Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Etna chrlí lávu. A co u nás, nehrozí výbuch sopky? Anebo je dobře, že staršinové nepřemluvili medovinou zmoženého praotce, aby pokračoval v cestě?

28.12.2020
Etna chrlí lávu. A co u nás, nehrozí výbuch sopky? Anebo je dobře, že staršinové nepřemluvili medovinou zmoženého praotce, aby pokračoval v cestě?

Foto: Pixabay

Popisek: Bouřící Etna. Takový dramatický pohled, jako na severní Sicílii, v Česku nenajdeme. Naštěstí.

Nejmladší sopka na území ČR je Železná hůrka. Nachází se poblíž Chebu a činná byla před 288 tisíci lety. Právě oblast kolem Karlových Varů a Chebu se stále chvěje. Seismologicky je to naše nejaktivnější území. Naštěstí se nemusíme bát ničeho horšího, než že budou občas padat obrazy a na stropě se objeví prasklina. Jak to vůbec vypadá s vulkanickou činností na území Čech a Moravy?

Italská sopka Etna se před dvěma týdny probudila k životu a vychrlila lávu až 100 metrů vysoko. Záplava popela pak způsobila zažívací potíže obyvatelům města Catania, které je vzdálené zhruba 29 kilometrů. Bude evakuace? Hrozí nebezpečí? „Při první explozi bylo zaznamenáno zemětřesení o síle 2,7 stupně Richterovy škály,“ napsal magazín The Sun. Naposledy Etna soptila v roce 2017, při výbuchu se zranilo deset lidí. Etna je největší činnou sopkou v Evropě. A co u nás? Hrozí pořádný výbuch spících obrů?

Kmen svědkem představení

Skupinka lidí Homo erectus si na ohništi opéká ulovenou kořist. Plamen svítí do tmy a ozařuje také opodál si hrající hlouček dětí. Vtom se nedaleko ozve výbuch. Světlo z ohniště rázem pohlcuje mnohem silnější záření. Z probouzející se sopky nečekaně šlehá láva a vzápětí padá zpět do kráteru. Jde naštěstí o vcelku mírný výbuch, takže se lidé po chvíli uklidní a jen fascinovaně hledí na nevšední přírodní divadlo.

 

Naše nejmaldší ´sopčička´

Možná právě takto vypadala erupce Železné hůrky, nejmladší sopky u nás. Nachází se poblíž Chebu a činná byla před 288 tisíci lety. Od ní se vzdušnou čarou 15 kilometrů nalézá Komorní hůrka. Té je mezi 400 a 800 tisíci lety. Z geologického pohledu jsou obě sopečnými miminky, která jako by se narodila včera. „Pokud jejich erupci tehdy skutečně sledovali lidé, byli jistě překvapeni, když to začalo soptit,“ říká Jan Mrlina z Geofyzikálního ústavu AV ČR.

Ve srovnání s tím byl výbuch Řípu, který dnes vnímáme spíš jako národní kopec než národní sopku, o poznání mohutnější. Převažovala v něm explozivní činnost na úkor výlevů lávy. V době před 25 miliony lety, kdy Říp soptil, ale lidé ještě nežili. Kdyby tomu tak bylo, nejspíš by vyděšeně utíkali co nejrychleji do bezpečí.

Chebsko se chvěje

Na našem území sopky vybuchovaly už před 600 až 700 miliony lety. Z tohoto období pocházejí kopce v jihozápadních Čechách, které tímto způsobem vznikaly. Vulkanické pruhy se táhnou od Kdyně až k Mělníku. Lidé většinou ani nevědí, že jde o vyhaslé sopky. Hojně se vulkány probouzely ve třetihorách, tedy před 66 miliony lety až zhruba do 2,5 milionu let, zejména v oblasti severozápadních Čech. Vulkanologové tuto oblast nazývají ohárecký rift. Je dlouhý 280 kilometrů a táhne se od severu Čech jihozápadním směrem až k Chebu, kde se nacházejí nejmladší sopky, zmíněné v úvodu. Rift je geologická zlomová struktura, ve které se může rozpínáním zemské kůry vytvořit místo pro průnik magmatu. 

 

Detail seismografu zaznamenávající zemětřesení, foto Geofyzikální ústav Akademie věd ČR

Oblast kolem Karlových Varů a Chebu se stále chvěje. Seismologicky je to naše nejaktivnější území. Kupříkladu před dvěma roky zde zemětřesení o síle zhruba čtyř stupňů Richterovy škály poničilo stropy v domech, lidem padaly knihy z polic a obrazy ze zdí. Vyskytují se tady zemětřesné roje, které sestávají z velkého množství slabších, rychle po sobě následujících otřesů. Trvají několik dní až několik měsíců.

Nejsilnější zemětřesení za posledních sto let mělo sílu 4,6 stupně a nastalo 21. prosince 1985. „Tehdy praskaly zdi domů, řítily se chatrnější komíny, tvořily se škvíry mezi panely, padala omítka,“ popisuje Jan Šílený z Geofyzikálního ústavu AV ČR. Země je tu zkrátka živá.

Mine nás to, naštěstí

V oblasti Karlovarska a Chebska vyvěrají minerální vody s oxidem uhličitým, který stoupá z hloubky až 40 kilometrů. Velmi pravděpodobně tam jsou i aktivní magmatické krby, což jsou místa se žhavou lávou. Přesto podle odborníků není současná situace v zemské kůře v západních Čechách pro výstup magmatu příznivá.

 

Naše druhá nejmladší ´sopčička´, Komorní hůrka. Zastavení naučné stezky u průzkumné štoly.

Žádná tuzemská sopka v současnosti není svému okolí nebezpečná. S velkou pravděpodobností se dnešní generace soptění u nás nedožijí. Byť by si geologové nějakou tu erupci z odborného pohledu jistě užili, pro nás ostatní je to dobrá zpráva.

Lidé vzpřímení, kteří před stovkami tisíc let sledovali výbuch Železné hůrky, tak byli nejspíš posledními ´Čechy´, kteří viděli na našem území chrlit lávu ze sopky. Jestli tu někdy vznikne nová sopka, stane se tak možná zase až za stovky tisíc let.

 

Světová nej

Nejznámější – Sopka Vesuv v roce 79 n. l. zasypala lávou a kameny nedaleké starořímské Pompeje včetně několika dalších měst. Už léta před výbuchem se v okolí otřásala země, lidé byli na otřesy zvyklí. Jako předzvěst ničivé erupce vyschly na začátku října všechny studně ve městě. A pak – 24. října – došlo k obrovskému vulkanickému výbuchu. Ještě ráno se nic nedělo. V poledne vyšlehly ze sopky vysoké plameny a později kužel popela, pemzy a zplodin, který pokryl okolí.

Největší – Na indonéském ostrově Sumbawa leží činný vulkán Tambora (na snímku). Vrcholovou část tvoří mohutný kráter o průměru sedm kilometrů, jehož nejvyšší stěna dosahuje nadmořské výšky 2851 metrů. Sopka se zachvěla sérií erupcí, které vyvrcholily 10. dubna 1815. Výbuch byl slyšet i na ostrově Sumatra, vzdáleném více než dva tisíce kilometrů. Kouř dosáhl výšky 44 kilometrů, spad popela zaznamenali až 1300 kilometrů daleko.

Nejnovější – Indonésie je tektonicky jednou z nejaktivnějších oblastí světa. Mezi ostrovy Jáva a Sumatra se nachází sopka Krakatoa, jejímž názvem se inspiroval Karel Čapek pro svůj román Krakatit. Dne 22. prosince 2018 v devět večer místního času došlo k erupci, při níž se sopečný kužel během pouhých dvou minut zhroutil do moře. Následkem toho došlo k tsunami, která se prohnala napříč Sundským průlivem. Sopka o sobě dala vědět i letos.

 

Nevychladla Železná hůrka před nedávnem?

Struska a popel Železné hůrky vyvolává dojmem, jako by erupce skončily teprve včera. Jedná se o jedinečný pohled. V roce 1823 se na Železnou hůrku vydal německý básník a vášnivý geolog Johann Wolfgang Goethe. To on první rozpoznal, že se nachází na vyhaslé sopce. Lidé v té době chodili sopečnou strusku těžit, protože se hodila na zpevňování cest. A trvalo dlouhá desetiletí, než se podařilo místní přesvědčit, aby s těžbou přestali. V roce 1928 byla snaha těžbu ukončit a vyhlásit nad místem ochranu. To se ale povedlo až v roce 1957, kdy byl proveden geologický průzkum a nad sopkou se rozklenula státní ochrana.

Za Národní přírodní památku byla Železná hůrka vyhlášena roku 1961. Paradoxem je, že sopka se nalézá na hranici s Německem, a ač byla chráněna, nesměl ji nikdo navštěvovat, protože byla v pásmu železné opony, kam bylo lidem za socialismu zakázáno chodit.

 

Portrét J. W. Goetha s nápisem Goethovi, badateli Komorní Hůrky

Goethe řádil dál

Johann Wolfgang Goethe na našem území řádil ovšem dál. Pojal podezření, že nedaleká Komorní hůrka by také mohla být původem sopkou. V roce 1834 nechal na jeho popud hrabě Kašpar Šternberk prorazit do nitra sopky průzkumné štoly. O tři roky později se havíři prokopali k sopouchu, který byl vyplněný čedičem, a podali tak důkaz o sopečném původu Komorní hůrky. Takže nejen Fausta dal Goethe světu. Komorní hůrka je tak naše druhá nejmladší sopka.

A ne, výbuch Komorní hůrky nebyla žádná estráda jako například u italské Etny. „Byla to krátká vulkanická epizoda. Nebyl to nějaký obrovský výbuch. Otevřela se země a začaly se z toho valit dýmy, kameny a ta sopka prostě vystoupala nahoru. Současně s tím se kameny valily do celého údolí,“ popsal Milan Brož z Akademie věd pro Český rozhlas.

Vložil: Kamil Fára