Hladový pohled do oken luxusní restaurace, v níž debužírovali hosté... Vary září. Ale možná až příliš. Bartoškův týden má stále větší konkurenci

Foto: Vary Září

Popisek: V polovině září se město rozzářilo díky dalšímu ročníku Festivalu světla, nazvanému Vary Září

VIDEO V posledních týdnech se v Karlových Varech uskutečnilo tolik hojně navštívených akcí, že jednoznačně popírají pečlivě udržovaný mýtus o tom, že toto nudné lázeňské město ožije jen na jediný týden v roce a to v době, kdy se zde odehrává Mezinárodní filmový festival. Opak je pravdou, v lázních se už koná tolik festivalů a významných sportovních událostí, že to začíná některým lázeňským hostům i obyvatelům centra vadit.

Koncem srpna se v atraktivních kulisách města uskutečnil další ročník prestižní sportovní události City Triathlon, který je součástí Světového poháru. Hned nato roztančili lázeňské území aktéři populárního folklórního festivalu, rovněž s mezinárodní účastí.  V polovině září se pro změnu celé rozzářilo díky dalšímu ročníku Festivalu světla, nazvaného Vary Září. Sjelo se na něj přinejmenším tolik zvědavých lidí, jako na filmové hvězdy. Na rozdíl od MFF však je tento festival přístupný opravdu pro každého, což ovšem není vždy ku prospěchu. Velkým problémem například je nejen zvýšený dopravní ruch a s ním související hluk i emise a v neposlední řadě i další světelný smog. Tyto negativní jevy se přitom dostávají do rozporu s přísným lázeňským statutem. Ten mimo jiné stanoví, že v lázeňském území se nesmí s výjimkou Silvestra a Nového roku používat předměty a zařízení se světelnými efekty pro zábavné účely.

Snímek z akce Vary Září

Světla svítí, okna duní, dav píská

Ne každý je proto z obrovských návalů diváků a všemožných rušných atrakcí nadšený, platí to především o obyvatelích těch ulic, kde se Festival světla odehrával. V Karlových Varech totiž došlo k podobnému jevu jako v pražském Karlíně, na obdobném Signal festivalu, kde řada rezidentů, bydlících v této čtvrti, čtyři dny po sobě trpěla hlukem, při němž jim duněla okna, i neúnosným množstvím lidí a aut. Různé videomappingy a další světelné projekce jsou sice nesmírně atraktivní a v případě nádherných Karlových Varů to platí obzvláště, nicméně i zde se z této dříve skromnější, zajímavé podívané postupně stává okázalá show pro davy. Navíc přinesly některé projekce zklamání. Platí to především o videomappingu na chátrající budově Císařských Lázní. Mnozí diváci z něj byli zmatení. Na průčelí se totiž po celou dobu objevovaly plameny, na což publikum reagovalo hlasitým pískotem a křikem a zdaleka ne každý tušil, že právě hlasité projevy ovlivňují, co se na fasádě objeví a co nikoliv. Další lidé zase dali najevo své pohoršení, že se v Císařských lázních stále konají nějaké akce, jistě vyžadující nemálo finančních prostředků, avšak cenná historická budova stále není opravená a chátrá právě proto, že na rekonstrukci chybí peníze!

Snímek z akce Vary Září, pohled na Grandhotel Pupp

Show za okny

A podobné rozčarování platilo i v případě Grandhotelu Pupp. Velkolepý areál je sám o sobě dostatečně nasvícený a natolik nádherný, že ´vylepšovat´ ho dalšími efekty připadá leckomu marnotratné. Tím spíše, že v tomto případě připomínal videomapping 30. výročí sametové revoluce, i když s ní měl tento legendární hotel pramálo společného. Naopak, v jeho fascinující, více než 300 let trvající historii, představuje ne zrovna nejúžasnější éru. Velmi trefnou poznámku jsme zaznamenali u jednoho z diváků, který projekci sledoval. Nechal se slyšet, že zajímavější byl pohled na velká osvětlená okna zdejší luxusní restaurace a kavárny, v níž si dopřávali hosté vybrané pochoutky, zatímco většina návštěvníků festivalu marně hledala příležitost, kde se občerstvit za rozumnou cenu.

Slabá náhražka

Je velkým paradoxem, že se nejkrásnější festival světla koná ve Varech každý den v noci. Stačí si vyjet kousek nad město nebo sledovat fascinující pohled z okna některého hotelu a lze spatřit podmanivou podívanou na osvětlené historické památky, slavné hotely či sanatoria. Několikaminutová show je jen slabou a zbytečně drahou náhražkou.

Vložil: Adéla Hofmanová