Lobbista a vězeň. Jak se stal Topolánek předsedou ODS. Výročí Jakuba Vosáhla
14.12.2022
Foto: Foto Wikimedia Commons / Hynek Moravec, CC BY 3.0
Popisek: Mirek Topolánek v roce 2008, šest let po onom „slavném“ kongresu ve Františkových lázních
Pokračujeme ve dvacet let starém příběhu, který změnil českou politiku. Kongres Občanské demokratické strany ve Františkových Lázních otevřel předsednictví Mirka Topolánka, ale také éru mnohem většího propojení politiky s byznysem.
Komunisté svému celostátnímu shromáždění říkali „sjezd“, jiné strany „sněm“ či „celostátní konference“, ODS se vyznačovala tím, že vždy důsledně razila anglosaský termín „kongres“.
Ten ve Františkových Lázních jsme v prosinci 2002 opustili při kandidátském projevu Mirka Topolánka, který oživila jeho tehdejší manželka, paní Pavla. Její vystoupení, které postupem času velmi „uzrálo“, bylo nápadem do té doby zcela neznámého mladého politologa a Topolánkova spolupracovníka jménem Marek Dalík.
Tehdy to byl nadějný podnikatel v PR se vzorovým životopisem včetně tři roky dlouhé studijní stáže v prezidentské kanceláři Václava Havla. Dnes je Dalík pro mnohé vyložený antihrdina „nultých“ let, kterému i na oficiální profil na Wikipedii píší jako profesi „lobbista a vězeň“, protože byl jedním z mála, koho vztahy mezi politikou a byznysem skutečně přivedly až do vězení. Kvůli kauze nákupu transportérů Pandur byl odsouzen na pět let. Skoro půl miliarda korun (18 milionů euro), o kterou si při domlouvání armádní zakázky měl říci, by byla patrně rekordním jednorázovým úplatkem českých dějin.
Marku, s tebou já stojím a padám
Mirek Topolánek mu měl jednou říci „Marku, s tebou já stojím a padám“. A skutečně byli v té době vnímáni jako nerozlučné duo. Mladý extravagantní píárista se zálibou ve vozech Ferrari ale rozhodně nebyl pro voliče optimální představou pravé ruky premiéra.
Finanční skandály se samozřejmě ODS nevyhýbaly ani v devadesátých letech, nakonec kvůli tajemným patnácti milionům padla Klausova druhá vláda. A řada funkcionářů dokázala zbohatnout skutečně zázračně, třeba někdejší první místopředseda strany Petr Čermák se ani netajil, že kontakty z politiky pak mnoho let úspěšně zpeněžoval v byznyse.
U samotného Václava Klause ale spekulace o jeho tajně ulitém majetku nikdy nepřerostly úroveň neprokazatelných drbů. Jinak všichni tak nějak cítili, že ješitnému intelektuálovi více než okázalý luxus hoví aplaus a akademické pocty. S novým předsedou a jeho pravou rukou ale vtrhl okázalý a nákladný životní styl přímo do předsednické kanceláře.
Kmotři, jak se patří
Kongres ve Františkových Lázních ale změnil i jiné věci. Do té doby skutečné volby začínaly až od funkce prvního místopředsedy, Václav Klaus měl obvykle zvolení jisté. „Lídr se nevolí, lídr se rodí,“ shrnul to kdysi lapidárně Miroslav Macek, svérázný bonviván, který se Klausově lídrovské auře blížil asi ze všech nejvíce.
Po Klausově odchodu tu ale žádný lídr nebyl. Kongres hledající nový směr pro pravicovou stranu měl přiléhavé motto „Nabízíme pravici“. Tahle symbolika však mnohým postupem času přišla čím dál černější. Pravice se po třináctém kongresu více než kdy jindy měla stát předmětem nabídky a poptávky.
Do povědomí veřejnosti v těch letech vstoupí označení „kmotr“ pro politického podnikatele, který propojuje veřejnou správu s byznysem a sám na tom výborně vydělává. Někteří z nich se budou přímo chlubit tím, jak politiky ze svého rajónu dokáží „vodit“ a zařídit cokoliv.
První ligu v tomto směru bude hrát právě Marek Dalík, obhospodařující zájmy předsedy Topolánka. A poprvé si to vyzkouší právě při jeho první volbě. Už jsme se zmínili, že vítězství ostravského senátora bylo naprosto nečekané, teď je na místě si připomenout, jak k němu došlo.
Pakt uhlí a oceli
Říkalo se tomu „Pakt uhlí a oceli“. Prý i v zákulisí mezi delegáty. Neměl nic společného se zakládajícími smlouvami EU, název vyjadřoval, že účastníky dohody jsou dva velmi lidnaté průmyslové regiony, mající na Kongresu velké zastoupení. Byl to Moravskoslezský kraj, reprezentovaný Mirkem Topolánkem, a Středočeský kraj zastupovaný jeho soupeřem Janem Zahradilem. K nim se přidala Praha, tradičně nejsilnější bašta ODS.
Oba byli považováni za vyzyvatele hlavního favorita, jímž byl zlínský poslanec Petr Nečas, který skutečně poctivě objížděl kraje a chrlil analytické materiály, kam by se měla ODS v budoucnosti ubírat.
Do druhého kola postupovali dva nejúspěšnější kandidáti. Takže se Zahradil s Topolánkem dohodli, že si to v prvním kole rozdají o druhé postupové místo a pak poražený podpoří vítěze. Elitní komentátor Bohumil Pečinka tehdy poutavě rozebral, jak se Topolánek vyvezl po zádech souboje Nečas - Zahradil, přes kterého prošel do druhého kola o pouhé čtyři hlasy.
Noční hosté kongresu
Dohoda „Topolánek předseda, Zahradil první místopředseda“ tehdy zafungovala, u volby dalších místopředsedů, které měli obsadit ostatní lídři zasvěcení do plánu, se ale rozpadla. Díky tomu se místopředsedou nestal Ivan Langer, další známá tvář s pověstí génia zákulisí.
Na stranických kongresech „modrých“ se od té doby bude to nejdůležitější odehrávat nikoliv na pódiu, ale v přilehlém baru, kde parta drsných chlapíků s visačkou „host“ po nocích domlouvá hlasovací koalice, aby pak ráno svým delegátům nadiktovali, jak volit. Kolem baru budou hlídkovat fotografové, aby zachytili aktuální tváře nejvlivnějších „kmotrů“ ODS.
A mezi novináři na galerii se budou šířit senzační historky, do kolika to v noci trvalo a kdo se dohodl s kým.
Poslední takový kongres se odehrál v listopadu 2012. Tam všichni sledovali trio neposlušných poslanců z vlivné středočeské organizace. Dodnes si vzpomínám, jak se ráno před volbou vedení televizní štáby u pavilonu brněnského výstaviště vrhaly na přicházejícího poslance Petra Tluchoře, který se jen spokojeně usmíval.
O půl roku později právě kvůli těmto dohodám s triem Tluchoř, Šnajdr, Fuksa vtrhne na Úřad vlády policejní zásahovka. A tím skončí ta zvláštní éra české politiky, zahájená ve Františkových Lázních.
Napsáno na základě otevřených zdrojů a PDF z 13. kongresu na stránkách ODS
Vložil: Jakub Vosáhlo