Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Co zaujalo Jiřího Macků

Co zaujalo Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, ať už si myslíte, že byla, je a bude, anebo naopak

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosář Ely Novákové

TV glosář Ely Novákové

Co budou dávat v bedně? Víme

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A nově i ty televizní

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Recenze

Recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Otevřené hroby, z nichž vyhřezávají kosti dávných nebožtíků, našich krajanů. Kde zůstala pieta a úcta k mrtvým, byť Němcům?

11.09.2020
Otevřené hroby, z nichž vyhřezávají kosti dávných nebožtíků, našich krajanů. Kde zůstala pieta a úcta k mrtvým, byť Němcům?

Autor: Shromáždění německých spolků v České republice (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Litoměřice. „Rozsáhlý hřbitov, hodně hrobů ve velmi špatném stavu a s dírami, kdy je vidět až dolů dovnitř do rakví. Také ale mnoho udržovaných, esteticky hodnotných hrobů, zachováno mimořádně mnoho hrobů osob působících ve vzdělávání. Velké množství repasovaných hrobů. Stále zde jsou Němci pohřbíváni (Erich Manzer, zem. 2015). Hrobů s dírami je 48,“ píše se v brožuře, o níž bude dále řeč

Soužití Čechů a Němců. Téma, které se neustále vrací a vracet snad nikdy nepřestane. K diskusi patří i staré německé hroby. Obzvláště v pohraničí jsou jich tisíce. Připomínají naši společnou minulost jak před odsunem roku 1945, tak i před druhou světovou válkou. Jejich stav je přitom často velmi tristní. Rozbořené náhrobky, zarostlá hrobová místa, na několika místech dokonce otevřené hroby, kde lze zahlédnout kosti dávno zemřelého. Je toto naše vizitka? Nestaráme se o hroby Němců. A to bychom rozhodně měli. Shromáždění německých spolků v České republice (SNSCR) varuje…

Je těžké nespojit si německé osídlení našeho pohraničí s érou Adolfa Hitlera. Ale německé osídlení se datuje až do 12. století, kdy čeští panovníci zvali německé řemeslníky do naší země. Bylo potřeba makat, budovat. A Němci ochotně přišli. V průběhu historie se mezi nimi u nás narodilo a žilo mnoho významných osobností, které rozhodně neměly nic společného se zvednutou pravicí a snahou zlikvidovat naši státnost, i nás samotné, za pomoci eugenických zákonů. Byli mezi nimi lidé, kteří vybudovali velikost našich příhraničních měst, zvedli místní vzdělanost, kulturu, pro které bylo naše pohraničí domovem. Teprve turbulence první, a následně druhé světové války vložily mezi Čechy a Němce nenávist. Otázkou samozřejmě zůstává i skutečnost, jestli právě německá dominance nestála v těch dobách na tom, že vše české bylo politicky i občansky potlačované a mnohdy trestané a kdy jsme si museli vlastni emancipaci vydupávat navzdory německé dominanci.

 

Mikulovice. Z původní obce zůstal stát jen kostel svatého Mikuláše se hřbitovem a kaplička u památné lípy. Na hřbitově se zachovala jediná, nekompletní, destička se jménem, „Josef K_ler“, na které je napsáno, že šlo o vojáka, který padl v roce 1914. Pohrabané listí, posekané nálety, zachovalá obvodní hřbitovní zeď. Centrální kříž je poničen, je na něm čitelný nápis „založeno 18_9.“ Desítky náhrobních kamenů bez destiček a jejich fragmenty leží ve stráni pod hřbitovní zdí, směrem na bývalou obec, a to až 10 metrů od zdi. Jsou zarostlé trávou a mechem, evidentně tu leží delší dobu

Jenže úvod do publikace, SNSCR vydané brožuře s názvem ´Německé hroby v Karlovarském a Ústeckém kraji´ nám, přes výše uvedené nelichotí: „Pokud chcete poznat, jací lidé zde žijí, jděte se podívat na místní hřbitov,“ říká se. V případě celé matérie německých hrobů v České republice je výklad tohoto moudrého přísloví věru poněkud komplikovanější. Drtivá většina pozůstalých po statisících míst věčného odpočinku už není tam, kde jejich předkové po staletí budovali zemi, která jim byla tolik drahá a milovaná. Po kolektivním odsouzení a vyhnání po roce 1945 jim byla veškerá péče o hroby znemožněna,“ píše zde Martin Herbert Dzingel, prezident SNSCR. Co jsme se dále dočetli?

Rozbité hroby bez péče

„Zdokumentovali jsme německé hroby, které se nacházely na 50 různých hřbitovech celkem ve 47 městech. Zahrnuli jsme všechna největší města na Karlovarsku i Ústecku a historicky významné lokální hřbitovy. Za posledních 75 let se takto zničily stovky hřbitovů s německými hroby. S nimi navždy mizí i často poslední důkaz o osídlení německojazyčným obyvatelstvem, které minimálně přispělo, nebo se přímo zasloužilo o vybudování měst, regionu, průmyslu,“ vysvětlil Martin Dzingel, jak precizně, s bohatou obrazovou dokumentací zmapovali stav ve dvou krajích, Ústeckém a Karlovarském.

 

Děčínský Sněžník. Turistické brožury uvádějí zdejší švédský hřbitov z doby třicetileté války, naučná tabule vypráví o Vlasovcích, kteří zde v závěru války krátkodobě stanovali, ale o německém hřbitově se zde žádné propagační materiály nezmiňují a většina místních tvrdí, že tu žádný není. Přesto jeden cca 250 m od nejbližšího domu ve vsi leží. Prozrazuje ho skupina buků umístěných do obdélníku. Na hraně hřbitova stojí nově zbudovaný posed. Jeho stín dopadá na zvlněný povrch porostlý žlutou trávou, kde se mezi zatravněnými hrbolky povalují fragmenty desítek náhrobků, mezi nimi i několik kamenů nesoucích kompletní jména Němců, kteří zde kdysi byli pochováni. Jeden podlouhlý kámen např. nese jméno Rodina Hausschild

Martin Dzingel se problematice zanedbaných hrobů věnuje od roku 2015, kdy se mu během jeho členství v Radě vlády pro národnostní menšiny podařilo přispět k vytvoření pracovní skupiny, která se situací začala aktivně zabývat. Prvním úspěchem skupiny bylo vydání brožury pro obce, kde příslušní úředníci mohli najít instrukce, kde žádat o peníze a jak hroby opravovat a udržovat. Ovšem ze strany obcí nebyl příliš velký zájem se do problematiky zanořit. Výsledkem je pokračující devastace německých hrobů na českých hřbitovech. „Obce často nedělají nic, peníze z rozpočtu využijí na věci, které hoří nejvíc, například opravu silnic. Proto je třeba vyčlenit speciální položku ve státním rozpočtu, která bude pouze pro tyto účely. Česko se k péči o hroby po Němcích zavázalo ve Smlouvě o dobrém sousedství z roku 1992,“ vysvětlil Dzingel.

 

Dobré příklady

Přestože těch špatných je více, Krajské listy.cz raději vyzdvihují vždy to dobré a následováníhodné. Obyvatelstvo v Sudetech, kam oba kraje patří, se totiž pomalu obměňuje. Nastupuje mladší generace, která už není zatížená traumaty nebo předsudky z druhé světové války a období po ní. A právě tato generace se pomalu chápe naší společné historie a chce ji uchovat s pietou, nikoliv s výčitkami a třenicemi o tom, kdo komu a jak hodně ublížil.

Hřbitov v Krásném Březně

„V Krásném Březně byla plánována demolice hřbitovní kaple. Vytvořili jsem webové stránky, kontaktovali jsme média a podali žádost o zapsání kaple mezi kulturní památky. Místní to začalo zajímat, sledovali to, uvědomili si důležitost místa a nabízeli se sami k pomoci. Demolici jsme zastavili a za pár let se podařila i investice do její opravy za 4 miliony korun,“ řekl Martin Krsek (na snímku), zastupitel, historik a kurátor Muzea města Ústí nad Labem. V Krásném Březně v Ústí nad Labem se mu po dvanácti letech podařilo dosáhnout obnovy hřbitovní kaple, jejíž otevření je plánováno na podzim roku 2020.

 

Hřbitov v Teplé

Původně klášterní hřbitov v Teplé na Karlovarsku. O jeho chod se stará Richard Šulko (na snímku dole) už od roku 1991. Hroby byly devastované a ničené hlavně po druhé světové válce, kdy se lidé mstili všemu německému. Po revoluci v listopadu už se hřbitov dočkal jen vandalů, kteří se posilní alkoholem a jdou páchat ‘hrdinství‘.

„Krátce po revoluci hledal na Chebsku mládežnický spolek Němců odsunutých z těchto končin, Egerland-Jugend, stopy po zdejší německé minulosti, a přemýšleli, kam by tu dávalo smysl nasměrovat svoje síly. Zvolili si hřbitov v Teplé, protože díky premonstrátům se odsud šířila vzdělanost a rozvoj do celého Chebska. Poprvé po revoluci se tu objevili v r. 1990. Já jsem zrovna zakládal Spolek Němců z Nečtin (nyní Spolek Němců v Čechách, z.s., Nečtiny), a tak jsem se k nim v roce 1991 přidal a pro tento hřbitov jsme spojili síly. Posledních patnáct let se o to projektově starám už jenom já, protože mluvím česky i německy, žiji tady a zajímá mě to. Mám na to grant a pokračuji v tom, co v Egerland Jugend začali. Město Teplá nás v posledních letech podporuje, půjčuje nám nářadí, kolečka, odveze kontejner na trávu a podobně,“ řekl Šulko.

A proč se Richard Šulko péči o hřbitov věnuje? „To je jednoduché. Jsme zavázáni našim předkům. Jsme povinni zachovat naše kulturní dědictví, pokud k tomu máte síly, schopnosti, dovednosti. Pracovat pro českoněmecké porozumění a přátelství, mít možnost využívat němčinu při práci, jednat s potomky. Důležitá je spolupráce s městem Teplá, zdejší starosta nám hodně pomáhá. Díky tomu jsem zván i třeba na pokládání květin za oběti pochodu smrti v Teplé. To je to, co musíme dělat, připomínat německou menšinu, která tady žila pohromadě dříve, než začal komunismus. Ukazovat cestu porozumění a harmonie,“ prozradil. Ročně péče spolyká 60-70 tisíc korun.

 

Vláda České republiky je si vědoma vážnosti situace, a tak prostřednictvím Technologické agentury ČR vypsala grant ve výši 1,8 milionu, díky němuž má proběhnout podrobná dokumentace stran německých hrobů na celém území České republiky. „Grant poběží dalších pár let. Mezitím může dojít k dalšímu nenávratnému ničení cenných míst,“ zkonstatoval Dzingel. Shromáždění německých spolků v České republice chce na situaci upozornit i putovní výstavou s fotografiemi, jejíž součástí budou i informace o uměleckém a historickém významu hrobů nebo hřbitovních památek. Od 8. září probíhá výstava v Praze, v Galerii Sněmovní 7, ve Sněmovní ulici 7, Praha 1, poté se přesune do Karlových Varů, následně do Ústí nad Labem. Autorkou fotografií je Michaela Danelová.

 

Karlovy Vary. Velmi rozlehlý hřbitov v kopci na kraji města, přímo sousedící s židovským hřbitovem. Německé hroby byly ve značné části hřbitova plošně odstraněny, desítky hrobů jsou repasovány na české a ruskojazyčné náhrobky. Německé hroby zůstaly zejména při hřbitovní zdi, v horní i dolní části. Část hřbitova je věnovaná německým vojákům. Nachází se zde i pomník Němcům, „co odpočívají na jiných hřbitovech ve městě“. Hroby německých vojáků, označené oboujazyčnou cedulí „V této části hřbitova odpočívají němečtí vojáci, ženy, muži a děti, kteří měli domov v Berlíně. Občanky a občané města Karlovy Vary, kteří zde v roce 1946 zanechali své životy. Vzpomeňte na ně a na oběti všech válek, jejich osudy nás nabádají k usmíření.“

Cesta po hřbitovech

A právě Michaela Danelová společně s Martinem Dzingelem za poslední půlrok objeli na padesát hřbitovů Karlovarského a Ústeckého kraje, prohlédli si na 15 tisíc hrobů a pokoušejí se oslovit veřejnost, ale i stát. Pamětníci odsunu umírají a za strany jejich potomků zájem o hroby předků uvadá, a proto Shromáždění německých spolků v ČR usiluje o aktivaci veřejnosti.

 

Výsluní. Malebný, ale pro návštěvníky potenciálně až nebezpečný hřbitov (hrozí propadnutí se) je ponechán v původním stavu. Do desítek hrobů vedou díry, kterými je vidět dovnitř, z části až na otevřené rakve, v jedné jsou dokonce vidět lidské kosti, na snímku je poničený hrob továrníka Adolfa Richtera (1868-1925)

„Na některých hřbitovech jsme se báli udělat krok kvůli množství propadlých náhrobků a děr (Výsluní), někde byly obnažené lidské kosti a lebky (Litoměřice), často nás mrazilo z míry lidské neúcty (Mikulovice, Studený). Jinde jsme cítily vděk a naději, a to zejména na místech, kde se podařilo uchovat dechberoucí umělecká díla v podobě do detailů propracovaných náhrobků a soch (Vejprty, Teplice a mnohá další). Řada měst se dnes hlásí ke svému německému odkazu a promýšlí, které hrobky uchovat, a které nabídnout k pronájmu (Chodov), některé obce docela čerstvě dospěly po letech devastace k někdy až dojemnému obratu (Studánka u Aše),“ píší oba ‘cestovatelé‘ po hřbitovech pohraničí ve své zprávě, tedy výše zmíněné brožuře. Je to příznak dalšího smíření? Nebo to povede jen k dalšímu rozjitřování ran, které by měly být dávno zahojené? Doufáme v to první…

Vložil: Kamil Fára

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace