Odsoudil nevinné za přepadení pošťaček na 5 let do basy! Pravý pachatel se doznal, ale soudce odmítá nový proces. Aneb justice po česku

Foto: Profimedia.cz

Popisek: Soud, ilustrační foto

Obžalování Tomáš Čepura a Jaroslav Schindler byli Okresním soudem ve Znojmě – senátem bývalého člena KSČ Jaroslava Kapinuse – odsouzeni za přepadení poštovních doručovatelek, k němuž se později přihlásil skutečný pachatel, který byl rovněž pravomocně odsouzen. Senát Jaroslava Kapinuse přesto nevyhověl žádosti Jaroslava Schindlera o povolení obnovy procesu. Naštěstí pro oba nevině odsouzené se za jejich práva postavil spolek Šalamoun, jehož člen, publicista Zdeněk Jemelík Krajské listy.cz o celé kauze zevrubně informoval.

Kauza se zatím vyvíjí dobře: V úterý 19. listopadu 2013 vyhověl 4. senát Nejvyššího soudu ČR stížnosti pro porušení zákona, kterou na základě podnětu spolku Šalamoun ze dne 2. dubna 2013 a stěžovatele Jaroslava Schindlera ze dne 8. dubna 2013 podala paní ministryně Marie Benešová proti rozhodnutím jihomoravských soudů, které stěžovateli nepovolily obnovu procesu.  Nejvyšší soud ČR rozhodl rozsudkem, že Okresní soud ve Znojmě porušil zákon v neprospěch stěžovatele  při projednání jeho žádosti o obnovu procesu a přikázal mu, aby ji znova projednal.

Má to ALE…

„Vrátím se ale v této souvislosti k jiné stránce řízení, o které jsem se rovněž částečně zmínil již dříve: k odpovědnosti soudce za poškození občana nesprávným rozhodnutím a k odpovědnosti kárných žalobců za nemravnou toleranci k svévoli chybujících soudců,“ píše Zdeněk Jemelík.

A vysvětluje: „Případ soudce Jaroslava Kapinuse je vzorový: zdá se být jisté, že odsoudil nevinné lidi na základě výsledků přípravného řízení, jež bylo zřejmě vedeno nezákonně (policisté „vymámili“ z Tomáše Čepury doznání k činu, který nespáchal, a udání nevinného kamaráda). Nelze mu vyčítat, že neprohlédl past, kterou žalobci a následně i jemu nastrojili policisté. Ale v souladu s výkladem Nejvyššího soudu ČR je na místě hodnotit jeho neochotu otevřít obžalovaným cestu k očištění jména jako hrubou svévoli.

Odsouzení k pěti letům vězení pro jednoho a tříleté podmínce pro druhého a k náhradě škody je přece jen nesmírně hlubokým zásahem do osudů obětí justičního přehmatu. Jako laik si dovoluji vyslovit domněnku, že jeho rozhodnutí svými důsledky možná naplnilo skutkovou podstatu přečinu zneužití pravomoci úřední osoby a je navíc nepřijatelné do té míry, že by mohlo naplnit i skutkovou podstatu kárného provinění soudce podle § 87 odst. 1 zákona o soudech a soudcích, který zní:  „Kárným proviněním soudce je zaviněné porušení povinností soudce, jakož i zaviněné chování nebo jednání, jímž soudce narušuje důstojnost soudcovské funkce nebo ohrožuje důvěru v nezávislé, nestranné, odborné a spravedlivé rozhodování soudů.“ Ohrožení důvěry ke skupině ústavních činitelů, kteří si osobují právo na svévoli uvedených rozměrů je zde nabíledni.“

Soudce je beztrestný?

Spolek Šalamoun se proto pokusil vyvolat kárné řízení proti předsedovi senátu Jaroslavu Kapinusovi. „Věděli jsme, že to půjde ztuha, protože soudcovská nezávislost se obvykle vykládá také tak, že soudce nesmí být volán k odpovědnosti za nesprávný právní názor, jehož následky ostatně mohou být napraveny vhodným opravným prostředkem. V daném případě ale nejde o prostý právnický omyl, ale o ničím neomluvitelnou svévoli. Jako laik zastávám názor, že v případě tak závažného zneužití soudcovské moci, jakým je za daných okolností rozhodnutí o nepovolení obnovy procesu, není na místě požadovat pro soudce beztrestnost, i když lze výhledově očekávat zadostiučinění pro stěžovatele zprošťujícím rozsudkem. Zadrží-li policie lupiče a vrátí lup oloupenému, způsobená škoda byla zahlazena, ale pachatel přesto půjde do vězení. Není důvod, proč by se lupičům lidské svobody mělo měřit jiným metrem. Náprava právního pochybení a hodnocení postupu soudce z pohledu dobrých mravů by se měly posuzovat odděleně,“ tvrdí Zdeněk Jemelík.

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová