Praha ho chtěla jen ´vydojit´, zato jižní Morava má svého Muchu ráda. Objevili zde i jeho krásné rané fresky, které vytvořil po poradě s místním malířem pokojů
01.10.2021
Foto: Se svolením starosty Hrušovan nad Jevišovkou Miroslava Miloše
Popisek: Detail fresky od Alfonse Muchy na radnici v Hrušovanech nad Jevišovkou na Znojemsku
Co se Alfonse Muchy týče, jsou Krajské listy.cz přesvědčeny, že Epopej je nyní tam, kde má být, na jižní Moravě. V Praze si z Muchy udělali akorát obchodní artikl pro turisty, navíc je zde památek více než dost. Zato jižní Morava si slavného rodáka zatraceně považuje. Zámek Moravský Krumlov kvůli Epopeji prodělal náročnou rekonstrukci, byť to z fotek vypadá, jako by tam ta obří díla byla trochu namačkaná na sebe, nejdůležitější je přece jen ta láska a obdiv, které očividně k Muchovi zde cítí. A s tím se tak trochu chamtivá Praha nemůže rovnat. A nejen Epopej teď na jižní Moravě uvidíte. V září se odehrál slavnostní večer k návratu Slovanské epopeje Alfonse Muchy a… podpis memoranda o vzniku Muchovy stezky. Ta obsahuje mnohá zajímavá zastavení.
Slavná a fenomenální Epopej se dostala do Moravského Krumlova na přelomu letošních prázdnin. Za první měsíc výstavu navštívilo 13 100 lidí. Přesun do Moravského Krumlova byl podmíněn i vytvořením prostředí pro tak důležité dílo Alfonse Muchy. Celá rekonstrukce, která měla za cíl vytvořit v krumlovském zámku patřičnou vlhkost a teplotu, aby 20 obrovských pláten nepřišlo k úhoně, stála město 60 milionů korun. Investice je to rozhodně dobrá. Plátna má Moravský Krumlov zapůjčená od Prahy na pět let, ale pevně věříme, že se Epopej do Krumlova přestěhovala trvale.
Slovanská epopej na zámku v Moravském Krumlově; foto město Moravský Krumlov
Vedle vystavení 20 pláten se Slovanskou epopejí se kraj rozhodl vytvořit i Muchovu stezku. Právě díky ní vzniklo memorandum mezi Moravským Krumlovem, Ivančicemi, krajem a Nadací Mucha. Stezka má vést po místech, kde mistr konal a kde po sobě zanechal jedinečná díla svého umění. A nejsou to rozhodně díla drobná a nevýznamná. Naopak, vytvořil je mladý umělec, který se stal ve světě jedním z nejznámějších českých malířů. Proto se v tomto článku budeme věnovat jen raným letům Muchovy tvorby, pevně spjatým právě s jižní Moravou. Napřed si v tom ale musíme udělat pořádek. Je známo, že v Česku i na Moravě má každá druhá víska zámek či hrad, jenže Hrušovany nad Jevišovkou mají hned tři, což nás zpočátku dost mátlo.
Před podpisem memoranda o vzniku Muchovy stezky. Memorandum podepsali zástupci Moravského Krumlova a Ivančic, hejtman Jihomoravského kraje a vnuk malíře John Mucha; foto město Moravský Krumlov
Objev století – Muchovy fresky
Fresky mladičkého Muchy se nacházejí/nacházely ve třech budovách. Dnešní radnice – bývalý zámek Kammelhaus, nebo také Nový zámek, který patřil Dominiku Kammel-Hardeggovi, další je pak zámek Hrušovany nad Jevišovkou – sídlo rodu Kammel-Hardeggů, který plánuje radnice zrekonstruovat, ten třetí zámek je kilometr daleko, v katastru obce Šanov, jmenuje se Emmahof neboli Emin zámeček, jenž nechal pro svou ženu Emanuelu vybudovat hrabě Eduard Khuen-Belassi nedaleko Hrušovan (viz dále).
Dnešní radnici v Hrušovanech nad Jevišovkou, tzv. Kammelhaus nebo též Nový zámek, nechal v roce 1885 postavit přírodovědec Dominik Kammel-Hardegg, druhý šlechtický synek, tudíž bez titulu. Dům zůstal až do roku 1930 v majetku rodiny. V červenci 1941 přesídlila do Kammelhausu matrika, ta zde fungovala až do konce druhé světové války. Po roce 1945 zde byla umístěna škola, pak MNV, nyní funguje Kammelhaus jako radnice a využívá jej městský úřad; foto město Hrušovany nad Jevišovkou
Hrušovanský Mucha začátečník
Radnice v Hrušovanech nad Jevišovkou na Znojemsku se může pyšnit jedním unikátem. Lidé tam chodí rádi jednat se starostou. Proč? Mohou upřeně sledovat jedinečnou výzdobu, která vzešla od Alfonse Muchy. Právě v Hrušovanech nad Jevišovkou a jejich okolí dostal Mucha svojí první velkou zakázku, a to na stropní fresky. Vtipné na tom je, že když mladý Alfons Mucha přijal zakázku, tak nevěděl pořádně, jak na to. „Otec, který touto technikou nikdy nepracoval, vyzpovídal místního malíře pokojů a pustil se do práce. Hlavně neztratit příležitost. Věřil, že osud, který mu ji poskytl, mu také dá vnuknutí, jak postupovat,“ líčí syn malíře Jiří Mucha v knize Kankán se svatozáří. A tak Mucha vytvořil krásné fresky na zámku Hrušovany nad Jevišovkou a na takzvaném Novém zámku, z kterého je dnes radnice. Oba zámky patřívaly šlechtickému rodu Kammel-Hardeggů.
Vestibul radnice s Muchovými freskami na stropě; foto se svolením Miroslava Miloše
Jak je to dnes s freskami slavného malíře Alfonse Muchy? Během minulého režimu, který nebyl příliš otevřený kráse, se Muchovy fresky zakryly vápnem a nátěrem. Teď s velkým úsilím místní radnice postupně rozkrývá a restauruje jedinečné malby ve své hlavní budově, Novém zámku. „Jsou to Muchovy prvotiny, nedaleko Hrušovan vyzdobil zámek, a pak i tento dům, kde sídlí úřad. Stropy odkrýváme postupně podle peněz, jedna místnost vyjde zhruba na 500 000 korun, záleží podle velikosti, je to mravenčí práce. V zasedací místnosti je malba spíše větší. Jsme moc rádi, že tu fresky máme, je to zvláštnost, kterou nám nikdo neodveze,“ uvedla pro Seznam místostarostka města Eliška Volná.
Detail fresky; foto se svolením Miroslava Miloše
„Odkrýváme je postupně od roku 2016. Po kanceláři starosty, vestibulu a podatelně úřadu nyní restaurátoři dokončili opravu v nové zasedací místnosti,“ řekl pro Aha starosta Miroslav Miloš. Zajímavostí je, že malba původně zdobila taneční sál. Ten se později stal radnicí a čekalo ho rozdělení příčkami na několik místností. A právě s tím se musí nynější radnice potýkat a objevovat velikost Muchova zásahu do krás domu.
Nádherný strop je dílem mladičkého Muchy; foto se svolením Miroslava Miloše
Co se týče zámku Hrušovany nad Jevišovkou, tak tam odkrývání fresek teprve čeká. Zámek je nyní kompletně v rekonstrukci, protože jeho stav byl trochu nešťastný. „S opravou už musíme začít, zásah je nutný, vypadávají tam už i trámy ve stropech,“ přiblížil skutečný stav zámku starosta města Miroslav Miloš s tím, že zrenovují i fresky Alfonse Muchy, které tu zanechal.
Jak je vidět z fotografie, zámek Hrušovany nad Jevišovkou potřebuje rekonstrukci jako sůl; foto Spolek pro hrušovanský zámek
Emin zámek
Krajské listy.cz pátraly a zjistily, že nejdřív najal Muchu hrabě Eduard Khuen-Belassi na výzdobu svého zámku nedaleko Hrušovan, který dostal poetický název Emin zámek. Výzdoba se bohužel nezachovala, po druhé světové válce Emin zámek sežehly plameny.
Bohužel se na Emině zámku tehdejší ucelená výzdoba Alfonse Muchy nedochovala, protože v roce 1948 vypukl na zámku požár a původní interiér byl zničen. Dnes tu sídlí sociální ústav; foto Sociální služby Šanov
A čím Emin zámek Mucha vyzdobil? Edvard Khuen-Belassi ho nechal postavit v neobarokním stylu pro svoji manželku Emanuelu Khuen-Belassi, rozenou Kammel-Hardegg. Tím získal Emin zámek, původně Emin Dvůr, Emín nebo Emmahof, své jméno. Leží sotva kilometr od Hrušovan. Bohužel se tehdejší ucelená výzdoba Alfonse Muchy nedochovala, protože v roce 1948 vypukl na zámku požár a původní interiér byl zničen. Jak Krajským listům sdělila zaměstnankyně sociálního ústavu, který zde nyní sídlí, zhruba před dvěma lety pátrali památkáři, zda se zde od Muchy něco nedochovalo po onom katastrofálním požáru, bohužel s negativním výsledkem. Zjistili jsme jediné, a to na stránkách penzionu Semerád: „Jedním z mála pozůstatků jeho tvorby je veřejnosti přístupné mytologické ztvárnění Zefír a Nymfa.“ Když jsme pátrali, kde obraz vlastně visí, naší investigaci zbrzdila páteční třetí hodina odpolední, přesto nakonec o hodinu později zavolal laskavě sám pan ředitel Muzea Boskovicka a navedl nás na místní expertku na Muchu, paní doktorku Fadingerovou: „Ono ´mytologické ztvárnění Zefír a Nymfa´ je ve skutečnosti malovaný paraván, který mají ve stálé expozici Moravské galerie v Brně, v jedné z jejích budov – v Místodržitelském paláci na Moravském náměstí.“
Interiér s nedochovanými Muchovými dekoracemi na Emině zámku. Za stolem je vidět, kde původně malovaný paraván od Alfonse Muchy stál. Dnes je k vidění v Moravské galerii; foto Moravská galerie v Brně
Tento jediný paraván se dochoval, foto Moravská galerie v Brně
Propadlík, co hrál druhé housle
Alfons Mucha se narodil 24. července 1860 v Ivančicích na jižní Moravě do rodiny soudního zaměstnance jako čtvrté ze šesti dětí. A protože jeho otec poslal již tři starší sourozence na studia, nezbylo rodině na to, aby se na dráhu studenta vydal i Alfons. Tu jeho otec připadl na spásnou myšlenku. Udělají z Alfonse fundatistu. To jest studenta, jehož potřeby zcela platí klášter. Alfons se vydal k páteru Křížkovskému ve Starobrněnském klášteře. Křížkovský byl z Muchy nadšený, ale nemohl jej přijmout, protože těsně předtím přijal na místo fundatisty nějakého Leoše Janáčka (ten si také později nevedl zrovna špatně). Dal však mladému Muchovi doporučení na Jana Nesvadbu, regenschoriho petrovské katedrály, v jejímž sboru Alfons nakonec skutečně zůstal, měl totiž jako dítě krásný alt. Po několika letech, když začal mutovat, se však musel vzdát své pozice zpěváka a místo toho hrál při figurálních mších druhé housle.
Nejstarší Muchova dochovaná kresba, kterou vytvořil zhruba ve svých osmi letech. Krucifix dokazuje, jaký vliv tehdy církev na jeho život měla; foto Wikimedia Commons
Poté Mucha nastoupil na gymnázium, ale jeho prospěch byl nevalný. Druhý a třetí ročník opakoval, nakonec ho z gymnázia vyhodili zcela. Přesídlil tedy zpět do Ivančic, kde se stal soudním zapisovatelem. Ale dlouho jím také nezůstal. Jeho vášeň pro kresbu byla nezvladatelná. Své zápisy tedy okrášloval alespoň ozdobnými počátečními písmeny. Narazil v okamžiku, kdy byli souzeni tři cikáni. Místo zápisu je prostě do soudních papírů velmi věrně namaloval. Což soud ocenil tím, že se s Muchou rozloučil.
Malířem kulis ve Vídni
Náhoda tomu chtěla, že v tu dobu mladý Mucha narazil na inzerát firmy Kautsky-Brioschi-Burghard, která hledala malíře divadelních kulis. Byl přijat a odcestoval do Vídně. Konečně našel uplatnění, jenže ne nadlouho. O dva roky později jedno z největších vídeňských divadel Ringtheater zachvátil požár. Natolik mohutný a rychlý, že strávil nejen celé divadlo, ale s ním i přibližně 500 diváků, kteří byli zrovna uvnitř. Tragédie se podepsala i na Muchovi. Jako jeden z mladších a před krátkou dobou přijatých zaměstnanců byl vyhozen.
Mucha na fotografii amerického fotografa George R. Lawrence z roku 1906 - to bylo tehdy již světoznámému malíři 46 let a byl na vrcholu své profesní dráhy; foto Wikimedia Commons
Skandál v Mikulovicích
A tak následovala další cesta na rodnou Moravu. Pobyt ve Vídni Muchovi ale hodně dal. Otrkal se, naučil se na kytaru a získal jistotu. Vzal to přes rakouské městečko Laa, kde si namaloval tamní zříceninu. Městečko Laa jej ovšem zklamalo, a tak odjel za poslední peníze do moravského Mikulova, a tam už zcela s prázdnou kapsou vlezl do místního knihkupectví, kde se pokusil prodat malbu zříceniny. Tamní knihkupec Thiery ho neodmítl. Dal mu za ni pět zlatek, což byly pro Muchu velké peníze. A to ho nadchlo. Začal portrétovat místní obyvatele.
Všechny portréty nosil Thierymu. A těšil se na peníze. Ale ty nepřicházely. A tak se vydal za knihkupcem. U něj zjistil, jaké pozdvižení jeho obraz způsobil. Namaloval totiž ženu místního lékaře, což by samo o sobě nebylo nic zvláštního, kdyby pod kresbu Thiery nepřidal poznámku s nápisem „Za pět zlatých v hotelu U Lva“. Skandál se podařilo vysvětlit, a ve výsledku navíc Muchovi přinesl výhodu – všichni totiž věděli, že se ve městě usadil malíř. A tam se o něm dozvěděl právě hrabě Eduard Khuen-Belasi.
Cesta, jejíž vznik posvětilo memorandum mezi Moravským Krumlovem, Ivančicemi, krajem a Nadací Mucha, povede právě těmito místy a součástí plánované Muchovy stezky budou také malířova díla. „Z jižní Moravy pochází celá řada slavných jmen, kterými se můžeme chlubit. Alfons Mucha ovšem patří mezi ty nejvýznamnější. Věřím, že naše společné aktivity přispějí k další popularizaci tohoto fenoménu. Alfons Mucha si to zaslouží,“ uvedl pro Drbnu hejtman Jan Grolich.
Vložil: Kamil Fára