Karlovarská festivalová klika (od) 90. let. Svět Tomáše Koloce
komentář
31.07.2025
Foto: Se svolením KVIFF
Popisek: Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
Poté, co jsem zveřejnil svůj článek-diagnózu české společnosti Můj soud za propagaci komunismu, čtenář M. S. mi poslal svou reakci…
Ta reakce, poslaná (jak trefně říká kolega Štěpán Cháb „přes zákopy vykopané Foltýnem“) z opačné strany názorového spektra, zněla:
„Aha, takže z Petra Pavla je nejkomunističtější prezident a z Karlových Varů bašta kapitalistické dekadence. Jen chybí pasáž o tom, jak jsme se za Husáka měli líp. Příště třeba něco od Aeronetu?“
Vím, že už je 14 dní po festivalu v Karlových Varech, prvním ročníku poté, co festival ztratil svého dlouholetého ředitele (za nímž jsem já mimochodem poslal tak hluboký nekrolog, jak jen umím), a že si asi koleduju, když se chci znovu dotknout zkratky KVIFF. Jenže já až teď, po oněch 14 dnech, slyšel projev Michaela Douglase, když na festivalu znovuuváděl Přelet nad kukaččím hnízdem.
A při těch krásných a velkorysých slovech, která pan Douglas aktuálně vyřkl o celoživotních pěstitelích české kultury v USA Miloši Formanovi a Saulu Zaentzovi (ačkoli znalec ví, že pánové Forman a Douglas se během vzniku filmu původně tvrdě střetli o to, zda hlavní roli McMurphyho bude hrát sám producent Douglas, což Forman zavrhnul), mě u páně Douglasovy velkorysosti paradoxně napadly dvě otázky, týkající se české malosti:
1. Pozvali by organizátoři karlovarského festivalu (kam se prezident Pavel jezdí vyfotit s Ebenem a dříve bohužel i s Bartoškou) pana Douglase, kdyby se obecně více vědělo, že jeho původní příjmení je Danielovič, jeho dědeček se narodil v Rusku a že jak jeho otec Kirk, tak Michael jako nejznámější američtí Rusové jsou faktickými hlavami a největšími zastánci ruské populace v USA?
2. Přijel by pan Douglas, kdyby věděl o tom, že prezident naší země před dvěma lety během rozhovoru pro ukrajinské vysílání Svobodné Evropy požádal o stejné zacházení s Rusy na západě, jaké bylo za druhé světové války s americkými Japonci (kteří tehdy byli zavřeni do internačních táborů)?
Ten festival (kromě toho, že má od českého státu ročně nadělenu dotaci 70 milionů, což je o řád víc, než jiné podobné podniky) má ale od Všeodpouštějícího nadělenu očividnou kliku – a ostatně ani o mně se nedá říct, že bych ve všem byl jen jeho kritikem. Oceňuji například, že přestože jak na americkém kontinentě, tak v Austrálii jsou desítky měst, které se jmenují po německé formě názvu města, v němž festival probíhá, a že slova KARLSBAD či CARLSBAD v anglosaském světě představují cosi jako synonymum lázeňského El Dorada, organizátoři festivalu si i po globalizační anglosaské Velvet Revolution ponechali národní název KARLOVY VARY International Film Festival.
Po jeho záchraně v polovině 90. let, za nímž stála filmová teoretička Eva Zaoralová, hollywoodské kontakty Miloše Formana a chytrý nápad udělat tváří festivalu charismatického herce Jiřího Bartošku, mi ale festival přijde jako přes svůj pokročilý věk čím dál pubescentnější narcista, který se neustále bije do prsou, holedbá a zatímco se na jeho párty pitkách vesele pasou paraziti z bulváru, on se (jednou ústy Marka Ebena, podruhé Jiřího Stracha a dalších podobných, z jejichž úst jsou tyto úroky horší o jejich důvěryhodnost a nepopiratelnou hodnotu jejich ostatní tvorby) posmívá svému předku z minulého režimu, o kterém přece i autoři posměvačných výroků musejí vědět, že tehdy (konkrétně od poloviny padesátých let do konce let šedesátých) na festival jezdil i tehdejší světový filmař číslo jedna Luis Buñuel a italští neorealisté a francouzská nová vlna – a nejen jezdili, ale taky u nás a s našimi herci a štáby naše filmy točili (jako Alain Robbe-Grillet slovenského Muže, ktorý luže, či Michelangelo Antonioni českou Ditu Saxovou, od jejíž produkce bohužel nakonec odstoupil pro nízký honorář), nebo si ty herce s našimi tvůrci vyměňovali (jako Federico Fellini s Jurajem Jakubiskem nebo českoslovenští režiséři, kteří do svých filmů s gustem obsadili západní herce, co si na vlastní oči chtěli zkusit, jak se točí ve vlasti slavné československé nové filmové vlny – jako Peter Ustinov v seriálu Klapzubova jedenáctka a později třeba Jeremy Irons v Žebrácké opeře, Phillippe Noiret v Příliš hlučné samotě atd.), případně naše filmy či celé audiovizuální projekty financovali (jako Jacques Tati Laternu magiku).
(Foltýnovské okénko: Omlouvám se Fialově vládě a panu prezidentovi, že jsem kromě rusko-americké rodiny Douglasů připomněl i další dva etnické Rusy, Londýňana Ustinova a Pařížana Tatiho. Co do výčtu britských umělců s kořeny v Rusku, které by náš pan prezident dle svého výroku v RFE taky rád viděl v internačním táboře, ale ještě přidám: snad největšího shakespearovského režiséra všech dob Johna Gielguda, snad největšího divadelního režiséra vůbec Petera Brooka, světovou hereckou hvězdu Helen Mirrenovou…)
Nu ale zpět k našemu nejslavnějšímu národnímu festivalu a jeho současníkům, tak nafoukaným na náš umělecký i politický dnešek. Skutečnost je taková, že při úrovni naší národní kinematografie (nad barrandovskými ateliéry, jejichž bývalí pracovníci získali mj. celkem deset Oscarů, dnes hrdě vlaje vlajka toho, kdo v místních laboratořích právě vyvolává své komerční výpotky – když jsem tam byl naposledy, konkrétně čínská!), dnešní karlovarští organizátoři, na rozdíl od svých předchůdců, už můžou průkopníka světového filmu Michaela Douglase pozvat jen pod záminkou, aby zavzpomínal právě na tu dnešními českými bardy závistivě dehonestovanou dobu, kdy československá kinematografie byla na takové výši, že Miloši Formanovi Přelet nad kukaččím hnízdem jeho otec Kirk Dougas poprvé nabídl k pohostinské režii – už v roce 1966, když byl Forman ještě oporou „komunistického“ Filmového studia Barrandov...
Zdroje: Seznam.cz, FDb.cz, ČSFD.cz, autorovy rozhovory s A. J. Liehmem a Arnoštem Lustigem
Vložil: Tomáš Koloc