Král navštívil lázně celkem devětkrát a měl je moc rád. Co mají Mariánky společného s britskými Royals?

Foto: Mariánské Lázně (stejně jako ostatní snímky v článku, pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Centrum lázeňského dění vždy bylo a dodnes je na Kolonádě. Ta mariánskolázeňská byla postavena v letech 1888–1889.

Pradědeček současné britské královny vdovy Eduard VII. si potrpěl na dobré jídlo. A bylo to na jeho figuře znát. Pupík se mu klenul nad královstvím Velké Británie jako ochranný val před nepřáteli. Eduard VII. žil a pracoval v takzvaném ‘stříbrném věku‘ před vypuknutím první světové války, v historickém období, kdy relativně dlouho panoval mír, veřejnost se začala intenzivně politicky angažovat a prudce se rozvíjel průmysl a nové technologie. Následky svých potravních choutek si zajížděl princ a později král léčit do Mariánských Lázní k doktoru Ottovi.

„Procestoval jsem celou Indii, Ceylon, všechna lázeňská města Evropy, ale nikde na světě mne nechytila u srdce poezie nádherné přírody, tak jako zde v Mariánských Lázních,“ říkal o Mariánkách král. Je znát, že královská linie měla vytříbený vkus. Letos si připomínáme 180 let od narození Eduarda VII., známého také jako Bertie, což byla jeho dětská přezdívka, která ho doprovázela až do dospělosti. Přezdívka Bertie je zdrobnělinou jeho křestního jména Albert.

Král Edward VII. (uprostřed) v Mariánských Lázních. Když přijel v roce 1899 podruhé do Mariánských Lázní ještě jako princ z Walesu, byla jeho tělesná váha podstatně vyšší než v roce 1909, kdy tu byl naposledy. Podle vzpomínek Ernsta Otta byl král obézní, dýchal krátkým dechem. Pohybově byl těžkopádný a dost nemotorný, jen s námahou zdolával stoupání od kolonády k hotelu Weimar. Již tehdy byla patrná četná překrvení a sklon k ucpávání v cévním systému. Král tehdy vážil 115 kilogramů. Za 20 dní lázeňské kúry ztratil šest kilo. Foto Městské muzeum Mariánské Lázně

Láska na první pohled

Eduard VII. navštívil české lázně poprvé v roce 1897. Jeho volba padla na toto malé město uprostřed lesů, protože trpěl obezitou a místní léčivé prameny, jak známo, s tímto neduhem pomáhají dodnes. Ujal se ho zdejší lékař Adolf Ott. Když Dr. Ott poprvé prince vyšetřil, popsal setkání velmi kladně: „Princ se choval přátelsky, vynikal inteligencí a důvtipem, přijal mě žoviálním způsobem a po celou dobu jeho pobytu jsem se s ním cítil velmi příjemně. Poté co jsem ho vyšetřil, vyprávěl mi své zážitky a ukázal mi velmi zdařilou slonovinovou podobiznu své matky, královny Viktorie. Tu královna obdržela k šedesátým narozeninám.“  Při dalších pobytech prince a později krále léčil lékař Dr. Ernst Ott, syn Dr. Adolfa Otty.

Eduard VII. navštívil Mariánky opět v roce 1899, a poté každé léto v letech 1903 až 1909. Ani v lázních nepřestával pracovat. Právě zde se uskutečnilo v roce 1906 slavné setkání s rakousko-uherským císařem Františkem Josefem I. či jednání s ruským ministrem zahraničí Alexandrem Izvolským.

Hotel Klinger v roce 1900. Při své první návštěvě v roce 1897 bydlel Edward VII. právě zde, při pozdějších pobytech v roce 1899 a v letech 1903-1909 se ubytoval v luxusním hotelu Weimar s nádhernou vyhlídkou na celé lázeňské centrum. Král přijížděl vždy v měsíci srpnu a trávil zde 3 až 4 týdny. Královský doprovod býval minimální, tvořili ho adjutant, sekretář, švýcarský Reisemarschall (cestovní maršálek), komoří, dva detektivové a dva šoféři. V hotelu v královských pokojích a u stolu obstarával všechny služby hotelový personál. Foto Jan Nepomuk Langhans / Městské muzeum Mariánské Lázně

Miláček davů

Eduard VII. byl veřejností mimořádně oblíbený a byl také skvělým komunikátorem. Měl vynikající vztah s Židy, kteří v té době s oblibou trávili odpočinek v Mariánských Lázních. V románu Sholema Aleichema z roku 1911 s názvem Mariánské Lázně vypravěč říká: „Když jsem byl naposledy v Mariánských Lázních, vzpomínám si, jaký rozruch vypukl kolem Eduarda, který jedl gefilte fiš v největší židovské restauraci. Nejen majitel restaurace - tlustý, dobře krmený Němec s nosem jako okurka - byl poctěn tím, že u něj jedl rybu anglický král, ale každý lázeňský host, každý Žid, byl hrdý na to, že stoloval na stejném místě jako britský panovník.“

Kromě toho se Eduardovi připisuje zavedení ohrnutých nohavic. Anglickou módu obohatil o klobouk typu homburg, buřinku propagoval jako prvek městského oděvu a vehementně vystupoval proti pomlouvačné kampani, namířené proti buřinkám. Dokonce veřejnost překvapoval tím, že nosil buřinku s frakem, na evropský způsob. Ačkoli si sám užíval experimenty, od ostatních požadoval přísné dodržování protokolu. Když si všiml, že správce jeho paláce vstupuje do domu v buřince, ztratil sebeovládání.

Kolonáda v době, kdy do Mariánských Lázní jezdil Edward VII., foto Městské muzeum Mariánské Lázně

Královskou cestou po Mariánkách

Projít se po slavné Eduardově cestě, představit si, jak si zde vykračoval ve své buřince, vychutnat si minerální koupel v Nových Lázních, kde si také on dopřával tuto proceduru, nebo šálek kávy v restauraci Královského golfového klubu, který zde Eduard VII. slavnostně otevřel v roce 1905. Abyste si užili královský pocit do posledního doušku, musíte zajít na kolonádu a koupit si v místním obchodě se suvenýry nějakou drobnost. A nezapomeňte, že si Eduard VII. rád vybíral klobouky u místní krásky Mizzi Pistl. Literární zpracování jejich romantického vztahu najdete v knize Aféra Eduarda VII. Anglický král a modistka od Krystiny Kaplan. Jak je známo, král si užíval nejen dobrého jídla, ale i pozornosti žen, kterou víceméně permanentně vyhledával.

Nejmladší lázně, ale zato nejproslulejší

Mariánské Lázně patří k našim nejmladším lázním vůbec. O zdraví prospěšných účincích tamních pramenů se sice vědělo dlouho, ale prostor byl obehnán bažinami, mokřady a roklinami, takže byl jakýkoliv nápad na jejich využití okamžitě zavržen. Dokud do věci nevstoupil lékař tepelského kláštera, Josef Jan Nehr. Ten zkoumal blahodárnost pramenů a právě jeho zásluhou byl postaven první lázeňský dům. Stalo se tak v roce 1808 a místo dostalo název Mariánské Lázně.

Klíčovou osobou v dalším rozvoji Mariánských Lázní byl opat kláštera Teplá Karel Kašpar Reitenberger. Energický opat intenzivně investoval do lázeňské infrastruktury, a to často i přes odpor ostatních členů řádu. Pro Mariánské Lázně získal geniálního zahradního architekta Václava Skalníka. Ten nechal zasypat rokle, vysušit bažiny a založil nádherné parky, které mohou návštěvníci města obdivovat dodnes.

Pohled na centrum Mariánských Lázní

Zlaté 20. století

Během 19. století se Mariánské Lázně dostaly do popředí zájmu. Počet návštěvníků setrvale stoupal, obzvlášť poté co bylo městečko připojeno k železniční trati. Vše změnila 1. světová válka. Válečná fronta se lázním sice vyhnula, ale počet hostů se velmi citelně propadl. Návrat ke slávě na lázně čekal během existence první republiky. Za 2. světové války byly lázně prakticky nedotčené. Němci místa využívali jako lazaretu.

Po převzetí moci v zemi komunisty byla lázeňská zařízení znárodněna a pod centrálním řízením změněna na obrovskou zotavovnu pro pracující. Mariánské Lázně tehdy plnily především léčebnou funkci. V roce 1952 zde byl založen Výzkumný ústav balneologický. Díky jeho činnosti byla lázeňská léčba založena na moderních lékařských poznatcích a Česká republika v této oblasti získala řadu špičkových odborníků. V letní sezóně bylo v Mariánských Lázních opravdu živo – přijíždělo sem až 40 000 pacientů. Masové využívání zařízení a nedostatečné investice do obnovy vedly k postupnému chátrání lázeňských budov. Centrum města bylo ale naštěstí až na výjimky ušetřeno necitlivých stavebních zásahů. 

Kolonáda v Mariánských Lázních

Po revoluci se Mariánské Lázně opět otevřely světu. Bylo potřeba nahodit fasády, opravit chodníky, všechno adekvátně naleštit a postavit pár nových hotelů a město bylo opět připraveno na nával turistů. Krok za krokem se Mariánské Lázně vracejí tam, kam patří. S Karlovými Vary a Františkovými Lázněmi tvoří tzv. Západočeský lázeňský trojúhelník, jednu z turisticky nejatraktivnějších oblastí České republiky. Ale doba, kdy jste mohli na kolonádě potkat někoho s modrou krví, ta už je nejspíš definitivně za námi.

Vložil: Kamil Fára