Vyřezávali v kůlně, pak se přesunuli do světnice; vstupné byl bochník chleba a láhev kořalky. K adventu patří betlémy, kde mají ty nejkrásnější?

Foto: Třebechovické muzeum betlémů

Popisek: Třebechovický Proboštův betlém vznikal dlouho, jeho tvůrce kvůli němu zanedbával své hospodářství

FOTO, VIDEO Betlemářství patří na seznam tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje, rozhodla o tom Rada kraje na počátku listopadu. Zaštiťující organizací je Třebechovické muzeum betlémů. Kulturní statky, které jsou na krajském seznamu, lze nominovat na republikový seznam tradiční lidové kultury. Na Královéhradecku mají ostatně dva nejkrásnější a nejslavnější betlémy, třebechovický Proboštův betlém a Utzův mechanický betlém, jejichž historii se trochu podíváme na zoubek. A protože začíná advent, zpracovali jsme pro vás i přehled výstav betlémů po celém kraji…

„V našem kraji máme spousty aktivních betlémářů, kteří jsou součástí živé tradiční lidové kultury. Vyřezávají figurky nejen ze dřeva, ale betlémy vytvářejí z různých materiálů a pomocí dalších technologií, například paličkování, šití, výroba z kamínků, skla, slaného těsta či z kukuřičného šustí. Zápisem na krajský seznam kulturních statků chceme rozvíjet a podporovat tuto řemeslnou tradici v našem regionu,“ říká náměstkyně Martina Berdychová, do jejíž gesce spadá oblast kultury. Zapsaný statek je vymezen hranicemi Královéhradeckého kraje, ve kterém se nachází několik tradičních betlemářských oblastí: Krkonoše a Podkrkonoší, Královédvorsko, Náchodsko, Broumovsko a oblast Orlických hor.

Fenomén, který přesahuje hranice republiky

„Betlemářství můžeme označit jako vysoce reprezentativní fenomén nejen na úrovni Královéhradeckého kraje, ale i jako fenomén, který přesahuje za hranice naší republiky,“ doplňuje náměstkyně Berdychová. Do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury, který byl zřízen v roce 2011, je k 4. listopadu 2019 zapsáno Východočeské loutkářství, Tradice generačního předávání krajkářství ve Vamberku a Betlemářství. Vedením seznamu je pověřeno Muzeum východních Čech v Hradci Králové.

České sdružení přátel betlémů

Na území České republiky sdružuje tvůrce betlémů České sdružení přátel betlémů. Sdružení udržuje a rozvíjí betlemářskou tradici, provádí dokumentační činnost historické i současné betlemářské tvorby. Prostřednictvím regionálních poboček rozšiřuje obecné povědomí o této živé tradici. Jedna z nich se nachází v Hradci Králové. Odborným garantem tradice betlemářství nejen v Královéhradeckém kraji je Třebechovické muzeum betlémů, které mimo jiné zajišťuje dokumentaci statických a mechanických betlémů z tradičních betlemářských oblastí.

Nejsilnější tradici mělo řezbářství v Orlických horách a Krkonoších, kde je nejvíce známá výroba vyřezávaných dřevěných betlémů zhotovených tradičně ze dřeva. Nejznámější je třebechovický Proboštův betlém, který byl v roce 1999 prohlášen za národní kulturní památku, a dále Utzův mechanický betlém v Olešnici v Orlických horách.

Třebechovický Proboštův a Utzův mechanický, to jsou dva nejslavnější betlémy

Jejich příběhy přináší web Třebechovického muzea betlémů, podívejme se napřed na první z nich… Nejcennějším a nejobdivovanějším betlémem je bezesporu unikátní mechanický betlém lidových řezbářů Josefa Probošta, Josefa Kapuciána a autora mechanismu Josefa Frimla. Třebechovický Proboštův betlém je jediným betlémem v České republice prohlášeným za národní kulturní památku, což se stalo v roce 1999. Celý betlém včetně mechanismu byl vytvořen ze dřeva před více než sto lety. Na ploše 6,9 x 1,9 x 2,2 metry se nachází více než 2 000 vyřezávaných dílů.

Pohled na jesličky, foto Třebechovické muzeum betlémů

S tvorbou betlému začal Josef Probošt v roce 1882, když se s pomocí svých přátel pustil do vyřezávání jesliček jako dárek pro svou ženu. Té je daroval v roce 1885. Poté se jesličky rozhodl rozšířit na celý betlém. Údajně si měl objednat nářadí až z Vídně. O první rady se obrátil k místnímu řezbáři Janu Krištofovi. Chtěl vytvořit betlém, který „bude největší a nejkrásnější na světě, takže se na něj určitě přijede podívat z Vídně sám císař pán.“

Vyřezávání napřed probíhalo v kůlně u Proboštů

Později přizval Josef Probošt ke spolupráci řezbáře Josefa Kapuciána, který se zestárlý a takřka hluchý vrátil z cest po světě. Probošt mu nabídl stravu a ubytování jako odměnu za spolupráci na betlému. Kapucián nabídku přijal a ujal se vyřezávání figurek. Sám Probošt vytvořil jen několik postaviček, podílel se hlavně na scénografii, tvorbě krajiny, architektuře, řešení konstrukčních problémů a organizaci práce. Vyřezávání probíhalo v kůlně u Proboštů. Po dokončení biblické části Probošta dostihly výčitky svědomí, že se nevěnuje hospodářství a práci načas přerušil. Pak ale dostal nápad ztvárnit i obyčejný život třebechovických obyvatel a tvorbě zcela propadl.

Kapela, foto Třebechovické muzeum betlémů

Betlém a jeho tvůrci se přesunuli do světnice po nájemnících. Zde se scházeli tzv. ´betlémáci´. Mezi ně kromě obou Josefů patřili písmák Jan Kupka, švec Odónek Černý, sedlák Hejcman, cestář Matouš z Boru, truhlář Jan Podstata, Zvoníček od kapličky, bednář Brouček, tkadlec Karel Zelený, řezník Antonín Kolenec a mladý železničář Jan Sedláček z Bědovic. Vzhledem k velkému zájmu zapojit se do této tvůrčí skupiny vymysleli betlémáci podmínky pro přijetí do skupiny: zájemce musel donést bochník čerstvě upečeného chleba, velký pletenec buřtů a rovněž několik lahví kořalky. Ti přicházeli i s nápady na nové figurky. Pomáhali rovněž s vyhledáváním předloh v knihách o antickém umění a v tehdejších pohlednicích, které reprodukovaly renesanční sochařská díla. Inspirovali se i v rytinách ilustrované české bible od Karla Bellmanna z roku 1864. Ve městě se řezbářům dostalo posměchu, ale i podpory. Například Proboštův bratr Karel (1851–1900), jenž pracoval jako tajemník purkmistrovského úřadu v Třebechovicích, přicházel za oběma Josefy s řadou nápadů na nové figurky. Betlém uvedl do pohybu sekerník Josef Friml.

Darované peníze Probošt většinou propil

Poprvé byl betlém vystaven ještě za Proboštova života v roce 1906 na výstavě Zemské jednoty řemeslnické v Chrasti u Chrudimi. Získal diplom a zlatou medaili „Práci a pokroku“, avšak žádnou finanční odměnu, kterou Probošt nutně potřeboval. Po vzoru podkrkonošských betlémářů uvažoval, že by své dílo umístil na valník či podvozek a vydal se s ním na cesty po poutích, jarmarcích a výstavách. Ze vstupného chtěl hradit alespoň část ztrát, které vznikly na Proboštově hospodářství během tvorby betlému. Po Kapuciánově smrti v roce 1908 přibylo již jen několik postaviček. V roce 1914 se divákům představil v Chocni. Během první světové války Probošt spolu s Janem Sedláčkem betlém drobně přestavoval, doplňoval o kulisy, vylepšoval pohyblivý mechanismus a vyměňoval figurky za povedenější. Údajně měl být k betlému pro větší efekt připojen ještě flašinet hrající koledy, ten se ale nedochoval. Darované peníze příležitostných návštěvníků Probošt většinou propil.

Utzův mechanický betlém: Postavičky hýbají hlavou, rukama i nohama

V Olešnici v Orlických horách najdete v budově obecního úřadu Utzův mechanický Betlém. Můžete si ho zde prohlédnout a seznámit se s jeho historií, jak píše Olešnice na svém webu... Josef Utz se narodil 29.9.1896 v Horní Olešnici, jeho rodiče Jan a Arnoštka zde vlastnili nevelkou, zhruba pětihektarovou usedlost. Dětství prožil asi podobně jako většina jeho vrstevníků. V roce 1902 začal navštěvovat Olešnickou obecnou školu. Po osmi letech povinné školní docházky ovlivnila jeho další život velká náhoda: v sousedství Utzových stál starodávný mlýn. V roce 1910 bylo vodní dílo přebudováno na elektrárnu. Pro mladého Josefa byly nové stroje a zařízení vyrábějící tajemnou sílu obrovským magnetem. Záhy také zjistil, že se elektrický proud dá využít i na jiné účely než na svícení.

Rodinná fota Josefa Utze. Zdroj Wikimedia Commons

Již před první válkou měl dva stavy na elektřinu

Neváhal a již před první světovou válkou si nechal v rodičovském domě instalovat dva tkalcovské stavy poháněné elektrickými motory. Vždyť ještě nedosáhl zletilosti a už pracoval na nejmodernějším zařízení v širokém okolí. Brzy přišla válka, která tkalcovskému řemeslu vůbec nepřála a většinu tkalcoven umlčela. Jak válku přežil Josef Utz? Nemáme z tohoto období zatím žádné zprávy, ale pravděpodobně byl povolán k vojsku. Další zpráva pochází z poloviny 20. let. Josef tehdy opravil malou tkalcovničku v Horní Olešnici se čtyřmi stavy poháněnými přímo vodou. Působil zde až do roku 1933 a během této doby se zřejmě také oženil.

Konec slibného rozvoje drobných tkalcoven ukončila světová hospodářská krize. V této době si manželé Utzovi koupili budovu, kde si zřídili byt a tkalcovnu s osmi stavy. Ale ani v nové budově se tkalcování příliš nedařilo a doléhala na ně hospodářská krize. Někdy v této neveselé době zřejmě začal Josef Utz spřádat plány na sestavení velkého mechanického betlému. Je možné, že v této práci hledal nějaký únik od smutné reality - tkalcování příliš nevynášelo a jeho manželství stále zůstávalo bezdětné. O inspiraci v té době nebyla nouze. Dosti velký, ale zřejmě mechanický betlém měli v olešnickém mlýně u Černých již v době Utzova dětství.

Svůj betlém začal stavět v prvním patře svého domu

Místnost byla vybavena transmisí - Utz tedy neměl problémy s pohonem betlému a se zkouškami celého mechanismu. Ke stavbě přistupoval s rozvahou a veškeré své nápady nosil v hlavě, tudíž se nedochovala žádná dokumentace. Poměrně primitivní prvky dokázal mistrně prostorový přenos rotačního posuvného i kyvného pohybu do jemných a citlivě řešených viditelných částí betlému. Místem příliš nešetřil, půdorys této konstrukce činil zhruba pět krát dva metry. Poblíž zadního trámu běží po celé délce betlému jeho základní pohonná součást, kovový transmisní hřídel začínající dřevěnou řemenicí. Tento princip Utz ´opsal´ z obvyklého uspořádání tehdejších výrobních prostorů a zřejmě i použil díly tovární výroby určené pro tkalcovské či jiné výrobní stroje.

Na snímku vypadá Utzův betlém celkem obyčejně, jeho význam spočívá v tom, že se figurky pohybují - lepší představu si uděláte, když se podíváte na video, foto obec Olešnice

Výsledkem je neobvykle robustní část s mohutnými železnými šnekovými převody a kuličkovými ložisky působícími v betlému trochu neobvykle. Transmise pohání prostřednictvím hřídelí a dalších dřevěných řemenic dva horizontálně se otáčející kožené řemeny s nanýtovanými kovovými trny. Jde o pohon ´daráků´, postav kráčejících k ústřednímu prostoru betlému, které Utz pojal natolik specifickým způsobem, že je považuji za nejtypičtější jeho práce. Utz chtěl trumfnout konkurenci a rozhodl se, že jeho daráci budou skutečně kráčet. Nepojedou strnule na páse, jako bylo obvyklé u jiných tvůrců, jeho postavy budou hýbat hlavou, rukama i nohama, dokonce se v některých případech budou i vzájemně přibližovat či vzdalovat. Prostě vytvoří dokonalou iluzi průvodu přicházejícího oslavovat narození Ježíška.

Jesličky jsou vrcholným dílem

Aby se figury mohly pohybovat, je každá umístěna na samostatném čtyřkolovém vozíku s jednou nápravou se tvaru dvojdílného klikového hřídele. Pákový mechanismus převádí otáčení hřídele při pohybu vozíku vpřed na kyvný pohyb nohou postavy. Není to nijak snadné a nejjednodušší ´darák´ nemá méně než třicet součástí. U nejsložitějších dochovaných uskupení je počet dílů asi dvojnásobný. Sta a sta součástí a dílků musel Utz zhotovit jenom pro tento průvod. Bohužel jsou mnohé zajímavé a atraktivní části souboru dnes ztraceny, zůstalo nám pouze dvaatřicet funkčních vozíků. Plné obsazení obou pásů jich přitom vyžaduje třicet šest.

Další pohled na Utzův betlém, foto obec Olešnice

Pomalu se dostáváme k ústřední části betlému, k jeho jesličkám. Utz je pojal velkoryse, bez bázně se pustil do řešení tohoto mechanického oříšku, korunovaného asi nejkvalitnějším řezbářským provedením postav. Tradiční scéna se svatou rodinou, domácími zvířaty v pozadí a třemi pastýři vítajícími novorozeně je oživena více než desítkou pohyblivých dílů jednotlivých figur. Navíc se autorovi podařilo vložit do této konstrukce malou lahůdku - mechanismus gramofonu se dvěma talíři a přenoskou, která střídavě přehrávala první a druhou desku. Tady Utz asi dosáhl vrcholu svého umu a konstrukční odvahy, došel k místu, kterým dal zřetelně najevo své schopnosti.

Betlém zůstal nedokončený

Možná by dokázal víc, ale nebylo mu souzeno, aby celé dílo dokončil. Zcela náhle, uprostřed práce se stal obětí tragické nehody. V osudovou sobotu. listopadu 1944 cosi potřeboval uříznout na cirkulárce, snad nějaký další díl kulis k betlému. Řezaný špalek se však vymrštil, zasáhl jej do hlavy a na následky zranění zemřel. Betlém zůstal rozpracovaný tak, jak jej Utz opustil. Funkční jesličky a dva proudy daráků s exoticky vyhlížejícími kulisami ještě několik let těšily oči mnohých zvaných i nezvaných příchozích. Bohužel zcela pustá zůstala horní etáž betlému a bez pohybu zřejmě setrvávala i stupňovitá krajina připravovaná pro zasazení mnoha drobných statických a pohyblivých figur. Hrob na olešnickém hřbitově, ve kterém spočinuly ostatky Josefa Utze, ještě dýchal čerstvou hlínou, když nadešla doba, která změnila takřka vše, co se změnit dalo. Květnový konec války v sudetských obcích radikálně změnil dosavadní běh života.

Rozebraný betlém schovali na půdu

Betlém se stal národním majetkem spolu s tkalcovnou a se vším, co se v ní nacházelo. Majetek byl přidělen národnímu správci. Marie Utzová nadále bydlela v domě se svou matkou. Po smrti své matky v roce 1951 se u Marie začala projevovat její dlouho potlačovaná duševní nemoc. Marie Utzová zemřela v březnu roku 1953, když předtím odkázala majetek své pražské sestře Růženě Vlčkové.

Olešnická tkalcovna s betlémem osiřela a stala se, tak jako desítky podobných opuštěných stavení ve vesnici, předmětem zájmu nevítaných návštěvníků. Paní Vlčková někdy v té době vyhledala Klárovi, své známé, kteří jako jedni z mála starousedlíků zůstali v Olešnici a požádala je o úschovu betlému. Tak se rozebraný betlém dostal na půdu a paní Vlčková hledala způsob, jak s ním naložit. Na podzim roku 1967 byl převezen do rychnovského Okresního muzea. V depozitáři muzea přečkal bezmála třicet let. Jeho cesta k návratu začala až po roce 1990, kdy se spojeným úsilím rodiny Vlčkovy, olešnické kronikářky paní Lemfeldové, ředitelky rychnovského muzea paní Mgr. Ivany Krejčí a pracovníků muzea vrátil zpět do místa, kde byl vytvořen. Znovu sestavený a provozuschopný Utzův betlém byl zpřístupněn veřejnosti v neděli 30. dubna 2000 k příležitosti olešnického majálesu. V letech 2013 až 2016 byl betlém odborně restaurován panem Kamilem Andresem z Třebechovic, byla vytvořena dokumentace pro další restaurátory.

Vložil: Markéta Vančová