Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Padesát odstínů slavného filmového festivalu – I. část. Zachránil ho Bartoška, nebo někdo úplně jiný? Jeden mýtus za druhým...

02.07.2015
Padesát odstínů slavného filmového festivalu – I. část. Zachránil ho Bartoška, nebo někdo úplně jiný? Jeden mýtus za druhým...

Autor: karlovyvary.cz

Popisek: Karlovarský hotel Thermal byl postaven ve funkcionalistickém slohu v letech 1967 až 1976 podle projektu Věry a Vladimíra Machoninových. Jeho výstavbě musela ustoupit celá Chebská ulice s původní zástavbou z 19. století včetně secesního domu Alice, Mattoniho vily, hotelu Pošta či Moderní šestnáctipodlažní výškovou budovu se železobetonovou konstrukcí doplňuje kongresové centrum s kapacitou 2000 míst.

Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech se letos koná už popadesáté. Ale ve skutečnosti má více než padesát let, poprvé se konal v roce 1946 v Mariánských Lázních, a příští rok tedy oslaví sedmdesáté narozeniny. Jeho historie je velmi pestrá a pohnutá, i když se ji mnohá média snaží omezit na dobu, kdy MFF šéfuje Jiří Bartoška, který jej údajně „zachránil“. To je však jeden z mnoha mýtů, které kolem festivalu panují...

To, že si charismatický prezident Bartoška přivlastňuje zásluhy na vzkříšení festivalu, není až tak jeho vina. Mnohem podstatnější je selhání českých novinářů, kteří si tradičně nedají moc práce s ověřením faktů a papouškují stále to samé: skomírající přehlídku zachránil božský Jirka. I když nelze popřít vliv jeho nesporného charismatu, za relativním úspěchem MFF se skrývá práce mnoha jiných, veřejnosti často neznámých lidí. Je sice pravda, že parta pražských umělců a producentů se pokusila začátkem devadesátých let Karlovy Vary připravit o statut festivalu A kategorie, ale pokus vybudovat v Praze konkurenční festival Zlatý golem nakonec skončil krachem, nikoliv však Bartoškovou zásluhou. Nebýt několika karlovarských podnikatelů kolem Grandhotelu Pupp, Zlatý golem by souboj možná nakonec vyhrál. Ti, co dnes hovoří o záchraně MFF, by si měli sáhnout do svědomí a zavzpomínat si na své výroky z té doby, kdy jednoznačně podporovali přesun festivalu kategorie A z Varů do Prahy, a pak rychle obrátili.

Jeden mýtus za druhým...

Mýtus, že do Karlových Varů začaly jezdit velké filmové hvězdy až v Bartoškově éře, je stále cíleně přiživován, i když je realita zcela jiná. Festival byl vždy poplatný době. A až neuvěřitelně přesně odrážel to, co se v české společnosti dělo. Byl symbolem padesátých let i zlatých šedesátých, normalizačních sedmdesátých a v neposlední řadě i privatizačních, devadesátých. Tváří této dravé doby se stal právě Bartoška a také řada kontroverzních podnikatelů. Kvůli nim se MFF dostal do mnoha problémů a čelil řadě skandálů. Ale na to se v zájmu Bartoškova „zbožštění“ rádo zapomíná. A jejich „zásluhou“ se prestižní umělecká akce také výrazně zbulvarizovala. Dnes si málokdo vybaví vítězný film toho či onoho ročníku, zato jejich hlavní skandály ano.

Legendární hollywoodská hvězda Rita Hayworth byla ozdobou prvního ročníku festivalu 1946

Legendární hollywoodská hvězda Rita Hayworth byla ozdobou prvního ročníku festivalu 1946

Bezvýznamné hvězdy?

Nahlédnutí do historie MFF přináší zajímavá srovnání. Rok před revolucí, v roce 1988, se stal jeho hlavní velkou hvězdou režisér Bernardo Bertolucci, v nabitém sále Thermalu se promítl jeho obrovský hit Poslední císař, který získal devět Oscarů. Nechyběly ani další velké režisérské legendy, maďarský oscarový tvůrce István Szabó, slavný ruský mág Nikita Michalkov, nebo americký herec a režisér Bob Hoskins. Jestliže někdo stále papouškuje, že před revolucí se jednalo o bezvýznamnou ideologickou přehlídku, pak stojí za to připomenout, že festivalové publikum si dopřávalo hity, jakými jsou například legendární snímky Četa (Oliver Stone), Mise (R. Joffé), Oběť (A.Tarkovskij), třemi Oscary ověnčená perla W. Allena Hanna a její sestry nebo Zlatou palmou z Cannes ověnčený snímek Pelle Dobyvatel režiséra B. Augusta.

Brousil versus Barťák

Jednou z hlavních tváří předlistopadového MFF byl legendární filmový kritik a teoretik A. M. Brousil. Při vší úctě k Jiřímu Bartoškovi udělal pro český film a filmové festivaly nepoměrně více než populární Barťák. Mimo jiné se podílel na založení FAMU, která vychovala množství vynikajících režisérů, zdaleka nejen českých. Československou kinematografii zastupoval na mnoha světových festivalech a přehlídkách i v prestižních uměleckých organizacích. Jeho význam nedávno v rozhovoru pro iHned.cz zhodnotila další výrazná tvář MFF Eva Zaoralová: „A. M. Brousil byl člověk svým způsobem posedlý filmem a vlastní ctižádostí. Ta první posedlost měla své dobré stránky: bez něho by například studenti FAMU, z nichž se utvářela česká nová vlna, nepoznali takové množství zásadních ukázek nejlepších proudů západoevropských kinematografií: italský neorealismus, francouzské cinéma-vérité, britské free cinema. Díky němu mohli diváci vidět filmy tvůrců, které teprve později objevovaly velké festivaly.“

Pokračování zítra

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adéla Hofmanová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace