Většina Čechů slaví bezbožné svátky. Velikonoce u nás, to je typicky český paradox
30.03.2018
Foto: Billa / repro
Popisek: Tito velikonoční zajíčci lákají k nákupu v Bille
Dlouholetý příklon k ateistickému smýšlení se v naší zemi nejpatrněji projevuje v období dvou největších ročních svátků, na Velikonoce a na Vánoce. Zatímco zbožná populace dodržuje přísně předepsaná pravidla a na Velký pátek se podrobuje půstu, či jej dokonce drží celých čtyřicet dnů předtím, naprostá většina Čechů využívá svátečních dnů k nákupním orgiím či bujarým oslavám.
A nelze se jim divit, jsou k tomu všemožně provokováni a naše politické „elity“ je dokonce chválí za to, že stále rostoucí nákupní apetit domácností přispívá k ekonomickému růstu. O hrůzném dopadu tohoto trendu raději mlčí, stejně jako o tom, že se drží zásady „po nás potopa“. Obchodníci se rovněž radují a většinu supermarketů na celé týdny zaplaví často nekvalitními cukrovinkami, velikonočním pečivem a v neposlední řadě příšernými velikonočními ozdobami.
Typicky český paradox
Rozdíl mezi věřícími a nevěřícími lidmi je obzvláště patrný v některých částech České republiky. Zatímco stále ještě částečně zbožná Morava se snaží dodržet velikonoční rituály našich předků, ve velkých městech z nich většinou zbylo pouhé torzo, především v podobě pití a obžerství. A ještě větší odlišnost panuje mezi českým a německým nebo polským pohraničím. Je až neuvěřitelné, jak jiná je touto dobou atmosféra v nákupních centrech u nás a v cizině. Tak například na německé straně hranic je období předvelikonočního půstu patrné téměř v každém nákupním košíku, ty u nás naopak marnotratně přetékají. Navíc došlo k typicky českému paradoxu. Naši politici uzákonili, že na Velikonoční pondělí musí být obchody zavřené, ale v den největšího křesťanského svátku v roce, na Velký pátek, mohou zůstat klidně otevřené. Ve většině okolních zemí je to nemyslitelné, stejně zde platí pravidlo, že velké obchody nemohou být otevřeny v neděli. Jejich obyvatelé ctí, že slovo neděle pochází od nedělání! A věřící navštěvují namísto chrámů konzumu chrámy víry.
Pravé Velikonoce - v kostele!
Tím spíše si zaslouží ocenění, že v některých našich městech a obcích ještě lidé na původní velikonoční tradice zcela nerezignovali. Dosti často je to vidět právě v příhraničních regionech. Vliv sousedů se výrazně projevuje i v typické velikonoční výzdobě. Tak třeba v blízkém Sasku a Bavorsku jsou u každého domu keříky nebo menší stromky ozdobeny kraslicemi. A tato výzdoba se rozšířila i k nám, platí přitom pravidlo, čím blíže k hranicím, tím více vajíček, a obráceně. Naopak velmi podobná je situace v kostelích. V těch našich i příhraničních je již na první pohled patrné, že pravé Velikonoční svátky se konají právě zde a program oslav zůstává staletí neměnný. Začíná Květnou nedělí a končí mší na Velikonoční pondělí. Hlavním dnem oslav je však Zmrtvýchvstání páně na Boží hod velikonoční.
Za propagaci původního smyslu Velikonoc zaslouží uznání Česká televize, například za pořad Naše tradice - Boží hod velikonoční.
Zanedbatelná část
V karlovarském Chrámu Máří Magdaleny jsme na čtvrteční Mši zastihli paní Annu. Prozradila nám, že se zúčastní celého náročného týdenního programu, což v praxi znamená každý den navštívit mši a na Velký pátek držet přísný půst. Podle ní oslavy největšího církevního svátku navštěvuje v tomto chrámu průměrně sto lidí, asi tak čtvrtinu tvoří zahraniční turisté a lázenští hosté, především z německy mluvících zemí.
Vzhledem k tomu, že v Karlových Varech bydlí kolem padesáti tisíc obyvatel, na věřící tedy připadá zanedbatelná část z nich. Naprostá většina se spokojí s tím, že Velikonoce slaví pouze jako svátky volna, nakupování, jídla a pití. Jejich pravý smysl a podstata jim přitom uniká.
Vložil: Adéla Hofmanová