Přenosné WC i hornický ´kecafon´. Krupka je na UNESCO nachystaná, byť Němci si vedou lépe
26.08.2019
Foto: Kryštof Robin
Popisek: Důlní vozík ve venkovním muzeu štoly Starý Martin v Krupce
FOTOGALERIE V prázdninovém seriálu postupně mapujeme jednotlivé lokality hornické krajiny Erzgebirge/ Krušnohoří, nedávno zapsané na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Mimo jiné dokazují, o jak rozsáhlé území se jedná. Například z Horní Blatné do Altenbergu, nacházejícího se na saské straně Krušných hor, musíme absolvovat cestu dlouhou více než sto kilometrů. Ale rozhodně stojí za to. Díky ní mnozí pochopí, proč se zdejší nádherná krajina ocitla mezi divy světa a jistě budou souhlasit s tím, že je skutečně jedinečná.
Tentokrát jsme se vydali k nejsevernější části Krušnohoří a tak jako vždy jsme navštívili jednu lokalitu hornické krajiny na české straně a jednu na německé. Připomeňme, že součástí zápisu na prestižní seznam je celkem dvaadvacet míst, z toho sedmnáct v sousedním Sasku a pět u nás. Po nepříliš pozitivních zkušenostech z Jáchymovska jsme s obavami zamířili do Krupky. Zatímco zdejší hornická krajina je fascinující, příjezd do samotného města rozhodně žádné nadšení nevyvolává. Nepřehlédnutelná barokní Bazilika Panny Marie Sedmibolestné se nachází v žalostném stavu a do oči bijící jsou sousední objekty, každý v jiném architektonickém stylu. Bohužel, podobný ´pelmel´ najdeme v mnoha jiných městech.
Vzpomínky na éru rozkvětu
Podstatně lépe naštěstí vypadá další část památkové zóny s unikátním ulicovým náměstím, v níž se nachází dobře zachované hrázděné stavby a na rozdíl od Jáchymova je opravena i podstatná část historických domů. Dodnes připomínají, že zde v dobách největší slávy (kdy město zbohatlo z těžby cínu), žilo mnoho majetných měšťanů a příslušníků řady cechů, ať už šlo o cínaře, jehláře, zlatníky, ale také pekaře, pláteníky či ševce. Je překvapující, kolik se v tomto středověkém hornickém sídle nachází památkových objektů, přičemž si lze už jenom představovat, jak velkolepě vypadaly v éře rozkvětu. Ze zdejšího hradu už například zbylo jen pouhé torzo.
Obdivuhodná historie
Další dobrou zprávu představuje fakt, že Krupka je z našich lokalit nejlépe připravena na zvýšený zájem turistů, který většinou zápis na seznam UNESCO zajišťuje. Zdejší infocentrum je přímo věnováno hornické krajině Krupka a funguje již od loňského roku. Multifunkční areál, vybudovaný v jednom z památkových domů, nabízí atraktivní expozici, věnovanou úžasné historii těžby cínu v tomto regionu. Ostatně, oblast Krupky patří k nejstarším a největším těžebním revírům v Evropě a cín se zde těžil od středověku až do šedesátých let dvacátého století. Tento jedinečný fenomén připomíná celá řada různých míst, přičemž vůbec nejzajímavější je areál Štoly svatý Martin. Také její stav je pro turisty, kteří již v Krušnohoří navštívili jiné štoly, velmi příjemným překvapením. Na své si zde přijdou i ti, co nemají odvahu absolvovat adrenalinovou prohlídku v chladném podzemí. V bezprostřední blízkosti je totiž umístěna malá, ale velmi poutavá expozice unikátů, ukazujících, jakým způsobem se zde v minulosti pracně dobývaly horniny. Děti se pobaví nad malým vláčkem, v němž se do práce svezlo až dvanáct horníků, nebo ´kecafonem´, s jehož pomocí se domlouvali. Další kuriozitou je přenosný hornický záchod.
Od vížky k pince
A každý návštěvník, jenž doputuje až na nedalekou vyhlídku Komáří vížka, se dočká odměny. To, co zde spatří, představuje skutečně výjimečný zážitek. Rozhled z 806 metrů vysoké hory bezesporu patří k nejkrásnějším v celé Evropě. Právě proto zde byla před pětašedesáti lety vybudovaná i lanová dráha, aby umožnila návštěvu i těm, co nemají možnost dostat se k cíli pěšky. Podobně strhující je i panorama, nacházející se v sousední hornické krajině kolem Altenbergu. Přímo v malém lázeňském městečku lze hned podél příjezdové cesty zahlédnout tzv. pinku, důlní propadlinu na ploše dvanácti hektarů, která zde postupem času vznikla v důsledku těžby cínu.
Vložil: Adéla Hofmanová