Dobré zprávy z Krušných hor. Když se chce, tak to opravdu jde. Jak příroda ožívá
22.12.2019
Foto: Facebook
Popisek: Krušné hory po revoluci ožily, ekologie má smysl
Jedním z mnoha důkazů, že je to především lidská činnost, co nejvíce ohrožuje životní prostředí, je nesporný fakt, že se v mnoha případech příroda zázračně vzpamatuje poté, co je v tom či onom regionu zásadně změní průmyslová výroba a jsou realizována další důležitá opatření. Názorným příkladem jsou Krušné hory, které na konci minulého století zasáhla patrně největší ekologická katastrofa na našem území.
Jedním z hlavních viníků devastující imisní kalamity byly imise z blízkých hnědouhelných elektráren. Kdo v osmdesátých letech navštívil zdejší region, spatřil namísto nekonečných zelených zalesněných kopců, jak je tomu nyní, moře smutně trčících dřevěných pahýlů. Většinu porostů totiž zničila smrtící kombinace chemikálií a v neposlední řadě také nejrůznějších škůdců. Nemluvě o tom, že zde bylo kvůli těžbě uhlí vykáceno obrovské množství stromů.
Štěstí i smůla zároveň
Krušné hory mají totiž štěstí i smůlu zároveň, že jsou bohaté na nerostné suroviny. Díky stříbru či uranu zde obce či města zbohatly, ale když nastala éra těžby hnědého uhlí, fatálně poznamenala nejen krajinu, ale i lidské životy. Znečištěné prostředí mělo negativní vliv jak na přírodu, tak na zdraví zdejších obyvatel, kteří dokonce dostávali zvláštní příplatek (tzv. pohřebné) za to, že vzduch se téměř nedal dýchat. Byla to však slabá náplast za vyšší úmrtnost. Teprve po listopadu 1989 se začala situace postupně měnit k lepšímu, když zde velké průmyslové podniky začaly realizovat zásadní opatření, snižující emise ze zdejších elektráren. Přestože se podařilo snížit je na minimum, situace stále není ideální. Mimo jiné kvůli zplodinám z lokálního topení, které v některých obcích kraje stále přetrvává. V zimním období je zde vzduch opět nedýchatelný a hustý tmavý kouř, vystupující z komínů, prozrazuje, že někteří lidé pálí i to, co je přísně zakázáno.
Ovzduší ano, půda ne
Podle ekologů se sice v Krušných horách kvalita ovzduší celkově výrazně zlepšila, avšak zdaleka ne kvalita půdy, která je stále příliš kyselá, nezřídka i toxická. Její regenerace prý potrvá dlouhá léta. Naštěstí se však postupně daří revitalizovat celé unikátní přírodní areály. V blízkosti Abertam nedávno skončila obnova rašeliniště, které se rovněž stalo obětí bezohledné těžby. Zdejší bohatá naleziště rašeliny se totiž dříve využívala jak pro topení, tak pro průmyslové potřeby. Do záchrany se pustily Lesy ČR a výrazně jim v tom pomohly evropské dotace z Operačního programu životní prostředí, které pokryly 90 procent z rozpočtu ve výši 8 milionů korun. Uvést někdejší rozsáhlé přírodní rašeliniště do původního stavu bylo velmi náročné, nejdříve bylo zapotřebí obnovit vodní režim, protože rašeliniště může vzniknout pouze na zamokřeném území. Znamenalo to zadržování vody, která odtud byla dříve odváděna. Postupně tak vznikly nové tůně, hráze a stovky tzv. ‘přehrášek‘.
Unikátní ostrůvek
Díky celkové revitalizaci se opět začaly úspěšně rozmnožovat rostliny a živočichové, kteří sem patří. Nyní zde roste například klikva bahenní, kyhanka sivolistá, šicha černá, rosnatka okrouhlolistá, všivec mokřadní či plavuň pučivá. K vidění jsou tu také vzácné druhy motýlů, zejména vymírající žluťásek borůvkový nebo bekasina otavní, ale i tetřívek obecný či bramborníček hnědý. „Rašeliniště jsou unikátním ostrůvkem severské přírody ve střední Evropě. Potoky, pramenící v živých rašeliništích, ani za největšího sucha nevysychají,“ pochlubil se přírodovědec Vladimír Melichar, který se dlouhodobě rašeliništi zabývá a po odborné stránce revitalizaci dozoruje.
Dobrou zprávou je i skutečnost, že podobné projekty se realizují také na Šumavě nebo ve Slavkovském lese. V Krušných horách patří tato revitalizace rašeliniště k nejrozsáhlejšímu nás.
Vložil: Adéla Hofmanová