Nejvýznamnější památky v Hradci Králové
Katedrální kostel sv. Ducha
Foto Královéhradecká diecéze
Katedrální chrám sv. Ducha patří k nejvýznamnějším památkám Hradce Králové. Počátky majestátní gotické cihlové stavby založené královnou Eliškou Rejčkou, vdovou po králi Václavu II., se uvádějí do roku 1307, první věrohodná zpráva pochází z roku 1313. Stavební práce spojené s vybudováním trojlodí, presbytáře a se založením věží byly uskutečněny ještě před požárem města roku 1339. Poté byl značně poškozený kostel opravován a teprve někdy kolem roku1360 výstavba pokračovala dokončením věží a zbudováním sakristie a jižního, tzv. Královského vchodu s předsíní. Datum ukončení stavby není známo, ale v době pobytu královny Elišky Pomořanské v Hradci roku 1378 byl farní chrám již na vrcholu slávy.
Roku 1407 zachvátil celé město zničující požár, vážně poškozen byl i kostel sv. Ducha. Při jeho opravě byla k severní lodi přistavěna podélná kaple. Za krále Jiřího z Poděbrad byla roku 1463 po celé šířce kostela postavena kruchta a zasazeny nové okenní kružby. V roce 1484 kostel znovu vyhořel, roku 1509 vyhořela jižní věž a po požáru roku 1533 muselo být opraveno celé západní průčelí. Kostel značně zpustošili Švédové při svém pobytu v letech 1639-1640. Při příležitosti založení královéhradeckého biskupství v roce 1664 byl kostel povýšen papežem Alexandrem VII. na katedrálu.
Barokní úpravy v letech 1783 - 1789 značně popřely původní gotický ráz. O 100 let později (1864-1874) architekt František Schmoranz přistoupil k náročným stavebním úpravám v novogotickém slohu, kdy byly odstraněny veškeré negotické úpravy a provedeny malby oken. V roce 1898 vyzdobil interiér katedrály malíř Jan Heřman a v roku 1901 byla provedena oprava věží a přístavba nárožních věžiček podle návrhu stavitele Ludvíka Láblera. Na přelomu 70.- 80. let 20. století byla provedena celková obnova katedrály.
Kaple sv. Klimenta
Foto Královéhradecká diecéze
Svým založením je kaple sv. Klimenta některými kronikáři pokládána za jeden z nejstarších kostelů nejen v Hradci Králové, ale i v Čechách. Tato teorie o stáří kostela nebyla prokázána. Zmínka o této stavbě je v kronice Opatovického kláštera k roku 1134, kde se uvádí, že jediným známým kostelem ve zdejším místě je právě kostel sv. Klimenta. Na místě tohoto patrně dřevěného kostela byla kolem roku 1260 vystavěna kaple z gotických cihel (dokladem je zbytek záklenku v rohu dnešní Bílé věže).
Založení sousedního kostela sv. Ducha na počátkem 14. století se dokládá tím, že kaple sv. Klimenta již kapacitně nepostačovala. V roku 1339 postihl Hradec Králové zničující požár, takže město vyhořelo a předpokládá se, že spolu s farou a kostelem sv. Ducha vyhořela i kaple sv. Klimenta. Byla však obnovena a používána řádem minoritů. Za ničivých husitských válek byla patrně poškozena i kaple sv. Klimenta. V té době se konaly bohoslužby pro Němce v kostele sv. Ducha a pro Čechy v kapli sv. Klimenta (odtud název Česká kaple).
V 16. století se v kapli sv. Klimenta již bohoslužby nekonaly a kaple sloužila jako skladiště soli, obilí i zbraní. V roce 1574 byl jihozápadní roh kaple zbořen a ke kapli byla přistavěna Bílá věž. Vchod do kaple byl a do dnešního dne zůstal, renesančním portálem přes přízemí Bílé věže. Až v roku 1680, po návštěvě císaře Leopolda, nechal duchovní správce Sartorius na své náklady kapli sv. Klimenta opravit. Naposled se v původní stavbě sloužila mše svatá 9. dubna 1714 a hned nato se začala bořit, aby mohla být vystavěna nová. Na místě zbořené kaple nechal biskup Jan Adam hrabě Vratislav z Mitrovic vystavět dnešní barokní kapli podle návrhu architekta Giovanni Santiniho. V listopadu 1717 se již konala první bohoslužba. Komplexní obnova byla provedena v letech 1995 - 1999.
Bílá věž
Foto Youtube / repro
Renesanční zvonice (kampanila) byla postavena v letech 1574-1589 za panování císaře Maxmiliána II. Sloužila městu zároveň jako strážní a požární věž. Její původní název byl Nová věž, teprve v pozdějších letech se ujalo označení Bílá věž a to pro bílý kámen, který byl na její stavbu lámán u obce Boháňka – Skála.
Už v roce 1509 byly místními řemeslníky položeny základy věže, která byla tehdy vystavěna po první římsu. Stavba pak pokračovala z finančních důvodů až roku 1574, kdy ji vedl stavitel jménem Burian s mistrem kameníkem zvaným Vlach. Do roku 1579 byla vystavěna 4 patra, roku 1580 patro páté s klenutými komůrkami pro hodiny a kamenný ochoz se světničkou hlásného. V roku 1589 byla věž završena krovem, na který byla osazena měděná báň s lucernou a pozlacenou hvězdou.
Roku 1729 byla uskutečněna první rozsáhlejší oprava věže, při které byla na vrchol báně osazena měděná makovice a osazen z měděného plechu vytepaný hradecký znak a šesticípá hvězda, dílo hradeckého kotláře Jana V. Blajvejse. Roku 1839 bylo již nutno postavit novou báň. Při této příležitosti byla sňata a otevřena makovice. Uvnitř se nalezla zinková deska z roku 1729, tolar a mince z doby Karla VI. Když byla makovice dne 11. 9. 1839 opětovně osazována na věž, byly do ní kromě původních památek vloženy rukopisy básní V. K. Klicpery, kopie plánu města před výstavbou pevnosti, sáček s mincemi ze 17. stol. a další drobné předměty.
Dne 4. července 1929 byla makovice na Bílé věži poškozena větrnou smrští a opět se opravovalo. Také v roku 1935 probíhaly opravy dřevěných konstrukcí a výměna měděného krytu báně. V letech 1989 - 1993 proběhla obnova věže.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Foto Wikimedia Commons / Palickap
Kostel Nanebevzetí Panny Marie byl vystavěn jezuity v letech 1654-1666 podle plánů řádového stavitele Carlo Luraga. Fundátorem stavby byl plukovník lichtenštejnského pluku císaře Ferdinanda II. a majitel panství Kostelec nad Orlicí Kašpar Gramm. V roce 1762 byl kostel značně poškozen požárem, ale ještě dříve byl vyloupen pruskými vojáky. Již roku 1765 byl obnoven stavitelem F.Kermerem a opětovně vysvěcen.
Po zrušení jezuitského řádu roku 1773 se kostel stal garnisonním (vojenským) kostelem. V roce 1857 začala armáda do té doby nepříliš udržovaný kostel opravovat, přičemž na střeše vypukl požár. Shořely obě věže i střecha, byly poškozeny tři zvony. Roku 1900 se kostela opět ujal Řád Tovaryšstva Ježíšova. Jezuité kostel důkladně opravili a od té doby je zase významnou církevní stavbou Hradce Králové.
Biskupská rezidence, č. p. 35
Foto Wikimedia Commons / Prazak
Byla vystavěna na místě tří měšťanských domů v letech 1709 - 1716 podle plánů Giovanni Santiniho nákladem biskupů královéhradecké diecéze Tobiáše J.Beckera a Jana Adama hraběte Vratislava z Mitrovic. Roku 1777 bylo průčelí objektu zvýšeno o druhé patro. Palác dostal v zásadě dnešní podobu a vznikl tak reprezentační biskupský palác, který umožňoval trvalý pobyt biskupů v sídelním městě. Do té doby sídlili královéhradečtí biskupové na zámku v Chrasti u Chrudimi. V roce 1897 zničil oheň šindelovou střechu. Byla opravena, dostala mansardový tvar a krytinou byla ornamentální břidlice. Komplexní obnova biskupské rezidence proběhla v letech 1991 - 1993.
Mariánský sloup
Foto město Hradec Králové
Uprostřed Velkého náměstí stojí jeho dominanta – 19 metrů vysoký barokní mariánský sloup postavený na paměť ušetření města od morové epidemie v roku 1716. Hradecký historik Ludvík Domečka (1915) přisuzuje autorství Giovanimu Battistovi Bullovi, historik Ivo Kořán spíše Janu Pavlu Cechpauerovi. Vznik díla se datuje do roku 1717.
Radnice č.p. 1
Foto město Hradec Králové
Budova bývalé radnice č.p.1 na Velkém náměstí prošla mnoha slohovými přestavbami. Gotické sklepy dnes připomínají dobu založení původního domu, ale podrobnější informace chybějí. První zmínka o radnici je z roku 1418. Roku 1588 byla budova radnice opravována, získala renesanční podobu, v této době zde bylo zřízeno i vězení. Roku 1696 byla vystavěna dřevěná věžička s hodinami. V roce1742 byla připravována přestavba radnice stavitelem Františkem Kermerem. Ale až v letech 1786 byly vystavěny nové věže s hodinami, které byly uvedeny do chodu roku 1790, když byla zbořena původní věžička.
Po pozdně klasicistní přestavbě (1851 - 1852), kterou prováděl stavitel František Dobrkovský podle plánů architekta Wittmanna, byly v budově zřízeny úřadovny zemského soudu, okresního zastupitelství a hejtmanství. Po 2. světové válce byla budova využívána k různým účelům (učebny pro kadeřnice, fotografické učiliště, stanoviště sanitních vozů apod.) a postupně opouštěna pro zchátralý stav, aby v letech 1994 - 1996 byla provedena celková rekonstrukce objektu. Kromě reprezentačních místností primátora města, jsou všechny prostory objektu pronajímány soukromým subjektům (kanceláře, kavárna apod.).
Bývalý Okresní dům
Foto Wikimedia Commons / Petr Doležal
Při zadání městské zakázky projektu Okresního domu architektu Janu Kotěrovi roku 1901 nebylo jeho bezprostředním úkolem navržení kancelářské budovy, ale budovy hotelové, která se měla provozně spojit s rohovým starším hotelem budovou s pseudorokokovou fasádou z roku 1897 od architekta Viktora Weinhengsta. V budově Okresního domu pouze první patro bylo vyhrazeno úřadovnám tehdejšího okresního výboru. V letech 1903 – 1904 byla stavba okresního domu realizována. Roku 1910 byl celý Okresní dům začleněn do Grandhotelu a přešel do majetku dosavadního nájemce.
Městské historické a průmyslové muzeum
Foto Muzeum východních Čech
Roku 1898 věnovalo město na stavbu historického a průmyslového muzea pozemek na nábřeží Elišky Pomořanské. Již v tomto roce první návrhy zpracovával architekt Jan E. Koula. Ty však představitele města příliš neuspokojovaly. V době, kdy byl stavěn Okresní dům navržený architektem Janem Kotěrou, byly u tohoto architekta objednány návrhy budovy muzea a na jejich základě byla roku 1907 objednána podrobná stavební dokumentace. Monumentální budova muzea na městském nábřeží byla realizována v letech 1909 – 1912 a stala se symbolem nastupující české moderny.
Labská elektrárna - Hučák
Foto Wikimedia Commons / Petr Doležal
Výstavbě labské elektrárny předcházela regulace Labe započatá roku 1907, jejíž součástí bylo zrušení starého jezu „Hučáku“. Projekt stavby vodního díla vypracoval tehdejší ředitel Elektrických podniků pražských, který upozornil, že vodní elektrárna na tak proměnném toku musí mít parní rezervu. Parní elektrárna vybudovaná roku 1909 byla tedy první etapou tohoto díla. oku 1910 v rámci 2. etapy výstavby byla zahájena stavba jezu, mostu a turbínové stanice pro hydroelektrárnu. Vodní turbíny začaly dodávat elektrickou energii na počátku roku 1912. Stavba betonového mostu se segmentovým jezem byla dokončena již koncem roce 1911. Ve 3. etapě roku 1912 byla rozšířena kapacita elektrárny o velkou parní turbínu. Výstavba pokračovala dalšími etapami po 1. světové válce v letech 1923, 1926 a 1930, kdy byla elektrárna stavebně ukončena.
|