Velký průšvih. Stále více chybí lékaři, řidiči, řemeslníci a personál v hotelech a restauracích. Prostě utekli
04.03.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Nejvíce je nedostatek lidí citelný ve zdravotnictví
Pražský restauratér Karel Šimůnek si v rozhovoru pro server Info.cz postěžoval, že sehnat kvalitního kuchaře, který bude u práce přemýšlet a neprovaří vám majlant, je nadlidský úkol. Prozradil také, že až sedmdesát procent českých restaurací má vážné potíže. Asociace hotelů a restaurací upozorňuje, že u nás chybí nejméně patnáct tisíc kuchařů, servírek a číšníků. Kritická začíná být situace v pohraničí, odkud odchází mnoho lidí pracovat do sousedního Německa a Rakouska a tento trend je stále sílící.
Na vlastní oči jsme se o tom přesvědčili v Sasku, kde je podle odhadů pracovních agentur zaměstnáno kolem šesti tisíc Čechů. Když jsme ještě loni nakupovali ve zdejších obchodech, naprostá většina personálu byla německá. Teď každým dnem přibývají, především u pokladen, čeští zaměstnanci. Totéž platí v restauraci. „Můžete mluvit česky,“ oslovila nás starší žena, když jsme si objednávali ve zdejší kavárně německy. Za pár minut se totéž opakovala v prodejně s oděvy. Mimochodem, je zábavné sledovat, jak se jakoby zázrakem mění jejich chování. Přání hezkého víkendu při odchodu z prodejny u nás rozhodně dobrým zvykem není. Ještě markantnější situace panuje v Bavorsku, kde již našlo práci nejméně pětadvacet tisíc (!) českých zaměstnanců. Například v městě Cham a jeho okolí pracují více než tři tisíce Čechů.
Ani zubař, ani kožař...
Kromě prodavaček, servírek, elektrikářů, zedníků či řidičů jde také o lékaře. Mnoho obyvatel pohraničí tak těžko snáší, když se ocitnou v ordinaci svého osvědčeného lékaře nebo zubaře a zjistí, že odešel pracovat někam do ciziny. „Během roku jsem přišla o svého zubaře i kožního lékaře. Dost mě zaskočilo, když je nahradily mladé doktorky z Ukrajiny a z Portugalska,“ líčí svoje zkušenosti paní Renata z Karlových Varů. S personální krizí bojují zdejší krajské nemocnice, jenom v té chebské chybí devadesát zdravotních sester a neblahým důsledkem je zavírání některých oddělení.
Vedení Karlovarského kraje se snaží tuto nepříznivou situaci zvrátit a uvolnil miliony na náborové příspěvky, ale ani ty často nepomáhají. Velké starosti dělá politikům i nedostatek venkovských praktiků. Nejzávažnější je nicméně skutečnost, že u nás kvůli nedostatku lékařů ordinuje několik stovek cizinců bez potřebných zkoušek nebo dokonce bez ukončeného medicínského vzdělání. Ačkoliv proti tomu protestuje Česká lékařská komora, tento stav nadále přetrvává.
Všechno zlé je k něčemu dobré
Češi přitom do zahraničí neodchází jenom kvůli vyšším mzdám, ale také kvůli lepším pracovním podmínkám. Tuto skutečnost potvrzuje i příběh prodavačky Zdeny z Prahy. Po otřesných zkušenostech, kdy pracovala jako prodavačka v luxusní prodejně v centru metropole a čelila tak nesnesitelnému mobingu a bossingu nadřízeného, až onemocněla a téměř rok se léčila z těžkých depresí. Když se jí konečně začalo dařit lépe, neuměla si představit, že by se vrátila na původní místo. Přítelkyně ji zlákala, aby s ní odjela do Londýna, a tak se ve svých padesáti letech rozhodla ke kroku, který si dříve vůbec neuměla představit, tedy začít znovu od nuly v úplně neznámém prostředí.
Samozřejmě, že to nebylo úplně jednoduché, ale dnes Zdena nelituje ani minuty, že se k tak radikální změně odhodlala. Pracuje v příjemné kavárně, bydlí v typickém anglickém domečku se zahrádkou v klidné londýnské čtvrti a nejvíce si pochvaluje vztahy na pracovišti. „Nechápu, jak jsem si vůbec mohla nechat líbit tu pražskou šikanu. Šéf se k nám choval jako k otrokům,“ vzpomíná na nejhorší léta svého života Zdena. Naštěstí se potvrdilo, že všechno zlé je k něčemu dobré, říká a jediné, čeho se nyní obává, je brexit. Zkusila by si najít zaměstnání v jiné zemi, do Prahy se prý rozhodně vracet nehodlá.
Vložil: Adéla Hofmanová