Sovětský tank spadl do řeky Ohře… Dramatický srpen ´68 ve Varech. A co přišlo pak
22.08.2019
Foto: Karlovarské muzeum
Popisek: Tanky ve Varech
Letošní připomínka výročí srpnových událostí z roku 1968 a 69 byla v případě politické reprezentace podobně ostudná jako loni. Hlava státu ignorovala pietní akty a namísto toho se v den černého výročí našich novodobých dějin sešla s šéfem KSČ, tedy strany, která se od srpnové okupace nikdy nedistancovala. Chyběl i premiér Babiš, podezřelý ze spolupráce s komunistickou tajnou bezpečností, patrně proto, že ho veřejnost loni vypískala. Česká televize zveřejnila deprimující informaci, že vraždy, k nimž při srpnových událostech v roce 1968 došlo, nikdy nebyly vyšetřeny.
Dnešní generace často nemá ponětí, jaké tragédie se v oněch srpnových dnech odehrávaly a že během nich umírali mladí, nevinní lidé. Dokonce ani mnozí pamětníci zdaleka netuší, co vše se tehdy dělo a že protest proti okupantům zdaleka nebyl pouze masovou záležitostí ve velkých městech. Velmi dramatické okamžiky zažili i občané západních Čech, na něž se valily nejen ruské, ale i východoněmecké tanky. Jejich příjezd do Karlových Varů byl například natolik devastující, že paralyzoval dopravu a jeden z tanků poničil most přes řeku Ohři, když do ní spadl. Kolemjdoucím svědkům se tak naskytla nebývalá podívaná. Karlovarští občané se v šoku, že byla naše země obsazena vojsky Varšavské armády, záhy shromáždili u hlavní pošty, aby dali najevo svůj protest. Mimo jiné jej projevili tím, že svrhli sochu Rudoarmějce se samopalem v ruce, instalovanou v padesátých letech. Ta měla mimochodem řadu let vzbuzovat dojem, že město osvobodila Rudá armáda, což je v rozporu se skutečností a teprve po roce 1989 se podařilo tento lživý výklad dějin zdejším historikům napravit.
Pár týdnů naděje...
Karlovy Vary byly vždy, díky blízkosti západoněmecké hranice, významným centrem odporu proti komunistickému režimu. Lidé zde bez potíží mohli naladit různé rozhlasové i televizní stanice, které informovaly o tom, co se v Československu děje a cenzurovaná média to zamlčovala. Nelze se tedy divit, že protest proti okupantům zde byl obzvláště silný a patrný na každém kroku, město bylo po určitou dobu paralyzované. Ulicemi projížděly střídavě tanky s vojáky a nákladní vozy, plné lidí s československými vlajkami a transparenty. Někteří muži stavěli barikády z laviček a popelnic, aby znemožnili vjezd tanků do centra, jejich snaha však byla marná, záhy se objevily na hlavní třídě, když barikády přejely jako domeček z karet. Několik odvážlivců se dokonce řetězem z rukou snažilo zabránit vjezdu tanků na kolonády a v tomto případě se jim to podařilo. Ve výkladech obchodů se objevovaly letáky, ale také kreslené vtipy a výzvy okupantům v azbuce, aby ihned opustili město i celou zem. Zdejší novináři dokonce nechali vytisknout zvláštní, protiokupační číslo zdejšího deníku, Stráže míru. Jenže za pár týdnů bylo po nadějích.
Tuhá normalizace
Několik tisíc karlovarských občanů emigrovalo, ti, co zůstali často propadli letargii a zbývající část se podřídila normalizaci. A ta byla v Karlových Varech obzvláště tuhá. Zatímco reformní síly, povzbuzené Pražským jarem, postupně slábly, normalizační kádry získaly přesilu. Odbornému týmu Karlovarského muzea se podařilo získat důkazy o rozsáhlé dezinformační kampani, která byla vedena na našem území KGB a jejímž centrem se staly právě Karlovy Vary. Smutným paradoxem doby je fakt, že je světoznámé město dnes okupováno ruskými prominenty více než v období normalizace a z krásného města si postupně vybudovali ráj, kde spokojeně odpočívají a utrácejí své miliony.
Vložil: Adéla Hofmanová