Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

500 památek, to je těžké vybrat, ale mému srdci nejbližší je cínový důl na Hřebečné, prozradil muž, který u toho byl od počátku

15.08.2019
500 památek, to je těžké vybrat, ale mému srdci nejbližší je cínový důl na Hřebečné, prozradil muž, který u toho byl od počátku

Autor: dulmauritius.cz

Popisek: Důl Mauritius, ilustrační foto. Mauritius (na Hřebečné) je národní kulturní památka, kterou se díky úsilí města Abertamy a mnoha kolegů ze Spolku přátel dolu sv. Mauritius podařilo opět přivést k životu a zpřístupnit ji alespoň částečně pro veřejnost

ROZHOVOR Zápis hornické krajiny Erzgebirge / Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO vyvolal nejen nadšení, ale také řadu rozpaků. Především s ohledem na tristní stav některých objektů, nacházejících se na české straně. A lidé jsou také zmateni, co vše vlastně na prestižní seznam patří. Požádali jsme proto ředitele obecně prospěšné společnosti Montanregion Krušné Hory- Erzgebirge Michala Urbana, aby nám o tuto významnou událost objasnil.

Pane řediteli, můžete nám připomenout, jaká je historie zápisu Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO?

Úvahy se objevily v Sasku už před více než dvaceti roky a už z počátečních studií jasně vyplynulo, že projekt nemá šanci, pokud se do něj nezapojí i česká strana. Hornická historie Krušných hor probíhala po řadu století bez ohledu na státní hranici, obě oblasti, saská i česká, se navzájem ovlivňovaly a také ložiska rud jsou na obou stranách podobná. Kolegové ze Saska proto se žádostí o spolupráci oslovili nejdříve Oblastní muzeum v Mostě, práce na přípravě nominační dokumentace se však rozběhly až poté, co se na přelomu let 2009 a 2010 do projektu aktivně zapojil Karlovarský kraj. Od té doby se datuje úzká a velice přátelská spolupráce, jejímž završením byl zápis Hornického regionu Erzgebirge / Krušnohoří mezi památky UNESCO letos v červenci. Pravidelný kontakt máme samozřejmě i nadále, protože stále je a bude na čem pracovat.

Michal Urban (vpravo) na oslavě zápisu hornického regionu Erzgebirge / Krušnohoří na seznam světového dědictví UNESCO v Jáchymově, foto Facebook

Podle našich poznatků se lidé velmi těžko orientují v tom, co je vlastně na Seznam zapsáno a co nikoliv. Celkově jde totiž o lokality, nacházející se na území desítek kilometrů, jak na české, tak na saské straně Krušnohoří.

Hornický region Erzgebirge / Krušnohoří je kulturní krajina, která byla po více než osm století téměř soustavně formována těžbou a zpracováním rud, především rud stříbra, cínu, železa, kobaltu a naposledy uranu, a je v tomto ohledu jedinečná i ze světového hlediska. Každá z 22 součástí tohoto regionu přitom dokládá určitou část báňské historie Krušných hor, respektive těžbu určitých surovin, a přispívá tak k celkové mimořádné univerzální hodnotě zapsaného statku. Až na výjimky, jako je třeba Rudá věž smrti v Ostrově, jde tedy o sérii různě rozsáhlých hornických krajin rozprostírajících se v okolí někdejších hlavních báňských center. V těchto krajinách se samozřejmě nacházejí i konkrétní památky, jichž je dohromady na české a saské straně bezmála 500. Jde přitom o památky různého charakteru – podzemní důlní díla (štoly, šachty aj.), projevy báňské činnosti na povrchu (například rýžoviště, povrchové dobývky, haldy a pinky, ústí štol a šachet apod.), povrchové důlní nebo hutní areály a jednotlivé objekty, vodní díla a vodohospodářské systémy sloužící báňskému provozu a také jednotlivá horní města s jejich administrativními, sociálními, sakrálními a světskými budovami odrážejícími různé aspekty života horníků v průběhu staletí.

Který objekt na naší straně Vy sám považujete za nejcennější?

Jak už jsem uvedl, jednotlivých památek je na území Hornického regionu Erzgebirge / Krušnohoří téměř 500, z toho v české části pohoří přes šedesát, a je proto těžké z nich vybrat jednu jedinou rozinku. Mému srdci nejbližší je ale cínový důl Mauritius na Hřebečné, dnes národní kulturní památka, kterou se díky úsilí města Abertamy a mnoha kolegů ze Spolku přátel dolu sv. Mauritius podařilo opět přivést k životu a zpřístupnit ji alespoň částečně pro veřejnost. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout autentický důl, který byl v provozu v 16. až 18. století, a obdivovat těžkou práci našich předků. Kompletní výčet jednotlivých komponent lze najít na stránkách ZDE.

Na území překrásné krajiny Krušnohoří se na naší straně bohužel nachází města a obce s řadou zdevastovaných památek a pohled na ně je skutečně tristní. Nehrozí jim časem vyškrtnutí ze seznamu?

Špatný stav některých památek není sám o sobě důvodem k jejich vyškrtnutí, ostatně i na saské straně je několik objektů, které jsou v havarijním stavu. Tyto skutečnosti jsou popsány v nominační dokumentaci a měli možnost se o nich přesvědčit i experti ICOMOS, kteří Krušné hory navštívili během hodnotící mise. Podstatné je, aby existovaly plány, jak s takovými objekty naložit v budoucnu, a takové plány v případě většiny významných objektů existují. Komplikovanější je situace u objektů v soukromém vlastnictví, kde bohužel neexistují efektivní páky, jak jejich majitele přimět k tomu, aby se o ně náležitě starali. Zápis na Seznam světového dědictví sice přináší některé další možnosti, jak na opravu památek získat peníze, ale vždy závisí na konkrétních vlastnících, jestli je využijí. Věřím ale, že i v případě Jáchymova se brzy začne blýskat na lepší časy.

Vložil: Adéla Hofmanová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace