Tajemství slavkovského pokladu. Záhady života
22.09.2024
Foto: Se svolením Muzea Brněnska
Popisek: Památník Mohyla míru, postavený na počest obětí bitvy u Slavkova v prosinci 1805
Na počátku 19. století se u moravského Slavkova odehrál jeden z nejvýznamnějších vojenských střetů napoleonských válek, známý jako bitva tří císařů. Během příprav k boji měli podle některých pramenů ruští vojáci zakopat v blízkosti bojiště soudky se zlatem a stříbrem. Co je na této legendě pravdy a jak daleko má k nalezení těchto cenností česká skupina badatele Waltera Pavliše?
Hovor vojáků se mísí se ržáním koní, které tahají pro ruskou armádu proviant. Zatímco se u ohnišť a stanů srocují hloučky mužů, další čistí zbraně, nebo se připravují na svůj poslední spánek. Již brzy, 2. prosince 1805, dojde nedaleko odsud k ohromné bitvě mezi francouzskou armádou císaře Napoleona a rusko-rakouskou koalicí, které se zúčastní téměř 200 tisíc vojáků.Spojenecká vojska rakouského císaře Františka I. a ruského cara Alexandra I. Pavloviče však vyjdou z této bitvy drtivě poražena a s ohromnými ztrátami.
Někdy v této době měl ruský poručík gardového pluku Ivan Fjodorovič Udom rozkázat svým vojákům, aby zakopali šest soudků se zlatými a šest soudků se stříbrnými mincemi asi jeden sáh hluboko do země (v přepočtu cca 1,8 metru – pozn. red.).K tomuto rozhodutí měl Udoma donutit nepřehlednost na slavkovském bojišti, kde se ruská jednotka, chránící carský poklad, určený jako pojízdná pokladnice ruské armády, dostala do svízelné situace. Zatímco před ní byla početná vojska nepřátelských Francouzů, na ni se zezadu tlačily další spojenecké oddíly, jejichž vozy se kvůli nedostatku širokých cest štosovaly vedle sebe. Blízko vozů s mincemi také zřejmě nebyla žádná dobrá cesta, kudy by vojáci s pokladem mohli odjet do bezpečné vzdálenosti. Proto ukryté cennosti údajně zůstaly u Slavkova zakopány až doposud. Kolik je na tomto příběhu pravdy a kde se slavný poklad může nacházet?
Zběhův příběh
Po prohrané bitvě poměrně rychle opustila ruská i rakouská vojska slavkovské bojiště, takže na vyzvednutí soudků prý nebyl čas. Možná by se na tuto příhodu zcela zapomnělo, nebýt toho, že ji asi dvacet let poté vyprávěl rakouským policistům Rus Josef Andrejevský.
„Kolem slavkovského bojiště a případných zakopaných pokladen a pokladů existuje veliké množství legend. Napočítali jsme jich asi dvanáct. Tvrdí se, že je mohli zakopat Francouzi i Rusové. Dokonce se tradovalo, že některý z těchto pokladů lidé na Moravě vykopali, a pak se báli, že se pro něj Rusové vrátí,“ začíná své vyprávění český badatel Walter Pavliš, který se hledání tajemstvím opředeného slavkovského pokladu věnuje již od roku 2005. Zdůrazňuje však, že pouze na základě těchto nevěrohodných informací by poklad u Slavkova nikdy nehledal.
„Jeden z brněnských historiků dohledal v archivu dokumenty o tom, že ve dvacátých letech 19. století byl rakouskou policií vyslýchán ruský zběh Andrejevský. Během následného vyšetřování policisté zjišťovali, proč muž pobýval na Moravě (ta tehdy patřila pod rakouské císařství – pozn. red.). Rus tehdy vypověděl, že byl jedním z vojáků preobražanského gardového pluku, kteří bojovali v bitvě u Slavkova. Měl být jedním z asi padesáti mužů, kteří na rozkaz poručíka Udoma zakopali ruskou gardovou pokladnu. Prý věděl, kde dvanáct sudů se stříbrnými i zlatými mincemi je, a ukázal jejich polohu úřadům, ale v případě jejich vyzvednutí by požadoval nálezné,“ uvádí dále o slavkovském pokladu Walter Pavliš. Mohl si však Rus celý příběh vymyslet, aby se učinil pro rakouské úřady zajímavým?
Nejasnosti a tajemství
V tom případě by ale bylo nelogické následné zjištění rakouských úředníků, že přeběhlík před výslechem tento poklad již hledal! Spojil se totiž s místními vesničany, se kterými pomocí výkopů a vrtáků prohledával pole v okolí, kde mohl být údajně poklad zakopán, ale nepodařilo se mu to. Kámen úrazu byl možná v tom, že jako cizinec, neznalý místní řeči, se Andrejevský nedokázal dobře domluvit s místními lidmi a lokalitu uložení sudů si dobře nepamatoval.
Byl tedy zřejmě dezorientovaný, čemuž odpovídá jeho nepřesný popis místa uložení. Tvrdil rakouským úřadům, že cennosti jsou přibližně zakopány deset kroků od jakési říčky, tekoucí do Slavkova, na jejím pravém břehu. Rus dále podle Pavliše uvedl tři místa, mezi nimiž, přesně uprostřed, se poklad měl nalézat. Je to prý mezi obcemi Křenovice, Šlapanice a Slavkov. Jenže taková lokalita ve skutečnosti neexistuje, což vrhá na tuto výpověď podivné světlo. Měl Rus jen problémy s orientací v dané lokalitě, nebo si mohl některé části příběhu přimyslet? Cizinec dokonce vzápětí zavedl rakouské úředníky na místo, kde provedli pokusný výkop, ve kterém však nic nenašli.
O dalším vývoji v tomto směru a o zběhově osudu není nic známo, ale pátrání po dalších informacích v rámci Pavlišovy skupiny nadále pokračuje. Tyto záznamy o Andrejevského výpovědi jsou zatím jediným věrohodným důkazem, že celý příběh o pokladu může být založen na skutečnosti. Dezertér si ho samozřejmě mohl vymyslet, i když k tomu neměl mnoho důvodů. Například aby vypadal před úředníky důležitě. Z protokolů ale vyplývá, že byl spíš jednodušší člověk, kterému navíc úředníci nevyhrožovali, ani mu nehrozilo vězení. Šel totiž žádat o cosi jako tehdejší povolení k pobytu. Dalším zvláštním prvkem příběhu je však období, kdy mělo k zakopání pokladu dojít, tedy zima, kdy je často zamrzlá půda. Dokázali by ho i přesto ruští vojáci ukrýt do země?
Nepřehledný zmatek na bojišti
„Všichni hledači, kteří existují, se snaží na základě pohybů preobražanského pluku určit, kde by tento poklad mohl být zakopán. Andrejevského popis totiž neposkytuje přesné vodítko k jeho nalezení. Podařilo se nám však dopátrat se informace o samotném důstojníku Udomovi, jenž je velice zajímavou osobou. Byl přímo křídelním pobočníkem ruského cara (tehdy velmi vysoká funkce – pozn. red.), což může naznačovat, že on by mohl být tím, komu by vladař rozkázal poklad zakopat. Když totiž došlo u Křenovic k napadení střední linie, mohla nastst krizová situace, kdy musel být carský poklad ukryt,“ doplňuje podrobnosti český badatel.
Pokud dosud tento poklad někde leží, jeho hodnota dosahuje v dnešních cenách více než 20 milionů českých korun. Navíc situace na slavkovském bojišti možnému rychlému uložení celkem odpovídá, protože velitelé ruských a rakouských jednotek nečekali, že se střetnou právě na místě bitvy. Nechali se totiž vlákat do Napoleonovy léčky. Proto došlo k rychlému naplánování ruského a rakouského útoku stejně jako natlačení jednotek na sebe a zatarasení zadních oddílů vlastními vozy.
U Křenovic došlo k zablokování ruských jednotek vozatajstvem, zřejmě včetně vozů s pokladem. Později během prohrané bitvy, tedy kolem poledne 5. prosince 1805, museli ruští vojáci nečekaně prchat směrem na Slavkov a brodit se bahnem. V této situaci mohlo dojít k osudnému rozkazu. Podrobná analýza proto naznačuje, že na příběhu může něco být! Ale nemohl poklad později někdo vyzvednout?
Hledala ho i StB?
Tuto možnost pozdějšího vyzvednutí ruských soudků připouští i odborník Pavliš, který se věnuje se svým týmem hledání pokladu vskutku detailně. V průběhu ulynulých 200 let se totiž do oblasti Slavkova vydalo několik zvláštních pátracích skupin s cílem poklad nalézt. První z nich mohli být Rusové, kteří již na počátku 19. století prý přišli vyzvednout tělo carského důstojníka hraběte Tiesenhausena, jenž padl na slavkovském bojišti. Nebyli však zdaleka jediní.
Podle pamětníků se záhadná ruská expedice s neznámým cílem objevila u Slavkova i ve dvacátých letech minulého století, kdy zde po něčem intenzivně pátrala. Byl to právě slavkovský poklad? Československá televize dokonce prováděla v šedesátých letech 20. století poblíž Slavkova vlastní, poměrně důkladné hledání, o němž natočila dokumentární seriál. Během něj využili televizáci nejen práci proutkařů, ale také speciálních geologických vrtných souprav, které překonaly hloubku sedmi metrů. Ale ani tento dobře vybavený tým nebyl úspěšný.
Podle nepotvrzených informací měla bájné cennosti hledat na Slavkovsku kolem roku 1945 také sovětská Rudá armáda, a později i ruská tajná služba KGB i její československá odnož Státní bezpečnost, známá jako StB. Co je na těchto informacích pravdy a co ony speciální skupiny zjistily, je téměř nemožné dopátrat. Jak říká milovník záhad a odborník na slavkovský poklad Walter Pavliš, každý z hledačů slavkovského pokladu má svou oblíbenou lokalitu, kde podle něj poklad leží, a kam se ho vrací hledat. Jaká je ta jeho?
Leží v oblasti Křenovic?
Pavlišova skupina pátrá v okolí moravských Křenovic, poblíž potoka Rakovce. Zde je totiž podle nich nejpravděpodobnější, že vzhledem k velké vzdálenosti cest nebyly pro rychlé odvezení pokladu během slavkovské bitvy příhodné podmínky. Badatel zde již vytipoval oblast o rozměrech několika kilometrů čtverečních (přesnější lokalizaci nelze zatím provést), kde by mohl poklad ležet.
„Předpokládám, že poklad podle Andrejevského údajů leží asi 1,2 až 1,8 metru pod zemí (tento údaj vychází z Andrejevského vyprávění a přepočtu ruského nebo rakouského sáhu – pozn. red.). Původně jsme ho hledali dvoucívkovým detektorem kovů, ale jeho citlivost se pro hloubku 1,5 metru ukázala jako na hraně jeho možností. Ani klasické detektory kovů, používané většinou hledačů pokladů, nedokáží najít kov ve větších hloubkách. Proto se již snažíme používat nejlepší velmi citlivé detektory, které jsou na trhu,“ konstatuje o nesnadném, několikaletém hledání pokladu Pavliš. Pokusy s detektory kovů, které dříve pro hledání používali, jim totiž ukázaly, že pro jejich přístroje je velmi nesnadné určit kovové objekty v hloubce, kde se může poklad nalézat.
Řešením není ani použití geologického radaru (zařízení, používané pro hledání dutin a vrstev jiné homogenity pod zemí), neboť na obrovském území, kde mohou slavkovské bedny ležet, trvá vyhodnocení jeho výsledků velmi dlouho. Pavlišova skupina se proto pro další pátrání chystá vybavit velmi citlivým dvoucívkovým nebo rámovým detektorem a hledat další archivní záznamy o pokladu. Walter Pavliš se s dalším pátračem, historikem René Černým, chystá znovu vydat na místa, kde možná ruské soudky čekají na své objevení. Podaří se jim je tentokrát najít, nebo je již někdo kdysi dávno před nimi vyzvedl?
Petr Koutský
Převzato z časopisu Záhady života
_20240921.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL