Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Karel Höger mi napsal dopis, vypráví Jiří Bartoška. Ale i o Heřmánkovi a holkách, Janě Švandové a Elišce Balzerové. A rakovině

25.04.2017
Karel Höger mi napsal dopis, vypráví Jiří Bartoška. Ale i o Heřmánkovi a holkách, Janě Švandové a Elišce Balzerové. A rakovině

Autor: KVIFF

Popisek: Jiří Bartoška: GEN o něm vznikl vloni na karlovarském festivalu

Fero Fenič se se svým projektem GEN – Galerie elity národa nedávno vrátil na obrazovky České televize. Jeden díl oblíbeného pořadu věnoval letos sedmdesátiletému herci Jiřímu Bartoškovi. Bartoška v něm otevřeně promluvil o rakovině, karlovarském filmovém festivalu i o tom, že ho na prkna, která znamenají svět, „dokopala“ jedna známá herečka…

Bartoška je jednou z nejvýznamnějších a vůbec nejpopulárnějších osobností na české divadelní i filmové scéně. Jak se k herectví vlastně dostal? Když mu bylo deset let, dělal se casting na malého syna herečky Blanky Bohdanové do jedné inscenace. Bartoška ho vyhrál a už jako malého kluka ho kritika velmi chválila.

Pletli si ho s Heřmánkem a to ho prý s*alo

Pak se dlouho nic nedělo. Až když byl v Brně na vojně, přišla za ním jeho spolužačka z gymnázia Jana Švandová, ať za nimi prý někdy přijde za víno. Bartoška se dozvěděl, že budoucí herecká hvězda Švandová studuje brněnskou JAMU – Janáčkovu akademii múzických umění. Pak už to šlo ráz na ráz, začal se kamarádit s Bolkem Polívkou, s Eliškou Balzerovou. No a co se nestalo, Jana a Eliška ho na školu bez jeho vědomí přihlásily. Pak ho ale osud zavedl zpět do rodných severních Čech. „Já jsem tvrdil, že jsou dvě města, kde se dá spáchat sebevražda – tehdejší Ústí a Východní Berlín. Přitom já jsem se narodil v Děčíně. Ale v ústeckém Činoherním studiu jsem prožil nejhezčí tři herecké roky,“ popisuje. Tehdy tam působil skvělý režisér Evald Schorm, který si v té době v Praze z politických důvodů ani neškrtnul. „To bylo opravdu čisté divadlo, nádherný roky,“ říká. Tehdy v Ústí působil s další budoucí hvězdou – Karlem Heřmánkem. „Nás si všichni pletli, vždycky se ptali, vy jste Heřmánek nebo Bartoška? A já jsem říkal, já jsem Bartoška, což mě trošku sralo,“ přiznává.

Höger mu napsal dopis, který Bartoškovi doručili až po 40 letech

První film „Tarzan chudých“ točil rovnou s Karlem Högerem. Ten ale původně s Bartoškou hrát nechtěl, vůbec ho neznal a chtěl jako partnera Hanzlíka nebo Preisse. Nakonec se ale s Bartoškou spřátelili a hodně toho od něj odkoukal. „Tím, že jsem dělal první biják s takovýmhle mistrem, tak mě naučil i takový to technický herectví. Pak mi přišel dopis od jeho manželky, kdy mi napsal přání ke svatbě. Mám ho dodnes schovaný. Prý ho napsal a umřel a po čtyřiceti letech mi ten dopis poslala,“ popisuje Bartoška.

Filmování mu prý někdy přijde jako focení na občanku. „Točíš strašně krátké úseky, čeká se. A hlavně, co je můj problém, je to brok vystřelenej ze vzduchovky a už ho nikdy nedáš zpátky, pak to vidíš a přesně víš, jak jsi to měl udělat a už to nejde. Na rozdíl od divadla, kde to každý večer můžeš zkusit a být lepší. Divák ti pomáhá, anebo naopak zatratí, a to je ten velký rozdíl mezi filmem a divadlem,“ vysvětluje.

Prezident není jen o smokingu

Samostatnou epizodou jeho života je pak funkce prezidenta Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. Jak na to Bartoška vzpomíná? „V roce 1993 se tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid rozhodl, že ten festival je neperspektivní, a že by se měl zrušit. Nakonec se povedlo vytvořit nadaci, protože by prý byla škoda, aby festival s takovou tradicí skončil. Teď už se jen hledalo, kdo jí povede,“ vysvětluje a pokračuje dál: „Oslovili spoustu lidí, nikdo to ale nechtěl dělat. Tak oslovili mě. A já souhlasil, ale opravdu jsem si myslel, že je to jen o tom vzít si smoking, zahájit festival. A netušil jsem, co to bude reprezentovat.“ Nikdo tehdy netušil, jak dlouhá cesta je před ním. Jen stěží si lze ale dnes festival bez charismatického herce v jeho čele představit. Mimochodem, právě během jednapadesátého ročníku akce natáčel režisér David Ondříček Bartoškův televizní profil.

Rakovina mu prý život nezměnila

Média byla před pár lety plná titulků o Bartoškově rakovině. „Já jsem si řekl, že jsem ve věku, kdy se umírá. A tak jsem to vzal takhle. Někde jsem v žertu řekl, že jsem možná tu rakovinu urazil, protože jsem si jí nevážil,“ popisuje s lehkým pousmáním. Hodně lidí podle Bartošky říká, že jim rakovina změnila život. Jemu to všechno prý ale připadalo stejné. Na otázku režiséra pořadu, jak ten shon vůbec zvládá, odpoví: „Já ti řeknu, jak to zvládám,“ popisuje své zdravotní problémy při posledním karlovarském festivalu. „Ve dvě hodiny mě vezli do karlovarské nemocnice, kde mi dělali EKG, protože bylo podezření, že mám infarkt.“

„V okamžiku, kdy zakončuji festival a řeknu, že bych všechny rád pozval na další ročník, odejdu, pozvu všechny své kolegy ze štábu na kořalku a už to oslavujeme. Pak přijedeme do Prahy a tomu říkám, že vyrovnáváme karlovarský jag lat,“ končí s úsměvem. 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .     

Vložil: Antonín Pořízek

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace