Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

500 památek, to je těžké vybrat, ale mému srdci nejbližší je cínový důl na Hřebečné, prozradil muž, který u toho byl od počátku

15.08.2019
500 památek, to je těžké vybrat, ale mému srdci nejbližší je cínový důl na Hřebečné, prozradil muž, který u toho byl od počátku

Foto: dulmauritius.cz

Popisek: Důl Mauritius, ilustrační foto. Mauritius (na Hřebečné) je národní kulturní památka, kterou se díky úsilí města Abertamy a mnoha kolegů ze Spolku přátel dolu sv. Mauritius podařilo opět přivést k životu a zpřístupnit ji alespoň částečně pro veřejnost

ROZHOVOR Zápis hornické krajiny Erzgebirge / Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO vyvolal nejen nadšení, ale také řadu rozpaků. Především s ohledem na tristní stav některých objektů, nacházejících se na české straně. A lidé jsou také zmateni, co vše vlastně na prestižní seznam patří. Požádali jsme proto ředitele obecně prospěšné společnosti Montanregion Krušné Hory- Erzgebirge Michala Urbana, aby nám o tuto významnou událost objasnil.

Pane řediteli, můžete nám připomenout, jaká je historie zápisu Krušnohoří na Seznam světového dědictví UNESCO?

Úvahy se objevily v Sasku už před více než dvaceti roky a už z počátečních studií jasně vyplynulo, že projekt nemá šanci, pokud se do něj nezapojí i česká strana. Hornická historie Krušných hor probíhala po řadu století bez ohledu na státní hranici, obě oblasti, saská i česká, se navzájem ovlivňovaly a také ložiska rud jsou na obou stranách podobná. Kolegové ze Saska proto se žádostí o spolupráci oslovili nejdříve Oblastní muzeum v Mostě, práce na přípravě nominační dokumentace se však rozběhly až poté, co se na přelomu let 2009 a 2010 do projektu aktivně zapojil Karlovarský kraj. Od té doby se datuje úzká a velice přátelská spolupráce, jejímž završením byl zápis Hornického regionu Erzgebirge / Krušnohoří mezi památky UNESCO letos v červenci. Pravidelný kontakt máme samozřejmě i nadále, protože stále je a bude na čem pracovat.

Michal Urban (vpravo) na oslavě zápisu hornického regionu Erzgebirge / Krušnohoří na seznam světového dědictví UNESCO v Jáchymově, foto Facebook

Podle našich poznatků se lidé velmi těžko orientují v tom, co je vlastně na Seznam zapsáno a co nikoliv. Celkově jde totiž o lokality, nacházející se na území desítek kilometrů, jak na české, tak na saské straně Krušnohoří.

Hornický region Erzgebirge / Krušnohoří je kulturní krajina, která byla po více než osm století téměř soustavně formována těžbou a zpracováním rud, především rud stříbra, cínu, železa, kobaltu a naposledy uranu, a je v tomto ohledu jedinečná i ze světového hlediska. Každá z 22 součástí tohoto regionu přitom dokládá určitou část báňské historie Krušných hor, respektive těžbu určitých surovin, a přispívá tak k celkové mimořádné univerzální hodnotě zapsaného statku. Až na výjimky, jako je třeba Rudá věž smrti v Ostrově, jde tedy o sérii různě rozsáhlých hornických krajin rozprostírajících se v okolí někdejších hlavních báňských center. V těchto krajinách se samozřejmě nacházejí i konkrétní památky, jichž je dohromady na české a saské straně bezmála 500. Jde přitom o památky různého charakteru – podzemní důlní díla (štoly, šachty aj.), projevy báňské činnosti na povrchu (například rýžoviště, povrchové dobývky, haldy a pinky, ústí štol a šachet apod.), povrchové důlní nebo hutní areály a jednotlivé objekty, vodní díla a vodohospodářské systémy sloužící báňskému provozu a také jednotlivá horní města s jejich administrativními, sociálními, sakrálními a světskými budovami odrážejícími různé aspekty života horníků v průběhu staletí.

Který objekt na naší straně Vy sám považujete za nejcennější?

Jak už jsem uvedl, jednotlivých památek je na území Hornického regionu Erzgebirge / Krušnohoří téměř 500, z toho v české části pohoří přes šedesát, a je proto těžké z nich vybrat jednu jedinou rozinku. Mému srdci nejbližší je ale cínový důl Mauritius na Hřebečné, dnes národní kulturní památka, kterou se díky úsilí města Abertamy a mnoha kolegů ze Spolku přátel dolu sv. Mauritius podařilo opět přivést k životu a zpřístupnit ji alespoň částečně pro veřejnost. Návštěvníci si tak mohou prohlédnout autentický důl, který byl v provozu v 16. až 18. století, a obdivovat těžkou práci našich předků. Kompletní výčet jednotlivých komponent lze najít na stránkách ZDE.

Na území překrásné krajiny Krušnohoří se na naší straně bohužel nachází města a obce s řadou zdevastovaných památek a pohled na ně je skutečně tristní. Nehrozí jim časem vyškrtnutí ze seznamu?

Špatný stav některých památek není sám o sobě důvodem k jejich vyškrtnutí, ostatně i na saské straně je několik objektů, které jsou v havarijním stavu. Tyto skutečnosti jsou popsány v nominační dokumentaci a měli možnost se o nich přesvědčit i experti ICOMOS, kteří Krušné hory navštívili během hodnotící mise. Podstatné je, aby existovaly plány, jak s takovými objekty naložit v budoucnu, a takové plány v případě většiny významných objektů existují. Komplikovanější je situace u objektů v soukromém vlastnictví, kde bohužel neexistují efektivní páky, jak jejich majitele přimět k tomu, aby se o ně náležitě starali. Zápis na Seznam světového dědictví sice přináší některé další možnosti, jak na opravu památek získat peníze, ale vždy závisí na konkrétních vlastnících, jestli je využijí. Věřím ale, že i v případě Jáchymova se brzy začne blýskat na lepší časy.

Vložil: Adéla Hofmanová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace