Mariánky, romantický básník a jeho poslední láska, které bylo pouhých 17. Jak to s nimi bylo doopravdy a co z toho vzešlo

Foto: Město Mariánské Lázně (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Bronzový pomník J. W. Goetha na Goethově náměstí v Mariánských Lázních z roku 1993 od sochaře Vítězslava Eibla stojí na místě původního pomníku spisovatele Johanna Wolfganga von Goethe, který byl za 2. světové války byl zničen

„Návštěvu Mariánských Lázní si nenechalo ujít mnoho významných kulturních, vědeckých i politických osobností z celého světa. Vstupte s naším průvodcem do přírodních scenérií, které na společných procházkách s Ulrikou von Lewetzov navštívil básník a učenec Johann Wolfgang von Goethe v letech 1821 – 1823,“ zve na sobotní vycházku po stopách básníka a jeho poslední lásky Ulriky Infocentrum města Mariánské Lázně. Pokud to tuto sobotu nestihnete, nevadí. Malebný podzim se obzvláště hodí k návštěvě krásného lázeňského města a romantickým procházkám. „Šťastná je jen duše, která miluje.“ To neřekl John Lennon, ale o 250 let dříve Johann Wolfgang Goethe (i když Lennon řekl něco velmi podobného – „láska je odpověď“; ti romantici).

Hosté a návštěvníci se mohou zúčastnit tematické prohlídky ´Božský Goethe´, která bude se konat v sobotu 25. 9. 2021. Na prohlídce se zkušeným průvodcem si projdou cestou, která hovoří sama za sebe: Goethovo náměstí, Goethova cesta, Lesní ulice, Geologický park, Lesní pramen. V rámci prohlídky turisté navštíví Ambrožovy prameny, kterým podlehl prý i sám Goethe. Jak říká jedna legenda: právě z tohoto pramene popíjel J. W. Goethe, který byl díky němu plný sil a mohl tak držet krok s Ulrikou von Levetzow.

Goethe byl nadšený sběratel nerostů a minerálů, takže zcela logicky je jedním ze zastavení na komentované prohlídce i Geologický park, který nabízí přehled o geologické stavbě a rostlinných společenstvích Slavkovského lesa. V expozici ve volné přírodě jsou umístěny známé i vzácně se vyskytující horniny z vybraných lokalit Slavkovského lesa.

Goethe a Ulrika

V Goethově životě (1749 – 1832) bylo mnoho žen. Teprve v roce 1806 Goethe legalizoval svůj vztah s Christiane Vulpiusovou. Manželství trvalo až do její smrti v roce 1816. Již předtím se jim narodilo pět dětí, ale dospělosti se dožil jen prvorozený syn August. „Bylo mu 72 let, když zde trávil pobyt s jeho srdci blízkou Ulrikou, které bylo v té době 17 let, a nakonec ji požádal o ruku. Poté, co Ulrika jeho žádost odmítla, vtělil svou bolest do známé Mariánskolázeňské elegie,“ stroze vysvětluje Infocentrum. Wikipedia je o něco bohatší: „V roce 1821 se Goethe v Mariánských Lázních seznámil se svou poslední láskou Ulrikou von Levetzow (1804–1899). Chtěl se s ní přes velký věkový rozdíl oženit, tomu však zabránila její matka. Ulrika se pak nikdy neprovdala. Jeho pobyty v Mariánských Lázních připomíná pomník, který se zachoval.“

Takže fakta hovoří jasně, starý básník a mladičká múza. Láska zůstala nenaplněna, ať už Goetha odmítla sama Ulrika, či zaúřadovala její matka – a kdo by se jí také divil, při takovém věkovém rozdílu, že. Romantika jako řemen. Jenže, jak píše mariánskolázeňský vlastivědný kroužek Hamelika na svých stránkách, možná se velká romance odehrávala jen v hlavě básníka: „V Klebelsberkově paláci bydlela, stejně jako Goethe, také paní Amálie von Levetzowová s dcerou Ulrikou. Později Ulrika a po celý svůj život, znovu a znovu vyvracela domněnku o lásce mezi ní a Goethem. K Ludvíkovi Stettenheimovi, který ji navštívil v Třebívlicích, opakovala: „Nebyl to žádný milostný poměr, pravda a básnění se tu mísily, kdykoliv se mluvilo o mých vztazích ke Goethovi…. Když jsem ho poznala, byl ve věku 72 let, já 17letá. Já přišla ze Štrasburku, z penzionu, odkud jsem znala jen Voltaira a francouzské spisovatele. O Goethovi jsem nic nečetla, sotva jsem věděla, o koho jde, když mi byl představen jako Jeho Excelence pan ministr.“ (Z průvodce Lipsko 27.3.1898.)

Básník Johann Wolfgang von Goethe a Ulrika von Levetzow. Foto Wikimedia Commons

Slyšela o něm pouze ve spojení ´Schiller a Goethe´. Nyní jí babička za přítomnosti paní Amálie představuje jakéhosi staršího pána, celkem příjemného, který ji bere za ruku a ptá se, jak se v Mariánských Lázních líbí. Ulrika odpovídá bez rozpaků a ostychu, kterým jinak při nových známostech trpí. Ale o hostu neví vůbec nic, dále ji nezajímá ani neimponuje. Spíše ji překáží v ruční práci, kterou právě začala. Ale již příští den byla požádána Goethem (bydleli ve stejném domě a vídávali se tu často), aby s ním šla na ranní vycházku. A tak dívka vyšla v doprovodu starého pana tajného rady, o kterém mladý Mendelssohn-Bartholdy v jednom svém dopise odhadoval, že by mohl být padesátníkem. Ulrika vzpomíná: „Básník chtěl, abych mu vyprávěla o štrasburském pobytu, neboť Štrasburk dobře znal, a také o výchovném zařízení. Stěžovala jsem si zvláště na osamělost, kdy mi chyběly obě sestry. Byla jsem od nich poprvé nadlouho odloučena Viděla jsem, že právě tato moje až dětská nezaujatost se Goethemu zalíbila. Neboť potom skoro každé ráno, když šel popíjet svůj Křížový pramen, bral mě s sebou a po pití jsme šli na procházku.“

Když Goethe viděl, že ji minerály, které cestou sbíral, pranic nezajímají, začal raději sbírat květiny. Večer spolu sedávali na lavičce před palácem a povídali si. „Když jsem pak slyšela, jak velký učenec on vlastně je, už jsem ho znala osobně a měla k němu důvěru, takže jsem nemohla být ani ustrašena ani uvedena do rozpaků. Nikoho nenapadlo, ani mou matku, že by při společném hovoru šlo o něco jiného, než o dobrosrdečnost jednoho starého pána, který mohl být svými lety mým dědečkem, o jeho vztah k jednomu dítěti, což jsem byla ještě já,“ vzpomíná Ulrika. Goethe byl přátelský, přívětivý starý pán, ke kterému se mohlo hlásit mládí, zvláště když mělo živý zájem o všechno, co on dokázal nenápadně a zajímavě popsat. Jako přírodovědec s ní hovořil o květinách, kamenech a hvězdách, jako básník o literatuře, jako člověk měl vzácné pochopení ke všemu lidskému a když ji poučoval, nazýval ji ´Töchterchen´ (dceruško). Byl uchvácen jejím bystrým duchem a kouzlem nevinnosti i její dívčí upejpavostí. Na rozloučenou před odjezdem jí dal svou knihu Viléma Meistera léta učednická s věnováním „Fräulein Ulrike von Levetzow zum freundlichen Andenken des August 1821“. Bylo to pro ni těžké čtení, proto jí raději obsah knihy vyprávěl, aby aspoň trochu rozuměla.

Ambrožovy prameny mají vysoký obsah železa, jsou slabě mineralizované a nazývají se také ´Prameny lásky´. S Ambrožovými prameny je spojená velmi poutavá legenda plná vášně. Známý spisovatel a básník Johan Wolfgang Goethe při svých pobytech v Mariánských Lázních Ambrožovy prameny pravidelně popíjel. Legenda říká, že v těch dobách byl Goethe právě díky této léčbě plný sil, a mohl proto držet krok s o tolik mladší Ulrikou von Levetzow. A proto, kdo se chce v Mariánských Lázních zamilovat, jde se napít Ambrožova pramene. Pítka Ambrožových pramenů jsou volně k dispozici veřejnosti v hlavní sezóně (květen - říjen). V období od října do dubna jsou nepřístupná.

O setkání s rodinou paní Amálie Levetzowové píše Goethe do Výmaru snaše Otýlii a připomíná, že je tu také Ulrika, dívka stejného jména jako Otýliina sestra. V dopise z doby odjezdu z lázní píše, že se „s touto Ulrikou bude muset s politováním rozloučit“. Tolik tedy Hamelika a její daleko střízlivější a pravděpodobnější vylíčení celé ´velké lásky´.

Goethe a Mariánské Lázně

Největší německý básník, dramatik, filozof, právník, humanista a politik Johann Wolfgang Goethe pobýval ve vyhlášených lázních třikrát (1821–1823). V dopisu svému synovi Augustovi do Výmaru se o městě pochvalně zmínil: „Také Tě potěší, že jsem učinil rozhodnutí spatřit taktéž Mariánské Lázně - toto podivuhodné zařízení. Bylo mně, jako bych se nacházel v severoamerických lesích, kde se postaví město ve třech letech. Plán je šťastný a přívětivý, vedení přísné, řemeslníci pracovití, dozor rozumný a bdělý. Hotové domy, domy budované, pod střechou nebo až k střeše, nebo sotva ze základů teprve vyrůstající, všechno je živé. Sotva jsem kdy viděl něco tak přívětivého.“

A co z toho povstalo?

Inu, co asi, když jeden z dvojice je básník… Slavné Mariánskolázeňské elegie, zvané též ´trilogie vášně´. Básně, vzniklé na základě Goethova pobytu v Mariánských Lázních v létě 1823, byly vytvořeny v opačném pořadí, než jak je později autor zakomponoval do trilogie. Jejich hlavní inspirací byl jeho vztah s Ulrikou von Levetzow, do které se ve svých čtyřiasedmdesáti letech zamiloval. Kompozice trilogie je postavena na poněkud chladnějším úvodu, který je následován vzrušenou tragičností a nakonec zklidňujícími motivy v závěru.

Sousoší Johanna Wolfganga Goetha a jeho lásky Ulriky von Loewetzov. Dílo berlínského sochaře Heinricha Drakeho bylo odhaleno v roce 1975 v blízkosti pavilonu Lesního pramene a odkud bylo v roce 1991 přemístěno za Třebízského pamětní kámen stranou v lese.

Goethe v pěti slokách úvodní básně trilogie s názvem Wertherovi, kterou ale napsal jako poslední, oslovuje Werthera jako „oplakávaný stín“ autorova mladého věku. Adresuje mu hořké verše o nedočkavé dychtivosti mládí, která postupně s věkem pomíjí současně s vírou v život.

Druhá, Elegie, je nejrozsáhlejší básní cyklu a je jeho jádrem – obsahuje dvacet tři šestiveršových slok blízkých italským stancím. Líčí setkání s milovanou dívkou, radostně prožité společné chvíle, kdy „den vzrušený svým křídlem v letu mával a chvilky hnal, že ubíhaly plaše“. a trýzeň rozloučení. Základní napětí básně i celé trilogie je vyvoláno rozporem mezi láskou pojímanou jako tvořivá síla obohacující člověka a dávající jeho životu vyšší smysl a mezi loučením a zmarem, jež člověka od možnosti lásky vzdalují. Lásku nelze vymanit z moci času a básník po rozchodu s milovanou ženou ztrácí vnitřní rovnováhu i smysl života.

Třetí báseň souboru inspirovaná virtuózními klavírními koncerty Marie Szymanowské, k níž básníka též poutala náklonnost, vznikla jako první. Skládá se ze tří slok a v trilogii přináší básníkovi, který je po rozchodu s milovanou ženou přesvědčen, že plně žít a být šťasten může být pouze v její blízkosti, konečné utišení jeho vášně v kráse hudby.

Jak jsme již psali výše, v sobotu pořádá Infocentrum tematickou vycházku. Kromě již zmíněných míst cesta vede i k sousoší Goethe a múza, které se nachází v blízkosti Lesního pramene. Autorem sousoší, jež městu Mariánské Lázně darovala Německá demokratická republika v roce 1975, je německý sochař Heinrich Drake. Délka prohlídky je cca 2 hodiny, cena 130 Kč a sraz v Turistickém informačním centru v 13:30 (Poštovní 160/17 (Hlavní pošta), tel. 777 338 865). Infocentrum města Mariánské Lázně pořádá každý čtvrtek a sobotu tematické komentované prohlídky. Aktuální termíny prohlídek naleznete v kalendáři akcí ZDE.

Vložil: Markéta Vančová