světlo od obzoru nejvíce vyklání a je tudíž večer nejlépe vidět (stejné podmínky se pak nabízejí na zářijové obloze před rozbřeskem). Kužel se navíc na konci března na opravdu tmavé obloze nese až k hvězdokupě Plejády a vytváří se slabým obloukem zimní Mléčné dráhy pozoruhodnou kompozici, o níž se každým rokem snaží mnoho fotografů na severní zemské polokouli s nějakou pěknou pozemskou krajinou v popředí. Abyste zvířetníkové světlo spatřili, potřebujete k tomu opravdu tmavé nebe daleko od zdrojů světelného znečištění. Na území Česka tak doporučujeme vyjet někam do hor, ideálně do oblastí známých pro menší vliv světelného znečištění, tedy tzv. parků tmavé oblohy. Kromě nich se pak pěkné nebe nabízí v jižních Čechách anebo na Vysočině.
Venuši najdeme prakticky na vrcholu tohoto kužele, přičemž ke dvěma nejkrásnějším úkazům se schýlí o několik dní později. V sobotu 28. března 2020 se k planetě na obloze přidá srpek Měsíce, přičemž oba objekty najdeme v blízkosti hvězdokup Plejády a Hyády v souhvězdí Býka. K unikátnímu pohledu nás pak naláká 3. dubna 2020. Právě tohoto pátečního večera se jasná večernice na nebi octne přímo v úchvatné hvězdokupě Plejády a poskytne jeden z nejfotogeničtějších pohledů k nebi v celém roce.
Dubnový roj Lyridy konečně bez svitu Měsíce
V závěru dubna nás čeká také aktivita 2600 let známého meteorického roje Lyridy (aktivita od 14. do 30. dubna, mateřská kometa C/1861 G1 Thatcher) s poměrně ostrým maximem v druhé polovině noci 21./22. dubna 2020. Maximum nastává 22. dubna v 9 hodin (tedy ve dne), ale vzhledem k tomu, že couvající Měsíc bude pouhý den před novem, budou pozorovací podmínky pro noční sledování roje prakticky ideální. Radiant roje se dostává nad severovýchodní obzor až před 21. hodinou a v průběhu noci stoupá do výšky přesahující 60° (před svítáním). Proto je vhodné pozorování směrovat vždy do druhé poloviny noci. Při predikovaném zenitovém hodinovém počtu18 meteorů se sice nelze těšit na nějakou výraznou podívanou (i když v minulosti občas roj poskytl i spršky až s 90 meteory za hodinu), ale přesto to jistě bude stát za to! Zkuste si proto 22. dubna, tedy pár hodin před maximem, přivstat a nějakou tu Lyridu uzřít či zachytit fotograficky. Pokud popřeje počasí, jistě nebudete litovat.
Červnový úplněk vyjde trošičku začmoudlý
Druhé ze dvou měsíčních zatmění (na snímku dole), které v tomto roce v česku spatříme, bude opravdu nevýrazné polostínové 5, června 2020. Přesto však za zmínku stojí, protože nabídne nevšední příležitosti zejména fotografům. V Praze Měsíc vychází ve 20 hodin 53 minut SELČ, největší přiblížení úplňku k plnému zemskému stínu se odehraje ve 21 hodin 25 minut SELČ při výšce Měsíce asi 3,5° nad obzorem. Měsíc v tom okamžiku bude svým jižním okrajem asi 0,2° severně od plného zemského stínu, takže polostínové zatmění snáze odhalí až fotografie. A právě ta by mohla být nejzajímavější, zejména při fotografickém číhání na měsíční východ za nějakými vzdálenými kulturními památkami. Soumrak bude dosti pomalý, čili Měsíc bude stoupat ještě na světlé obloze a kontrastně se vyjímat vůči objektům na obzoru. Ztmavený bude mírně z pravého spodního okraje, nejvíce jen těch několik desítek minut okolo maxima úkazu. Proč to nezkusit, že?
Léto ovládnou planetární obři a rozsvítí se noční oblaka
S létem, když přijde teplé počasí, se pochopitelně nabídne spousta příležitostí trávit čas pod noční oblohou s nejkrásnějším úsekem Mléčné dráhy. Ten nízko nad jižním obzorem doplní dvě jasné planety: obří Jupiter (14. června 2020 v opozici se Sluncem), který v malém dalekohledu ukáže až 4 Galileovské měsíce a ve větším přístroji i oblačné pásy i bouři známou jako Velká rudá skvrna, a pak především planeta Saturn, která bude v opozici se Sluncem 20. července 2020 a jistě potěší svými prstenci každého majitele už menšího hvězdářského dalekohledu. Prstence jsou totiž tak rozsáhlé, že ačkoliv je planeta Saturn od nás fyzicky okolo své opozice přes 1 miliardu kilometrů daleko, jsou jako světlý kroužek obepínající kotouček planety viditelné už ve větším binokuláru ustaveném na pevném stativu. Obě planety budou v průběhu léta dosti blízko u sebe a zároveň nedaleko Mléčné dráhy, což se znovu stane až v roce 2079.
V červnu a v červenci 2019 bude opět v kurzu možnost spatřit mrazivou krásu Nočních svítících oblak (NLC - na snímku dole), které úzce souvisí právě s meteorickým prachem a rovněž kolísáním sluneční aktivity. Ta bude i v roce 2020 v hlubokém minimu, což by mělo vytvořit výrazně stabilnější podmínky v těch vrstvách zemské atmosféry, ve kterých se NLC tvoří. Je tedy velice pravděpodobné, že rok 2020 bude na výskyt nočních oblak podobně bohatý jako rok minulý a možná se dokonce dočkáme fantastické podívané podobné té ve večerních hodinách 21. června 2019. Tehdy NLC zatáhla celou českou oblohu, což je na naše poměry opravnu extrémně vzácné.
Srpen patří ´Slzám svatého Vavřince´ s jasnou jitřenkou a ubývajícím Měsícem
Nejoblíbenější kosmický ohňostroj roku – meteorický roj Perseidy – se sice v roce 2020 netěší nejlepším podmínkám, ale jistě si ho ujít nenechejte. Jednak proto, že už neodmyslitelně patří k letnímu přírodnímu koloritu (a s tím obdobím souvisí i více volna, teplejší a často příznivější počasí, možnosti výletů do přírody a zážitků pod čirákem) a za druhé pro možnost uvidět opravdu jasné meteory ve větší četnosti. Maximum roje, za nímž stojí kometa 109P Swift-Tutlle a které s sebou nese připomenutí přes 1760 let staré nespravedlnosti (nespravedlivou a krutou popravu svatého Vavřince), vychází v roce 2020 na odpolední hodiny 12. srpna, tedy ještě v době denního světla. Měsíční fáze připadá na zhruba den po poslední čtvrti. Náš soused tedy bude svým svitem rušit vysoko nad obzorem v druhých polovinách nocí 11./12. a 12./13. srpna, kdy má smysl roj pozorovat pro výšku radiantu v souhvězdí Persea nejvíce. Nebude možné uvidět ty nejslabší meteory, ale v obou nocích se zejména mezi půlnocí a 4. hodinou ranní jistě rozzáří na několik desítek výrazných (a někdy opravdu jasných) meteorů v každé hodině.
Příznivá opozice rudé planety na říjnové obloze
Aby těch planetárních unikátů nebylo málo, je rok 2020 také jedním z nejpříznivějších pro pozorování planety Mars za posledních 49 let! Rudá planeta si svou pozornost začne získávat už v průběhu léta, kdy se pozvolna stane jednou domén druhé poloviny noci. V září již začne být pozorovatelná prakticky celou noc vyjma večera a toho nejlepšího se dočkáme během její opozice se Sluncem 13. října 2020 (tehdy bude pozorovatelná celou noc). Jen o týden dříve, 6. října 2020, se Mars přiblíží k Zemi na 62,1 milionů kilometrů, což je jen o necelých 5 milionů kilometrů dál než při jeho velké opozici v roce 2018. Vskutku tedy půjde o třetí největší přiblížení k Marsu k Zemi od roku 1971 (blíže byl jen v roce 2003 a 2018) a až do roku 2035! Planeta dosáhne jasnosti -2,4 magnitudy, čímž bude konkurovat jasnému Jupiteru (který v říjnu najdeme nízko nad jihozápadem) a úhlové velikosti přes 22”. Už ve středně velkých dalekohledech tedy uvidíme jeho polární čepičky i tmavší povrchové útvary. Planeta navíc při svém největším přiblížení bude ležet v souhvězdí Ryb a nad naším územím vystoupá do výšky více než 45° nad obzorem! Díky této výšce bude pozorování výrazně snazší než při minulé opozici v roce 2018, kdy navíc velká prachová bouře a nízká výška na obloze neumožnily sledování detailů na povrchu. Chladnější podzimní noci snad nabídnou výrazně klidnější vzduch než ty letní, během nichž byl Mars nejblíže v roce 2018, takže obraz planety snad bude ostřejší. Milovníci planet se tedy mají na co těšit, milovníci konspiračních teorií zas děsit lidi Marsem o velikosti Měsíce (ačkoliv ani tentokrát nic takového nebude). Říjen je dokonalým měsícem pro návštěvy hvězdáren – stmívá se již brzy a ještě není mrazivo. Rozhodně si tedy pozorování Marsu vepište do svého kalendáře!
V říjnu a listopadu zazáří prach z Halleyovy či Enckeovy komety
Ale zpět k meziplanetárnímu prachu. Na další zajímavý úkaz spojený s malými tělesy Sluneční soustavy si musíme počkat až do druhé poloviny října. Ve středu 21. října 2020 nás čeká významný, byť často opomíjený, pravidelný meteorický roj Orionidy (na snímku dole). Jeho aktivita trvá déle než měsíc, od 2. října až do 7. listopadu. Maximum v roce 2020 připadá na dva dny před první čtvrtí, tedy Měsíc nebude pozorování vůbec rušit. Radiant promítající se do Orionova kyje v severovýchodní části souhvězdí totiž stoupá nad obzor v průběhu pozdních nočních hodin (v té době už bude Měsíc zapadat) a nejlepší podmínky bývají ve druhé polovině noci a nad ránem. V průběhu maxima roje se tak můžeme dočkat na tmavé obloze daleko od měst až desítky rojových meteorů za hodinu, pocházejících z úlomků vůbec nejznámější vlasatice – Halleyovy komety. Obecně Orionidy nejsou moc aktivním rojem, ale občas vyprodukují i celkem jasný meteor, tzv. bolid.
Planetární kouzlení pro ranní ptáčata
Těm, kteří budou muset ráno brzo vstávat (nebo jim právě bude končit noční), zkrášlí jitro za jasného počasí ještě před rozbřeskem velice fotogenická setkání planet Merkuru, a Venuše s Měsícem a jasnou hvězdou Spica v souhvězdí Panny mezi 12. a 14. listopadem. Neboť Merkur dosáhne největší elongace (úhlové vzdálenosti od Slunce) 10. listopadu, bude několik dní právě v časných ranních listopadových hodinách před rozbřeskem a při něm pozorovatelný jako nápadný objekt nízko nad východojihovýchodem. Mnohem nápadnější bude Venuše, jejíž třpytivé záře si nelze nevšimnout. Okolo 10. listopadu dvojici planet najdeme v 5:40 nad obzorem ve společnosti hvězdy Spica a ve zmíněném období mezi 12. a 14. listopadem tuto trojici nápadných objektů doplní úzký měsíční srpek s popelavým svitem. Nebeské setkání bude viditelné vždy tak hodinu, než se obloha rozzáří pokročilým svítáním.
Nebeský ohňostroj nad zimní pohádkou
Posledním skutečně excelentním pravidelným meteorickým rojem budou v roce 2020 Geminidy, které mají nejlepší pozorovací podmínky (podobné budou až v roce 2023!). Mateřským tělesem roje Geminid je planetka (3200) Phaeton, pravděpodobně bývalá a dnes již vyhaslá kometa. Radiant roje se nachází východně od dvou nejjasnějších hvězd souhvězdí Blíženců, hvězd Castor a Pollux. Na prosincové obloze vychází už za večerního soumraku a během noci stoupají vysoko nad jižní obzor, kde vrcholí po půlnoci. Nejvíce meteorů lze tedy vždy očekávat mezi půlnocí a 3. hodinou ranní. Meteory jsou pomalé a často poměrně jasné, se stoupající výškou radiantu stoupá frekvence nad 100 meteorů v hodině! Maximum nastává nejpříznivěji, jak to jde: v noci ze 13./14. prosince, konktrétně v 1:50 SEČ, tedy v době nesmírně vysoké polohy Blíženců nad obzorem. Aby toho nebylo málo, Měsíc je právě v den maxima v novu. Za ideálních podmínek (jasno celou noc) lze v průběhu maxima roje zachytit i přes 1000 meteorů za noc! Pokud už bude někde ležet sněhová pokrývka, nenechte se zradit mrazem a zkuste aspoň na pár chvil strávit čas pod nebem. Padající hvězdy nad ladovskou krajinou jsou vskutku pohádkovým zážitkem.
Předvánoční podívaná století: Saturn kousek od Jupiteru
A to nejlepší nakonec. Pondělí 21. prosince 2020 se zapíše do kronik jako den s velkým D mezi nejpozoruhodnější a nejvzácnější úkazy tohoto století. Planety Jupiter a Saturn najdeme již za soumraku, okolo 17. hodiny, v neskutečně těsné blízkosti. Obě planety bude dělit pouhých 6’ (zhruba pětina průměru měsíčního úplňku) a pohled dalekohledem umožní spatřit obě planety i s jejich měsíci jako jakýsi měsíčně-planetární shluk. Vyjma planet se totiž ve zorném poli ukáží i Jupiterovy měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callisto spolu se Saturnovým Titanem, Rheou, Thetys nebo Dione (případně dalšími podle průměru dalekohledu). Takto ´Velká konjunkce´ obou planetárních obrů a rodin jejich měsíců nastala naposledy 16. července 1623 a znovu se podobného pohledu dočkají až další generace 15. března 2080. Je to tedy vskutku úkaz století!
Na pozorování to ovšem bude chtít vyjet někam do hor, či alespoň do míst s ideálně odkrytým jihozápadním obzorem (a samozřejmě perfektním počasím). Dvojice planet bude už v 17 hodin jen nějakých 10° nad obzorem. V 18 hodin, kdy už bude dostatečná tma, se planety snesou ke 3° výšky nad obzor a o půl hodiny později, v 18:30, zapadají. Pokud bude čistý vzduch, nejlepší cestou je vyhlížet planetární setkání ještě za denního světla se světelným dalekohledem ustaveným na montáži, který obě tělesa zobrazí i na světlém nebi a bude je držet v zorném poli až do jejich západu. Ostatně, maximální přiblížení nastane ve 14:24 SEČ, ještě asi hodinu a půl před západem Slunce. Nejvzácnější události jsou holt vždycky velice prchavé…
|