Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Nesmrtelný komik se jako soudruh neosvědčil, přesto dostal od Husáka titul. Co bylo hnacím motorem a současně hrobařem Vladimíra Menšíka? Tajnosti slavných

01.01.2015
Nesmrtelný komik se jako soudruh neosvědčil, přesto dostal od Husáka titul. Co bylo hnacím motorem a současně hrobařem Vladimíra Menšíka? Tajnosti slavných

Autor: ČT

Popisek: Vladimír Menšík vlastně stále jenom pracoval. Podporoval totiž velkou část své rodiny a o každého se chtěl postarat.

Nezapomenutelný Vladimír Menšík žil silou okamžiku, bylo ho všude plno. Měl rád improvizaci, i z naprostého nesmyslu dokázal udělat vtipnou povídku. Měl však svůj hnací motor, kterým se systematicky zabíjel – sám říkával, že k fungování naplno se neobejde bez nějaké té skleničky. Proč nás opustil předčasně?

Byl hercem mnoha tváří, dokázal s lehkostí sobě vlastní ztvárnit postavy komické i dramatické. Moderátor, lidový vypravěč a bavič miloval lidi a měl velké srdce. Jeho spontánní radost, nezaměnitelný humor i skvělé herectví však můžeme obdivovat už déle než čtvrt století pouze z televizních repríz. Zemřel v 58 letech. Proč tak brzy?

Možná žil příliš rychle

Cokoli Vladimír Menšík v životě dělal, vždy přitom musel ‘jet na plný plyn‘, jinak to zkrátka neuměl. Denně dělal až tři besedy společně s několika kolegy a třeba i dvacetkrát za dva týdny. O prázdninách pak zpravidla natáčel filmy. V divadle hrál jen velmi málo, většinu ze svých zhruba 150 rolí ztvárnil ve filmu a v televizi. Vždy si sebou vozil velké množství léků, některé z nich dokonce ani nebyly v tehdejším Československu dostupné.

Jeho první Věra, s níž měl syna Petra a dceru Vladimíru, zemřela na rakovinu. S druhou manželkou Olgou měl také dvě děti, syna Jana a dceru Martinu, která se jako jediná stala herečkou.

Jeho první žena Věra, s níž měl syna Petra a dceru Vladimíru, zemřela
na rakovinu. S druhou manželkou Olgou měl také dvě děti,
syna Jana a dceru Martinu, která se jako jediná stala herečkou.

K hektickému pracovnímu nasazení měl hned několik důvodů. Jednak miloval kontakt s lidmi a navíc finančně podporoval velkou část své rodiny. Chtěl se o každého z nich postarat, a taky se nějak postaral. Jenom své mamince Andělce posílal každý měsíc na přilepšenou k malému důchodu tisíc korun, někdy i dva, což byla tenkrát spousta peněz.

Šanci od Wericha prospal

Narodil se 9 října 1929 v Ivančicích a jako správný Moravák se po celý život cítil zodpovědný za celou rozvětvenou rodinu. Hrál závodně házenou a rekreačně fotbal, uměl hrát na piano a mandolínu. K divadle sice poprvé přičichl k divadlu v hudebním souboru Adolfa Pištěláka, nejprve vystudoval průmyslovou školu a nějakou dobu pracoval v Brněnských strojírnách.

V roce v komedii Lásky jedné plavovlásky

V roce v komedii Lásky jedné plavovlásky

Teprve později se pokusil dostat na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění, což se mu na druhý pokus podařilo. Po absolutoriu v roce 1953 nastoupil do Vesnického divadla, kde ho v roce 1955 objevil E. F. Burian. Dostal spousty příležitostí a některé z nich dokonce promarnil. Například když měl přijít na první zkoušku divadelní hry Těžká Barbora, kterou režíroval Jan Werich, tak zaspal a Werich mu již druhou šanci nedal. Přestože byl divadlem zcela pohlcen, toužil zahrát si ve filmu.

Rozchod kvůli filmu

Menšíkovo vůbec první účinkování před kamerou se uskutečnilo v roce 1956 v komedii Váhavý střelec, kde si zahrál spíš jako komparsista. Výrazněji na sebe upozornil teprve v následující sportovní komedii Dědeček automobil režiséra Alfréda Radoka, v níž si zahrál italského mechanika. Díky své práci u filmu se ale dostal do konfliktu s E. F. Burianem, který neměl film rád, a tak v roce 1958 z jeho divadla odešel a podepsal smlouvu s Filmovým studiem Barrandov. Pak už se k divadlu vracel jen výjimečně.

V komedii režiséra Petra Schulhoffa Bohouš z roku 1968. Ve skutečnosti měl ale bernardýn Baldur chleba moc rád, a tak ho filmaři museli pokapat benzínem, aby se ho nedotkl.

V komedii režiséra Petra Schulhoffa Bohouš z roku 1968. Ve skutečnosti měl ale bernardýn Baldur chleba moc rád, a tak ho filmaři museli pokapat benzínem, aby se ho nedotkl.

V 50. a 60. letech se jeho filmová kariéra rozjela naplno. Menšík nebyl jen komikem, dokázal bravurně ztvárnit i tragikomické či dokonce dramatické role. Přesto se v 70. letech již objevoval převážně v komediálních rolích, a to jak ve filmech, tak i v pohádkách a seriálech.

Jako soudruh se neosvědčil

Velký bavič, konferenciér a excelentní vypravěč byl nenahraditelným ‘materiálem‘ především pro rychle se vzmáhající televizní tvorbu. Vystupoval doslova ve stovkách pořadů, nezapomenutelné je jeho konferování silvestrovských estrád. Za zmínku stojí mezi jinými pořad Bakaláři, který ale paradoxně neměl vůbec rád. Považoval ho za „kouli na noze, která je k uzoufání pravidelná a nudná, kde je sevřen banálním textem“.

S Jiřinou Bohdalovou uváděl řadu pořadů a natočili spolu mnoho nezapomenutelných scének

S Jiřinou Bohdalovou uváděl řadu pořadů a natočili spolu mnoho nezapomenutelných scének

Mnohem raději měl natáčení pořadu Křeslo pro hosta, do kterého si zval především vědce a lékaře. Jakmile byl však nucen zvát i komunistické funkcionáře, snažil se z pořadu vyvázat. Pohádal se kvůli tomu i s tehdejším ředitelem Československé televize Janem Zelenkou. Nakonec se účinkování v pořadu přece jen zbavil, údajně tak, že na jedno z natáčení přišel opilý. Zatímco Menšíkovou pracovní tempo bylo hektické, z ‘celospolečenského‘ hlediska se vůbec neosvědčil. Sice se stejně jako většina kolegů stal v 50. letech členem KSČ, z oficiálních akcí KSČ se mu vždycky podařilo nějak se ‘vykroutit‘: A tak byl po deseti letech vyloučen ze strany pro pasivitu. Přesto si jeho umění tehdejší mocipáni natolik vážili, že ho na národního umělce navrhl osobně Gustáv Husák.

Astma, cigarety a alkohol

Přestože dlouhá léta trpěl těžkým astmatem, byl silný kuřák, navíc závislý na alkoholu. Ani trochu se tím netajil, dokonce říkával, že dobré výkony vůbec není schopen bez nějaké té skleničky podávat. Tato vražedná kombinace ho postupně zdravotně zcela zdecimovala. Dobře věděl, že je s ním zle, a tak když byl za ním jeho synovec Pavel Svozil naposledy v Praze, dal mu Vladimír Menšík pro maminku Andělku do obálky peníze skoro na celý rok dopředu.

S Felixem Slováčkem v roce 1977 v zábavné mega show Silvestr na přání aneb Čí jsou Hory Kavčí

S Felixem Slováčkem v roce 1977 v zábavné mega show Silvestr na přání aneb Čí jsou Hory Kavčí

Naposledy stál, resp. seděl před kamerou v pátek 27. května 1988 v pořadu ABECEDA. Po natáčení odjel do Brna, kde měl v sobotu vystupovat na galavečeru v brněnské hale Rondo. V tu dobu také slavila jeho maminka narozeniny. Před odjezdem se ještě stavil v pražském bytě, kde na něj čekala ošetřující lékařka ze Sanopzu, která mu naordinovala léky. Po příjezdu do Brna se zastavil v nemocnici, i když si syntophyllin píchal sám. Protože už nebylo kam injekci píchnout, měl do žíly zavedenou kanylu. Když pozdě večer přišel k mamince, na první pohled bylo vidět, že mu je zle.

Vražedná ‘samoléčba‘

„Byl v hrozném stavu,“ popsal jeho stav synovec Pavel Svozil v rozhovoru pro server Ahaonline.cz. „Aplikoval si do kanyly střídavě stříkačky antihistaminik s těmi na povzbuzení srdce. Když si vzal léky na astma a sedativa na bolesti, usínal, nebo téměř upadal do bezvědomí. Pak si vzal léky na povzbuzení srdce, ale za chvíli se zase dusil a naříkal bolestí. To se periodicky opakovalo. Přitom ještě bral léky na bolesti žaludku. Nemohl jíst, všechno, co snědl, vyzvracel. Těžko posoudit, zda si touto ‘samoléčbou‘ spíš neubližoval. Možná vícenásobně překračoval přípustné maximální dávky léků,“ konstatoval Svozil.

Jako podkoní Vincek v legendární pohádce režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku

Jako sluha Vincek v legendární pohádce režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku

V Rondu pořad moderovala místo něj Magdalena Dietlová. „Na zkouškách jsme jeho vstup přeskakovali. Pokaždé mi režisér Adamec oznámil, že Vladimírovi není dobře, ale na generálku určitě přijde,“ vzpomíná Dietlová. „Padla na mě zlá předtucha. Roztřásla jsem se, až jsem myslela, že to všichni v sále musí poznat. Řekla jsem, že Vladimír Menšík je nemocný, leží u své maminky a za námi dnes večer nepřijde. Že na něho myslíme, aby se brzo uzdravil.“

Odešel stejně rychle, jako žil

Celé Rondo tleskalo, lidé vstávali ze sedadel, moc si přáli, aby se jejich milovaný herec brzy uzdravil. Jenže Vladimíru Menšíkovi bylo zle. Volali na pohotovost a ráno lékař rozhodl, že nejlepší bude převoz do nemocnice U svaté Anny. Do sanitky ho už nesli na nosítkách. Ptali se, zda do nemocnice něco nepotřebuje. Protože ho už bolel každý dotek, zažertoval: „Hokejové štulpny!“ A naposledy se zasmál. V neděli 29. května zemřel. Bylo mu pouhých 58 let.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace