Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Skromný milovník blues se považoval za pozorovatele, zapisovatele, písmáka. Za Standou Burachovičem. Glosa Iva Fencla

08.03.2022
Skromný milovník blues se považoval za pozorovatele, zapisovatele, písmáka. Za Standou Burachovičem. Glosa Iva Fencla

Foto: Se svolením město Karlovy Vary

Popisek: Stanislav Burachovič

Karlovy Vary miluju. Mnohokrát jsem si nechal o nich vyprávět:-). Například jistý Miloš J., někdejší můj šikovný kolega u České pošty, mi jednou, to jsme ještě byli u tzv. vlakovky, až topograficky detailně líčil své krajně účelné, takřka propočítané pobíhání tím fascinujícím městem, kde se vyznal, jako by byl místní. „A pak, Ivoši, vždy mezi domy nahoru. Ale prosmeknout se zase dolů uličkou. Potom…“

Asi dorazil k milence? Už nevím, už si to nepamatuji a spíš měl stále stejnou partnerku, skvělou Evu Vlčkovou, společnou naši kolegyni.

Jak jsem Milošovi naslouchal, tak mi ani v nejmenším nevadila optika mírné podroušenosti tohoto belmondovského elegána, ba playboye, kterým bez debaty byl; a krapet jsem mu záviděl. Byl jako muž z Ria. A já se ptal sám sebe: „Proč tam taky víc nejezdím?“

A hle, byl jsem vyslyšen - a jeden čas „devadesátek“ se mi přání pracovně splnilo. Vozil jsem v modrých vagónech balíky a dopisy právě do Varů. Tam konečná - i ložnička - den volna; věru ideální zaměstnání, není-liž pravda?

No, ale ‚jináč‘ mám Vary jako vy sešity v jeden kabát s filmovým festivalem - a zvláštním pocitem, že zprvu kráčím od parkoviště a jako ve snu úzkým údolím (obestavěným domy), které se znenadání prudce rozšíří v panorama, na něž ohromeně shlížím z vyhlídky nad hotelem Thermal: pode mnou nekrytý bazén a já konverzuji s Adélou Švarcovou, zdejší půvabnou dámou; ne že bychom se příliš znali, ale vloni jsem ji oslovil v tamní galerii. Ale k meritu glosy. Zemřel Stanislav Burachovič - někdejší můj kolega ve Středisku západočeských spisovatelů, autor šedesáti publikací. Odešel v neděli 2. ledna; byl mu 71 rok.

Stanislav Burachovič se narodil se 13. října 1950 v Karlových Varech, kterým osudově zůstal věrný. V Praze na Filozofické fakultě UK studoval informatiku a knihovnictví (1971-1976). Co zaměstnanec Karlovarského muzea, kde pracoval po pět dekád, se specializoval na dějiny západočeských lázní a chvíli se doplňovali v lásce k nim se Zdeňkem Šmídem (1937-2011), jenž ovšem městu věnoval jen knihu Mé staré dobré Vary aneb Váš žoviální průvodce pitím i žitím (Praha, 1999).

Stanislav Burachovič nepsal tak žoviálně a jako historik ani nemohl, ale na kontě má práci Karlovy Vary secesní (1982) a různé průvodce. Zlatý věk Karlových Varů (1993) koneckonců předvádí město v lepším světle, než jak vypadá dnes. A mýty shromáždil v knihách Kouzelná harfa (1982) či Bájné bytosti Karlovarska (2009), zatímco vědečtější ráz mají Výroční obyčeje na Karlovarsku (1985). Už zmíněným průvodcem je kniha Krajem léčivých vod (1989) a obrazovou publikací Svět kolonád. Standa nijak nezastíral, že jeho lásku k lázním formoval i dlouho zapovídaný Dietlův seriál Píseň pro Rudolfa III.

Nebyla mu cizí ani oblast lázní Františkových a Mariánských, ba chválil mou publikaci o Lázních Kynžvart; ne už mou knihu Zabiju Putina v Karlových Varech.

Posléze SB zpracoval historii lázeňství v českých zemích a se Stanislavem Wieserem dali dohromady Encyklopedii lázní a léčivých pramenů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (2001). Příliš se neúčastnil schůzí našeho Střediska a posléze a nepochybně hlavně pro nedostatek času, je opustil. Pro mě pak není bez zajímavosti, že vlastně původně studoval na Střední hotelové škole v Mariánských Lázních, a tedy té, kde i hrdina mých děl Jakub Pašek, partner ‚magické‘ Joriky.

Stanislav Burachovič měl rád film Vrchní, prchni, ale zájem o národopis u něj vyhrál. Dal mu po zbytek života zelenou. Přednášel i v německy hovořících zemích anebo anglicky, v letech 1992-98 v Japonsku. Pořádal mezinárodní sympozia. Roku 2018 se stala realizovaná jím stálá výstava v Karlovarském muzeu „Nejlepší muzejní expozicí České republiky“ a téhož roku se on sám stal Osobností Karlovarského kraje. Ale již dvacet let předtím převzal Cenu města. Nejrůznějších výstav realizoval desítky - na nejrozličnější témata. Tvořil katalogy a k expozicím kongeniální knihy. Napsal však i populárněji zaměřené Záhady a mystéria Karlovarska (2002) a Magická místa Karlovarského kraje (2013). Slavní návštěvníci Karlovarska (2003) navíc inspirovaly Vladimíra Párala k sérii kratších vyprávění o spisovatelích, co během staletí procházeli nedalekými Mariánkami. Dotyčné Páralovo dílo ale dodnes existuje nikoli v knižním vydání, nýbrž pouze na stránkách Salonů Práva.

Podobně poutavá je kniha Genius loci západočeských lázní (2008), již SB sepsal ve spolupráci s Marií Holečkovou. Jeho dílem je i Lexikon osobností Karlovarska (2009) a fascinuje mě Příběh grandhotelu Pupp (2010) - ve světě non fiction představuje něco jako ve světě Hrabalově román Obsluhoval jsem anglického krále; což byla Burachovičova milovaná knížka.

‚K nezaplacení‘ je i jeho Karlovarské kalendárium 1325-2010 (2010). Zkrátka i dobře, propral milovaná lázně až na dřeň a zanechává za sebou dílo, jež bude dál doceňováno. Vlastivědné písemnictví kraje dokonce Stanislav Burachovič zcela systematicky sbíral už od roku 1960, kdy mu bylo teprve deset let. A přece před sebou ještě nedávno viděl tolik, tolik témat. Až by to jiného lekalo. Jeho paní lekaly spíš stále nepřehlednější nánosy u nich doma.

Jak se SB svěřil v jednom z posledních rozhovorů, věřil vždy postřehu Otokara Březiny, že „stejně jako květina, i člověk působí nejlépe tam, kde vyrostl“.

Podle mě to neplatí pro každého, nicméně pro Stanislava Burachoviče se to stalo mantrou. Skromný milovník blues se přitom ani nepovažoval za spisovatele, nýbrž za pozorovatele, zapisovatele, písmáka. V jeho pozůstalosti jsou dvě nedokončené autobiografie a verše.

 

Vložil: Ivo Fencl