Vilém Famm: Kvadratura kruhu, co nám nabízí brexit a primát angličtiny ve světě; je opravdu nutný? Vaše dopisy
17.07.2019
Foto: Pixabay
Popisek: Angličtina vede, je to ale spravedlivé? Ilustrační foto
„Evropa coby množina států, čtverců či kruhů, prostá kvadratura kruhu, spojených právě jedním pojítkem v pevnost, se drolí. Jeden velký kruh - či čtverec? - ji opouští. Velká Británie opět a znovu ukazuje světu platnost jednoho přísloví - „bližší košile než kabát“, začíná svůj dopis náš čtenář ze Strážnice, který se rád nad věcmi zamýšlí. Tentokráte si vybral brexit, a to z neobvyklého úhlu. Dále píše:
Své zájmy povýšili nad zájem celé Evropy. A co my? Jak se k věci postavíme? Pochopíme jejich jednání a schválíme ho? Ano, každý má právo hájit své zájmy, ale neměli bychom je mít za vzor našeho jednání a to za takový, že jejich jazyk klademe na první místo jazyků světa. Angličtina vítězí v nevypsané soutěži alespoň částečného zápasu v babylonu jazyků na sjednocení dominantního jazyka, kterým se budeme dorozumívat po celém světě. Zvítězila v lodní i letecké dopravě, hudební hitparády jsou plny krásných melodií a slov. Elvis Presley, The Beatles a další umělci udělali pro úspěch angličtiny víc než jiní. Tak melodie vítězí nad rozumem. Vítězství angličtiny se zdá neodvratné, tak proč protestovat. Proč vnášet do brexitu něco, co vůbec není vnímáno? Zamyslet bychom se však měli.
Babylon jazyků
Ukončení babylonu jazyků můžeme jen přivítat. Ne však za každou cenu. Pokud se setkají například státníci České a Slovenské republiky s Poláky a Maďary, mohou spolu jednat, aby se lehce spolu domluvili, v angličtině. Potud je vše v pořádku, ale pokud s nimi bude jednat Angličan, je takové jednání logické a nepatřičné zároveň. Ti čtyři státníci se podvolili jinému jazyku, který nastavuje v rovnosti nerovnost. Angličtina je povýšena nad ony čtyři jazyky. Zde se zcela jasně jeví jako dorozumívací jazyk, který nazýváme plánovaný, neboli umělý. Tím je např. esperanto. V takovém případě je rovnost všech zřejmá.
Škoda esperanta
Esperanto bylo v soutěži o prvenství jazyků poraženo. Přitom již v roce 1965 švédský parlament pověřil svoji vládu, aby usilovala při OSN či UNESCO vytvořit mezinárodní výbor pro neutrální jazyk sloužící k vzájemné komunikaci. Návrh přednesený generálnímu tajemníku UNESCO podpořili Norsko, Dánsko, Finsko, Uruguay a Jugoslávie. Komise nevznikla. Mocnosti obhajovaly pozici svých jazyků. Iniciátorem nyní může být Česká republika a jako společný jazyk nebude navrhovat esperanto, ale pouze myšlenku společného jazyka pro Evropu, potažmo pro celý svět. Dnes, když ne jazykovědci, ale i počítače, jsou schopny vytvořit nový plánovaný jazyk použitelný a hlavně navozující rovnost mezi národy.
Nějaký nový, společný jazyk
Dnes, v době internetu, je jednodušší domluva i mimo oficiální struktury, ale přesto, anebo právě proto navrhujme OSN či UNESCO takovou komisi vytvořit. Angličtina nemá právo se stát vůdčí jazykovou silou světa; tím se má stát neutrální - plánovaný jazyk. Ten nikoho neutlačuje, nikoho neupřednostňuje, je opravdu ke všem neutrální a pokud nevyhovuje žádný z těch, co byly dosud vytvořeny, je zde přeci možnost tuhle chybu napravit a vytvořit jazyk nový, který se tohoto úkolu bude moci plně zhostit. Rovni nemáme být jen před jinými, ale i sami před sebou.
Je angličtina rovnější?
Nyní čtete mé výhrady vůči angličtině a možná si i říkáte, že se jedná o boj s větrnými mlýny. Velká Británie, potažmo angličtina, nám dala lekci. Je na čase na ni reagovat. Nenechejme se opít anglickou melodií z rádia, podívejme se na problém demokraticky. Všichni lidé jsou si rovni. Pokud necháme vyhrát angličtinu, tak někteří budou rovnější.
Nemá OSN zájem? Vytvořme nový jazyk my
Snad se do parlamentu dostane strana či hnutí, kterému nebude lhostejná ona nadřazenost jednoho jazyka nad druhými a dá si do svého programu i v tomto směru dosáhnout rovnosti. Naplnit spravedlnost bývá obtížné, ale ne nedosažitelné. Nedosáhne ji jen ten, který se o nic nepokusí. Pokud OSN či UNESCO nebude mít zájem takovou komisi utvořit, tak si ji právě díky internetu vytvořme sami. Pracujme sami do chvíle, než budeme bráni vážně. Věc spravedlivé jazykové rovnosti přeci stojí za to. Rovnost, volnost, bratrství budiž naším vzorem.
Hráze v nás
Jazyková rovnost. Ta slova zní a mají smysl. Nikdo není nikomu nadřazen. Všichni jsou si rovni. Dnes, v době rádií, televizí, internetu, nebude obtížné nový jazyk vytvořit a rozšířit. Obtížné bude zbořit hráze v nás. Zvláště u těch, kteří již podlehli vábení angličtiny. U nich se ukáže nakolik myslí demokracii, tedy rovnost, vážně. Odmítněme tedy angličtinu. Pracujme pro jazykovou rovnost.
|
Když jsem tento mail (neboť dopisy v obálce a se známkou již posílají jen právníci a státní aparát) četla poprvé, řekla jsem si: „Jeho starosti na mou hlavu.“ Jenže pak jsem se zamyslela hlouběji, uvědomila si, že myslíme ve slovech, jinak to ani nejde, a… Došlo mi, že pan Famm má hlubokou pravdu. A jeho úhel pohledu je nejen zajímavý a neotřelý, ale hlavně – pravdivý.
Mám jedinou, zato podstatnou obavu, vycházející právě ze zkušeností s esperantem. Ano, je naprosto logické a bylo by i nesmírně užitečné učit se kromě mateřštiny jen jeden další, všeobecně přijímaný umělý jazyk. Jenže lidé nejsou roboti a jazyk je jejich bytostným výtvorem, jehož se nechtějí, možná ani nemohou vzdát; jazyk, který, jak potvrdí všichni jazykovědci, je naprosto nepředvídatelný, vyvíjí se samovolně a nelze predikovat, kam. Právě proto jsou pravidla tak rigidní, ona taková musejí být. Také je ovšem nádherný…
Takže souhlasím. Proč to nezkusit? Jen se bojím, že to nevyjde, stejně jako s esperantem, a naše děti se budou učit tu angličtinu, tu ruštinu, tu čínštinu, podle toho, která velmoc bude zrovna u kormidla. Hlavně aby přitom nezapomínali na češtinu, tak úžasný a tvárný jazyk, jakých ve světě mnoho není.
Reakce redakce...
Tak ta je rozličná. Neb redakce Krajských listů.cz nejenže není názorově jednotná, naopak – byť malá, je názorově rozrůzněná, jak to jen jde, a navíc, názorová uniformita není vyžadována. Čili ´reakce redakce´ je eufemismus, je to reakce toho člena redakce, který je pod článkem podepsán… Tento oznam dáváme dosud pod každou reakci, aby bylo jasno jak v poledne na rovníku. Mimochodem, dopis je ponechán přesně tak, jak dorazil na redakční mail, jen titulek a mezititulky jsou moje…
|
Vložil: Anička Vančová