Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Každý druhý víkend nový film

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

(P)alba Thomase Landerse

(P)alba Thomase Landerse

Hodně tvrdý rock, metal, občas i o krapet měkčí rock... Příběhy, koncerty, desky

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Čulík o "knížecích" novinářích: Neměli argumenty

08.07.2013
Čulík o knížecích novinářích: Neměli argumenty

Autor: Michal Růžička / MAFRA /Profimedia.cz

Popisek: Karel Schwarzenberg

Šéfredaktor břitkých Britských listů Jan Čulík a profesor na univerzitě v Glasgow je pravidelným a pozorným návštěvníkem Mezinárodního filmového festivalu. Jako jeden z mála viděl všechny české filmy natočené po roce 1989. Popsal je v publikaci Jací jsme: Česká společnost v hraném filmu devadesátých a nultých let a její aktualizované verzi z roku 2013, A Society in Distress, která vyšla nedávno anglicky v Británii a v Americe.

Netajíte se tím, že vám na karlovarskému festivalu vadí hysterie kolem celebrit a filmových hvězd, z nichž mnohé jsou již za zenitem své kariéry. Pozastavil jste se také nad skutečností, že jsou zde někteří novináři poskytnutým servisem korumpováni. Má ještě podle vás tak rozbujelá akce, jakou je MFF v poslední době, nějaký smysl?

Netýká se to jen karlovarského festivalu: je nesporné, že tzv. „mediální partnerství“ sdělovacího prostředku s určitou akcí je formou korupce. Protože jak může novinář o akci seriozně a nezávisle psát, když se rovnou zaváže dělat akci reklamu? Posedlost celebritami je v Karlových Varech podle mě prostě podružná. Vím, celebrity média zajímají především, ale pro mě a mnoho dalších lidí je to prostě nuda. Karlovarský festival je však věhlasný kvůli něčemu jinému. Festival má velký smysl jako přehlídka nejzajímavějších světových filmů z poslední doby. Vždycky jsem oceňoval jeho dramaturgii, i když po odchodu umělecké ředitelky Evy Zaoralové už trochu váhám. V Karlových Varech se dnes promítají i horší filmy, které by se sem myslím dříve nedostaly. Hlavní smysl MFF vidím v tom, že poskytuje české veřejnosti možnost vidět, co je zajímavého v nejnovější světové  kinematografii. Lze tu zhlédnout filmy, které se nikdy v ČR nedostanou do distribuce. To je velká hodnota.

O české filmové produkci máte přehled. Jak si vysvětlujete, že u nás zcela chybí filmy s politickou tématikou? Na letošním festivalu jich bylo uvedeno hned několik, ohromný ohlas například vyvolal italský snímek Ať žije svoboda.

Nemohu spekulovat o tom, proč čeští filmaři nenatáčejí filmy o dnešních problémech české společnosti. Možná prostě žijí ve spokojené pražské bublině, takže se jich problémy, s nimiž se musejí potýkat normální lidi, prostě nedotýkají. Jiná možnost je, že čeští filmaři jsou bojácní. Nebo je prostě současné problémy neoslovují. Je pro mne velkým zklamáním, že se český film nevěnuje zásadnějším otázkám.

Totéž se týká médií. Kdesi jsem se nedávno dočetl, že vlastně pražští novináři nemusí vůbec řešit vysokou nezaměstnanost v mnoha regionech ČR a co to pro lidi znamená, nebo problémy s exekucemi, protože se tyto věci jejich života nedotknou. Kromě toho někdy trochu pochybuji o věcně analytických schopnostech mnohých z nich. Mám pocit, že na základě své osobní životní zkušenosti zaujímají určité, věcně nereflektované emocionální postoje. Vůbec je nezajímá, že na Moravě je dvacet procent nezaměstnaných a milion lidí tady čelí exekuci. Upřímně jsem se snažil najít logické důvody, proč mnozí z nich pro prezidentské volby podporovali Karla Schwarzenberga. Nikdo mi nikdy nepředložil jediný věcný argument. 

Nehraje určitou roli autocenzura? Nebo nedostatek peněz?

Jisté je, že se v českém prostředí v poslední době tak trochu projevuje berlusconizace. Média patří miliardářům. Zajímavé ale je, že se nebojí třaskavých politických témat někteří čeští dokumentaristé, například Klusák s Remundou. Pomysleme na jejich celovečerní dokument Český mír, o pimprlovém divadle, jímž se stala česká politika v době, kdy Američané chtěli v Brdech postavit radar, nebo na jejich velmi dobré dokumenty Svobodu pro Smetanu! či Spřízněni přímou volbou. Všechny tyto filmy se zajímají o normálního českého voliče a dávají mu hlas. Nevím, proč to nedělají jiní.

Jak si podle Vás stojí český film ve světě?

Pokud český film v zahraničí dodnes někdo zná, pořád se samozřejmě hovoří o zlatých šedesátých letech. Mezinárodně je pojmem jméno režiséra Jana Švankmajera. Jinak se o současném českém filmu moc neví, i když česká centra dělají, co mohou, a organizují občanské promítání českých filmů v zahraničí, aspoň v artových kinech, dnes se mnohem více mluví o rumunském filmu, dobrou pověst mají i filmy korejské, ruské nebo dánské.

Které naše filmy stojí podle vás za pozornost?

V knize Jací jsme jsem vyjmenoval pětačtyřicet filmů, o nichž si myslím, že zřejmě přežijí. Například  Gedeonův Návrat idiota, Ene Bene nebo Výlet Alice Nellis, Slámovo Štěstí, Musíme si pomáhat Jana Hřebejka, Morávkovu Nudu v Brně, Michálkův film O rodičích a dětech. Není to podle mého názoru zase tak špatná vizitka toho, co český film dokázal za poslední čtvrtstoletí. Potíž je, že v zahraničí jsou tyto filmy známy relativně jen málo.

Hana Čechová

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace