Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Pražská doprava

Pražská doprava

Zajímavosti i aktuality

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturně politického redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Nejutěšenější a nejmodernější město na kontinentě. Tohle napsal o Mariánkách sám Mark Twain. Jeho další popis není tak obdivný, zato velmi vtipný

25.02.2021
Nejutěšenější a nejmodernější město na kontinentě. Tohle napsal o Mariánkách sám Mark Twain. Jeho další popis není tak obdivný, zato velmi vtipný

Autor: Město Mariánské Lázně (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Mariánské Lázně na spisovatele Marka Twaina udělaly dojem

Že jsme jen zapadákov, kde dávají lišky dobrou noc, když se tedy odtrhnou od sousedů z Německa a udělají si na nás čas? V žádném případě. Naší kotlinou se prohnala stáda světoznámých jmen a většinou nešetřila chválou. Mezi nimi i americký spisovatel Mark Twain. Ten přicestoval do Mariánských lázní se svou chotí Olivií a dcerami 16. srpna 1891 a zůstal zde až do konce měsíce. Autor nezapomenutelného Toma Sawyera se ubytoval v hotelu Anglický dvůr pod svým skutečným jménem Samuel Langhorne Clemens.

Své dojmy z pobytu v Mariánských Lázních slavný spisovatel zveřejňoval v sérii povídek na pokračování pod názvem The Tramp Abroad Again, která vycházela v The Illustrated London News. Mariánské Lázně Twain chválil jako „Nejutěšenější a nejmodernější město na kontinentě, tak hezké, jak si jen člověk může přát…“ a dále „Ještě nikdy jsme nepodnikli tak malebnou cestu. Jsou tu jen 2 - 3 ulice, avšak jsou krásné. Když stojíte na dolním konci města, ohromí vás překvapivá harmonie barev, svěžích a veselých…“ Až člověka napadá, že Twainovi hradil pobyt sám hotel, když o něm pěkně napíše. Takový prehistorický influencer, dalo by říct.

 

Hlavní kolonáda v Mariánských Lázních dnes

Další detaily o životě v lázeňském městě zaznamenal v povídce An Austrian Health Factory (česky vyšla pod názvem Rakouská továrna na zdraví). Spisovatel se sobě vlastním decentním humorem, který je dobře srozumitelný i dnešním čtenářům, popisuje procedury, dietní stravování, přísný lázeňský režim, deštivé počasí i otravné lázeňské hosty.

 

Město, které ohromí

A co konkrétně Mark Twain psal o Mariánských Lázních? Nahlédněte pod pokličku jeho ostrého spisovatelského pera. Výňatky jsou ze série povídek, které vycházely na pokračování pod názvem The Tramp Abroad Again v novinách The Illustrated London News v roce 1892. Čtěte a bavte se.

„Ještě nikdy jsme nepodnikli tam malebnou cestu. Jsou tu jen 2 – 3 ulice, avšak jsou krásné. Když stojíte na dolním konci města, ohromí vás překvapivá harmonie barev, svěžích a veselých … V Bavorsku, kde je každý v uniformě, se člověk diví, kde se tu vlastně berou civilisté; ale tady v Čechách vidíte uniformu jen málokdy. Uniformy jsou tu takovou vzácností, že se vám zdá, že jste tady jako v nějaké republice….

Skoro jediná nápadná figura je polský žid. Je vysoký, vážný, kabát až ke kotníkům a lokýnky u uší. Vypadá blahobytně.

Davy lidí, které se na promenádě procházejí při hudbě, jsou vystrojené podle pařížské módy a vypadají skoro stejně, ale mluví spoustou rozličných jazyků, s nimiž jsme se nikdy předtím nesetkali …“

„Nepřijel jsem sem, abych bral kúru, nýbrž jen tak se porozhlédnout. Avšak nejdřív jeden člověk, potom druhý, začali dělat rozličné narážky, a najednou jsem začal mít o sebe starost. Jeden z těch, co je zužovala dna, mi řekl, že podle očí vypadám na dnu, druhý člověk s katarem střev se mne ptal, zda nepozoruji, jako by mne při kýchnutí pobolíval žaludek. Dříve jsem nic takového nepozoroval, ale v té chvíli se mi zdálo, že něčím takovým trpím. Člověk se srdeční chorobou mi řekl, že kdyby měl mou postavu a vzhled, rozhodně by nechodil se schodů tak rychle! Muž s brunátnou pletí poznamenal, že jistý člověk, který měl zkamenělá játra, zemřel minulý týden v bahenní koupeli – a ten chlapík, že mi byl velice podobný a měl i s mým jménem stejná začáteční písmena. A tak dále, a tak dále.

Samozřejmě nebylo čeho se obávat a já jsem si ve skutečnosti nedělal žádné starosti, nicméně jsem se najednou necítil nijak zvlášť dobře – totiž necítil jsem se bujaře. A tak jsem ulehl do postele. To ovšem nebyl dobrý nápad, protože okamžitě se na mne všichni vrhli a začali mě ujišťovat, že žádnou nemoc nemám, abych zůstal klidný. To mě nepřekvapilo, leč to, co jsem prodělal za dva týdny by dokázalo dostat z člověka všechno, co v něm není zrovna přibito hřebíkem.“

„Snaží se tu léčit vše: dnu, revma, otylost i hubenost. Je tu takový léčebný dril: Má-li člověk třebas dnu, vytáhnou ho ráno v půl šesté z postele, předloží mu jedno vajíčko a dovolí mu podívat se na šálek čaje. Přesně v šest hodin už musí stát u předepsaného pramene s pohárkem, zavěšeným u pasu. O společnost nebude mít nouzi. Jakmile spustí lázeňský orchestr, vyžaduje se, aby pozdvihl pohárek a začal srkat tu příšernou vodu s ostatními. Musí tak činit hodně pomalu a důstojně. Potom ho pár hodin honí po horách kvůli pohybu na čerstvém vzduchu. Načež ho strčí do kádě a nařídí mu, aby se vyválel v blátě.

Před polednem už má hlad jako vlk a léčebný řád mu dovoluje nacpat se k prasknutí, pokud ovšem bude jít pouze věci, které nerad. Odpoledne tráví dalším chozením po horách, aby se ještě více naplnil čerstvým vzduchem. Večer má dovoleno požít tři unce jakékoliv potravy, která mu nechutná, a vypít skleničku likéru, který zásadně nepije. Pokud je nekuřák, může vykouřit dýmku. Přesně v půl desáté musí být v posteli a zhasnout svíčku, aby ji příliš neupálil. Druhý den se všechno bez obměny opakuje. Pokud jde o mne, nechápu, proč by tohle všechno mělo být výhodnější než prostě mít dnu…“

„Prostě zdejší lázně se snaží změnit člověka. Reforma – to je jejich píseň. Snaží se z vás udělat zdravého člověka tím, že vám vezmou všechny příjemné věci, na které jste zvyklí. Donutí vás zříci se všeho, co dělá život zajímavým. Za tím účelem nešetří prostředky a neušetří přitom žádného.

Změnit se! Změnit se! Změnit se! – to je jejich heslo, a to vám pořád vtloukají do hlavy. Jste-li republikán, přimějí vás mluvit o volném obchodě, jste-li demokrat, o protekci. Jste-li abstinent, jdete opilý do postele. Je-li někdo výmluvný, vrazí mu do úst roubík, jestli někdo rád zpívá, donutí ho, aby hvízdal. Jestli někdo rád čte, zabaví mu knihy…“

„Klima Mariánských Lázní je zvláštní. Je to nejstudenější místo, které jsem viděl, a asi také nejvlhčí. Srpen 1891 mi připadá jako anglický listopad. Zdá se, že tu prší, kdykoliv je příležitost. Když zasvitne slunce, vyrojí se lidé a hrnou se ulicemi. Šel jsem se také podívat na rozhlednu. Je to věž na vrchu a není k ničemu. Nic jsem neviděl. To jen Němci jsou jako diví po vyhlídkách. Cesty jsou utvrdlé a hladké, pohodlné pro chodce, ne však pro kočáry. Vysoko na stráni je místo, kde sedával Goethe. Je tu obelisk s vyrytou Goethovou básní.

Byl jsem také v lázních, měl jsem koupel s dvěma druhy smrkové vůně. Je chladná 75 stupňů Fahrenheita a po ní ještě studenější sprcha. Čekal jsem, že tu budou pacienti hovořit o politice, o literatuře. Marně. Jediné téma hovoru jsou choroby. Tlouštík ztratil čtvrt metrického centu za deset dnů a ukazoval tento rekord na svém pasu. Měl velkou radost, že zase vidí své nohy, které už 15 let neviděl. Hubený zase říkal, že se každý čtvrtý den váží a pravidelně přibývá 3/4 unce. Lázně tedy svědčí každému.

Nejhorší jsou ti s nechutenstvím. Mají nejvíce příznaků, nejvíce zkušeností i fantazie, která přechází ve lhaní. Hovoří se jen o nemocích. Slyšíte to všude, na ulicích, v obchodech, na promenádě. I já pozoroval, že se se mnou něco děje. Chodil jsem od doktora k doktoru, ale bez výsledku. Tvrdili, že nikdy neviděli tento druh příznaků. Nakonec po stetoskopické prohlídce mi předepsali bahenní lázně, které mě také vyléčily …“

„Jednou z nejpodivuhodnějších věcí v Mariánských Lázních jsou zvyky na ulici. Chodci jdou proti vám, avšak neuhnou ani o vlásek a zcela ignorují vaše právo na část chodníku. V posledním okamžiku musíte ustoupit, abyste se nesrazili. Komanč (blahobytný elegán) klidně donutí mladé dámy, aby mu ustoupily z cesty, třeba do bláta. K nevíře – jde o lidi, kteří jsou krásně oblečeni, vzdělaní a bohatí. Škoda, že zde nejsou koupele, které by léčily také chování. Možná by pomohlo utopení.

Snad se ani nemůže hledat jemnost citů tam, kde se lidé mohou klidně dívat na ženu, která táhne společně se psem vozík. Oba se ohýbají a těžce dýchají, zatímco vedle nich si vykračuje muž a pokuřuje z dýmky. Žena je stará, udřená, a muž je snad jejím vnukem. Navrhoval bych, aby rakouský ornitologický znak byl doplněn o tento otřesný obrázek.“

„Naprosté ticho hlubokých hvozdů, zakřiknuté mlčení přírody, úplná nepřítomnost třepetajících se lístečků nebo kývajících se větví - to jsou věci, které my z domova neznáme a proto na ně nemáme v našem jazyce výraz. Doma by bzučel hmyz, švitořili ptáci a potulné vánky by šelestily listím. Tady panuje ticho, které je tichem smrti.“

 

Na cesty se spisovateli

A protože Mariánskými Lázněmi neprošel pouze Mark Twain, ale i spousta dalších spisovatelů světového významu, vznikla takzvaná Stezka spisovatelů. Samotný vznik stezky byl iniciován už v roce 2017. A to u příležitosti životního jubilea spisovatele Vladimíra Párala. Páral žije střídavě mezi Prahou, a právě Mariánskými Lázněmi. Stezku tvoří 11 panelů, které jsou k nalezení po celém městě. A to v místech, kde slavní spisovatelé pobývali, léčili se, nebo vytvářeli svá velká díla světové literatury. Součástí trasy je také literární kvíz. Po jeho vyluštění na každého čeká odměna v místním informačním centru.

 

Stezka spisovatelů má celkem jedenáct panelů, rozmístěných po celém městě. Na místech, kde pobývali, léčili se a tvořili svá díla slavní čeští i zahraniční spisovatelé

A která jména literatury si na stezce připomeneme? J. W. Goetheho, Miroslava Horníčka, Marka Twaina, Ivana Alexandroviče Gončarova, Josefa Dobrovského, Maxima Gorkého, Theodora Lessinga, Jaroslava Seiferta, Franze Kafku a v neposlední řadě Vladimíra Párala, díky jehož životnímu jubileu se stezka začala budovat.

 

Spisovatel, který létal na Halleyově kometě

Mark Twain, vlastním jménem Samuel Langhorne Clemens, byl americký novinář, spisovatel a humorista. Vyrůstal v městě Hannibal v Missouri. Město a jeho obyvatelé mu později posloužili jako námět pro několik knih, především pro nejznámějších knih Dobrodružství Toma Sawyera a Dobrodružství Huckleberryho Finna. Vyučil se tiskařem, pracoval také jako sazeč a přispíval články do novin svého staršího bratra Oriona. V letech 1857–1861 pracoval jako kormidelník na řece Mississippi. Poté se vydal na západ, aby se připojil k Orionovi. V těžbě stříbra neuspěl, a tak se obrátil k žurnalistice. Jako novinář napsal humornou povídku Pověstný skákavý žabák z okresu Calaveras, která se stala velmi populární a přitáhla k autorovi pozornost. Dobře přijaty byly také cestopisy. Twain dosáhl velkých úspěchů jako spisovatel a řečník, jeho vtip a satira získaly uznání kritiků a kolegů a stal se přítelem mnoha vlivných osobností.

Pseudonym Mark Twain použil poprvé 3. února 1863. Ke vzniku tohoto pseudonymu se váží dvě historky: Podle jedné z nich pochází z označení bezpečné hloubky vody pro říční parník. Byly to dva sáhy, což se hlásilo slovy mark twain. Podle druhé historky žádal během svých cest po Divokém západě od barmana těmito slovy dvě čárky při objednávce dvou drinků.

Mark Twain se narodil čtrnáct dní poté, co se na obloze objevila Halleyova kometa. V roce 1909 řekl: „Přišel jsem na svět s kometou. Za rok se má vrátit a myslím, že s ní opět odejdu. Bylo by to největší zklamání v mém životě, pokud by to tak nebylo.“ Tato předpověď byla přesná. Twain zemřel na infarkt v Reddingu v Connecticutu 21. dubna 1910, den po největším přiblížení komety k Zemi.

Vložil: Kamil Fára

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace