Pád Donutilova patriarchy, artušovská fantasy o zbabělosti a strasti pornoprůmyslu. Festivalová reflexe Viktora Horáka

Foto: KVIFF (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Červený koberec s delegací k filmu Atlas ptáků: Martin Pechlát, Alena Mihulová a Miroslav Donutil, který si nechal narůst háro, jako když točil před více než 40 lety Baladu pro banditu. Nyní má jeho ofina ale již barvu bílou

Uběhla už polovina karlovarského festivalu a promítačky jedou na plné obrátky. Karlovy Vary se opět po roce rozzářily filmovým světlem a hostí celebrity, filmové hvězdy, filmaře, kritiky a batůžkáře. V ikonickém hotelu Thermal se vedle kinosálů uzavírají obchody a celebrity se fotí ve VIP salóncích. Na festivalu proběhlo kolem tří stovek projekcí a přes 150 premiér. Kromě kinosálů město žije především nespočtem večírků. Becherovka, Plzeň a šampaňské teče proudem. Během přestávek mezi filmy se diváci kochají neustále rekonstruovaným hotelem Thermal, rozpadajícím se nábřeží u řeky Teplá a rozum zůstává stát nad politickými machinacemi s právě otevřeným, ale nedodělaným bazénem nad Thermalem. Nicméně zpět k festivalu - tento článek je hlavně o filmech.

Oplatky, minerální prameny, lázně a becherovka na osm dní v roce ustoupí filmovému pozlátku. Karlovarské ulice zdobí stovky plakátů, fotografie filmových hvězd, vylepené programy a davy festivalových návštěvníků. Normálně jsou Vary městem duchů, ale během Mezinárodního filmového festivalu město ožívá jako žádné jiné. Je to trochu povrchní a třpytivě pomíjivé, ale přesto neskutečně krásné a impozantní. Kde jinde se na záchodě potkáte s Václavem Neužilem nebo čekáte na panáka becherovky vedle Jiřího Bartošky?

Atlas ptáků: Antická tragédie s Miroslavem Donutilem

Jedním z nejočekávanějších tuzemských filmů, které měly svojí premiéru na karlovarském festival, byl vedle Zátopka také film Atlas ptáků. Film měl světovou premiéru v neděli ve Velkém sálu hotelu Thermal za bouřlivého potlesku nedočkavého publika. Sál byl nabitý po okraj a film uvedla početná delegace v čele s režisérem Olmem Omerzu, scenáristou Petrem Pýchou a herci Miroslavem Donutilem, Alenou Mihulovou, Vojtěchem Kotkem a Eliškou Křenkovou (na snímku dole). Snímek soutěžil v Hlavní soutěži a ještě uvidíme, jestli si z festivalu odveze nějaké ocenění. Zátopek už to stihl a herec Václav Neužil se stal čerstvě držitelem ceny Modrá kostka za mimořádný umělecký výkon. Ale zpět k filmu Atlas ptáků, který si určitě nějaké ocenění zaslouží. Minimálně na Českých lvech bude snímek horkým kandidátem.

Úvod k filmu Atlas ptáků

Snímek natočil slovinsko-český režisér Olmo Omerzu, který je znám svými filmy, rozkročenými mezi festivalovým artem a mainstreamem. Zatím má na kontě mladickou romanci Příliš mladá noc, vztahové drama o dospívání a osamostnění se Rodinný film a naposledy natočil uvolněnou road-movie Všechno bude, ve které dva teenageři během své cesty ukradeným vozem poznávají úskalí dospělosti. Za poslední film získal v roce 2018 Českého lva a cenu za nejlepší režii na MFF v Karlových Varech. Omerzu zatím točil vztahově laděná dramata, kde řešil rozpadající se vztahy nebo svět teenagerů. Atlas ptáků je proto poměrně netradičním snímkem v jeho filmografii, ale přesto i zde pozoruje rozpadající se rodinu. Omerzu představuje tíživě dusné drama takřka antických parametrů. Od mladistvých prvních lásek a stylizovaného dětského světa nám ukazuje sondu do života mocných patriarchů a drsného světa velkých peněz. Rozpad rodiny je provázán s propadem rodinné firmy, ztrátou peněz a s nimi spojené životní úrovně a moci. Ivo ztrácí ruku v ruce s penězi i rodinu, moc, sebevědomí a nakonec i vlastní zdraví.

Scénář napsal Omerzu s Petrem Pýchou, který pro režiséra napsal úspěšné Všechno bude. Scénář psali přímo pro Miroslava Donutila, kterého se Omerzu rozhodl obsadit proti jeho tradičnímu hereckému typu. Herec je známý spíše z komicky laděných postav a nyní ztvárnil vysoce charakterní dramatickou polohu, která se jeho hereckému rejstříku vymyká. Jeho postava mocného ´macho´ majitele technologické firmy Iva je založena na realisticky-civilním herectví. Katalyzátorem dění je Ivovo zjištění, že mu někdo z firmy vyvádí milionové částky. Ivo ztrácí moc, finanční prostředky a do toho čelí rodinné krizi a nakonec i infarktu. Bez jakéhokoliv náznaku se mu začne rozpadat život. Následuje rozpad tradičních rodinných hodnot, prozrazení dlouholetého tajemství a s ním spojené i ptačí tématiky. Jakási filmová intermezza jsou ztvárněna jako vizuálně opulentní scény, kdy vidíme obrazce ptačích hejn mezi zatahujícími se mračny. Jsou to vděčné filmové prvky, které umně propojují tragicky se prohlubující příběh - jak vizuálně, tak dramaturgicky komplexně.

Dramaticky hutný Atlas ptáků opírá o výrazné charakterové herectví. Stárnoucí majitel technologické firmy (Miroslav Donutil) podřídil celý svůj život práci. O to silněji jej zasáhne náhlé zjištění, že platby dodavatelům už několik měsíců váznou. Jenže co dělat, když firemní účetní (Alena Mihulová) není k nalezení? Foto CinemArt

Snímek je kombinací rodinné tragédie, sociální kritiky nemorálních patriarchů a ´macho´ kapitalistů v hávu artového krimithrilleru a dusného dramatu. Každý se stává obviněným a podezřelým, hlavní postava už nevěří ani vlastním dětem a mamon mu naprosto zahaluje mysl. Kapitalismus čínských trhů, nejnovější technologické start-upy a trendy v moderních technologiích svádí lítý boj s tradičními rodinnými hodnotami a nastavují zrcadlo tomu, co je vlastně potřeba k životu a co pomíjivý výdobytek moderní civilizace beze smyslu. Tento snímek je čistě festivalová lahůdka, která to bude mít u běžných diváků poměrně složité, ale přesto jí přeji hodně úspěchů. Miroslav Donutil v neobvykle charakterní roli, silný a strhující příběh, Omerzu v nové poloze a film, který je srozumitelný i za hranicemi naší malé země.

Zelený rytíř: Artušovská legenda jako pohádka o dospívání

Další podnětnou projekcí byla temně spirituální fantasy podívaná Zelený rytíř ze sekce Půlnočních filmů. Temná pohádkově laděná fantasy režiséra a scenáristy Davida Loweryho vychází z artušovské básně o Zeleném rytíři, který se střetne v boji s mladým a chrabře naivním sirem Gawainem. Mystická bytost zvaná Zelený rytíř vyzve osazenstvo Artušova kulatého stolu k tomu, aby mu někdo vsadil ránu. Pod jednou podmínkou - že do roka a do dne se Zelený rytíř vrátí a to samé oplatí. Gawain sázku příjimá a začíná melancholicky komorní epos o cestě, která je plná cti, odvahy a překonávání sám sebe. Nadčasový příběh o zbabělství, sebeklamu a cti se z většiny času odehrává na cestě po středověkém anglickém venkově. Sira Gawaina si zahrál Dev Patel a na svých zastaveních nebo cestách potká Joela Edgertona, Seana Harrise nebo Alicii Vikander, která netradičně ztvárnila dvojroli. Metaforickou fantasy produkovalo úspěšné žánrově artové studio A24. Autor filmu David Lowery je stálicí karlovarského festivalu - už tu byl se svým filmem Přízrak v roce 2017 s Casseym Affleckem. Letos poskytl nejnovější film fanouškům půlnočních bijáků.

Během oslav nového roku se na Kamelotu zjevuje tajemný Zelený rytíř a vyzývá rytíře kulatého stolu k neobvyklé hře. Kterýkoliv z rytířů má právo zasadit mu sekyrou jednu ránu, ale pod podmínkou, že Zelený rytíř do roka a do dne úder vrátí. Sir Gawain (Dev Patel) výzvu přijímá a začíná nadčasový příběh o odvaze, cti a lidské slabosti. Foto A24

Je to poměrně netypická fantasy podívaná, která v sobě kloubí vizuálně opojnou historickou odysseu s duchovním poselstvím o lidské slabosti a čestnosti. Gawain putuje divoce krásnou krajinou a filozofuje o významu svého bytí, životních slabostech a osudovém chtíči. Na své cestě čelí různým metaforickým výzvám, které potkávají dospívajícího člověka - potkává mluvící lišky, hrající si obry, ale také hypnoticky krásné a nebezpečně svůdné ženy. Hrdina je konfrontován s hranicemi dospívání, boří mantinely dětství a musí čelit reálnému světu. Filozoficky působící fantasy epos má dvě roviny - metaforické podobenství o dospívání a artušovskou legendu okořeněnou o duchovní rozměr. Snímek se vedle duchovních zastavení a vnitřních bojů se sebevědomím důkladně zaměřuje také na sexuální život hlavní postavy. Proto je na místě eRkový rating a vedle duchovna a filozofické cesty dojde na brutálně stylizované krvavé scény a hříšné noci se vším všudy.

Rozkoš: Pornoprůmysl jako vysoce konkurenční prostředí

Posledním snímkem, o kterém bych chtěl napsat pár vět, je švédské drama Rozkoš. Festivalová sekce Horizonty se zaměřuje na úspěšné filmy, které sklidily úspěch na zahraničních festivalech. Jedním z nich je právě snímek Rozkoš z prostředí natáčení filmů pro dospělé, který režírovala Ninja Thyberg. Zajímavostí je fakt, že všichni, kteří ve filmu hrají, tak mají zkušenosti nebo působí v pornobyznysu. Švédská režisérka Thyberg svůj celovečerní debut osobně uvedla na festivalu v Malém sále hotelu Thermal. Film vychází z jejího stejnojmenného krátkometrážního filmu.

Úvod k filmu Rozkoš s režisérkou Ninjou Thyberg. Foto Viktor Horák

Rozkoš vypráví strastiplně obtížnou a opovrženíhodnou cestu mladé Švédky, která se touží stát pornohvězdou. Z poetického severu Evropy míří do zběsilého a energií tepajícího Los Angeles. Tady se zabydlí v domě spolu s další trojicí pornohereček. Dny tráví chozením na castingy, sháněním práce a samotným natáčením. Tvůrci se opravdu ničeho nebojí a zavádějí nás hluboko do zákulisí výroby pornofilmů. Nahlédneme na dekadentní večírky plné pornoproducentů, svébytných boháčů a dívek, které jsou ochotné pro roli udělat cokoliv. Hlavní postava je konfrontována s tvrdým byznysem a musí čelit tomu, že s ní nikdo nebude jednat v rukavičkách. Mnohdy musí přivřít oči, zatlačit slzy a doslova si kleknout na kolena. Není divu, že několik desítek lidí po první čtvrthodině zmizelo z kinosálu.

Ve Švédsku se jmenovala Linnea, teď je její umělecké jméno Bella Cherry. V devatenácti letech opustila rodné městečko a přestěhovala se do Los Angeles, aby dobyla svět zábavy pro dospělé… Foto Plattform Produktion

Hlavní postava v podání Sofie Kappel prochází temnými zákoutími tvrdého byznysu, kde je povolené vše. Musí se vyrovnat s vlastním přesvědčením a čelit krutým výzvám, které jsou velmi blízko hranici znásilnění. Postavy musí žít s tím, že je s nimi zacházeno jako s kusem hadru, ale přesto to chtějí dělat. Film je temně realistickým náhledem do nezmapovaného byznysu, který si stále drží kus svého tajemství a nenechá jen tak někoho proniknout do svých řad. Je to prostředí vysoce konkurenční, návykové a nepřející. Každý je tu sám za sebe, pomoc nečekejte. Tato dechberoucí sonda do byznysu na pokraji společnosti je ojedinělým filmem, který má svůj styl a atraktivní, nezpracované téma. Přese všechnu špinavost, drsnost a krutost nabízí fundovaný vhled do zákulisí jak pornobyznysu, tak do lidské duše plné chtíče, temnoty a překonání sebe sama. Snímek nekompromisně prosazuje vizi nesmlouvavého ´zábavního´ průmyslu, který si žije ve svém vlastním vesmíru.

Vložil: Viktor Horák