Konečně jsme našli místo, na které můžeme být pyšní. Ale přesto máme co dohánět
10.08.2019
Foto: Facebook
Popisek: Měděnec a jeho okolí výrazně napravily dojem
FOTO VIDEO Krajské listy postupně představují místa hornické krajiny Krušnohoří, která byla začátkem července zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO. Bohužel pro nás tato významná událost neznamená jen poctu. Zápis na prestižní seznam totiž mimo jiné prozrazuje, jak trestuhodně jsme v mnoha případech nechali zchátrat cenné památky, či dokonce celé obce a města. Srovnání se sousedním Saskem je pro nás zdrcující.
Tento týden jsme navštívili jeden region v Sasku a jeden v Česku. Místem, kde se nachází nejvíce unikátů, jež se UNESCO rozhodlo chránit, je hornická krajina v okolí malebného horského města Schneeberg. A jeho návštěva stojí opravdu za to. Působí totiž jako dokonalý skanzen bohaté historie, kterou připomínají nádherné barokní domy, samozřejmě opravené, což o památkách na české straně Krušnohoří říci nemůžeme (o tom, jak je kdysi druhé nejvýznamnější město u nás, Jáchymov, drasticky zdevastované, jsme psali nedávno).
Jediné, co zde snese srovnání se Schneebergem, je jáchymovská radnice, muzeum a kostel. Gotický chrám svatého Wolfganga ve Schneebergu se navíc může pochlubit mimořádným pokladem, oltářem, který vytvořil proslulý německý malíř Lucas Cranach. Vedle varhan tvoří druhou dominantou působivého interiéru velkolepé stavby, patřící k nejcennějším gotickým skvostům v Německu.
Hurá!
Ve zdejším Infocentru na historickém náměstí získáváme bez problémů propagační materiály. Na jednom z nich se místní občanů radují – Hurá, jsme světové dědictví! Součástí prospektu je přehledná mapka, názorně ukazující, které lokality jsou součástí zápisu, o nějž němečtí i čeští nadšenci usilovali téměř dvacet let. A v okolí Schneebergu se to objekty, díky jimž se hornická krajina Krušnohoří ocitla v UNESCO, jenom hemží. A nejde přitom pouze o unikáty, připomínající zdejší staletou těžbu stříbra a dalších rud, ale třeba také výrobu modrotisku. Samozřejmostí přitom je, že všechny památky jsou v perfektním stavu, což se o těch našich bohužel většinou říci nedá.
Okolí Měděnce, při takovém pohledu se člověku prostě musí zatajit dech, foto Adéla Hofmanová
Markantní rozdíl
A ještě jeden markantní rozdíl jsme zaznamenali. V Sasku se daří zachovat nejen památkově cenné stavby, ale také tradice. V každém zdejším městě či městečku najdete na náměstí typické výrobky zdejších řezbářů, různé dřevěné pyramidy a svícny, před obchody pak stojí barevné vyřezávané figuríny v hornických krojích. Krojované hornické slavnosti patří vedle překrásných vánočních trhů k těm nejnavštěvovanějším společenským událostem Saska a navštěvuje je i mnoho Čechů.
Okolí Měděnce, foto Adéla Hofmanová
Ve Schneebergu jsme dokonce v jednom z četných obchůdků se suvenýry našli prodavačku, která přímo za pultem vyráběla paličkovanou krajku, dalších ze zdejších tradičních výrobků. Nedaleko je možné navštívit i manufakturu na výrobu rukavic. Tu ve městě rozšířili v 18. století francouzští přistěhovalci, rukavičkářství proniklo i na naší stranu Krušnohoří, do Abertam.
Zachovalý důl i s důlním vozíkem, foto Adéla Hofmanová
Konečně pýcha
Na české straně Krušných hor jsme tentokrát (po šoku z Vykmanova, Jáchymova a Horní Blatné) objevili místo, na které můžeme být pyšní. Jedná se o hornickou krajinu v okolí Měděnce, patřící k pěti z dvaadvaceti lokalit Krušnohoří, které byly na Seznam světového dědictví UNESCO zapsány. Okolní krajina, především panoráma Doupovských hor, nám doslova vyrazila dech. A příjemným překvapením se stal i přístup do hornické štoly či sousední zachovalá horská kaple.
Bohužel se ale v okolí nachází plno zchátralých objektů, zavřených restaurací a hotelů, nicméně podmanivá krása krajiny tento smutný dojem vynahrazuje. Naštěstí je o pár kilometrů dál Boží Dar, další místo hornické krajiny Krušnohoří, na které můžeme být hrdí a kde se lze důstojně najíst i ubytovat. Možná je to tím, že se zdejší dlouholetý starosta jmenuje Jan Horník a za hornický region léta bojuje.
Vložil: Adéla Hofmanová