Mistr Raiki vysvětluje, jak neztratit energii. Záhady života

S velkým zájmem jsem se díval na fenomén Reiki, ale množství protichůdných informací mě od něj dlouho odrazovalo. Teprve po delší době jsem narazil na pana Václava Víta.

Na jedné straně se mluvilo o jednoduchosti a účinnosti systému, zatímco druhá strana tvrdila, že jde jen o byznys a podvod. Teprve po delší době jsem narazil na pana Václava Víta, který je nejen učitelem Reiki, ale zabývá se i celostní medicínou a mnoha dalšími zajímavými oblastmi. Tento člověk mě velice zaujal…

Pane Václave, jaký byl ten klíčový moment, kdy jste se dostal k léčitelství a alternativní medicíně?

Stalo se to už dávno, v době, kdy jsem jako zdravotnický instruktor učil první pomoc ve školách a podnicích. Na jedno doškolování přišel lékař, můj kamarád, biochemik a zároveň úžasný proutkař. Po obědě jsme se chodili osvěžit do přírody a on nám ukazoval, jak funguje virgule, větvička, která reaguje na proudy vody nebo energie. Já jsem byl tehdy tvrdý materialista a smál jsem se tomu. Řekl jsem mu: „Dej mi nějaký proutek, tohle přece nemůže fungovat.“ No, on to udělal a poslal mě na louku. K mému překvapení se mi ta větvička začala v rukách kroutit. Držel jsem ji pevně, ale byla to taková síla, že se mi pupeny z proutku oloupaly do dlaně. Byl to pro mě naprosto neznámý zážitek, úplně jiná síla, než jsem kdy poznal. Vyvedlo mě to z míry natolik, že jsem virguli zahodil, ale kamarád se smál, a pak zcela vážně prohlásil: „Pracuj s energiemi, tobě to bude fungovat.“

A od té chvíle jste se tomu začal věnovat naplno?

Přesně tak. Jakmile se do toho člověk ponoří, každá zodpovězená otázka vyvolá další nezodpovězenou. Je to cesta, která se nikdy nezastaví. Bylo mi tehdy 33 let, dneska je mi 67 a pořád se něco učím. Neustále objevuji nové věci. Tenkrát se ve mně něco zlomilo, z přesvědčeného materialisty jsem přešel úplně jinam. Začalo mě zajímat, jaký vliv mají tyto věci na zdraví a co všechno se s tím dá dělat.

Jak jste se seznámil s Reiki?

Po nástupu cesty práce s energiemi jsem začal vnímat, že i já mám nějakou energii, která funguje. Když někoho bolela záda a já mu dal ruce na záda, přestala ho bolet. Když ho trápilo koleno, podržel jsem koleno a bolest zmizela. Fungovalo to, ale nevěděl jsem, proč a jak. Také mi došlo, že práce s vlastní energií dokáže být i nebezpečná, můžete se kvůli člověku, kterému pomáháte, dostat do energetického deficitu. Natáhnout na sebe jeho problém, protože jeho energie v sobě nese informace o tom, co ho trápí. A to je špatně. Mně se to také stalo. Později jsem se dostal na přednášku svého mistra a tam jsem pochopil, o čem to celé je. Že reikista vlastně dává k dispozici univerzální životní energii jako nástroj. Nepoužívá svou vlastní energii, a tím pádem ji neztrácí a nemůže se vyčerpat.

To byl tedy začátek vaší cesty s Reiki?

Ano, přesně tak. Bylo to rozhodnutí, že nechci riskovat a vyčerpávat se. Mým úkolem je napojit se na nevyčerpatelný zdroj energie. A pak už je jedno, kolika lidem pomůžete, energie vám neubývá. To je strašně důležité.

A jak jste se vyrovnával se skeptiky? Předpokládám, že se objevili.

Překvapivě vůbec ne. Možná to bylo tím, že jsem byl obklopen lidmi, kteří chtěli pomoct nebo těmto věcem věřili. Samozřejmě se našli i nevěřící, ale já nejsem člověk, který by někoho nutil něčemu věřit. Dokonce za mnou chodili lidé a říkali: „Já tomu sice nevěřím, ale přišel jsem to vyzkoušet.“ A já na to: „V pořádku. Nechci, abyste věřili. Jen si to vyzkoušejte.“

Takže zkušenost je pro vás klíčová?

Jednoznačně. Buď na základě té zkušenosti začne člověk věřit, nebo ne. Já nikoho nepřesvědčuju. Taky nevěřím všemu, co se řekne, potřebuji důkaz. Když někdo tvrdí, že něco není pravda, měl by mít důkaz. Stejně tak když tvrdí, že to pravda je. Bohužel u nás je spousta lidí, kteří když nemají důkaz, rovnou řeknou, že to není pravda. A to je škoda.

Říkáte, že ve třetím stupni Reiki lze odvádět i duše mrtvých. Máte s tím nějakou zkušenost?

To jsem dělával už dávno. Nejdřív jsem se tím zabýval sám, ale potom jsem pochopil, že to musím předávat dál, svým žákům při třetím stupni Reiki. Týká se to lidí, kteří pomoc opravdu potřebují, a těch případů je hodně. Je úžasné vidět, jak lidé ty změny zaznamenávají. Někdy ke mně přijdou a ani netuší, že na sobě nesou duchovní přivtělené bytosti. Jsou nervózní, unavení, bez energie. Jen se jich zeptám, jestli jim můžu pomoci. Pokud souhlasí, odvedu tyto bytosti tam, kam patří. A najednou vidíte, jak se ten člověk uvolní, rozjasní se mu obličej a řekne: „Je to, jako bych si sundal těžký kabát.“ Vysvětlím mu, že měl na sobě duchovní bytost. Ale říkám to vždy až poté, co sám na sobě tu změnu pocítí, jinak by mě třeba rovnou odmítl jako blázna.

Jak tyto bytosti podle vás působí?

Jejich vliv může být obrovský, zejména u malých dětí. Děti, které bezdůvodně pláčou a jsou neklidné, často nesou tyto duchovní přívěsky, říkám jim někdy ducháčci. Děti mají spoustu energie, jsou pro tyto bytosti doslova dobrou „potravou“. Když jsou oslabené nemocí nebo bolestí, jejich vibrace klesnou, a to je moment, kdy se na ně tyto bytosti přilepí a začnou z nich čerpat energii. Tyto bytosti nemají fyzické tělo, a tak si nemohou samy energii zaopatřit, musí ji někde získat. A právě lidé s nízkými vibracemi, třeba nemocní, v depresi nebo rozčilení, se jim snadno otevřou. V některých případech se pak dokonce mohou tyto bytosti skrze člověka i psychicky projevovat.

To zní dost vážně. Může se tedy třeba i duševní nemoc jako schizofrenie týkat působení těchto bytostí?

Ano, může. Schizofrenie samozřejmě může být reálná nemoc, ale v některých případech to není nemoc v pravém slova smyslu, jen vliv duchovní bytosti, která se na člověka napojila a projevuje se skrze něj.

Máte nějaký konkrétní a silný zážitek, který byste mohl s čtenáři sdílet?

Ano, jeden případ si pamatuji velmi dobře. Bylo to v Chomutově. Psali tam o mně v novinách a nazvali mě vymítačem duchů. (směje se) Ale nešlo o žádné klasické vymítání ve smyslu křesťanském. Šlo o zbloudilé duchovní bytosti, připoutané k místu. Ozval se mi podnikatel, který koupil asi 700 let starou chalupu. Řemeslníci odtud utíkali, báli se tam pracovat. Kyvadla na hodinách se zastavovala, věci se samy přesouvaly. Jednou dokonce běžel majitel se sekerou z patra dolů, protože myslel, že má v domě zloděje. Ale nikdo tam nebyl, jen nábytek byl jinak než předtím.

Co jste zjistil?

Že v tomto domě zůstaly duchovní bytosti celé rodiny, rodičů a dvou dětí, které tam byly zabity lupiči. Bytosti nedokázaly snést přítomnost jiných lidí. Když se někdo nový pokusil dům obývat, začaly „strašit“, aby je odehnaly. Pomohl jsem jim odejít tam, kam patří. Nevyháním je, jen jim pomáhám najít správnou cestu.

A jak to dopadlo?

Majitel se mi později ozval, že se vše uklidnilo. Mimochodem, nejvíc to odnesl jejich pes. Když majitelé odešli za prací, nebyl doma sám, měl kamarády z jiného světa. Když ale odešli, pes zůstal sám a začal výt. Pro mě je nejdůležitější, že jsem těm bytostem pomohl odejít tam, kam patří. Někdy totiž zmeškají tu správnou chvíli, kdy mají odejít, ta se už znovu neotevře. Kromě některých výjimek.

Jakých výjimek?

Například když pan farář dělá opravdu od srdce zádušní mši. Takový člověk může otevřít duchovní cestu i zpětně. Nebo v nemocnicích, pokud se tato bytost přivtělí k umírajícímu člověku, pak s ním může také odejít. Ale v krajních případech může taková bytost člověka dovést až k sebevraždě, jen aby s ním mohla odejít. A to jsou pak ty případy, kdy okolí říká: „Vždyť to byl spokojený člověk, neměl žádné starosti. Proč to udělal?“ Jenže ono to nemuselo vůbec být jeho rozhodnutí.

V médiích často vidíme tzv. lovce duchů. Co si o jejich práci myslíte?

Mně to připadá celé zvláštní, protože já nikoho nelovím. Dokonce mě jednou oslovil farář, tedy páter, kvůli dívce, která zpívala na kůru a měla vážné psychické problémy. Přišla ke mně a ukázalo se, že má u sebe přivtělené duchovní bytosti, které ji ovlivňovaly. Po jejich odvedení se zklidnila a bylo jí dobře. Sama o tom řekla panu faráři, který se pak se mnou sešel a zajímalo ho to. Dokonce mě poprosil, jestli bych ho to také mohl naučit. Stalo se. Říkal, že mají lidi, kteří se tomu věnují. Jenže tam je ten zásadní rozdíl, oni každou duchovní bytost automaticky berou jako ďábla. A to je podle mě chyba.

Jak to tedy podle vás je?

Každá duchovní bytost, dokud neodejde do sfér, kam patří, si po smrti zachovává vlastnosti, jaké měla za života. Pokud to byl hodný člověk, zůstane hodným i po smrti. Pokud byl naopak zlý, zůstává zlý. A to je celé. Tyto bytosti ale mohou ovlivňovat živé nejen tím, že jim berou energii, ale i psychicky. Člověk se potom začne chovat jinak, než by chtěl. I ten farář nakonec uznal, že na tom něco je. Je to opravdu o lidech. Někteří duchovní tomu jsou otevření, jiní to rezolutně odmítají.

Máte zkušenosti s případy, kdy si s člověkem nevěděla rady ani moderní medicína, ale vám se ho podařilo uzdravit?

Těch případů je celá řada, i když si je už přesně nepamatuji. Mám je zaznamenané v počítači, ale pro mě není důležité si je pamatovat. Hlavní je, jestli se ten člověk uzdraví. Například jeden pán. V prosinci mu lékaři řekli, že má nádor na plicích a že s ním už nebudou nic dělat. Tenkrát mu dali čas do března a v únoru už mu žádný nádor nenašli. Dnes je to sedmnáct let a stále žije. Nebo tatínek jedné zdravotní sestry, který měl jít na operaci s nádorem na ledvině. Lékaři chtěli ledvinu odebrat, ale nakonec se ukázalo, že nádor zmizel. Poradil jsem jí, co má dělat, a tělo se s tím vypořádalo samo. Díky tomu mě potom do té nemocnice zvali, měl jsem tam i přednášky. Někteří lékaři a zaměstnanci si u mě dokonce udělali kurzy. A to je na tom krásné, že se někdy ty dva světy propojí.

Říkáte, že se to dá i naučit. Je to opravdu tak jednoduché?

Věřte nebo ne, je. Pro mě je to možná zaplaťpánbůh, pro někoho bohužel, ale ano, je to jednoduché. Jen je potřeba být otevřený.

Zmínil jste pojem psychoenergetika. Mohl byste to vysvětlit laikovi?

Psychoenergetika je ve své podstatě jednoduchá. U nás v Česku dokonce funguje Česká psychoenergetická společnost, která spadá pod Vědeckotechnickou společnost. Já jsem tam také nějaký čas působil, ale kvůli nedostatku času jsem přestal docházet. Dříve to byla psychoenergetická laboratoř profesora Kahudy. Psychoenergetika se zabývá mentálním působením na fyzické tělo člověka. Zkoumá i vlivy různých patogenních zón a energií. Já ji dnes využívám hodně, třeba když potřebuji „srovnat“ někoho na dálku. Například narovnat páteř, zmírnit bolest. Lidé jsou třeba stovky kilometrů daleko, ale když se použijí správné techniky, funguje to. A je to fascinující, i oni mi pak volají, že se jim ulevilo. Když se mi to stalo poprvé, byl jsem z toho úplně mimo. Ale ono to opravdu funguje.

Máte i osobní zkušenost s „okamžitým“ uzdravením?

Ano, vybavuji si jeden silný zážitek. Byli jsme tehdy v Chomutově s kamarádkou, která měla velký problém, neviděla na levé oko. Podstoupila všechna možná vyšetření, byla na klinikách, ale lékaři jí všude říkali, že její oko je zdravé. Z lékařského hlediska tedy nebyl žádný důvod, proč by neměla vidět, a přesto neviděla. Seděla naproti mně u stolu a já zavřel oči. Najednou jsem „viděl“, že má pootočený druhý krční obratel. Bylo to poprvé, co jsem něco takového viděl. A když už jsem to tak jasně vnímal, tak jsem ho vzal imaginárně do rukou a otočil ho zpět na správné místo. Udělalo se jí špatně, málem spadla, ale pak řekla: „Já vidím.“ To byl první takový zásah, který se mi opravdu podařil. Od té doby se to opakovalo častěji a dnes je to tak, že když ke mně člověk přijde a já potřebuji něco vidět, tak to prostě „vidím“. A pokud to jde opravit, tak to udělám. Ne vždy to jde a musí nastoupit hrubší síla, nebo medicína.

Je to tedy kombinace energetiky a intuice?

Dá se to tak říct. Říkám tomu bioaudit. To slovo jsem si vymyslel, stejně jako se dělá audit u firem, já dělám audit pro tělo. Rozebírám, co člověka ovlivňuje, vitamíny, minerály, orgány, jejich výkonnost, případné patologie, a pak se to snažím dát dohromady. Je to vlastně takový audit lidského systému.

Takže bioaudit jako komplexní pohled na člověka?

Přesně tak. Je to něco, co může lidem pomoct pochopit, co se s nimi děje. Vlastně jako když si člověk nechá udělat ekonomický audit, jen místo čísel se díváme na tělo, mysl, energii. Když se podíváte na mé stránky, najdete tam i vysvětlení. Bioaudit je prostě komplexní přístup, jak zjistit, co a proč nefunguje, a opravit to.

A jak byste stručně veřejnosti vysvětlil, jak funguje Reiki?

Reiki je univerzální životní energie. Každý člověk ji přijímá, aniž by o tom věděl, například ve spánku. Slovo reiki je jen japonský název pro něco, co tu bylo vždy, univerzální životní sílu. Lidé, kteří stárnou a postupně ztrácejí energii, často umírají právě proto, že už nejsou schopní tuto energii udržet. Reiki pracuje s touto energií vědomě. Pomocí iniciací, které provádí mistr, se člověk naučí přijímat tuto energii i v bdělém stavu, upraví se mu vibrace těla a čaker tak, aby s energií mohl aktivně pracovat.

Takže jde o určitý „trénink“ přijímání energie?

Ano. Iniciace připravují tělo a energetický systém člověka na to, aby mohl tuto sílu vědomě přijímat a používat. Téma vibrací a jejich vlivu je na samostatnou přednášku, trvá to dvě až tři hodiny. Ale řekněme, že jde o sladění fyzického těla s energetickým polem.

Zmiňoval jste i práci se symboly. Je to podmínkou pro všechny?

To je právě kouzlo Reiki – není. Reiki může dělat tříleté dítě i stoletý člověk. U prvního stupně nejsou žádné symboly potřeba, důležité je pouze naladění, které provede mistr. To umožní, aby člověk dokázal tuto energii přijímat vědomě. Malé děti to dělají přirozeně, když maminku bolí bříško, dítě k ní přileze a „dá jí teplíčko“. To je přesně ono.

 

Přednáška Václava Víta

Reiki tedy pomáhá harmonizovat energetický systém těla?

Ano. Člověk má dvě roviny, fyzickou a energetickou. Pokud doplňujeme jen chemii, vitamíny, minerály, léky, ale neřešíme energii, chybí nám polovina celku. Když doplníme obojí, tělo může fungovat plnohodnotně. Jsou známy případy, kdy někdo s vážnou nemocí fungoval jen díky tomu, že mu někdo druhý dodával energii. Ten člověk ale nebyl vyléčený, jen měl dočasné „palivo“, které mu umožnilo fungovat. Jakmile ten, kdo mu energii dával, skonal, zemřel i ten nemocný. Je to jako když tlačíte auto bez benzínu. Dáváme mu energii, ale neléčíme jeho nemoc.

Jak to tedy dělat správně?

Já vždycky říkám – doplňme nejdřív „palivo“, vitamíny a minerály, díky nimž organizmus může tvořit enzymy, hormony, a teprve potom energii. Když to uděláme společně, auto už jede samo. Tělo se samo nastaví a zvládne to.

Zmínil jste, že Reiki zvládají i malé děti. Co třeba zvířata?

Zvířátka se zasvěcovat nedají, ale dokážou energii velmi dobře vnímat. Když někdo dělá Reiki, zvířata si ráda přijdou pro energii. Mají pro to velký cit. A umí si ji i „vzít“, když ji potřebují.

Zmiňoval jste, že zvířata také vnímají energii. Máte s tím osobní zkušenosti?

Ano, určitě. Doma máme kočky i psy, říkám, že jsme chlupatá rodina. A opravdu spolu žijeme v symbióze. Zvířata k nám přicházejí, mazlí se, reagují na přítomnost energie. Nikdy jsem to úplně nezkoumal, ale vnímám, že ta zvířata s námi žijí v přirozené rovnováze. A věřím, že i zvířata dokážou energii nejen přijímat, ale i dávat, podobně jako malé děti, které umí „dát teplíčko“ své mamince.

Jak poznáváte negativní vlivy na člověka? Dá se to nějak měřit nebo ověřit?

Pracuji s kyvadélkem, i když můj syn, který má jiné schopnosti, mi občas říká: „Tati, ty to už víš, to je jen berlička.“ A má pravdu. Často to opravdu vím už předem, ale kyvadlo používám pro potvrzení a zpřesnění. Pomáhá mi zjistit, jak jsou na tom orgány, jaké jsou hladiny prvků, jestli je u člověka přítomna duchovní bytost a další důležité informace. Veškeré tyto údaje jsou dostupné v informační sféře, stačí se správně ptát a umět naslouchat odpovědím.

Jak se díváte z pohledu alternativní medicíny na alergie?

Tady se úplně rozcházím s klasickou medicínou. Alergologie podle mě lidem spíš škodí, protože neléčí příčinu, ale pouze tlumí příznaky, pomocí kortikoidů, antihistaminik a podobně. Jenže alergie nikdy nevyléčí. Podle mých zkušeností je klíčem k pochopení alergií slabá funkce jater. Člověk může mít v pořádku jaterní testy, ale pokud prodělává dlouhodobý stres, jeho vinou zkřečují žlučovody a následně zbytňují játra a zpomalují svoji činnost. A to se nikdy běžnými testy nezjistí.

Takže testy ukazují zdraví, ale tělo reálně nefunguje?

Přesně tak. Játra mohou běžet jen na 70 procent výkonu, což už znamená, že tělo nedokáže správně zpracovat zplodiny látkové výměny. Ty se hromadí v krvi, a když jejich hladiny dojdou kritické meze, pak přijde spouštěč, alergen, a tělo reaguje. Rýmou, astmatem, ekzémem, lupénkou… Tady se teď dozvídáme, že lupénka ani ekzém nejsou vlastně kožní nemoci, ale kožní projevy špatné funkce detoxikačních orgánů, a to hlavně jater. A pokud říkáme, že jsou to „kožní“ onemocnění, pak jsou nevyléčitelná. Když je ovšem bereme jako projev vnitřního problému, vyléčit jdou.

Jak vysvětlujete tento rozdíl svým klientům?

Používám jednoduchý příklad. Představte si, že máte doma pušku a víte, že je nabitá. Máte strach, aby nevystřelila. Co je logičtější, uříznout spoušť, nebo vyndat náboj? To je přesně problém klasické alergologie, odřezává spouštěče, hledá alergeny, ale náboj, tedy skutečná příčina, zůstává v těle. Takže dál reaguje a většinou čím dál hůř. Kortikoidy jen potlačí projev, ale neléčí příčinu, a navíc ještě více zatíží játra.

A myslíte, že alergie se dají opravdu vyléčit?

Tvrdím, že všechny alergie jsou vyléčitelné, pouze někteří alergici jsou nevyléčitelní. Je důležité, jakou mají motivaci k léčbě. Není to jednoduché a vyžaduje to určitou disciplínu. A člověk musí spolupracovat, jinak to nejde.

Alternativní medicína bývá často terčem kritiky. Jak se na to díváte vy?

Já se tím nijak zvlášť nezabývám. Vím, že jsou lidé, kteří se nikdy nevyléčí, ani klasicky ani alternativně. Jsou lidé, kteří zkrátka musí „umřít na důvěru“, důvěru v lékaře, autoritu. A přitom se v životě nikdy nezamyslí nad jiným přístupem. Na druhou stranu mám mezi lékaři spoustu žáků. A to považuji za úžasné, že i lidé z klasické medicíny přicházejí na moje kurzy, zajímají se, chtějí pochopit. Jednou mi po absolvování kurzu sdělil jeden úžasný lékař, dnes již primář: „Mám z toho ze všeho takový schizofrenní pocit. Nemám vrátit diplom?“ A já mu říkám: „Určitě ne. Já s tím, co dělám, můžu pouze odněkud někam a ty s klasickou medicínou to máš podobně. Jenže ty teď můžeš spojit obojí dohromady.“ Když se spojí tyto dva světy, lékař a léčitel, je to pro pacienta to nejlepší možné.

Takže spojení obou přístupů považujete za ideál?

Ano. S některými lékaři si navzájem voláme, konzultujeme případy, doplňujeme se. Když já něčemu nerozumím, obrátím se na ně. A stejně tak oni na mě. A to je podle mě ideální stav. Jenže, bohužel, někteří „léčitelé“ tvrdí, že medicína je špatně. A jiní lékaři zase prohlašují, že všechno alternativní je šarlatánství. Ale zkušenost mi ukázala, že ten, kdo opravdu něco umí, je otevřený. Nejvíc připouštějí jiný pohled právě ti, kteří toho nejvíc znají. Naopak čím méně někdo umí, tím víc odmítá všechno okolo sebe. Často jen ze strachu.

Někteří kritici tvrdí, že alternativní medicína funguje jen díky placebu. Co byste na to řekl?

Řekl bych: „Skvělé!“ Kdyby lékaři dokázali využít placebo efekt víc, měli by plné ordinace zdravých lidí. Placebo je fascinující. Znamená to, že přesvědčíte tělo, že něco funguje, a ono opravdu začne fungovat. Představte si, že někomu dáte kostku cukru, a ten člověk si ve své hlavě přenastaví celý organismus. To je síla myšlenky. To je důkaz, jak tělo reaguje na přesvědčení. Takže ano, pokud placebo léčí, proč ho nevyužívat?

Jak reagují lidé, kteří v sílu alternativní medicíny nevěří, ale přesto se jim uleví, nebo se díky ní zcela uzdraví?

Často jsou z toho v šoku. Nechápou, jak je možné, že to pomohlo, když v účinek vůbec nevěřili. A já jim říkám: „Hele, nedávno jsi telefonoval. Viděl jsi, jak ten hlas letí do mobilu? Ne. Ale přesto to bereš jako normální. Když se doma díváš na televizi, viděl jsi, jak leze moderátor do antény a z ní pak do obrazovky? Taky ne. Ale bereš to jako samozřejmost.“ My přece nemusíme všemu rozumět. Důležité je, že to funguje. Kolik lidí ví, jak funguje elektřina? A přesto jim jede mixér, pračka, sušička. A jsou spokojení. Neznalost principu neznamená, že věc nefunguje.

A co na to kritici?

Na YouTube jeden pán prohlásil, že kdyby něco takového fungovalo, tak po světě běhá milion zdravých stoletých lidí. Jenže to popírá základní zákonitosti života. Všechno má svou příčinu a následek, i zdraví. Jsou nemoci karmické, jsou nemoci jako důsledek našich činů, emocí, rozhodnutí.

Nemoc není náhoda, je to zpráva, že je třeba něco změnit.

Ano. Je mi 67 let, neberu žádné léky, nic. Jsem zdravý. Ale není to náhoda, je to o přístupu k životu, o tom, jak se člověk chová, jak přemýšlí a jaké dělá kroky. Nemoc je často způsob, jak nás přimět přemýšlet, proč jsme vlastně nemocní. Jenže většina lidí si jen posteskne: „Já jsem tak hodný, proč jsem nemocný?“ A nehledají příčinu v sobě. Kdo hledá příčinu v sobě, má šanci na uzdravení.

Takže je to i otázka duchovního pohledu?

Rozhodně. Tvrdý materialismus v tomhle nemá místo. Každý z nás sem přišel s nějakým úkolem a i s konkrétní dobou, za kterou má ten úkol splnit. A až ho splní, odejde. To je celé. Jediné, co říkám a čemu věřím, je, že každý člověk by se měl snažit, aby umřel zdravý.

Jsou schopnosti léčitele vrozené, nebo se dají naučit?

Je to o předpokladech, a pak o práci na sobě. Jako u všeho. Jágr měl předpoklady, ale musel na sobě tvrdě makat. Gott měl dar zpívat, ale kdyby se neučil a netrénoval, nikam by to nedotáhl. A stejně tak je to i u léčitelství. Když člověk nemá vůbec žádné předpoklady, nedojde daleko. Ale když má alespoň něco a je ochoten se učit, může pomáhat. Proto i na svých kurzech učím hlavně to, co je bezpečné, reflexní terapii, práci s pohybovým aparátem, body první pomoci. To jsou věci, které nemohou ublížit. A když v rodině jeden člověk tyto základy zvládne, je to obrovská výhoda. Nemusíte hned běžet k lékaři s každým píchnutím.

Jak vidíte budoucnost celostní medicíny?

Upřímně – myslím, že to bude spíš horší než lepší. Klasická medicína je dnes pod silným vlivem farmaceutického byznysu. Už jsme viděli snahy omezit pěstování bylinek nebo omezit homeopatii. Přitom některé lékaře homeopatie zaujala, všímají si jejích účinků i ve své praxi. Ale systém jako takový tomu nepřeje.

Zastánci alternativy bývají často napadáni. Co na to říkáte?

Je to pořád stejné. Pokud něco někdo nechápe, hned to označí za blud, místo aby hledal důkazy. Vzpomínám si, jak profesor z akademie řekl, že homeopatie nefunguje, protože on tomu nevěří. Ale to přece není argument. Homeopatické účinky byly pozorovány i u zvířat, a tam placebo těžko vysvětlíte.

A přesto si myslíte, že alternativa nezmizí?

Jednoznačně. Alternativní cesty byly, jsou a budou, i kdyby byly neoficiální. Lidé chtějí být zdraví. A když jim něco pomáhá, najdou si cestu. Dělám poradnu osobního rozvoje, přednášky, kurzy, a vím, že zájem lidí je obrovský.

Máte nějaký nesplněný sen?

Můj sen je, aby klasická medicína a alternativní přístupy spolupracovaly. A zároveň aby léčitelé museli splňovat určité znalostní minimum, anatomii, první pomoc, základní medicínu. Aby nemohl kdokoli koupit živnostenský list a začít si říkat léčitel. Léčitelé by měli vést kartotéku, být zodpovědní za svou práci a být schopní doložit své výsledky, tak jako je tomu v některých jiných zemích, třeba v Německu.

A co říkáte na rozmach různých „reiki směrů“ a stupňů?

Jsem přesvědčený, že mistr by měl žákům předávat to nejlepší, co zná, ne jim nabízet výběr z různých stylů podle toho, co si vyberou. Reiki je univerzální životní energie, a ta je jedna. Když někdo přijde s andělským reiki, šambala reiki, runa reiki a dalšími verzemi, postrádá to logiku. Energie je jedna, všeobsahující, boží. A všechny tyhle dovětky k tomu jen odvádějí pozornost. Ale i to je součást dnešní doby. Existují falešní proroci, lidé, kteří jiné ohlupují, a lidé, kteří se ohlupovat nechají. Všechno má ovšem svůj smysl. Každý má svou cestu, a kdo má najít správnou, nakonec si ji najde.

Co byste na závěr vzkázal lidem, kteří hledají cestu ke zdraví?

Přijďte na přednášky, ptejte se, diskutujte. Když se mnou nesouhlasíte, argumentujte, přineste důkazy, názory. Rád se přiučím i já. Ale nejdůležitější je, aby si lidé navzájem uměli pomáhat. Protože jedinou povinností člověka je být šťastný. A šťastný člověk šíří štěstí dál. Naopak nemocný člověk často nevydýchá štěstí druhých. Tak buďme zdraví. A hlavně – buďme šťastní.

Petr Matura

Převzato z časopisu Záhady života

 

Vložil: Redaktor KL

HP, Záhady života, Václav Vít,