Umělci už si zase stěžují a sepisují protesty. Teď proti vlastnímu chlebodárci. Komentář Štěpána Chába
03.07.2019
Foto: KVIFF
Popisek: Adresát otevřeného dopisu Jiří Bartoška na červeném koberci (s manželkou)
Filmový festival v Karlových Varech opentlili sami umělci absurditou roku. Sepsali otevřený dopis vedení festivalu, kde si stěžují, že jedním ze sponzorů je Česká zbrojovka. A je to, už zase, opravdu zářez do historie českého filmu. Točit filmy moc neumí, zato umí nádherně protestovat.
„Podle informací, které přinesly organizace monitorující vývoz zbraní z ČR, tento oficiální sponzor festivalu v minulosti vyvážel svoje zbraně do nedemokratických zemí s represivními režimy, a vydělával tak na porušování lidských práv. Jsme přesvědčeni, že lidská práva by měla vždy stát nad byznysem, mnohem raději se zúčastníme skromnější, ale o to hrdější největší oslavy filmu v České republice,“ píší umělci v dopise a ryčí blahem nad tím, jak jsou uvědomělí a pokrokoví. Týdeník Respekt k tomu dodává: „Před měsícem navíc vyšlo najevo, že zbraně České zbrojovky mají na svědomí devadesát procent nosorožců zavražděných pytláky v africkém národním parku Kruger." Tak to vidíte, české pušky běhají po světě a bezhlavě a samy od sebe, navzdory pytlákům, střílejí po nosorožcích. Pak v Respektu dodali, že Česká zbrojovka stojí za tím, že ze střílení nosorožců se stal doslova průmysl. Opět... lze označit za viníka výrobce zbraně? Nebo je na vině pytlák a stát, kde k pytláctví přistupují laxně nebo neschopně?
Bez české účasti
Komická je v tomto ohledu skutečnost, že v hlavní soutěži letošního festivalu se neobjevil ani jeden český film. Z prostého důvodu, všem, které byly natočené, chybí kvalita i přesah, tedy atributy, které film nominují na ocenění. Čeští umělci se zmohli na kousky, které nejsou schopné překročit hranice země, protože jejich náměty i provedení jsou prostě… provinční.
Pyskující umělec
Karlovarský festival loni opustil dlouholetý sponzor ČEZ, díru se podařilo zacpat až letos Českou zbrojovkou. A s jakým vděkem se setkal? S pyskujícími umělci, kteří dělají českému, potažmo československému filmu ostudu. Naši filmaři byli už za první republiky pojmem. Ani přes represivní zřízení komunistického režimu československé filmy nedělaly ostudu samy sobě. Vedle hloupých filmů máme v historii zářezy celosvětového významu. A jsou jich desítky. Ne-li stovky.
Vedle filmů máme pak i jejich tvůrce, kteří jsou známí po celém světě. Naše filmy se vyvážely, vyhledávaly. A teď? Hřebejk točí už dvacet let neustále to samé bez jakékoliv ambice dostat se byť i kilometr za české hranice. Je provinční, nudný, zacyklený v nenávisti a tedy i v neschopnosti odrazit se od vlastního pohrdání. Posledním zářezem se stal sladkobolný Kolja. Od té doby pusto s občasnými výkřiky Švankmajera, vlastně posledního mohykána českého filmu, který byl schopný jako jediný dát do svých filmů myšlenku, přesah, skutečné umění.
Už jen pohled na filmy Hřebejků vzpříčí v člověku odpor. Ty jejich nekonečné karikatury obyčejných lidí plných buranství, prodejnosti, zloby, neuvěřitelné zášti a malosti. To není film, není to umění, je to jen zfilmované pohrdání. Ale hlavně, všechno je to jen karikatura, která nevychází z reality. Dávají do vínku lidem to, co v nich vidí, nikoliv to, co v nich skutečně je. Česká filmová tvorba vlastně dojela na nenávisti. Miloš Forman se ve své rané tvorbě s obyčejností člověka mazlil, stejně jako Bohumil Hrabal, a vedle malosti obyčejného života dokázal ukázat i jeho velikost, jeho lidský rozměr. Toho už současní filmaři nejsou schopní. A hlavně, jejich nekonečná snaha vykreslit člověka jako zrůdu, vypovídá více o nich samotných, než o lidech.
Výborný princip
Ale vraťme se k principu – koušu do ruky, která mě živí. Čeští umělci na festivalu v Karlových Varech dělají očividně jen opilou stafáž. Rozhodně tam nedovezli umění, jen své výkřiky a neutuchající protesty plné pýchy a nadutosti. Proto ano, nechť berou peníze jen od těch, kteří jsou jim světonázorem blízcí. Protože žádat pak finanční spoluúčast u státu nebo u České televize? To by si neměli ve své nadutosti Hřebejci dnešních dnů vůbec připustit, protože přinejmenším tři čtvrtiny peněz pochází z peněženek lidí, kteří jsou pro dnešní umělce jen karikaturou člověka. Žádat prachy u státu? Ale do státní kasy odvádí peníze i Česká zbrojovka nebo Agrofert. Peníze ze státní kasy by umělcům měly smrdět až k zalknutí.
Točte filmy, které se zapíšou do historie, které se budou vyvážet, které budou skutečně mluvit, točte filmy, z kterých si úžasem sedneme na zadek. Nebuďte neustále tak nudně a předpokládatelně angažovaní, protože tím se stáváte jen karikaturou umělce.
Etický sponzoring
Hlavním předmětem otevřeného dopisu je etický sponzoring. To znamená sponzoring od firem, které takzvaně 'nesmrdí'. A zbrojovka smrdí. Protože vyrábí zbraně, kterými se střílí. V tom případě konstatuji, že jako sponzora si KVIFF nemůže vybrat nikoho. Stávající partneři festivalu stojí zprostředkovaně za rozvody, za násilím ve společnosti, za gamblingem, za exekucemi, za chudnutím společnosti, za rozprodejem republiky zahraničním investorům a za nacismem vlastně také, však je to zprostředkovaně. Mall.cz prodává technologické hračky a vymoženosti, které zprostředkovaně vedou k rozpadům vztahů a násilí, Vodafone zprostředkovaně stojí za exekucemi, kdy počet exekucí mocně zvyšují právě mobilní operátoři při vymáhání poplatků. Stejné je to s UnCreditBank. Sazka zcela nepokrytě, nikoliv zprostředkovaně, stojí za nárůstem gamblingu. A automobilka BMW se asi těžko vylže ze své spolupráce s nacismem v minulosti, nemluvě pak o tisících a tisících mrtvých, kteří vinou automobilu BMW přišli o život, takže automobilku by bylo také vhodné vyškrtnout. Nebo přišli o život vinou vlastní řidičské neschopnosti? Případně neschopnosti protijedoucího řidiče? Ne, ne, mohou za to vozy BMW. Princip stěžujících si umělců.
Petenti
Tereza Nvotová, režisérka
Aňa Geislerová, herečka
Jan Hřebejk, režisér
Pavel Strnad, producent
Štepán Hulík, scénárista
Martin Štrba, kameraman
Jana Vlčková, střihačka
Kateřina Černá, producentka
Vladimír Michálek, režisér
Kateřina Ondřejková, producentka
Tomáš Pavlíček, režisér
Jana Plodková, herečka
Tereza Polachová, producentka
Jonatán Pastirčák, hudební skladatel
Jiří Havelka, režisér
Andrijana Trpkovič, kostýmová výtvarnice, architektka
Ondřej Zima, producent
Apolena Rychlíková, režisérka
Michal Lánský, střihač
Zuzana Krónerová, herečka
Čestmír Kopecký, producent
Lubor Dohnal scénárista, dramaturg
Juraj Nvota, režisér
Peter Badač, producent
Miloš Lochman, producent
Vít Klusák, režisér
Radovan Síbrt, producent
Martin Mareček, režisér
Andrej Polák, herec
Jiří Konečný, producent
Benjamin Tuček, režisér
Vratislav Šlajer, producent
Anna Šišková, herečka
Tomáš Klein, režisér
Ladislav Babuščák, fotograf, filmový kurátor
Dagmar Sedláčková, producentka
Alžbeta Karásková, producentka

Vložil: Štěpán Cháb