Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Masáž komplexu méněcennosti v mediálně pokleslém prostředí České republiky. Ozvěny MFF

05.07.2018
Masáž komplexu méněcennosti v mediálně pokleslém prostředí České republiky. Ozvěny MFF

Foto: KVIFF

Popisek: I Vary mají své mouchy

Jedním z mála, kdo hodnotí Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech s kritickým nadhledem, je publicista Jan Čulík, který působí jako pedagog na univerzitě v Glasgow ve Skotsku. Mnoho let se věnuje historii a současnosti českého filmu a na toto téma vydal i několik odborných publikací. Právě proto velmi dobře ví, o čem píše.

Karlovarskému festivalu se každoročně věnuje velmi podrobně a zveřejňuje zasvěcené recenze zde uváděných filmů. Čas od času si však neodpustí i poznámku, týkající se podivného fungování českých médií. V jednom z prvních komentářů letošního MFF je popsal velmi výstižně: „Hned během prvního dne karlovarského filmového festivalu se opět výrazně zviditelnil pozoruhodně dvojznačný signál. Festival funguje v pokleslém mediálním prostředí České republiky, a tak s vnějším světem mimo Karlovy Vary komunikuje prostřednictvím celebritálních konstrukcí: vytahuje se, kolik zahraničních herců zase přijelo a jak je festival vlastně slavný. Je to mediální masáž českého komplexu méněcennosti. Ve skutečnosti jsou v mezinárodním kontextu Karlovy Vary relativně nevýznamný festival, zcela logicky, totiž, jste-li zajímavý začínající režisér s novým filmem, kam pošlete svůj snímek? Do Karlových Varů nebo do Cannes?“ zamýšlí se v článku na Britských listech.

Skutečná hodnota

Poté zdůrazňuje, že skutečná hodnota karlovarského festivalu spočívá v jeho dramaturgii a díky tomu se zde každoročně promítají ty nejzajímavější ukázky světové filmové produkce. A MFF chválí i kvůli něčemu jinému. Zatímco podle něj česká média i společnost opustily tématiku lidských práv, festival zůstává svou dramaturgií liberálním, snášenlivým a lidskoprávním projektem. Jenže, ven se zásadní informace neproniknou, média je profiltrují, protože je zajímají jen celebrity a většina promítaných filmů se do distribuce nedostane. Čulík poté připomíná několik závažných snímků, které byly již letos na MFF uvedeny, aniž vzbudily větší mediální pozornost.

Mrtvá ruka České televize

V souvislosti s tím si postesknul i nad českým soutěžním filmem Všechno bude, který režíroval slovinský režisér Olmo Omerzu. Přiznává sice, že je tato „road movie“ dobře napsaným i zahraným snímkem, ale přesto ho prý při těch karlovarských ovacích přepadl děs. Jako jediný si všímá toho, že Česká televize zásadně financuje takové projekty, které nepřinášejí nic nového a jen prohlubují už existující stereotypy, zvyky a předsudky své divácké obce. Čtenářům klade otázku, zda je v dnešní době nejdůležitější dělat filmy o dvou dospělých teenagerech, kteří se vydají na zimní výlet. (Mimochodem jenom díky tomu, že ukradnou auto). A přirovnává to k únikovým pohádkám, které ČT vysílá o Vánocích (a nejen o nich).

„Je skutečně symptomatické, že uprostřed všech nejzávažnějších témat a problémů, které dnes Českou republiku ohrožují, se péčí veřejnoprávní (!!) České televize česká společnost uzavře před světem a baví se hláškami patnáctiletých kluků, kteří jedou autem ze severních Čech kamsi na Českomoravskou vysočinu,“ píše Jan Čulík v Britských listech.

Konečně radost?

A je dosti příznačné, že v mediálně pokleslém prostředí ČR hodnotí tento film kritici s nebývalým nadšením. Podle Mirky Spáčilové jde konečně o českou radost a pochvaluje si, že mezi festivalovými filmy, zatěžkanými obsahovými traumaty, působí Všechno bude jako balzám na duši. Její nadšení však mírní diváci, kteří se na ČSFD domnívají, že jde o tuctovou road movie, jíž schází punc výjimečnosti. „Celkem slabota. Takhle bych si představoval absolventský film průměrného famáka. Uvážíme-li, že je Omerzu považován za výkvět českého filmu i FAMU, přesně to vystihuje, jak na tom místní kinematografie, i její stěžejní instituce jsou,“ glosuje Všechno bude Cival.

Vložil: Adéla Hofmanová