Jak svůj profesní život viděl sám Adag?
„Narodil jsem se 15. února roku 2009 v policejní chovné stanici v Domažlicích a jsem německý ovčák. Dostal jsem jméno Adag, ale doma mi říkají Fox. Z chovné stanice jsem byl jako štěně přiřazen Karlovarskému kraji na skupinu základních kynologických činností, kde jsem byl rok socializován a seznámen se základy služebních psů.
V patnácti měsících to konečně přišlo, dostal jsem svého psovoda a přestěhoval jsem se k němu domů. A najednou začala opravdová dřina. Každý den výcvik poslušnosti, pachové práce v terénu, což je hledání stop, předmětů nebo třeba nábojnic. Nechyběla ale ani hra s míčkem. Cvičení bylo pořád dokola, až jsem z toho úspěšně složil zkoušku hlídkového psa. Asi mi to šlo dobře, protože jsem za krátkou dobu úspěšně složil i zkoušku pátracího psa a psa pořádkové jednotky, kam jsem byl také zařazen. A pak jsem dostal svou neprůstřelnou vestu. Uff, ta je pořádně těžká, ale musím ji nosit, když ji nosí i můj policejní parťák.
Zkoušky jsem složil během krátké doby a všem se to asi moc líbilo, protože jsem začal chodit na různé ukázky do škol, na tábory a na další různé akce, kde jsem se ukazoval a cítil jako akční hrdina. Ale můj parťák mi pořád říkal, že bez práce nejsou koláče, a tak jsme stále cvičili a cvičili. A to i přesto, že mám raději řízek než koláč.
Dařilo se mi a několikrát jsem se zúčastnil také mezinárodních závodů policejních psů v Německu, kde jsem hrdě reprezentoval Českou republiku. Nechyběl jsem ani na mistrovství České republiky policejních služebních psů. Na přeboru policejních psů Karlovarského kraje jsem byl několikrát na stupních vítězů a povedlo se mi vybojovat několik pohárů a medailí.
Ale můj policejní život nebyl jen o závodech a ukázkách, ale hlavně o tvrdé práci ve službě, kdy jsem chránil veřejný pořádek, majetek, zdraví a životy vás všech. Vždy, když jsem byl přivolán k případu, ať se jednalo o pátrací akce po pohřešovaných nebo hledaných osobách či při hledání odcizených nebo ukrytých předmětů, tak jsem se snažil udělat maximum práce.
Jak roky ubíhaly, tak se o množství zadržených pachatelů a nalezených věcí, pocházejících z trestné činnosti, začalo v médiích psát víc a víc, takže jste o mně možná již slyšeli. Ve službě se mi dařilo, měl jsem výborný čuch a myslím si, že na mě bylo vždy spolehnutí. A proto můj parťák dostal medaile Služby pořádkové policie a Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje za příkladnou práci v kynologii. Ale hned mi řekl, že jsou to moje medaile. I přes řadu úspěchů mi stále opakoval, že bez práce nejsou koláče, ale i ten řízek jsem tehdy dostal.
Za deset let služby jsem našel nebo zadržel kolem stovky osob a vyhledal přes 150 ukrytých a odcizených předmětů. Bohužel léta utíkají a já jsem teď jedním z nejstarších policejních psů ve výkonu. Čeká mě zasloužený odpočinek u mého parťáka, pro kterého jsem více než obyčejný pes.
Ale nebojte, já vás v tom nenechám. Pomáhám připravit nového psího parťáka Frantu, který už složil zkoušku výjezdového psa a hned během úvodní služby měl svůj první pracovní úspěch, nalezl totiž odcizené věci. Skvělá práce!
To je můj životní příběh u policie. Až někdy uvidíte policejního psa, tak si na mě vzpomeňte a nezapomeňte, že vám pomáháme a vždy děláme vše, co je v našich silách!“
|