Mystérium moravských kostelů. Záhady života
01.12.2024
Foto: Se svolením KIC Ivančice
Popisek: Římskokatolický chrám Nanebevzetí Panny Marie v Ivančicích
Se svatostánky na Brněnsku souvisí několik podivných tajemství. Týkají se paranormálních jevů, ale také nápisu, s jehož významem si lámou hlavu i renomovaní historici. Znáte příběh o krvácející hostii a tajemném kameni s podivným textem?
Přítmím kostela Nanebevzetí Panny Marie v jihomoravských Ivančicích se rozléhá kázání. Za několik minut knězova promluva končí. Duchovní začíná rozdávat hostie, představující tělo Páně. Jeden z přítomných (a zřejmě hladových) mužů si však v nelehké době pomyslel, že se tak malou oplatkou nenasytí. A nebylo se čemu divit vzhledem k tehdejší neradostné situaci po vleklém rabování Moravy cizími vojsky a destruktivní vládě marnotratného českého krále Jana Lucemburského.
Ale zpátky do Ivančic. Co následovalo? Hostie se ve venkovanových ústech měla začít sama od sebe rychle zvětšovat. Přestože nešťastník kousal a polykal jako o závod, málem se vlivem záhadně bobtnajícího jídla udusil! Až na poslední chvíli se zachránil vyplivnutím oplatky a jejím zastrčením do otvoru mezi kostelní kameny. To ale neměl být konec našeho záhadného příběhu, odehrávajícího se v středověkém roce 1312…
Co překvapilo ivančického kněze?
O několik dnů později se „náš“ Moravan vrátil do kostela ke zpovědi. Zřejmě tedy nebyl natolik vlažný v křesťanské víře, jak tvrdí stará pověst. Když se s podivným zážitkem svěřil knězi, duchovní se šel podívat na místo, kde nechal tesař díru, tedy jeho farník záhadně se zvětšující hostii. Co se odehrálo pak?
Duchovní vytáhl oplatku ze škvíry mezi kameny a před několika dalšími svědky z ní měla začít vytékat krev! „Když však kněz vyňal svatou hostii z úkrytu zdi na světlo, okamžitě z různých částí téže hostie, jako z žil lidského těla, začala vytékat hojně krev, takže jen prsty kněze, ale i zeď a země byly z jedné strany potříštěny. Spatřiv tento úžasný zázrak, kněz vzkřikl a modlil se,“ dočteme se ve Zbraslavské kronice. Tento zápis pochází od významného cisterciáckého opata, vzdělance a diplomata v přemyslovských službách Petra Žitavského. Odehrál se tehdy na Moravě zázrak?
Jeptiška spatřila Stvořitele
Protože svědci nedrželi jazyk za zuby, do Ivančic brzy začaly přicházet zástupy poutníků nejen z blízkého okolí, ale i ze vzdálenějších částí Moravy i odjinud. Mnozí tvrdili, že návštěva chrámu jim pomohla k uzdravení z těžkých úrazů a nemocí. Další měli zažít tajemné vize Ježíše Krista nebo Panny Marie. Nechyběl ani příjezd abatyše Gisely z kláštera v nedalekých Oslavanech s jeptiškami a i ony měly být svědkem zázračného krvácení hostie. Zažila jedna ze sester světelnou vizi setkání se samotným Stvořitelem, jak tvrdila? Šlo o další paranormální fenomén, nebo o pouhou sugesci silně věřící ženy?
Do kostela v Ivančicích se dokonce s doprovodem dvořanů vypravila i tehdejší česká královna a budoucí matka Karla IV. Eliška Přemyslovna. Následující roky tak vypuklo v regionu nedaleko Brna doslova náboženské šílenství. Co však za údajnými moravskými zázraky stálo?
Má církev patent na pravdu?
To je bohužel obtížné přes propast času určit. Každopádně věhlas svatostánku nepřetrval středověk, který byl náboženskému uctívání záhadných událostí a předmětů nadmíru přátelsky nakloněn. Došlo tedy ve starém moravském městečku, založeném ve 13. století, k paranormálním projevům, a to i přes částečně vlažný postoj římskokatolické církve? Nedůvěra zástupců mocného Vatikánu nic nedokazuje. Snad jen tu okolnost, že vysocí církevní hodnostáři vždy disponovali skrytými zájmy, promítajícími se do (ne)uznání konkrétní události jako zázračné.
O jedné z nich, odehrávající se koncem 19. století v okolí východočeského Suchého Dolu, jsme již na stránkách Záhad života psali. Na Broumovsku tehdy církev mariánská vidění Kristiny Ringlové neuznala, a dokonce dívku označila (zřejmě neprávem – pozn. redakce) za podvodnici. Někteří zástupci této instituce si totiž vždy uzurpovali právo na zprostředkování Boha „obyčejným“ lidem. A to občas za každou cenu.
Zahubili čtyři tisíce lidí
Opusťme však církevní intriky a zůstaňme stále na Brněnsku. Jak může znít zcela nezázračné vysvětlení středověkého příběhu z Ivančic? „Dnes bychom asi hledali racionální vysvětlení a nejspíš by se i nějaké našlo. Existují například plísně, vytvářející rudé spory, které se vyděšeným a pověrčivým lidem snadno mohou jevit jako krev,“ nabízí skeptičtější úhel pohledu český spisovatel a badatel Jan A. Novák.
Mohla tedy za údajným ivančickým zázrakem stát snaha rychle vydělat na poutnících, kterých tam svého času přicházely stovky denně? Podivná kostelní událost mohla ale mít jakousi souvislost i s předchozími událostmi v tomto malebném regionu. K nim na území Moravského markrabství došlo pouze několik let předtím. České země se totiž na podzim roku 1304 ocitly mezi mlýnskými kameny zájmů soupeřících panovníků.
Vlastní zemi tehdy musel proti nepřátelům uhájit český, polský a uherský král Václav II. Tento Přemyslovec se však rozhodující bitvě u nepřáteli obležené Kutné Hory takticky vyhnul a cizí vyhladovělá vojska musela nakonec odtáhnout domů. Invazní armáda, vedená římskoněmeckým králem a rakouským vévodou Albrechtem I. Habsburským, byla podpořena i oddíly z Uher včetně v maďarské zemi usazenými Kumány (kočovnými turkickými kmeny původem ze střední Asie – pozn. redakce). Byli to právě tito obávaní divocí jezdci s dlouhými kníry a copy, kteří na podzim 1304 zdecimovali rozlehlé oblasti jižní Moravy.
„Zatím vévoda rakouský s Uhry, Bulhary a pohany, provázen ukrutností, dral se dravou dravostí Moravou a zanechal tam příšerné stopy. (…) Neboť zahubil mečem a ohněm na čtyři tisíce lidí obojího pohlaví; také zástupy panen a paní a ostatních žen bídně vyvedlo za zemské hranice ono strašné pohanské vojsko,“ začíná nemilosrdný popis středověkého vpádu v již zmíněné Zbraslavské kronice. Jak se řádění pohanských „bestií“ v Albrechtově vojsku projevilo v Ivančicích?
Strašlivý masakr v kostele
Nebohé moravské městečko nad řekou Jihlavou utrpělo největší ztráty na životech obyvatel. Zřejmě nejhorší masakr se odehrál v tehdy nově rozestavěném ivančickém kostele Nanebevzetí Panny Marie. Rabujícími vojáky zapálený svatostánek shořel i s lidmi, kteří se uvnitř něj skryli. „Ukazuje dosud tuto pohromu požár kostela v Ivančicích, v němž zahynulo tak veliké množství lidí, že rozpuštěná tučná mastnota, vytékající z lidských mrtvol, utvořila do velké vzdálenosti veliký proud,“ napsal o této hrozivé události opět Petr Žitavský.
Ale zpátky ke zdejším záhadám. Mohl mít strašlivý masakr nevinných lidí z roku 1304 nějakou souvislost se zmíněným křesťanským zázrakem, který se měl v rodišti Alfonse Muchy odehrát o necelých osm let později? Vždyť natolik vyhrocené epochy a hrůzná neštěstí jakoby paranormální jevy doslova přitahovaly. Nebyl to tedy v případě krvácející ivančické hostie opravdový projev vyšší moci, a ne jakési plísně, nebo přímo podvod? Šlo tu o projev tajemných sil, upozorňujících na zbytečnou a nelidskou ivančickou tragédii?
Energetický otisk dávného zločinu
Nevysvětlitelně a opakovaně zkrvavené zdi nebo jiné předměty se občas objevují právě v místech někdejších hrozivých vražd a neštěstí. Možná v případě ivančické hostie jde právě o tento případ. Podle některých badatelů se smrtelný strach nevinných obětí totiž energeticky otiskne do okolního prostoru, a v něm se následně projeví pomocí nepříjemných pocitů některých citlivějších návštěvníků. Jindy se pak dokonce projeví zcela fyzicky pomocí paranormálních fenoménů. Má tak jít o trvanlivou stopu, podobající se šlépěji muže v zasychajícím betonu.
Záhadné projevy se také obdivuhodně často váží ke kostelům a místům, zasvěceným Panně Marii. Jde o pouhou náhodu? Ale posuňme se několik kilometrů jihozápadně ke zjevně souvisejícímu mystériu, do blízkých Řeznovic. Tato malá a malebná vesnička je v posledních desetiletích součástí Ivančic, ale ve 14. století šlo o samostatnou obec. Jak může souviset zdejší kostel sv. Petra a Pavla se zmíněným tažením krutého rakouského vévody Albrechta?
Záhadný kámen z Řeznovic
„Románský kostel sv. Petra a Pavla v Řeznovicích proslul nejen svým uchvacujícím vzhledem, ale i kamenem s tajemným jednoslovným nápisem. Pokusy o jeho rozluštění se nedařily. Až v padesátých letech minulého století orientalista Pavel Poucha usoudil, že jde o obdobu ujgurského písma, a slovo přeložil jako Marguzs, což odpovídá turecké verzi jména Markus, tedy Marek,“ nastiňuje v knize Záhady na dosah ruky: Fascinující tajemství české historie spisovatel a záhadolog Arnošt Vašíček.
Známý český autor se širokým rozsahem zájmů současně doplňuje důležitou okolnost. Ujgurské písmo používali ve středověku Kumáni, tedy naši staří známí nájezdníci a agresoři, účastnící se na podzim roku 1304 tažení ke Kutné Hoře přes nešťastnou Moravu. Přestože šlo původně o divoké pohany a kruté zabijáky, mnozí z nich postupem staletí přijali křesťanství, maďarské zvyky a kulturu. Ale jak se kámen s ujgurským nápisem ocitl v moravském kostele? A co bylo jeho původním účelem?
Jde o náhrobní desku cizího nájezdníka?
Pravděpodobně se jedná o středověký náhrobní kámen z hrobu padlého Kumána, který se jmenoval Margus (česky Marek). Pochází právě z doby výše uvedené Albrechtovy invaze? Zřejmě ano, přestože o tom historici ani badatelé nemají žádný nezvratný důkaz. Ale jak zdůrazňuje i Arnošt Vašíček, stěží lze předpokládat, že by nenáviděnému nepříteli kdosi z Moravanů vyrobil náhrobek. A to, jak dodává autor tohoto textu, zejména s přihlédnutím k hrozivému masakru v nedalekých Ivančicích.
Jaké tedy může být logické řešení dalšího kostelního mystéria? „Poblíž řeznovického kostela se prý nacházela mohyla, navršená na počest padlého kumánského náčelníka. Byl to kurgan (druh mohyly, typický pro některé asijské národy – pozn. redakce), v němž spočívalo tělo? Nacházel se náhrobek se jménem Markus původně tam, a teprve později byl přemístěn do kostela?“ nabízí možné vysvětlení mystéria opět Vašíček. Podle jiné a o něco pravděpodobnější teorie mohl kámen pocházet z nedalekého společného hrobu všech Kumánů. Kumánů, kteří byli zabiti během rabování Ivančic a jejich spolubojovníci je pohřbili během zmíněného válečného tažení.
Je poslední řešení znepokojivé historické záhady správné? A jaká další tajemství ukrývá krásná jihomoravská oblast?
Petr Koutský
Převzato z časopisu Záhady života
_20241201.jpg "Záhady života")
Vložil: Redaktor KL