Čas oponou trhnul, tu přidal pár (desítek) kilo, onde bachor, vrásky a (téměř) bosou hlavu… Blahoslavený J. Kriste, ty kluci byli tak krásný! Příběh jedný kapely. Velká nostalgie, ale jen když milujete Lucii

Foto: KVIFF

Popisek: Kapela Lucie přijela na festival představit nový film o sobě

FOTOGALERIE Ve čtvrtek vstoupil na plátna kin hodinu dvacet dlouhý dokument režiséra Davida Síse Lucie: Příběh jedný kapely. Protože slavnostní premiéru měl film ve Varech, kam ho přijela představit komplet kapela, lze srovnávat. Ty sladcí mladičcí rockeři před třiceti lety a dnes. To prostě nemohlo dopadnout dobře… Koukněte do fotogalerie. A doporučení, zda se vypravit do kina? Easy. Vyrůstali jste na hitech Lucie? Jděte. Není to váš šálek kafe? Budete se nudit, navíc vám možná poleze krkem velikášství téhle skupiny; oni se považují za krále českého rocku, navíc korunované. Čili žádnou velkou skromnost nečekejte.

Nakonec, podívejte, jaké materiály si připravili k premiéře: „30 let spolu, 30 let bez sebe. Fenomenální skupina Lucie se poprvé představí i na plátnech kin v celovečerním filmu. Nevídaná cesta časem, čtyři životy plné hudby v jednom z největších českých dokumentárních projektů tohoto roku,“ píše ´skromně´ tak zvaný distribučák. „Legenda, určitě nejúspěšnější skupina novodobé historie, triumfální návrat na pódia“ – prostě velká, větší, největší. A takhle vidí Lucie novodobé milníky historie:

Lucie: 30 let v dějinách

1986      26. dubna došlo k výbuchu jaderné elektrárny v Černobylu, o dva dny později k prvnímu koncertu skupiny Lucie v klubu Na Proseku

1988      Vyšlo první číslo samizdatových Lidových novin a první singl skupiny Lucie – Pár fíglů; druhou stranu písně, později vydané pod názvem Šrouby do hlavy, tvořila skladba To jsem já.

Skupina Depeche Mode hrála ve vyprodané Sportovní hale, Lucie poprvé mimo Prahu – pro sedm diváků v Plzni.

1990      Prezident Václav Havel vyhlásil všeobecnou amnestii, na Strahově prvně koncertovali Rolling Stones a 15. října vyšel eponymní debut skupiny Lucie.

1992      Zanikla Česká a Slovenská Federativní republika i Lucie 

1993      Došlo k měnové odluce a obnovení kapely Lucie – jen P.B.CH. zůstal odloučen, na jeho místo nastoupil slovenský baskytarista Marek Minárik, placený českými penězi.

1994      Začala vysílat televize Nova a skupina Lucie vydala desku Černý kočky mokrý Žáby, později označenou za album dvacetiletí.

1995      Skupina Lucie koncertuje na Strahově; zakapelu jim dělají Rolling Stones.

1998      Čeští hokejisté získávají zlaté medaile na olympijských hrách v Naganu, skupina Lucie zlatou desku za album Větší než malé množství lásky.

ODS a ČSSD sepisují opoziční smlouvu, P.B.CH. se opět upisuje Lucii.

2002      Českou republiku zaplavila pětisetletá voda a album Lucie s názvem Dobrá kočzka, která nemlsá.

2003      Byl objeven první český dinosaurus, Václav Klaus zvolen prezidentem a Michal Dvořák vypovězen z kapely Lucie

2005      Papež Jan Pavel II. opustil tento svět, David Koller v listopadu skupinu Lucie.

2011      19. března se v Paříži sešli Nicolas Sarkozy a Hillary Clintont, 23. února na cenách Anděl po šesti letech členové skupiny Lucie.

2014      Hudební scénu opustil Joe Cocker, Udo Jürgens, Petr Skoumal, Petr Hapka a Iveta Bartošová, velkým turné se na ní vrátila skupina Lucie.

2016      Pětadvacáté narozeniny slaví Radio 1, padesáté herec Jiří Langmajer, osmdesáté scenárista Zdeněk Svěrák a třicáté skupina Lucie.

Leonardo DiCaprio konečně vstoupil mezi držitele Oscara, skupina Lucie na filmová plátna v celovečerním dokumentu Lucie: Příběh jedný kapely.  

Mladí, krásní a neklidní... I na tiskové konferenci, která předcházela sobotnímu uvedení filmu, došlo na vzpomínky. „Jak jsme dostali první ceny, tak jsme si to užívali. Bylo to krásný. Být dvacetiletý, mladý, slavný a opilý je super,“ rozesmál novináře Kodym.

Z plátna cáká energie a také tečou hektolitry nostalgie

„Karlovarskou premiéru má za sebou hudební dokument Lucie: Příběh jedný kapely. Od čtvrtka bude Lucie řádit v kinech po celé republice. A je to hodně intenzivní řádění, z plátna cáká energie a také tečou hektolitry nostalgie. S Lucií vyrostlo několik generací a každá si tam najde své zásadní momenty. Všechno se to mísí ve zdánlivě chaotickou koláž, ta ovšem naplňuje základní ambici předat divákům energii kapely, která vznikla před třiceti lety a třicet let je slavná. A právě to, jakého rozměru může popularita a nadšení fanoušků v naší malé republice dosáhnout, je tu zachyceno absolutně. Nečekejte chronologickou kroniku nebo vyčerpávající slovníkové heslo, je to spíš jeden nekonečný mejdan, na kterém hraje skvělá muzika, trochu se vzpomíná, ale hlavně se důkladně paří. A taky se rodí písničky, konflikty, emoce… Jedním z motivů, který se táhne filmem, jsou i rozkoly v kapele a její rozpady. Podle Michala Dvořáka ale dokument zachycuje spíš to, proč spolu Lucie pořád je. Kapela viděla finální verzi filmu před dvěma týdny. „To jsme u toho vykřikovali: Super, vole!,“ líčil Robert Kodym. „Pak jsem si to pustil doma o samotě a normálně mi slza ukápla.“ A hodně nostalgie je v tom filmu i pro diváky, na leckterém z těch koncertů jste nejspíš byli, na těch písničkách jste vyrostli, tohle málokoho nechá jen tak,“ tolik Darina Křivánková z Reflexu.

Zlatá vejce jeté slepice hlavně pro její štamgasty

„Na první mimopražský koncert skupiny Lucie v Plzni přišlo roku 1988 osm diváků. O čtvrtstoletí později vystoupila kapela v západočeské metropoli před plným amfiteátrem a především před "houfy žen", o nichž zpívá ve slavné vemlouvavé písni - tu hrála už na počátku kariéry v roce 1986 ještě se zpěvákem Michalem Penkem. Právě letecké záběry na masu lidí v plzeňském Lochotíně otevírají celovečerní filmový dokument nazvaný Lucie: Příběh jedný kapely, který měl premiéru v neděli na karlovarském festivalu. Snímek režiséra Davida Síse ale není tak velkolepý jako kariéra Lucie. Natočený je popisným způsobem, kde účel světí prostředky. Působí jako bytelně vyrobený suvenýr pro pravověrné posluchače kapely. Pro "štamgasty", jak publikum Lucie v jedné sekvenci dokumentu nazývá kytarista Robert Kodym. A těch štamgastů je požehnaně,“ píše trochu střízlivěji Ivan Hartman z Hospodářských novin.

Staří a spokojení. Záběr z filmu. Takhle teď vypadá zkušebna ´nejúspěšnější´skupiny historie. 

A dodává: „Přitom kromě bohatého sestřihu archivních záznamů je Sísův film na výpovědích "mluvících hlav" postaven. Až na výjimky přímých spolupracovníků kapely Ivana Krále či Pavla Karlíka z nahrávacího studia Sono ale hovoří jen členové Lucie a dokument kromě nadšených reakcí posluchačů nenabídne žádné názory "zvenčí". Ani vzpomínky bývalých spoluhráčů - třeba baskytaristy Marka Minárika, který v letech 1993 až 1998 v kapele nahradil P.B.CH. A navíc, jak tvrdí Kodym: "Za to mohou devadesátý léta, že vzpomínky jsou rozmazaný." Lucie, jejíž vývoj a úspěch tolik souvisí s proměnlivou atmosférou doby a stavem hudebního průmyslu, se ve filmu ocitá mimo kontext, jako s ničím a nikým nekonfrontovaná "entita". A staré záběry vybrané z archivu kapely mnohdy nejsou o mnoho víc působivější než videa z rodinných oslav či dovolených. Po listopadu 1989 se Lucie nebývale rozjela a rok 1990 ji vyčerpal. Zpěvák a bubeník David Koller líčí, jak toho roku odehráli přes 150 koncertů, natočili desku, "udělali asi třicet televizí" a neměli snad ani den volna. Následný rozpad souvisel i se spory o autorství písniček. "Byl to začátek jednoho z našich konců," říká kytarista Robert Kodym. A Koller připomíná, že když natáčeli své dvě poslední desky - tedy Slunečnici z roku 2000 a o dva roky mladší Dobrou kočzku, která nemlsá -, už se ve studiu ani nepotkávali. "To už bylo životu nebezpečný," tvrdí Koller. Jenže Lucie dál snášela zlatá vejce navzdory tomu, že je to podle Kollera už "jetá slepice". "Zatím nám vždycky dala," shrnul třicetiletou kariéru kapely.“

To se nedá zvládnout, kolik těch ženských je

„Snímku nechybí nadsázka ani černý humor, a třebaže se v něm privátní život muzikantů nepitvá, i tak se lze o něm leccos dozvědět. "Šlo nám o to, abychom se hodně moc mohli kontaktovat s děvčaty. Ale ta hudba nás taky bavila," říká P.B.CH. A Robert Kodym si později zoufá: "To se nedá zvládnout, kolik těch ženských je." Zajímavý je závěr filmu, kde všichni jednotlivě odpovídají na otázku, co bude s Lucií v roce 2020 "Já bych byl rád, abychom hráli," říká Kodym, zatímco Dvořák míní: "Lucie už, doufám, nebude." Ovšem jako vizionář se projeví P.B.Ch. "Všechno dobře dopadne," prohlásí, a tak doufejme, že se jeho slova naplní. Zbývají ještě čtyři roky,“ poznamenala Ivana Bachoríková z Týdne, zjevně fanynka.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Anička Vančová