Nejkrásnější Vánoce? Pelíšky to rozhodně nebyly. Příbuzní zkazili, co mohli
24.12.2019
Foto: Annaber-Buchholz.de
Popisek: Vánoční trhy v Annabergu
Naše milá šéfová Anna nám dala domácí úkol, abychom napsali, jak si představujeme nejkrásnější Vánoce. Vzápětí připustila, že je to jak z první třídy. Vzhledem k tomu, že nám ale jinak žádné úkoly nepřiděluje a s nebývalou mírou tolerance nám naopak dovoluje, abychom psali, co uznáme za vhodné, domácí úkol docela ráda plním. Mám sice problém s určeným tématem Vánoc, ale na druhé straně vítám, že o tomto, u nás již zdegenerovaném svátku mohu prozradit, co si o něm léta myslím.
Radost z Vánoc mi bohužel v dětství zkazili příbuzní. Ještě teď mě děsí některé zážitky. Například, jak vzorná maminka omdlela kvůli teroru maloměšťáckých tchyní vyčerpáním. I když měla těžkou angínu, v silných mrazech umývala okna a prala záclony, aby ji nepomluvily. Téměř polomrtvá, s vysokou teplotou, pak na Štědrý den uvařila několik variant menu, protože jeden dědeček nesnášel ryby, babička zase salát s majonézou. Matka byla natolik vystresovaná z návštěvy našich prarodičů, že nás, děti, celý den nechala sedět v kuchyni, abychom neudělali nepořádek v krásně uklizené jídelně se svátečně prostřeným stolem. Ještě že jsme si alespoň mohli tajně něco uždibnout. Do dalšího vycíděného a vyparáděného pokoje jsme nesměli, protože tam chystal Ježíšek překvapení u stromečku s dárky.
Červená kabelka
Ty ovšem až na pár výjimek nikdy nesplňovaly moje představy, jak by měly vypadat. Jenom báječná, výstřední teta Eliška, která si místo vánočních orgií domácích prací dala cigárko a nalakovala nehty, mi jednou nadělila luxusní červenou kabelku. Jednou provždy jsem jí za to zůstala vděčná a moje láska k ní se ještě umocnila, když mi coby studentce poskytla báječný azyl. Nejraději bych na Vánoce zůstala u ní, ale naši by to nesli velmi těžce. „Rodina má být na svátky pohromadě,“ trvali na svém, i když to mámu málem zabilo. Atmosféra Vánoc v naší rodině se až neuvěřitelně podobala scénám z kultovní komedie Pelíšky. Maminka s tetou také tajně kouřily v koupelně, aby přísnou babičku netrefil šlak. Tehdy jsem pochopila, že obě Vánoce nenávidí a těší se, až bude po nich. V hrůze, že bych měla zažít něco podobného jako ony, jsem ve vlastní rodině zredukovala vše, co bylo možné. Jenže, když máte děti, těžko je můžete připravit o radost z dárků.
Báječný advent
Zásadní obrat však nastal, když jsme se přestěhovali do Krušných hor a v sousedním Sasku objevili atmosféru zdejší báječné předvánoční tradice, adventu. Je až neuvěřitelné, jak se liší od českých konzumních orgií. Vše se zde odehrává podle staletých rituálů, podřízených křesťanským pravidlům. Namísto úmorného uklízení v nevlídném počasí, zbytečných nákupů v přelidněných nákupních centrech, jezdíme (jak nám to čas umožní) na zdejší Vánoční trhy, které mají překrásnou atmosféru a připomínají odkaz zdejších řemeslníků, především řezbářů, košíkářů či krajkářek. Idylický ráz dost často umocňuje fakt, že je v tuto dobu již v Krušných horách sníh. A ten se stal pro naše děti tak vzácným zážitkem, že se na Štědrý den spakujeme a jedeme rychle do hor, aby si ho užili alespoň tam. Už na Božím daru nás čeká pohádková atmosféra místa, kde se narodil Ježíšek. A o pár kilometrů dál pak malebné horské vesničky, kde je vánočně nasvíceno skutečně každé okno. Většinou se nám vůbec nechce zpátky, ale děti se přece jenom tajně těší na dárky. Ty jsme však, podobně jako cukroví a pohádky, zredukovali na minimum.
O Vánocích více než kdy jindy platí moudré pravidlo: „Jaké si to uděláš, takové to máš.“ Trvalo ovšem dost dlouho, než jsem si je vybojovala podle svých představ. Ale výsledek stojí za to. Navíc jsem pro minimalistickou podobu Vánoc získala i maminku.
Vložil: Adéla Hofmanová