Geniální podnikatel, mistr reklamy, laskavý zaměstnavatel s nemocenskou (před 150 lety). Otec minerálky Heinrich Mattoni. Časosběr Radky Vosáhlo
14.05.2025
Foto: Se svolením Muzeum Mattoni
Popisek: Muzeum Mattoni v Kyselce
Když se řekne minerálka, vybavíte si skleněnou (nebo plastovou) láhev atraktivního vzhledu, ze které si můžete nalít charakteristicky šumící vodu se zaručeným vyváženým složením. Tento produkt byl definován geniálním podnikatelem z Karlových Varů, který při tom současně zásadně pozvedl jedno zapadlé údolí.
Dějiny nejsou jen řadou událostí, ale také pestrou sbírkou lidských osudů. Nakonec jsou to právě výsledky práce vynikajících osobností, co lze při putování časem sbírat. Časosběr proto dnes zavzpomíná na obchodního génia, který dokázal dát život a příběh té nejobyčejnější, ale přesto životně nezbytné tekutině. A zásadně přitom změnil dějiny jednoho českého regionu.
Oktavián Mattoni, původem Ital od Turína, se 17. září 1697 ženil s dcerou karlovarského měšťana Veronikou a jistě nevěděl, že z rodu vzejde vizionář, který proslaví nejen příjmení, ale i město, kde se obchodník s citróny usadil o čtyři roky dříve. Potomkům dokázal předat vztah k obchodu, který se držel ještě v roce 1830, kdy se v tehdy převážně německém Karlsbadu 11. srpna narodil Karlu Mattonimu syn Heinrich.
Své dětství prožil mezi nejváženější vrstvou města, otec byl městským radou. Byl i úspěšným cínařem, mohl tak synovi poskytnout kvalitní vzdělání. Ten se po studiích na škole v Lokti rozhodl nabrat zkušenosti, cestoval po Evropě a pracoval v hned několika vývozních podnicích, protože obchod měl rod v krvi. Poznal tak velkoměsta jako byla Praha, Vídeň či Hamburk.
Po návratu do Karlových Varů v roce 1856 viděl příležitost ve skomírajícím exportu místní minerálky. O potřebný kapitál 7 050 zlatých nejprve prosil svého otce, ale nakonec se obchodním partnerem stal budoucí švagr. Díky němu poznal Theresii Knollovou, svou budoucí ženu. Otec snoubenky i společníka byl v té době v Karlových Varech starostou.
Z manželství vzešlo osm dětí, z nichž šest se dožilo dospělosti. A dařilo se i byznysu. Export vody rostl, firma měla v pronájmu i Ottův pramen v obci nedalo Karlových Varů, Giesshübl Puchstein. Dnes je známa pod jménem Kyselka. Pokud se ji rozhodnete navštívit, běžte se podívat do Muzea Mattoni, zakoukejte se na jednu z výrobních budov závodu pozorně, uvidíte rodový znak červeného orla. Ten se poprvé objevil na výrobcích s minerálkou v roce 1866.
Mattoni, fanda všech technických novinek a zlepšení, se několikrát ukázal jako geniální vizionář. Revolučním se ukázal jeho nápad stáčet minerálku do skleněných láhví, místo dosavadních hliněných. Atraktivní láhev polepená etiketou, ve které vodu můžete přímo vidět, se stala nepostradatelnou součástí minerálkového byznysu.
Fanouškem mattonky se stal sám císař František Josef, který roku 1870 jmenoval Heinricha Mattoniho dvorním dodavatelem. V roce 1889 byl pak vyznamenán dědičným šlechtickým titulem.
V roce 1873 se rozhodl pronajaté pozemky v Kyselce od hraběte Černína odkoupit. Do zvelebení obce investoval z vlastního a ve velkém a udělal z Kyselky překrásné místo. Velký projekt si mohl dovolit, protože prodej minerálek šlapal jako nikdy dříve.
Talentovaný marketér dokázal zručně prodat studie, prokazující léčivé účinky karlovarské minerálky a po zdraví až do domu toužili zákazníci z celé Evropy. „Úspěch Mattoniho spočíval v tom, že byl geniálním podnikatelem a také skutečným mistrem reklamy. Díky nemalému úsilí se firma postupně rozrostla a proslavila se nejen u nás, ale i ve střední Evropě. V roce 1869 činil prodej 331 449 láhví, kolem roku 1880 se vyšplhal na přibližně tři miliony láhví ročně, v roce 1901 čítal již devět milionů láhví,“ říká k tomu dnes Ladislav Sýkora, ředitel Muzea Mattoni v Kyselce.
Karlovarsko bylo v té době připojeno na železnici, velký infrastrukturní projekt devatenáctého století. Buštěhradská dráha začínala v Praze, v Chomutově se větvila směrem na Vejprty, následně dále do Německa a druhá větev směřovala přes Karlovy Vary na Cheb. Mattoni na ní v roce 1895 připojil vlastní železnici do Kyselky. V povolení bylo výslovně uvedeno, že si bude platit i její provoz. Přesto si neváhal na výstavbu půjčit u Zemské banky Království českého 950 tisíc korun. Velikost částky ukazuje kalendář splátek, který měl končit až v roce 1984.
To vše byl Mattoni ochoten podstoupit kvůli dalšímu vizionářskému nápadu. Železnice totiž neměla vozit jenom láhve z Kyselky, ale také turisty do obce. V čarokrásném prostředí uprostřed hor začal stavět na zelené louce vlastní lázně. I jejich stavba a provoz běžely podle nejmodernějších trendů. Stáčená Kysibylka se mezitím stala pojmem po celé Evropě a dráha skutečně razantně snížila náklady na dopravu.
Na čem ale Mattoni nešetřil nikdy, to byli zaměstnanci. Na poměry devatenáctého století se k nim choval s úctou, byl si vědom, že získat a proškolit novou pracovní sílu je náročné. Byl průkopníkem ve zdravotním pojištění zaměstnanců, dobrovolně zřídil nemocenskou pokladnu, ze které byli podporováni v nemoci všichni zaměstnanci, bez ohledu na druh práce nebo funkci. Vnímal lidský rozměr podnikání a zaměstnání u Mattoniho bylo v té době prakticky splněným snem.
Heinrich von Mattoni (1830-1910). Česko-rakouský podnikatel a průmyslník. Foto Wikimedia Commons / volné dílo
Heinrich Mattoni zemřel 14. května 1910, nedožil se tak propuknutí první světové války, která zcela převrátila globalizovaný svět přelomu století, ze kterého geniální podnikatel dokázal těžit a dostat svou vodu do celé Evropy i do Spojených států. Tato globalizace skončila v červenci 1914, který posunul lidstvo do zcela jiné etapy mezinárodních vztahů. Nový svět se těžce podepsal na Mattoniho zamilované Kyselce, která přes znárodnění a nepovedenou privatizaci zchátrala tak, že by se pan Heinrich dnes musel chytat za hlavu.
A také samotná firma Mattoni měla v roce 1989 prakticky stejnou produkci stáčené minerálky jako osmdesát let předtím, když ji zakladatel opustil. Pak se ale její italský příběh dočkal nečekaného vyústění.
Hned v roce 1990 se v Karlových Varech objevil Antonio Pasquale, také průkopník, který v osmdesátých letech naučil Italy kupovat vodu v láhvích z plastu. Firmu se ziskem prodal nadnárodnímu koncernu a poohlížel se prý po nějakém menším byznysu k důchodu. Dopadlo to tak, že rodina Pasqualových řídí karlovarskou Mattonku dodnes, udělala z ní exportní artikl a jednu z nejslavnějších značek v celém středoevropském regionu.
Můžeme jen doufat, že jednou se z popela a sutin znovu zrodí do krásy i Kyselka. Dnes je krásným místem na výlet, místní Mattoni Muzeum vypráví nejen příběh minerálky, ale i muže, jehož jméno dokázal mimořádný talent proslavit po celém světě. Jméno, které se stalo značkou, točí se o něm televizní seriály a inspiruje i 115 let po smrti.
Zdroje: Wikipedia,
https://test.mattoni.cz/heinrich-mattoni
https://karlovarsky.denik.cz/ctenar-reporter/heinrich-mattoni-uspesny-exporter-mineralni-vody-z-kyselky-u-karlovych-varu-20200731.html
https://www.idnes.cz/ekonomika/domaci/vyroci-mattoni-mineralni-voda-muzeum.A230627_154749_ekonomika_vebe
Vložil: Radka Vosáhlo