Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Skupa, Trnka nebo Jan Malík. Chebské muzeum hostí jedinečnou výstavu loutek

02.04.2024
Skupa, Trnka nebo Jan Malík. Chebské muzeum hostí jedinečnou výstavu loutek

Foto: Muzeum Cheb (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Loutky v Muzeu Cheb

České loutky jsou fenoménem. Více než sto let jsou vnímány jako národní kulturní poklad a v prosinci 2016 bylo loutkářství na Slovensku a v Česku zapsáno do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Výstava s názvem „Loutka a moderna – České loutky ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových 1850-1950“, která je nyní k vidění v Muzeu Cheb, představuje výtvarně ojedinělé loutky českých umělců především z období první republiky.

Loutkářská kultura byla u nás tehdy nevídaně rozšířená, loutkové soubory působily téměř v každém městě či městysi v Sokolských, Orelských i dělnických organizacích a spolcích, v církvi a samozřejmě také ve školách. Mezi tehdejšími loutkáři byla řada významných českých výtvarných umělců, kteří učinili z loutky objekt své tvůrčí invence. Loutky byly ovlivňovány celou řadou výtvarných stylů, od secese, přes art deco až k funkcionalismu. Také kvůli tomu bylo tehdejší Československo považováno za zemi nejrozvinutější loutkářské kultury. Ve třicátých letech měly tyto loutky skvělé uplatnění ve varietním a kabaretním repertoáru, který zrodil i takové figury, jako je Spejbl s Hurvínkem. Kromě těchto původních loutek je možné na výstavě vidět i jiné loutky podle návrhů Josefa Skupy, ale i dalších významných tvůrců, jako je Jiří Trnka nebo Jan Malík.

 

Snímek z výstavy

Tradice vznikla v 19. století

Tvorba loutek patřila k české tradici, z níž po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu. Tato tradice vznikla už během devatenáctého století u kočovných marionetářů, kteří putovali od vsi ke vsi ve vozech a hrávali s loutkami na rozkládací scéně s malovanými kulisami. Od konce 19. století vznikala ochotnická a spolková loutková divadla často s pravidelným provozem, o něco později došlo k mohutnému rozmachu rodinného loutkového divadla. Když v roce 1928 skončila statistická akce, v níž se mělo zjistit, kolik loutkových scén na území tehdejšího Československa hraje v pravidelném provozu, výsledek byl v celosvětovém kontextu zcela unikátní – šlo o téměř 3000 souborů.

Loutky navrhovali přední výtvarníci

Spolkové loutkářství se v průběhu dvacátých let dvacátého století natolik rozšířilo, že nastala široká poptávka pro kvalitních loutkách. Loutky po roce 1918 navrhovalo mnoho předních výtvarníků, mezi nimiž byl například Josef Váchal, sochař Ladislav Šaloun nebo Josef Skupa. Zprvu byly tyto loutky pečlivě až virtuózně vyřezány z lipového dřeva. Ale už na III. loutkářské výstavě 1924 v Praze byl mimořádně úspěšný i jiný typ loutek – modelované marionety Jana Dolenského s výrazně pojatými charaktery. Kromě klasických pohádkových postav už v polovině dvacátých let do českého loutkového divadla začaly vstupovat moderní typy. Byly to marionety pro kabaretní a varietní repertoár, určený jak mládeži, tak často i dospělým. Už ve dvacátých letech dvacátého století se objevily takové postavy, jako je Spejbl s Hurvínkem či Náci nebo král Král Asinus.

 

Loutky v Muzeu Cheb

Přichází avantgarda…

Zatímco léta dvacátá byla dobou emancipace od pojetí loutky jako náhrady živého herce a nespoutaným hledáním nového specifického loutkového výrazu, léta třicátá byla dovršením mnohých avantgardních tendencí včetně pokusů se soustruženou loutkou na scéně. V roce1930 u nás poprvé hrály v plastické scéně soustruhované loutky s malovanými obličeji. Koncem třicátých let se pak objevovaly podobně stylizované loutky s diferencovaným tvaroslovím v řadě loutkářských souborů, přičemž k nejvýraznějším patřily funkcionalistické soustružené loutky Jana Malíka, jak pro hry domovského Loutkového divadla Sokola v Praze–Libni, tak zejména pro sériovou výrobu firmy Alexandra Plešnera, kde byla už v roce 1936 zahájena výroba soustruhovaných loutek s groteskní pohyblivostí.

Klauni, akrobati, trumpetisti, bubeníci…

Cekově byla ornamentální stylizace loutky v hranicích národního stylu již tou dobou opuštěna, v tvarosloví loutek se prosazovaly celoevropské tendence. Po vzoru Josefa Skupy, který v roce 1930 založil profesionální zájezdovou skupinu Plzeňské loutkové divadlo prof. Skupy, nastala doba loutkových revuí a kabaretů. Mnozí tvůrci loutek napodobovali nejen Skupu, ale i jeho mladého žáka Jiřího Trnku, a tak se mezi loutkami začaly překotně objevovat nové typy: klauni, akrobati, trumpetisti, bubeníci, kabaretní konferenciéři a tanečnice… Takové pojetí loutek trvalo až do poválečných let, kdy začala vznikat loutková divadla profesionální.

 

Loutky v Muzeu Cheb

Všechny loutky a obrazy na výstavě jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Dnes známí sběratelé a badatelé v oblasti historie české loutky začali se sbíráním v polovině osmdesátých let. Kurátorsky se podíleli na řadě výstav historických loutek u nás i v zahraničí. Publikují odborné studie v časopisech a knihách. Za své publikace Loutka a moderna a Umění loutky obdrželi prestižní ceny. Sbírka historických loutek a dekorací tradičního, rodinného a spolkového loutkového divadla, kterou vytvořili a dlouhodobě vystavují, patří k nejkomplexnějším kolekcím v České republice. Unikátní expozici si veřejnost může prohlédnout až do konce června.

 

Muzeum Cheb, místo, kde zavraždili Valdštejna

Chebské muzeum patří v Karlovarském kraji k nejstarším a také k největším. Bylo založeno už v roce 1873 a počet jeho sbírkových předmětů dosahuje čísla sto tisíc. K jeho dalším přednostem patří historická budova, v níž má své sídlo. Do dějin vešla mimo jiné jako místo, kde byl v únoru roku 1634 zavražděn generalissimus císařských vojsk Albrecht z Valdštejna. Muzeum nabízí svým návštěvníkům rozsáhlou etnografickou sbírku, gotické a barokní plastiky a unikátní soubor sakrálních deskových maleb. Velký zájem budí také jedinečné výrobky chebských cínařů a puškařů a nejstarší zvon v Čechách, pocházející z roku 1286.

Vedle historicky a umělecky cenné valdštejnské obrazárny mají zájemci k dispozici i obsáhlou studijní knihovnu. Muzeum spravuje také půvabný hrázděný statek v Milíkově. 

Chebské muzeum, které najdete na náměstí Krále Jiřího z Poděbrad, nabízí návštěvníkům několik expozičních a prohlídkových okruhů. Ty jsou věnovány historii města od středověku po současnost, Albrechtu z Valdštejna a památkám lidové kultury. Muzeum bylo poprvé zpřístupněno veřejnosti 15. května 1874 a od té doby je rozvíjeno do současné podoby sbírek včetně lapidária, statku Milíkov nebo Valdštejnské obrazárny.

Vstupné:

  • Základní - 140 Kč
  • studenti, ZTP, děti a senioři - 70 Kč

 

Zdroj: Tisková zpráva

Vložil: Markéta Vančová