Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Opuštěné nevzhledné regály, zmizeli i veselí velikonoční zajíci... Stačil jeden zákaz a do pohraničí se vrátila atmosféra železné opony

16.03.2020
Opuštěné nevzhledné regály, zmizeli i veselí velikonoční zajíci... Stačil jeden zákaz a do pohraničí se vrátila atmosféra železné opony

Foto: Facebook

Popisek: Navzdory čerstvé sněhové nadílce proměnilo vyhlášení stavu nouze Boží Dar v zemi nikoho

Když jsme se během pátečního odpoledne vraceli ze Saska na české hranice, zaznamenali jsme velmi zajímavý úkaz. U německých benzínových pump i v obchodech vnímali naši sousedé skutečnost, že od půlnoci budou zavřené hranice, velmi nelibě a nahlas o tom mezi sebou diskutovali.

Tamější rozhlasové stanice o tomto rozhodnutí dokonce informovaly více než o výskytu koronaviru na německém území. Málokde totiž panují také úzké kontakty mezi dvěma národy, jako právě v českých pohraničních regionech. Vzhledem k tomu, že se většinou jedná o málo obydlené horské oblasti, lidé zde k sobě, navzdory jazykové bariéře, mají blíž než na jiných místech obou států.

A také další jev byl pozoruhodný. Zatímco Němci ve svých obchodech nepodlehli nákupní horečce a vozíky zdaleka nenaplňovali zbožím v takové míře jako čeští zákazníci, opačný jev se odehrával na české straně hranic, kam zamířily kolony aut s německou poznávací značkou natankovat plné nádrže levnějšího benzínu. Jejich řidiči rovněž nakupovali do rezervy cigarety a na oblíbeném tržišti v legendárních Potůčkách se zásobili dalším vyhledávaným sortimentem. Jak jsme z různých debat vyrozuměli, fakt, že jak Češi, tak Němci nebudou smět nejméně na měsíc pendlovat sem a tam, třeba na nákupy, obědy do oblíbených restaurací či do holičství a kadeřnictví, jim rozhodně není lhostejný. Od dob, kdy byla odstraněna železná opona, zde něco podobného nezažili a netajili se svým rozhořčením. Tím spíše, že Německo žádná podobná opatření nezavedlo a v této oblasti se neprokázal jediný výskyt koronaviru.

Zbyly jen prázdné regály

Hned první den poté, co byly po mnoha letech neomezeného pohybu osob hranice uzavřeny, jsme do Potůček (mimochodem jedné z nejbohatších obcí u nás) zajeli znovu. Stačilo pouhých pár hodin a jejich centrum se změnilo k nepoznání. Oblíbená tržnice, na niž se sjíždí lidé z celého zdejšího regionu za výhodnými nákupy, ale také lacinými službami, zela prázdnotou v pravém slova smyslu a nebyl to příliš příjemný pohled. Ze stovek typických obchůdků s barevným zbožím zbyly jen opuštěné nevzhledné regály, zmizeli i veselí zajíci a další jarní dekorace, ohlašující velikonoční svátky. Všechny restaurace a bary zůstaly zavřené a na rozdíl od vskutku podnikavých podnikatelů v podhorských městech se ti zdejší ani nesnažili zavést prodej přes okénko či ulici. Dobře věděli, že bez německých zákazníků by to byla jen další ztráta. Obzvláště smutně působila sjezdovka. Paradoxně zrovna v den, kdy bylo nádherné počasí a čerstvě napadaný sníh se na něm třpytil do dálky, byl vlek mimo provoz. Jen pár rodin s dětmi, co přijely na víkend na chaty či chalupy, si užívalo posledního sněhu co nejvíce.

Zavřené přechody

Podobně to vypadalo o kousek dál na Božím Daru, nejvýše položeném městě ve střední Evropě. Jindy tak živé horské středisko bylo liduprázdné. Ještě nikdy se nám nestalo, že by zde byly zavřené restaurace a na předzahrádkách se nikdo nevyhříval na slunci. Jako by těch problémů nebylo dost, vláda se navíc rozhodla uzavřít zdejší rušný hraniční přechod, čímž bezohledným způsobem ještě více zkomplikovala život lidem, pracujícím na obou stranách, tzv. pendlerům. Ti nyní musí jezdit za prací přes vzdálený přechod, a tak jim cesta zabere několik hodin denně. Dlouholetý starosta Božího Daru a zároveň senátor Jan Horník (STAN) se s tím nehodlá smířit a apeluje na vládu, aby projednala výjimku a umožnila pendlerům cestovat před Boží Dar. Přítomnost policistů a obnovení zátaras velmi nepříjemným způsobem evokovaly atmosféru éry železné opony, kdy jsme zde jezdili na výlety alespoň do NDR a museli se podrobit přísným celním a policejním kontrolám. Není jasné, proč (když přechod tak jako tak hlídají) nemohou pustit zaměstnance, kterým cestování za prací do vzdálenosti 100 kilometrů umožňuje výjimka.

A ještě jeden nepříjemný poznatek. Zatímco si zdejší obyvatelé na sociálních sítích vyměňují názory a drží si palce, aby byl přechod na Božím Daru otevřen a nouzový stav co nejrychleji skončil, jiní jim dávají najevo svoji závistivou nelibost, že pracují za hranicemi. Není to rozhodně příjemné čtení.

Vložil: Adéla Hofmanová