Proč musí být Neužil plešatý? Kacířské pochyby o nejočekávanějším filmu roku. Zátopek zahajuje MFF Karlovy Vary
19.08.2021
Foto: Julie Vrábelová / Falcon (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)
Popisek: Václav Neužil v roli Zátopka tak poctivě trénoval, až se mu zdvojnásobil objem lýtek, což s potěšením kvitovala Dana Zátopková - jak prozradila v rozhovoru Martha Issová, která legendární oštěpařce nosila ukázky z filmu na mobilu.
FOTO, VIDEO Letošní ročník karlovarského festivalu se uskuteční 20. – 28. srpna 2021 a v rámci dvou soutěžních sekcí – Hlavní soutěže a Soutěže Na východ od Západu – a exkluzivního nesoutěžního programu Zvláštní uvedení představí 32 premiér. Klíčovým titulem exkluzívní selekce Zvláštní uvedení je zahajovací snímek festivalu Zátopek, dlouho očekávané životopisné drama o čtyřnásobném olympijském vítězi a nejvýznamnějším českém atletovi všech dob. Světová premiéra filmu Davida Ondříčka s Václavem Neužilem a Marthou Issovou v hlavních rolích se uskuteční v pátek 20. srpna.
MFF Karlovy Vary jsem zatím věnovala tři medailónky letošních hostů, fakt světových hvězd, o tom netřeba pochybovat, a jako svůj poslední článek jsem si nechala malé přemítání o filmu Zátopek, o němž se již hojně píše, všichni hlavní aktéři, herci i režisér, k němu dali velké rozhovory, ale první, kdo ho doopravdy uvidí, budou diváci a hosté MFF v pátek večer v karlovarském Thermalu.
Emil Zátopek (Václav Neužil) na olympiádě v Helsinkách v roce 1952. Neužil strávil s přípravou na roli několik let, režisér Ondříček se s hercem na roli domluvil již před pěti lety. Václav Neužil měl v dětství ke sportu blízko, hrál tenis nebo třeba hokejbal, ale sám o sobě řekl, že je dítě z vesnice, které hlavně sportuje na ulici. Zhruba před třemi roky nastoupil do poměrně náročného běžeckého tréninku, ovšem pak se natáčení posunulo, přípravy se přerušily, a tak se musel do tréninkového procesu znovu vrátit. Mimo jiné dělal i takzvané intervalové tréninky, které vlastně Emil Zátopek, který měl velmi svérázný způsob přípravy, vymyslel. Pro roli Emila Zátopka ho připravoval reprezentační atletický trenér Jan Pernica.
Takhle to chodí. Napřed režisér dlouze vysvětluje historii vzniku díla a řekne si k tomu, co chce a potřebuje, protože slušný filmový recenzent přeci nemůže nesouhlasit, dokud film neviděl.
A pak přijde 130 minut pravdy.
V našem případě v pátek 20. srpna v osm hodin večer.
PAK teprve se do filmu pustí supi mrchožrouti, filmoví recenzenti. V případě českého filmu bývají leckdy shovívavější, někdy ale naopak přísnější – vzpomeňme na Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Ten kritici strhali, zřejmě aby si první dáma českého filmu nemyslela, že dostane něco zadarmo. Ale ten nejpřísnější kritik ze všech, čas, jí dal za pravdu.
Jak si bude u kritiků stát Zátopek, si netroufám odhadnout.
Jedno vím předem, kritici chodívají na projekce s předem hotovým názorem, i když by to nikdo z nich nepřiznal ani po waterboardingu.
A co vím také předem, je, že čeští diváci si kritiky, hlavně negativní a sarkastické – ty se píšou samy, moc rádi přečtou. Vůbec na ně ale nedají.
A protože nejsem slušná filmová recenzentka, o filmu si něco myslím už teď, a to jsem viděla jen trailer.
Životopisné drama, zapeklitý žánr
V mých medailóncích jsem, hned dvakrát, vysvětlila, jak si dělím filmy, na koukatelné, umělecké, psychoteraupetické, iniciační. Přidala jsem i příklady. Neboť já mám také své předsudky. Tak třeba mě upřímně nudí většina uměleckých, nebo nezávislých – chcete-li, filmů. Jenže jsou i velmistři, kteří mě doběhnou. Jednou, před lety, jsem byla doma a v bedně na druhém programu (ano, máme televizi a neslouží jako květináč) běžel nějaký film, napřed se mi zdálo, že je černobílý. Odehrával se ve vězeňské cele, kde byli dva chlapi. Zkrátím to, brazilský režisér Hector Babenco mě doslova přikoval do křesla z Ikey a já bez dechu napjatě sledovala strhující Polibek pavoučí ženy s Raulem Juliou a Williamem Hurtem, který se celý odehrává za zdmi kriminálu. Nota bene jihoamerického.
Takže ano, tu a tam mě něco dostane, doslova přes moji - spirituální - mrtvolu. Jinak jsem ovšem zcela a bezvýhradně mainstreamový konzumák a špičky íránské kinematografie mě neba. Ale zpět k tématu, filmy koukatelné mají i jeden pododíl a tím jsou filmy motivační. Dost často právě sportovní.
Svatba Dany a Emila se točila v kostele sv. Antonína na Strossmayerově náměstí, ačkoliv ve skutečnosti se brali v Uherském Hradišti. Pro Marthu Issovou to byla již několikátá filmová svatba, tu skutečnou zatím neabsolvovala. Scény, kdy si brala svého kolegu Václava Neužila (Emil), svatbu režíroval Marthin skutečný životní partner David Ondříček, jednou z filmových družiček byla jejich starší dcera Františka. Svatební šaty, které měla Martha na sobě, byly z takzvaného výkupu dobového oblečení, který produkce pro tyto účely dělala a byly pak upravené tak, aby odpovídaly siluetě Marthy. Klobouček se závojem byl velmi podobný tomu, který měla skutečná Dana Zátopková, stejně jako kytice, která se vyráběla tak, aby byla velmi podobná té, kterou bylo možné vidět na dobových fotografiích.
Americké sportovní filmy. Ukazující sílu, odvahu, překonání překážek... a následný happyend. Ten vyrobí režisér, obzvláště pokud točí ´based on true story´, tak, že včas střihne a do závěrečných titulků běží pár řádek o tom, co bylo dál. Jako například Barva vítězství (´zbožňuju´ debilní doslovné české názvy, v originále je to Race, závod) s příběhem fenomenálního černošského atleta Jesse Owense, který na olympiádě v nacistickém Berlíně roku 1936 vyhrál, co se dalo (čtyři zlata za běh na 100 i 200 metrů, skok do dálky a štafetu), což führera fakt vůbec nepotěšilo. (Jesse Owens na fotkách z Wikipedie je značně zubatý a nepříliš pohledný, zato jeho představitel Stephan James je docela fešák – k tomu se ale ještě dostaneme, viz titulek).
Nebo další motivační snímky - Náhradníci z prostředí amerického fotbalu s Keanu Reevesem. Blind Side s Oscarem pro Sandru Bullock. A z jiného soudku. Právnický thriller Erin Brokovich s oscarovou Julii Roberts. Nebo nedávné soudní drama Chicagská sedmička, též podle skutečných událostí. Motivační film dodá ´odvahu pro každý den´, abych parafrázovala název slavného českého filmu nové vlny.
Moc zajíců, Zátopkova smrt?
Čeho se tedy bojím v případě filmu Zátopek, o němž režisér David Ondříček několikrát zopakoval, že ho připravoval celých 13 let? Toho, že ač se to nabízí, vůbec nepůjde o film motivační. „Výpravný film režiséra Davida Ondříčka, věnovaný nejen sportovnímu, ale i životnímu příběhu jednoho z největších světových atletů všech dob, čtyřnásobného olympijského vítěze, Emila Zátopka. Příběh o vítězstvích v lásce i ve sportu, k nimž je třeba především velké srdce. Děj filmu Zátopek začíná v pohnutém roce 1968. Australský rekordman Ron Clarke právě navzdory očekáváním promarnil pravděpodobně poslední šanci na olympijskou medaili, když během klíčového závodu utrpěl vážný zdravotní kolaps. Následně propadne pochybám o smyslu vlastní kariéry. Nakonec se rozhodne vydat za legendárním běžcem Emilem Zátopkem, jehož od začátku bezmezně obdivuje. Příběhová linka rozhovoru Rona Clarka s Emilem Zátopkem nás retrospektivně vrací do stěžejních momentů atletova sportovního i soukromého života. Dohromady se spojuje v komplexní portrét muže, jenž neztrácí tempo ani poté, co jeho poslední závod skončí a dokáže bojovat nejen na atletickém oválu. Příběh o přerodu neduživého chlapce v muže, který na Olympiádě v roce 1952 získal tři zlaté medaile a zároveň ve všech těchto disciplínách dosáhl světových rekordů, se stal legendou o nezlomné síle vůle, která dodnes inspiruje tisíce sportovců po celém světě. Film Zátopek je však také příběhem osudového setkání a celoživotní lásky dvou lidí, kterou nedokázaly zlomit ani sportovní nebo životní prohry.“ Tolik anotace filmu.
Režisér David Ondříček na brněnském stadionu Za Lužánkami, který si zahrál olympijské stadiony v Londýně a v Helsinkách.
Z ní, ale i z rozhovorů, které jsem pečlivě přečetla, plyne, že film obsáhne takřka celý Zátopkův život a nevynechá ani sporné momenty - v padesátých letech popravu Milady Horákové, v sedmdesátých letech Antichartu. Bojím se, že tohle všechno nacpat do 130 minutové stopáže nelze a výsledkem bude jen letmá příběhová mozaika bez dramatického oblouku. Pokud se mýlím a Ondříček, který zatím natočil i se Zátopkem 7 celovečeráků, kam počítám i televizní Duklu´61, z toho 4 skvělé (Šeptej, Samotáři, zmíněná Dukla´61 a totální, ale skvělá depka Ve stínu), Zátopka brilantně zvládnul, budu první, kdo zatleská. Fakt dobrý český film naposledy natočila Polka Agnieszka Holland, míním pochopitelně Šarlatána.
Rona Clarkea si zahrál relativně neznámý australský herec James Frecheville. Na snímku s Václavem Neužilem.
Bosá hlava Václava Neužila
Další dvě věci, kterých se obávám je, že všichni zúčastnění hovoří o častých návštěvách u paní Dany Zátopkové. „Film vznikl za osobní podpory paní Dany Zátopkové, olympijské vítězky a ženy, po jejímž boku strávil fenomenální atlet celý život,“ prsí se anotace. Takže se obávám potlesku profesionálních sportovců a nezájmu obyčejných diváků, kterým je u, no, vy víte kde, zda Václav Neužil ´správně běhá´ a Marta Issová ´přesně hází oštěpem´. Opět – chci se mýlit.
„Jedná se o poslední zatáčku před cílovou rovinkou z finálového běhu na 5 000 m v roce 1952 na Olympiádě v Helsinkách. Tento závod je často nazýván ´závodem století´. Byl to dramatický boj, kde se rozhodovalo mezi trojicí nejlepších vytrvalců té doby, Herbertem Schadem, Alainem Mimounem a Emilem Zátopkem,“ vysvětluje režisér David Ondříček. „Tento závod jsme točili dva dny. Běžecky i filmařsky to byly nejnáročnější dva dny celého natáčení. Kromě Václava Neužila běží v závodě špičkoví profesionální běžci. V roli Alaina Mimouna se objeví marocký maratonský běžec Saji Abdelkabir. S trenérem Janem Pernicou jsme tento závod choreograficky trénovali několik měsíců na Strahově. Běžci studovali i specifický styl běhu jednotlivých závodníků. Byla to nádherná práce,“ dodává režisér. Herberta Schadeho, který je na plakátě na třetí pozici, představuje ve filmu běžec Štěpán Juránek.
„Životní příběh Emila Zátopka je pro mě obrovskou výzvou,“ říká režisér David Ondříček. „Je to téměř klasický příběh outsidera a v podstatě ne příliš talentovaného sportovce. Zároveň je to příběh člověka s ohromnou vůlí a touhou vyhrávat, zarputilého a nezlomného, který se stal legendou. Osamělého, přemýšlivého běžce a zároveň veselého mluvky, který touží po obdivu. Atleta s obrovskou touhou porazit své soupeře a pak jim láskyplně věnovat zlatou medaili.“
Umělecká maskérka Jana Dopitová a Václav Neužil: Kvůli Zátopkovi Václav shodil sedm kilo, velkou práci na natáčení odvedli také maskéři, kteří mu vyrobili pro Zátopka typické ustupující čelo a účes. „Maska je vlastně úplně jednoduchá, všechno dělají ty vlasy,“ říká Václav Neužil. Ušní boltce měl zezadu podepřené speciálními úchyty, aby mírně odstávaly.
„Myslím, že náš film bude o sportu, trpělivosti, pochopení a dozrání,“ říká Václav Neužil o své, zatím největší filmové roli. „Nechtěl jsem hrát Emila Zátopka jako nějaký idol, ikonu. Měl v sobě ohromnou vůli jít za štěstím a udělal všechno proto, aby se cítil svobodný. Pro mě je to normální člověk – tvrdohlavý, svérázný, vtipný a strašně houževnatý. Svobodu, kterou mu běh poskytoval, si doslova vydřel,“ dodává herec.
Václav Neužil je za prvé – výborný herec (viz jeden z nejlepších seriálů poslední dekády Život pod hlavou), za druhé – moc pěknej a sexy chlap. Jenže ve filmu Zátopek ho namaskovali, aby se co nejvíce podobal legendárnímu běžci, který, řekněme si to otevřeně, žádný fešák nebyl. Není to škoda? Já vím, že my tu všichni tak nějak tušíme, jak Zátopek vypadal, co ale diváci mimo Česko – neměl jim jít Ondříček trochu naproti? Ale to jsme zpět u filmů motivačních a jestli něco z toho, co jsem zde napsala, vím jistě, pak je to fakt, že nic takového Ondříček nechtěl, to spíše to umění, myslím. Ale, k čertu, třeba se mu to zrovna povedlo.
Vložil: Anička Vančová