Bití, hlad, sexuální násilí i perverzní praktiky… Česká publicistka četla norské rozsudky a říká: Kdybych to zveřejnila, pes by od Evy Michalákové kůrku nevzal. Něco ale prozradila
22.10.2015
Foto: Facebook
Popisek: Eva Michaláková na jarní demonstraci za své syny v Oslu. Mimochodem, všimněte si, že ač média fotky jejích dětí začerňují, matka je ukazuje veřejně...
V kauze Michaláková, k níž se vyjádřil i prezident Zeman, který odmítl pozvat norskou velvyslankyni 28. října na Hrad, už dávno převážily divoké emoce nad suchými fakty. Naší (českou) nevýhodou je, že máme informace jen z jedné strany, od paní Michalákové a jejích zastánců. Druhá strana, norská justice, mlčí. Má k tomu zatraceně dobrý důvod: Zájem dětí, dvou malých synů paní Michalákové, kterým mohutná medializace případu doslova ničí život. Jen si to zkuste představit, že byste vy sami, nebo vaše děti byly v takové situaci a kde kdo si ke kafi četl o nejhorších chvílích vašeho života… Druhá strana tedy jednoznačně tahá za kratší provaz.
Kam tedy kauza dospěla? „Norské soudy v kauze dětí Michalákových rozhodly. Mladší bude svěřen do adopce, ke staršímu ztrácí matka podle rozhodnutí rodičovská práva. Co to tedy pro děti doopravdy znamená? Denis a David Michalákovi budou mít konečně klid. Zůstanou u svých norských pěstounů. Mladší David půjde do adopce. Starší Denis, který se údajně vyjádřil v tom smyslu, že pokud bude nucen jít k matce, raději spáchá sebevraždu, se nebude muset s matkou stýkat. Otec, který se stáhl do ústraní, bude možnost mít děti vídat. Na rozdíl od matky, která na svou podporu vytvořila mediální kampaň jako v jihoamerické telenovele,“ píše Monika Le Fay, režisérka a spisovatelka, která se případem intenzivně zabývá už přes rok. Své články publikuje na webu Svobodné fórum.cz.
Vraťte české děti domů!
Odpůrci se ale zdaleka nevzdávají. Po internetu koluje petice, paní Michaláková má svou, profesionálně spravovanou internetovou stránku a chystá se prý soudit ve Štrasburku u soudu pro lidská práva. Na první pohled to tedy vypadá jednoduše: Zlé norské úřady sebraly chudé české matce syny a ta teď o ně bojuje.
„Nelze samozřejmě vyloučit, že někdo může chtít i získat politické body, ale je nutné neustále podezírat i v případě, kdy se někdo rozhodne pomáhat matce, jež už několik let bojuje o to, aby opět mohla být se svými odebranými dětmi? Kde ti moudří kritici berou jistotu, že zrovna ten norský systém nedělá chybu? O jakou chimérickou víru se opírá názor, že norská společnost je vyspělejší než ta česká? Každý systém dělá chyby a jeho kvalita se nejlépe pozná podle toho, jak se s nimi vyrovnává. A norský systém nemůže být dobrý, pokud páchá takové zlo na dětech a jejich matce tím, že jim upírá právo být spolu, pokud od sebe oba sourozence oddělil, což je vůbec nejhorší, zakazuje matce, aby děti mohla navštěvovat, a pokud návštěvu povolí, nedovoluje s nimi mluvit jejím mateřským jazykem,“ napsal minulý týden, kdy se kauza po norském rozsudku opět objevila ve všech médiích, Dalibor Balšínek, šéfredaktor ECHO 24.cz.
Monika Le Fey: Nesnesitelná zbabělost českých politiků
Na webu Svobodné fórum.cz, kde už publikovala ke kauze celou sérii článků, se českým politikům věnuje i publicistka Monika Le Fey, která tak nějak stojí „proti všem“. Politici podle ní jednají zcela populisticky a chtějí se zavděčit národu. Ten, informován jen jednou stranou, si udělal jasno a volá pomalu po mobilizaci a vojenské akci vůči Norsku. „Psychologové znají jevy jako jsou davové šílenství nebo kolektivní stupidita. Zajímavé, že psychologové jsou proti nim většinou imunní. Dosud se nenašel ani jeden jediný, který by se veřejně za Evu Michalákovou postavil. Evidentně jsou psychologové více duševně zdrávi než politikové. Nevěří jí ani mnozí lidé, kteří se zabývají ochranou dětí, učitelé nebo právníci. Bohužel jejich hlas ale není příliš slyšet. Nakonec i učitelé a právníci si to nechtějí s politiky a s davem úplně rozházet.
Zdravý rozum, nepředpojatost a odvahu zatím projevili pouze novináři. Novináři jsou totiž zvyklí na nejrůznější manipulace a snahy zametat témata pod koberec. Ti z nich, kteří nejsou úplně vyhořelí, chápou, že causa bratří Michalákových není jen případem asociální rodiny, které se podařilo pomocí PR zmanipulovat veřejné mínění. Je to zároveň souboj o to, jestli jsou u nás dětská práva brána vážně. A zda děti, které nevlastní voličské hlasy, tudíž nikoho zas až tak nezajímají, někdo vůbec slyší. Je to také nelítostný mač o to, zda si zasloužíme patřit mezi vyspělé demokratické země západní Evropy a dokážeme respektovat rozhodnutí soudů,“ píše paní Le Fey.
Hlavní je dobro dětí! Vzpomeňme na krále Šalamouna
A k nejnovějšímu rozsudku stojí v jejím novém článku: „Otec zřejmě na rozdíl od matky lépe chápal, co je v zájmu dětí a že jednou z priorit je zajistit jim klid, a ne je mediálně propírat po celém světě. Matce kromě snížené citlivosti pro potřeby dětí, neuspořádaného osobního života, neschopnosti pochopit, co se vůbec po ní chce, a neochoty něco se sebou udělat, s velkou pravděpodobností uškodila také řada písemných a fotografických důkazů, které ji usvědčovaly z násilí na dětech a zatahování dětí do podivných sexuálně laděných exhibicí. V kostce by se dalo říci, že matka, která nebrání právo dětí na bezpečný domov, a jiným naopak brání v jeho vytvoření, nebyla zkrátka shledána jako dostatečně dobrá matka. Po prvotních snahách norské strany pomoci paní Michalákové vyřešit si osobní život (což se nepodařilo), po sérii polopravd, lží a vytáček z její strany, a naopak po celé řadě objektivních a doložených svědectví stran jiných včetně svědectví dětí vyhodnotil celou situaci norský soudní systém a dospěl k závěru, že pro dobro dětí bude lépe zůstat u pěstounů.“
Monika Le Fey vysvětluje: „U dětí Michalákových nešlo o nějaké „běžné“ naplácání, sama matka přiznala, že minimálně jednou zbila syna tak, až tekla krev. Norské soudy a sociálka měly k dispozici řadu údajů, které dohromady skládaly celkem jasnou mozaiku. Ačkoliv se nepřihlíželo k sexuálnímu násilí, řada důkazů byla natolik závažných, že byly děti okamžitě odebrány z rodiny. A když se říká závažných, myslí se tím opravdu závažných, a to nejsou takové, že by děti třeba chodily bez bundy nebo byly špinavé. S ohledem na děti byla celá řada informací utajena, což je jen dobře.“ A připomíná Bibli: „Člověku přijde na mysl moudrý král Šalamoun. Matka, která je opravdovou matkou, nenechá roztrhat dítě na kusy, i kdyby tím omezila svá práva. Dítě potřebuje nejvíc ze všeho lásku a klid, a ne vyrůstat se strachem na bojišti, kde mezi sebou válčí mnohá ega, bojující tak dlouho, dokud nezůstane kámen na kameni.“
Monika Le Fay: Znám norské rozsudky
Důležité informace obsahují rozsudky norských soudů. „Měla jsem možnost do nich nahlédnout. Dokumenty norské strany pečlivě a nezaujatě skládají obrázek rodiny Michalákových. Domácí násilí, bití matky otcem, bité děti,“ píše paní Le Fey a pokračuje:
„Starší hoch opakovaně vyprávěl, že v rodině docházelo jak k bití, tak i k sexuálnímu násilí. Uvedl takové podrobnosti, které jsou zcela šokující, a je těžko představitelné, že by si je vymyslel. Popisoval sexuální „hry“ nejprve s jedním z rodičů za přítomnosti druhého, později za účasti obou. Tyto výpovědi jsou součástí rozsudků. Norský soud konstatuje, že tyto případy nelze stoprocentně doložit, protože se opírají jen o výpověď dítěte a dále o zprostředkované výpovědi učitelky a pěstounky. Dítě otevřeně hovořilo pouze v bezpečném prostředí, když se učitelce ve školce a později i pěstounce svěřilo se svým „tajemstvím“. Na policii nevypovídalo. Prý ho rodiče postrašili, že když bude mluvit s policajty o sexu, tak ho zavřou. Chlapeček vypovídá, že když ho otec znásilňuje, matka stojí vedle a říká svému muži „nedělej to, bude ho to bolet“.“
Maminko, nebij mě!
„Soud odebrání dětí jasně vysvětlil skutečnostmi, které nijak zpochybnit nelze. Starší hoch viditelně zhubl, bál se otce, byl unavený, apatický, měl noční můry. Obě děti byly zanedbané, zaostávaly psychicky i fyzicky za ostatními dětmi. I přes upozornění chodily do školky s horečkou. U obou dětí se našla krev ve stolici, jeden ze synů měl rozšířený konečník. Tatínek upřednostňoval mladšího potomka, k němuž se choval hezky a dával mu i pamlsky. Staršímu synovi nadával a ten se ho bál. Když se dále začteme do jednotlivých rozsudků, tak jsme konfrontováni se zcela otřesnými skutečnostmi. Syn, který říká „maminko, nebij mě“. Matka, která u soudu přiznává, že děti párkrát zbila a jednou tekla i krev. Protože ale matka výpověď svého syna nepotvrdila – z logických důvodů, pokud by ji potvrdila, byla by ona i její muž odsouzeni na několik let do vězení –, nejsou rodiče trestně stíháni. Celkový obrázek rodiny ale stačí k tomu, aby úřady a později i soudy v opatrovnickém řízení rozhodly o tom, že život v rodině děti akutně ohrožuje a je bezpodmínečně nutné dostat je pryč,“ stojí v článku Moniky Le Fey, který Svobodné fórum.cz zveřejnilo již letos v lednu.
Čtěte také:
Paní Le Fey tehdy popsala podle svých zdrojů i osobu paní Evy Michalákové: „Matka při návštěvách dětí podle svědectví mluvila jen o sobě. Kdykoliv synové chtěli něco vyprávět, vstoupila jim matka do řeči a obrátila pozornost ke svým problémům. Podle psychologických posudků a z šetření vyplývá, že se ke svým dětem neumí projevovat vřelým způsobem a že do poslední chvíle nepochopila, co se v rodině vlastně dělo a jaký to má dopad na děti.“ Máme zato, že podobné rodinné prostředí by i u nás v Čechách vyburcovalo sociálku k odebrání dětí… Protože paní Michaláková má v Česku dostatečné mediální zastání, hovořili jsme s paní Le Fey. Co nám prozradila, brzy uveřejníme.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová