Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Odvolili jsme, teď se rokuje o vládě

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Skobovitý klofák, že by sup záviděl, ve tváři ostré vrcholy i hluboké srázy… Chlapi, co nestárnou, mají jedno společné. O tajemství přitažlivosti Dafoa a Rena; tentokráte BEZ módní policie

05.07.2016
Skobovitý klofák, že by sup záviděl, ve tváři ostré vrcholy i hluboké srázy… Chlapi, co nestárnou, mají jedno společné. O tajemství přitažlivosti Dafoa a Rena; tentokráte BEZ módní policie

Autor: KVIFF

Popisek: Jean Reno přichází, za ním velká fotka Willema Dafoe. Mají hodně společného

FOTO Upřímně, stejně jsem módní policistka na… No, vy víte co. Na rozdíl od Františky z Blesku nesleduji módní trendy, nepoznám z fotky letošní přehlídkový hit a svoji fotku k článkům fakt raději nedávám. Zato jsem objevila další festivalový paradox. Víte, proč leckteří mladí sexy krasavci stříbrného plátna mají tak krátkou životnost? Takový Zac Ephron, kupříkladu. Jak myslíte, že bude vypadat jeho roztomilý teenagerský čeníšek, až mu udeří šedesátka? Zato dva pánové, kteří dorazili na karlovarský festival, šedesátiletý Willem Dafoe a bez dvou let dokonce sedmdesátiletý Jean Reno, jsou žhavě sexy pořád.

Nebudu vás napínat. Myslím, že tajemství je ve výrazném obličeji se spoustou vrásek, vrcholů i údolí, s tak zvaným charakterním (rozuměj skobovitým) nosem. Roztomilé čumáčky s nosíčky pršáčky – ty čas semele. Ale ty výrazné, ne krásné, ale zapamatovatelné, ty vydrží. Což mají oba pánové společné. No a také neškodí husté vlasy a to, že jsou oba skvělí herci…

Přijel první, začněme s ním: Hrál Krista u Scorseseho i Antikrista u Larse von Triera, zažil v nejlepší formě Olivera Stonea. Už léta spolupracuje s Paulem Schraderem, našel si ho však i Wes Anderson a další mladší režisérské hvězdy. Willem Dafoe ovšem letos přijel do Varů, aby vzdal hold Pieru Paolovi Pasolinimu. „S režisérem Abelem Ferrarou jsem natočil už pět filmů a čím dál víc se zapojuju do vývoje celé věci. Jsem rád, když se účastním vzniku filmu nejen jako herec, který plní svou roli. Cítím se zodpovědný za celé dílo. Mimochodem, s Abelem Ferrarou jsme v Římě sousedi. Jsme dva Američané žijící v Římě," řekl k filmu Pasolini, u něhož se podílel i na psaní scénáře. 

 


K Pasolinimu ještě dodal: Nejsem mu až tak podobný, vypomohli jsme si čočkami a barvou vlasů. Natáčelo se na mnoha reálných místech, taky jsem například měl na sobě jeho šaty. Herec Ninetto Davoli (Pasolini byl jeho mentorem, kamarádem a pak i intimním přítelem; pozn. red.) mi donesl nějaké jeho oblečení a šperky. Občas jsme natáčeli s lidmi, kteří ho znali – bylo to koketování s duchy, protože jsme se pohybovali ve skutečných lokacích a Pasoliniho památka tam byla stále živá. Byl to plodný, mnohovrstevnatý a originální myslitel, ve filmu ostatně zazní jeho poslední rozhovor pro média. Sděluje nám v něm věci, které jsou důležité i dnes, přestože nahrávka vznikla před více než čtyřiceti lety. Je mi sympatické, že ho vždy zajímala humanita. Obával se, abychom nepřišli o vitalitu, identitu a lásku, abychom nepřestali žít v těle a nepřestali si užívat života. Mluvil o věcech, které nás ovládají a které nás jednoho dne zabijí. O věcech, o kterých jsme si mysleli, že nám přinesou štěstí, ale ve skutečnosti to byly pasti, které umrtvují lásku k životu. Pasolini prostě rozuměl lidem – a to mě oslovuje.

 


Na snímku s manželkou.... Důležitým milníkem Dafoeovy kariéry byl film Četa režiséra Olivera Stona, který obdržel čtyři ceny Akademie a herci přinesl mezinárodní úspěch. „Byl jsem v tu chvíli ten nový, o kterém se ten rok mluví, věděl jsem, ale že si musím zachovat chladnou hlavu a vybírat si dál role z uměleckého hlediska a nenechat se strhnout světem filmového byznysu," uvedl herec. Willem Dafoe si pak zahrál Krista u Scorseseho  či Antikrista u Larse von Triera i řadu záporných postav. „Nemůžu říct, že bych se vždycky ztotožňoval se svými rolemi. Naopak občas je nejúspěšnější ta role, která je mi osobně nejvzdálenější.“  Postava Ježíše Krista prý patřila k těm nejnáročnějším: „Vzhledem k tomu, že jsem nevyrostl v náboženském prostředí, bylo pro mě zahrát Krista obtížné. Kdybych ale kohokoliv z vás postavil do stejné pozice, do stejně silně propracované scény (scéna ukřižování z Posledního pokušení Krista), věřím, že byste se taky cítili trochu jako Ježíš. Tělo vám pak samo říká, co dělat. Pamatuji se, že jsem všechno pociťoval mnohem silněji, než kdy jindy. Koukal jsem na nebe a to ještě nikdy nebylo tak modré.“

 


„Nemyslím, že hraju negativní postavy. Spíš jsou nekonvenční. Vždy mě zajímali outsideři.  Jejich vidění světa zpochybňuje to naše,“ uvedl hned na začátku tiskové konference Willem Dafoe, nový držitel Křišťálového glóbu za mimořádný přínos světové kinematografii. Novinářům se dále svěřil, proč má radši menší, osobní filmy nebo proč miluje práci s Larsem von Trierem: „Vždycky je vzrušující a podnětná.“ Otázky se stočily i na komiksové adaptace Spider-man aJustice League, víc prostoru nicméně dostal snímek, který americká hvězda uvedla v Letním kině, Poslední pokušení Krista z roku 1988. „Tehdy mě nenapadlo, že jde o kontroverzní roli. Šlo o nabídku od Martina Scorseseho a to znělo dobře. Bylo mi divné, že chce jako Ježíše obsadit mě, ale po přečtení scénáře jsem pochopil, o co mu jde a že ten jeho Ježíš má být v podstatě z dělnické třídy. Před natáčením mi dal málo instrukcí - jen jsem se měl podívat na Pasoliniho film Evangelium podle Matouše,“ vyprávěl herec, který včera v Karlových Varech uvedl právě snímek Pasolini, v němž si slavného italského filmaře zahrál.

 

 

V pondělí pak dorazil kultovní Jean Reno. Jean Reno na festivalu osobně uvedl projekci svého legendárního thrilleru Leon z roku 1994. S Lukem Bessonem natočil i Magickou hlubinu a Brutální Nikitu, pamatujeme si ho po boku Roberta De Nira z Ronina. A ať hraje tenhle Francouz zlosyna, nebo poldu, je pořád výborný. Na otázku, kdy se vlastně rozhodl, že se stane hercem, odpověděl: „To jsem věděl rychle, už jako snad jedenáctiletý. Ale nesnil jsem o stříbrném plátně. Ve škole jsme měli skvělého učitele a s ním hráli divadlo. Nikdy nezapomenu na to dřevěné jeviště, ty vůně, to obecenstvo. Na divadelním herectví jsem vyrostl, pamatuju si odtamtud všechny ty vůně, ženy v zákulisí, materiál kostýmů. Fascinovalo mě to a pořád fascinuje. 

 


Jean Reno na tiskové konferenci začal odpovídat na otázky s kamennou tváří, po necelé půlhodině už se novináři na tiskové konferenci za břicho popadali při jeho imitacích slavných režisérů a při vtípcích na účet tazatelů. Jean Reno právě v Praze natáčí snímek Stephena Funga Dobrodruzi, Adventurers. A na tiskovce vysekl pochvalu Praze i Čechům: „Jsem v Praze pokaždé hrozně šťastnej. Češi na mě působí jako vřelí, pozitivní lidi, žádné tlaky, žádná agrese. Loni v létě jsme tady natáčeli dva a půl měsíce a já se moc těším, že u vás zase budu celé prázdniny. Máte tu nádherné ženy, milé lidi a výtečné jídlo. Co víc si člověk může přát?" 

 


Mluvil i o kultovní Magické hlubině: „Byl to první velký dobrodružný film, který jsem natočil s Lucem Bessonem. Nápad dostal jako mladík, když žil s rodiči na jednom řeckém ostrově. Vzpomínám si, že scénář měl odpich už na papíře, byla to pecka. Velké dobrodružství, lidsky i filmařsky. Ten film mi změnil život, procestovali jsme s ním celý svět. Byl to náš první komerční úspěch na mezinárodní úrovni. Je to zvláštní, protože je založený na přání obou hlavních postav, potápěčů, zemřít. Setkal jsem se tehdy s potápěčem a autorem scénáře Jacquesem Mayolem. Byl to podivný člověk – on nežil na zemi, žil pod vodou. Veškerá jeho pozornost mířila pod moře, mezi delfíny. Když ve vodě pohnete kamerou tak, že se dotknete hladiny, máte zatracený problém, protože pak je divákovi jasné, že jednoduše nejste v pořádné hloubce. Proto jsme všechno natáčeli, mimochodem po devět měsíců, v hloubce třicet metrů. Trvalo nám rok, než jsme se tam dostali. Tou dobou jsem dokázal zadržet dech déle než na tři minuty, dneska bych dal asi tak minutu. A přímo tady před vámi ještě míň. 

 


Režisér Luc Besson, na něj řeč prostě nemohla nepřijít: „Byl pro mě velmi důležitý, protože jsem ho potkal, když jsem byl mladý divadelní herec. Nevím, jak by se můj život vyvíjel bez něj, ale je mi to jedno. Na čem mi záleží, je naše přátelství. Ten film nám oběma změnil život. Nezapomínám na to, že film není věcí jednoho člověka, je to týmová práce. Pokud se snímek divákům líbí, moje ego je šťastné. Moje ego nestojí na tom, že jsem filmová hvězda. Život jde dál. Setkání s Bessonem mně otevřelo cestu k vysokorozpočtovým filmům a v té souvislosti nesmíme zapomínat, že Magická hlubina i Leon byly natočeny v angličtině. Kdykoliv někdo z České republiky, Itálie nebo Španělska – jako třeba Javier Bardem – umí dostatečně anglicky, aby mu rozuměli v Americe, a je velmi dobrý herec, najde v USA práci, protože tam mají rádi dobré herce. Kdo umí anglicky, pracuje v Los Angeles, pokud chce. Ale nezapomínejte, že oni musejí zavolat vám. Nefunguje to tak, že tam odjedete, roznášíte pizzu a předstíráte, že jste herec. Musejí vám zavolat,“ zakončil Reno. 

 

Anna Vančová

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace