Do školy nemusíte posílat děti v jutovém pytli, nebo možná i musíte. Komentář Štěpána Chába
komentář
26.08.2020
Foto: Ilustrační foto Pixabay
Popisek: Škola v Afghánistánu. Jen ty jutové pytle chybí. I k tomu se separací části společnosti můžeme časem propracovat
Tak haranti od úterý nastoupí do školy. Mnohé rodiny už teď řeší, kde vzít peníze na všechny pomůcky, kterými své děti musí do školy vyzbrojit. K tomu se postavil ombudsman Stanislav Křeček čelem a požádal úředníky, aby rodiny informovali o tom, že mají nárok na okamžitou jednorázovou pomoc na nenadálý výdaj a zároveň aby nezneužívali svého úřadu ke zbytečnému zamítání, které označil v mnoha případech za nelegální. Prioritou je bezproblémový nástup dětí do školy. Nikoliv ego úředníka.
„Chceme, aby děti z nízkopříjmových rodin řádně plnily školní docházku, získaly vzdělání jako základ budoucího pracovního uplatnění a začlenily se do společnosti. Nejde přitom jen o tyto děti a jejich rodiny, ale do budoucna by tím získala celá společnost. Nepodaří se to ovšem, pokud stát tyto rodiny nepodpoří, a to minimálně poskytnutím prostředků na úhradu školních pomůcek a zájmových kroužků,“ vysvětlil ombudsman.
Platí to ze své kapsy
Jenže narazit na úředníka, to je jako se střetnout se zubatou. Ne vždy, ale často. Hledá jakýkoliv důvod pro to, aby mohl cokoliv zamítnout. Být to na něm, často by člověku byla zamítnuta i žádost na dýchání. A ombudsman upozorňuje, že některé důvody pro zamítnutí žádosti o okamžitou jednorázovou pomoc jdou často proti zákonu. Viz jeho výčet:
|
„Je například nepřípustné, aby úřad zamítl žádost o mimořádnou okamžitou pomoc pro nezaopatřené děti, protože
- nejde podle úřadu o nenadálý a neočekávaný výdaj, rodina o výdajích na školáka věděla a měla si peníze našetřit nebo věci nakupovat průběžně. Tento důvod se objevil v 31 % případů;
- žadatel, jeho rodina nebo spolubydlící se podle úřadu nesnaží o zvýšení příjmu vlastním přičiněním. Zcela se přitom pomíjí fakt, že účelem dávky je umožnit dítěti absolvovat výuku ve škole a realizovat jeho právo na vzdělání;
- podle úřadu má dítě pomůcky z předchozích let, ale úřad si neověří, zda tomu tak skutečně je. Ve 13 % případů se ukázalo, že úřad práce pracoval pouze s obecně známým předpokladem a vyšel např. z toho, že dítě má staršího sourozence, který danou pomůcku určitě má.
- na výdajích se má podle úřadu podílet druhý rodič, ale úřad neověří, zda je toho schopen a zda vůbec plní vyživovací povinnosti.
|
Úředník se tak mnohdy na úřadu klene nad člověkem jako velehora s bambilionem varovných cedulí, kde je napsáno – hrozí pád laviny, hrozí sežrání dravou zvěří, hrozí pád na dno, hrozí blbá nálada velehory – a její zdolání chce hodný kus ztráty vlastní důstojnosti, kdy se úředník tváří, že má dát člověku z vlastní peněženky. Případně, že ho jeho existence škaredě obtěžuje. A po celém martýriu s žádostí a ponižováním přes úřední desku se pak člověk dočká dopisu s modrým pruhem, kde bude – věděli jste o tom, tak co teď škemráte. Jak píše ombudsman, prioritou je dítě a jeho právo na vzdělání a velmi důrazně nabádá k tomu, aby se lidé proti rozhodnutí úřadu odvolávali. Podle jeho údajů se proti rozhodnutí úřadu odvolá jen 1 % žadatelů. To ukazuje, jak lidé mají buďto málo informací o svých právech, nebo vítr z nenaložených úředníků, kteří jejich žádost zamítli. Obojí je samozřejmě špatně.
Kraj od kraje
Ve své zprávě ombudsman ukázal i na to, jak se chovají úřady v jednotlivých krajích. V Jihomoravském kraji schválily úřady plných 97 % žádostí. V Karlovarském kraji pouze 47 % žádostí. To je markantní rozdíl. Je Karlovarsko líhní zdivočelých úředníků? Je to možné. Následně ombudsman poukázal na výši přiznané jednorázové dávky. Ta ve většině případů dosahovala do jednoho tisíce korun. V poměrně menší míře pak dvou tisíc korun. Ze Sdělení vedoucí oddělení nepojistných sociálních dávek pro hmotnou nouzi, státní sociální podporu a sociální práci č.16/2015, které vydalo generální ředitelství úřadu práce v roce 2015, vyplývá, že orientačně se průměrné ceny jednotlivých položek školních pomůcek pohybují následovně: základní škola –průměrně 2000 Kč/školní rok, střední škola – průměrně 3000 Kč/školní rok, učňovské obory –průměrně 3500 Kč/školní rok. Zájmový kroužek stojí průměrně 500 až 5000Kč, tábor vychází průměrně na 300 Kč/na 1 den pobytu. „Tyto částky neodpovídají výsledkům našeho výzkumu, přiznané částky byly výrazně nižší,“ napsal k tomu ombudsman. Škrtit a dávit, to je heslem našich úřadů. A zároveň doporučil úřadům novou praxi – v dopisu s odůvodněním (ať už s přiznáním nebo zamítnutím dávky) vypsat konkrétní částky jednotlivých položek obsažených v žádosti.
Troufám si tvrdit, že ani údaje ombudsmana se nezakládají na úplně reálných číslech. Dám to na vlastním příkladu. Moji haranti jdou do světa. Jen k prvnímu září musím investovat do jednoho přibližně 6 000,-. To je 12 000,-, jsou to dvojčata. K tomu nutno připočíst materiály pro mladšího z harantů, kterému musíme nakoupit učební materiály nejméně za 2000,-. S tím, kdybych se vydal za úředníky, šlápnu na všechny miny, které mají k dispozici. Kde to vezmu, zatím netuším, ale jako vždy a všude, existuje úřad výmluv – já to poslal, asi se to někde zdrželo, zavolám do banky a vynadám jim (doufám, že to nečte někdo z budoucích učitelů nebo vychovatelů mých harantů, to bych asi nepochodil). Metoda, která dá člověku navíc - nelžu vám - i 14 dní. Ozkoušeno mnohou praxí.
Máte nouzi? Žádejte
Pokud máte nouzi, skutečně si o jednorázovou pomoc řekněte. Od toho tam ten úřad je, aby pomohl. Žádosti lze vyplnit a zaslat i online, takže počátečnímu souboji s úředním šimlem se vyhnete. Pokud se nevyznáte v úředních lejstrech, vyhledejte ve svém kraji jednu z mnoha a mnoha neziskovek, které právě i s takovými věcmi umí pomoci. Jsou ve všech větších městech, mnohdy i v těch menších. I ty jde oslovit online. Nesežerou vás, nejsou tu od toho, aby vás kontrolovaly a prověřovaly vaši solidnost. Jen vám pomohou, zeptají se, zda je ještě něco potřeba a nechají vás na pokoji. Člověk má intenzivně pracovat na svém štěstí, ale ne vždy to vyjde. Není ostuda prostě nemít. Krista pána, chtěl bych se dožít doby, kdy si člověk skočí na úřad pro přátelskou pomoc a radu, ne pro přesdržku za vlastní život s dlouhým seznamem toho, kde člověk může šlápnout na minu.
Vložil: Štěpán Cháb