Empírová restaurace v Kyselce dál chátrá. Nad nejstarší částí se už střecha propadla, levá část, dostavěná ve 20. letech, dokonce už ani žádnou nemá

Foto: zachrante-lazne-kyselka.cz

Popisek: Empírová restaurace v lázních Kyselka

Empírová restaurace, jeden z nejstarších objektů v areálu lázní Kyselka, dál chátrá. A to navzdory tomu, že objekt již třetím rokem vlastní Mattonkou založená obecně prospěšná společnost lázně Kyselka.

„Nad nejstarší částí objektu se už střecha propadla natolik, že vidíte na půdu. Levá část, dostavěná ve dvacátých letech, dokonce už ani žádnou střechu nemá,“ popisuje současný stav viceprezident ASORKD Martin J. Kadrman. Ten také upozorňuje, že proces destrukce vzácného objektu se zrychluje. „Krov se takto propadl tuto zimu. Podle ministerstva kultury pan Lažanský s panem Pasqualem plánovali objekt zastřešit, ale nakonec z plánu ustoupili z důvodu nedostatku financí. To považujeme za výsměch veřejnosti,“ dodává Kadrman. Karlovarské minerální vody měly totiž v roce 2015 obrat více než sedm miliard korun.

Zastavení devastace restaurace je v nedohlednu. Vlastník ani po třech letech nezveřejnil plán záchrany unikátního lázeňského areálu a nepředstavil ani jeho budoucí využití. „Na záchraně celého lázeňského areálu pracuje pět dělníků. Automobilovou hantýrkou můžeme říct, že pánové Lažanský a Pasquale už tři roky jedou na jedničku,“ říká prezident ASORKD Pavel P. Ries a dodává: „Proč Kyselku kupovali, když nechtějí investovat do její záchrany? Skoro polovina z dosud vložených prostředků do záchrany lázní byla z veřejných prostředků. Z našich daní. Toto lze čekat u nemajetného vlastníka. Ale pokud o.p.s. založila firma s miliardovými obraty, přijde mi to nechutné. Pokud vím, tak veřejná podpora je určena těm vlastníkům, kteří na opravu své památky nemají peníze.“

Objekt Lázeňské restaurace byl postaven jako drobný zájezdní hostinec u vývěru pramene v letech 1829 až 1830 péčí majitele kysibelského panství Wilhelma z Neubergu. Jednalo se o jednopatrový objekt na čtvercovém půdorysu, zastřešený valbovou mansardovou střechou. Kolem roku 1850 se zde uvádějí dva pokoje pro hosty, stáje a remíza pro povozy. Ve druhé stavební etapě v rozmezí let 1867 až 1870 (1872) byl objekt rozšířen boční přístavbou na obdélném půdorysu, kolmou k původní stavbě. Dvoukřídlý objekt byl zastřešen sedlovými střechami s uplatněním výrazných dřevěných, dekorativně vyřezávaných prvků ve štítech.

V interiéru se nacházel sál se zrcadlovou klenbou, který se zřejmě zachoval ještě z původního empírového domu, osvětlený trojicí velkých, obloukem ukončených otvorů na způsob arkád. Na sál navazovala drobná venkovní terasa s pergolou k posezení lázeňských hostů. Ve třetí stavební etapě kolem roku 1885 nechal Heinrich Mattoni provést přístavbu restaurace do pravidelné symetrické dispozice v duchu oblíbené anglické předměstské vily (cottage) s dekorativně vyřezávanými štíty. V podstatě se tehdy dotvořila současnou tvář objektu. K roku 1893 se zde uvádějí jídelní sály, kulečníkový pokoj a divadelní sál.

V další etapě v průběhu dvacátých a třicátých let 20. století došlo k rozšíření hlavního sálu v severním rizalitu o přístavbu směrem k Jindřichovu dvoru na místě odstraněné pergoly. Tehdy však došlo k přepatrování hlavního sálu a z nově vytvořeného menšího sálu v patře se vcházelo na drobnou terasu nad přístavkem. Na počátku devadesátých let 20. století byla budova Lázeňské restaurace upravena na kancelářský objekt.

Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na .

Vložil: Redaktor KL