Z toho Bartoška nebude mít radost! Unavený Hřebejk, béčkové ‘trháky‘… Dřív se Vary vyrovnaly Cannes či Locarnu, a dnes? Kdosi z pořadatelů legendární kulturní akce nejspíš usnul na vavřínech
24.10.2016
Foto: kviff.com
Popisek: Prezident karlovarského filmového festivalu Jiří Bartoška
Časopis Cinepur, zaměřený na cinofily, nedávno zveřejnil report o současném stavu Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech. Jeho verdikt nad touto akcí není zrovna nadšený. Výjimečný je v tom, že otevřeně konstatuje, že tato akce není v mezinárodní hierarchii nahoře a nedaří se jí získávat skutečně prvotřídní filmy. Tento názor je v rozporu s tvrzením pořadatelů MFF, kteří často tvrdí pravý opak.
Autor zajímavé a velmi podrobné analýzy Antonín Tesař konstatuje, že karlovarský MFF zůstává událostí, definovanou prudkými kontrasty. A tyto kontrasty dokazuje na několika příkladech. Je to akce, o níž informuje celé spektrum médií, od bulváru až po artové časopisy, přičemž většina filmů, které jsou na MFF uvedeny, zůstává pro spotřební média obtížně přijatelná. A tak se prý nelze divit, že letos získala největší pozornost světová premiéra koprodukčního filmu Anthropoid o atentátu na říšského kanceléře Heydricha. Podle Tesaře jde o béčkové evropské drama, kterým většina kritiků opovrhovala (dodejme, že nejen oni, ale také třeba renomovaní čeští historici). Zatímco Vary dřív znamenaly bránu do programů nejprestižnějších světových filmových festivalů, jakými jsou Cannes, Berlin nebo Locarno, nyní je situace jiná. Dnes tento portál filtrují čeští artoví distributoři, kteří kupují nebývalé množství filmů z těchto přehlídek přímo do české distribuce, a sekce Horizonty tak ztrácí na exkluzivitě. Diváci totiž mohou řadu filmů vidět později v kinech.
Unavený Hřebejk, triumf evropského artu
Tesař ale není rozhodně sám, kdo si myslí, že je úroveň soutěžních snímků na MFF celkově nízká a nelze se prý divit, že je tato akce osočována, že vybírá filmy, o které jiné festivaly nestály. V této souvislosti zmiňuje i Hřebejkův film Učitelka, který podle něj nijak nevybočuje z unaveného standardu z poslední doby. „Karlovarská soutěž jako celek se těžko může stát událostí, když nemá jasněji vymezenou image,“ konstatuje a dodává, že Vary mají dlouhodobé problémy s vlastní koncepcí a strukturou. Jako příklad uvádí poněkud rozpačitou kolekci Sedm blízkých setkání, do níž vybírají své tipy oslovení filmaři. Letos to byli čeští tvůrci, kteří do programu navrhli „nejprovařenější české i světové klasiky“. Přes veškeré kritické výtky ale Antonín Tesař oceňuje některé snímky, na letošním MFF uvedené. Jedním z nich je poslední dílo Jana Němce Vlk z Královských Vinohrad. Šlo film-událost, určený pro aktivní publikum a přímo vybízející, aby se o něm mluvilo. A oceňuje také i vítězný snímek Rodinné štěstí maďarského režiséra S. Hajdua coby „triumf vkusného, tradičního evropského artu“.
Pohodlná pozice?
Svou analýzu autor uzavírá názorem, že MFF v Karlových Varech má celkově velmi pohodlnou pozici. Těžko si prý představit, že se v dohledné době objeví akce, která jakkoliv otřese jeho postavením v domácím filmovém prostředí. A zdaleka není sám, kdo si myslí, že karlovarský festival usnul na vavřínech.
Psali jsme:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adéla Hofmanová