V Sasku turistický ráj, v Česku sutiny a vytlučená okna. To vystavujeme v rámci UNESCO hodně, ale hodně zašlou krásu
24.07.2019
Foto: Sachsen tourismus
Popisek: Německé město Freiberg, obdobná historie, ale docela jiný výsledek. Proč?
FOTO Když se v létě objevila poměrně překvapivá zpráva, že hornická krajina Krušnohoří byla zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO, řada politiků se nechala slyšet, že jde o velkou čest, což je nezpochybnitelné. Jenže, další okolností, jak už jsme nedávno popsali, už tak skvělé nejsou. Tento region navíc není připravený na větší příliv turistů a potýká se i s kritickým nedostatkem zaměstnanců v oblast cestovního ruchu. Řada z nich již utekla za lepšími pracovními podmínkami do sousedního Německa.
A také v něm se samozřejmě zápis na Seznam UNESCO projeví zvýšenými nároky na trhu práce, tím spíše, že se na saskou stranu Krušných hor dostalo podstatně více objektů, než na tu českou. Zatímco v Karlovarském a Ústeckém kraji jde celkem o pět lokalit souvisejících se staletou tradicí zdejšího hornictví, Sasku se jich podařilo prosadit hned sedmnáct!
Freiberg budiž pochválen!
A vůbec se tomu nelze divit. Srovnání jejich stavu s unikáty, nacházejícími se v českém Krušnohoří, je skutečně šokující. Zatímco v našem případě se do UNESCA (s výjimkou Božího Daru) dostaly obce a města, plná zchátralých památek a zdevastovaných areálů, v Sasku jde o kolekci obdivuhodně zachovalou a nebývale reprezentativní. Jedním z typických příkladů je starodávné hornické město Freiberg, v němž se těžilo celá staletí stříbrné rudy, ale také uran.
Marienberg, další ukázka německé preciznosti, foto Sachsen tourismus
Dodnes slávu tohoto města připomíná množství gotických, barokních či renesančních staveb v původním stavu, dokazujících, že hornictví přineslo městu obrovské bohatství, ale i řadu úžasných tradic. Ve městě se mnozí lidé stále zdraví hornickými pozdravy a při slavnostech se členové různých historických spolků oblékají do překrásných hornických uniforem.
Složitá cesta k úspěchu
Mimochodem, byli to právě odborníci ze zdejší univerzity, kteří na přelomu tisíciletí přišli s nápadem prosadit Krušnohoří na Seznam světového dědictví. A nebylo to vůbec snadné. Krize přišla v okamžiku, kdy byly z UNESCO vyškrtnuty Drážďany, protože výstavbou nového mostu přes Labe porušily pravidla zápisu. Neúnavní nadšenci postupně prostudovali na dvacet tisíc památek, aby předložili k návrhu na zápis ty, které měly největší šanci uspět. A právě kvůli tomu narazili na jeden z mnoha problémů, seznam byl totiž příliš obsáhlý. Nominace Krušnohoří byla proto v roce 2016 stažena a celá přepracována. A o tři roky později se konečně dostavil kýžený výsledek.
Nutno přiznat, že tam je trochu patrný rozdíl. Na snímku český Jáchymov. Preciznost v prachu, foto Robin Raul
Podobně zachovaná jsou i další významná saská hornická města Schneeberg, Annaberg či Marienberg. Také on zbohatl díky těžbě stříbra a dalších rud ve středověku. Když těžba skončila, podobně jako v Jáchymově zde byla objevena ložiska uranu. Přestože v těchto městech hornická činnost skončila, drtivá většina památek je zachovaná ve fantastickém stavu a jejich návštěva nabízí úžasné zážitky. Díky tomu také tento region značně profituje z turismu. Na rozdíl od Jáchymova, Horní Blatné či Abertam se rozhodně nemá za co stydět.
Řada otázek
Ostatně, nejnovější zápis na Seznam světového dědictví UNESCO vyvolává i řadu otázek a pochybností. Podle pravidel zápisu jsou totiž státy, na jejichž území se nachází nejrůznější přírodní a kulturní památky, zavázány je chránit (!). Při pohledu na zdevastovaná místa na české straně Krušnohoří se však leckdo právem zeptá, jak je možné, že byly na tento prestižní seznam vůbec zapsány. A ještě něco. Sasko i Česko mají podobnou historii, často neradostnou. Čelily stejným mezníkům, ať už jde o války, odsun sudetských Němců či neblahou éru komunismu. A přesto přináší návštěva obou těchto regionů zcela jiné dojmy. Stačí překročit hranici a člověk se ocitne ve zcela jiném světě. Není to pro nás příliš dobrá vizitka.
Vložil: Adéla Hofmanová