Říkalo se jí česká Barbra Streisand, jenže skutečné slávy nikdy nedosáhla, odešla v 37 letech. Navíc, čím byla úspěšnější, tím tragičtější byl její osud. Tajnosti slavných

Foto: archiv

Popisek: Mimořádná zpěvačka a herečka Laďka Kozderková vždy vypadala starší. Při natáčení hudební komedie zdeňka Podskalského Trhák jí bylo pouhých jednatřicet let.

VIDEO Vždycky vypadala o deset let starší a do éterické divy měla na míle daleko. Laďka Kozderková ale byla tak jedinečná zpěvačka a herečka, že se nad konfekční velikostí jejího oblečení nikdo nezamýšlel. Navíc měla česká královna swingu krásnou tvář a úžasný smysl pro humor. Jenže čím víc se jí dařilo profesně, tím hůř na tom byla v osobním životě.

Původně se měla věnovat baletu, brzy ale bylo jasné, že jí ve škole jde mnohem lépe spíš vrh koulí. I když skvělá zpěvačka a herečka, která již ve dvaceti letech vypadala jako zralá žena, sice neměla ty správné fyzické ‘parametry‘, přesto se mohla stát hvězdou přinejmenším celoevropského formátu. Vládnoucí režim jí to ale neumožnil. Přesto zářila na muzikálové scéně i v komediálních filmových rolích a její pěvecké výkony, pedagogická činnost i přátelská povaha scházejí mnohým dodnes.

Již v raném mládí vypadala Laďka jako dospělá žena, významně k tomu přispěla i tehdejší móda

Při přípravě svého prvního profilového alba trvala Laďka Kozderková na tom, aby si mohla mezi písničkami povídat se svým přítelem Milošem Kopeckým. Vydavatelství však nad neobvyklým tvarem tak dlouho váhalo, až to nestihlo. Profilové album Já už vím vyšlo až dva roky po její smrti a Miloš Kopecký k němu napsal alespoň doprovodný text: „To, co se stalo, nás nesmí rozteskňovat. Řekněme si, že odjela někam k moři a že se jednou vrátí.“

Tatínek udával tón

Hudební tón udával jejímu celému životu především tatínek Ladislav Kozderka, známý brněnský skladatel a dirigent. Muzice se věnoval od mládí stejně jako jeho tři bratři. Nejstarší František sice pracoval v brněnské zbrojovce, ale svůj baryton uplatňoval alespoň jako náruživý zpěvák ve chvílích volna. Druhý bratr Richard vystudoval brněnskou konzervatoř a stal se violistou symfonického orchestru. Nejmladší Jiří se věnoval zpěvu profesionálně jako sólista opery.

V úspěšném televizním seriálu Návštěvníci

Laďčin otec působil mnoho let v brněnském rozhlase jako hudební redaktor, vedl orchestr a skládal. Díky účinkování s orchestrem v pražském Mánesu se seznámil se svou první ženou Helenou. V roce 1941 se jim narodila dcera Alenka, o čtyři roky později Blanka a pak 26. června 1949 ještě nejmladší Ladislava, která mu dělala největší radost, protože již od útlého věku projevovala mimořádné hudební nadání. I když jí babička prorokovala, že bude baletkou, s přibývajícími roky bylo stále jasnější, že by pro balet neměla ty správné tělesné dispozice. U zpěvu ale nebylo o jejích kvalitách pochyb.

Zazářila už ve dvanácti letech

Už jako malá absolvovala desítky pěveckých soutěží s písněmi svého tatínka, nikdy se nenechala rozhodit trémou a díky absolutnímu sluchu ji nikdy nikdo neslyšel zazpívat jediný falešný tón. Rozhlasoví posluchači ji poprvé uslyšeli v roce 1961. Hravá písnička Na klouzačce si rychle našla své publikum, a tak přibývaly další, jejichž autorem byl logicky tatínek. Užívala si i první natáčení s orchestrem Gustava Broma, zatímco z tatínka lil v režii pot proudem. Už tehdy suverénně swingovala, a tak bylo samozřejmé, že po základní škole zamíří na brněnskou konzervatoř.

S Luďkem Sobotou v bláznivé hudební komedii Hodinářova svatební cesta

Už v patnácti letech vypadala spíš na pětadvacet, a tak nikdy neměla nouzi o ctitele a nejednomu mladíkovi popletla hlavu. Na natáčení v brněnském rozhlase ji musela doprovázet maminka, protože ji muzikanti brali jako dospělou a leccos si k ní dovolovali. Po maturitě nastoupila na brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění a současně dostala hned několik nabídek na vystupování s velkými orchestry, a tak odvážně vykročila na dráhu popové zpěvačky. Počátkem roku 1968 dostala první divadelní příležitost v muzikálu Gentlemani, a tak si poprvé vyzkoušela žánr, který se později stal její doménou.

Ten, který ji hlídal po svém

Ve stejné době se seznámila s trumpetistou Tanečního orchestru Československého rozhlasu Richardem Kubernátem. Tatínek ho znal z Brna, důvěřoval mu, a tak ho požádal, aby dal na jeho dceru pozor během tříměsíčního turné po Sovětském svazu. O to překvapivější byl návrat, když se Laďka přivítala s tatínkem a sestrami na letišti větou:„Já vás všechny tak miluju, já čekám miminko.“ Otcem nebyl nikdo jiný než Richard, a tak se v červenci 1968 osmnáctiletá Laďka provdala za svého o čtvrt století staršího ‘ochránce‘.

První manžel, o čtvrt století starší trumpetista Richard Kubernát

V únoru 1969 se jim narodila dcera Lada, manželství však netrvalo dlouho. Čím byla Laďka úspěšnější, tím hůř se jí dařilo v soukromí. Kvůli Richardově lásce k alkoholu a drogové závislosti se počátkem 70. let rozvedli. Tento krach v osobním životě ale pro Laďku rozhodně neznamenal útlum pracovní.

Královna muzikálu

Počínající normalizace nebyla pro muzikál moc příznivá, a tak Laďka našla nové působiště v Hudebním divadle v Karlíně. V té době začalo v její práci převládat herectví nad zpěvem. Obstát v silné konkurenci nebylo jednoduché, prosazovala se jen pozvolna. Jednoznačným úspěchem se stala v roce 1973 její dohazovačka Tekla v Gogolově Ženitbě, kterou se Oldřich Nový loučil se svým publikem.

Jako Dolly Leviová v muzikálu Hello, Dolly!

Rolí, která jí zajistila přední místo v souboru, se vzápětí stala černoška Qeenie v muzikálu Loď komediantů. V písni „Já zas jen jeho ráda mám“ to rozbalila opravdu naplno a slavný dirigent Karel Vlach za svým pulíkem jen uznale pokyvoval hlavou. K této roli se váže i historka, jak se Laďka po představení ještě víc načernila, ověsila korálky a náramky, přisedla ke svému tehdejšímu příteli Vlastimilu Bedrnovi do auta a nechala se vozit po Praze. Dopraváci, kteří je zastavili, stoprocentně uvěřili jeho vysvětlení, že právě veze z letiště opravdovou černošku z Harlemu.

Konečně ten pravý

Kolega a přítel z divadla Rokoko Vlastimil Bedrna se stal v roce 1974 jejím druhým manželem a v roce 1976 se jim narodila dcera Vlastimila. Rodina se stala Laďčiným smyslem života a delší zájezdy odmítala, aby mohla být co nejvíc se svými dcerami. Chvíle volna velmi ráda trávila na chatě nedaleko Okoře, kde se často scházela celá její rodina.

Kolega a přítel z divadla Rokoko Vlastimil Bedrna se stal v roce 1974 jejím druhým manželem

Jejich společnou vášní bylo také vaření, takže bylo běžné, že Míla a Laďka skončili večer po představení v kuchyni a začali vařit. Laďčinými specialitami byly bramboráky a sekaná, kterou připravovala na každou premiéru jak v karlínském divadle, tak v divadle Na zábradlí, kde byl v angažmá její manžel.

Velkolepé roky

Na přelomu 70. a 80. let začala Laďka konečně dostávat role, odpovídající jejímu výjimečnému talentu, a stále častěji se objevovala i ve filmu, televizi a rozhlasu. Mimo jiné si zahrála ve filmechTrhák, Křtiny, Fešák Hubert či Zelená vlna. Účinkovala i v několika televizních seriálech a nezapomenutelné jsou její kreace v různých písničkových parodiích a scénkách, třeba v legendárních silvestrovských Techtle Mechtle

Se Stellou Zázvorkovou a Helenou Růžičkovou v jedné z nejslavnějších silvestrovských scének roku 1978

Laďky Kozderkové bylo v té době všude plno, do Karlínského divadla se jezdilo především na ni. V roce 1982 zazářila jako Dolly Leviová v muzikálu Hello, Dolly! a o rok později ztělesnila jednu z ústředních postav muzikálu Zvonokosy. Obě inscenace byly vyprodány na měsíce dopředu a z repertoáru zmizely až kvůli jejímu předčasnému odchodu.

Nekompromisní osud vystavil účet

Jakoby tvrdý osud chtěl vybrat daň za mimořádný úspěch, došlápl s na ni tím nejkrutějším způsobem na samotném vrcholu slávy. V roce 1984 onemocněla Laďka Kozderková rakovinou. Zpočátku byla léčba úspěšná, Laďka neztrácela optimismus a při docházkách na ozařování bavila všechny kolem sebe. Jenže choroba-zabiják se nehodlala vzdát.

S dcerkami Ladou a Vlastimilou

Trpké zkušenosti se zákeřnou nemocí poznamenaly i její tvorbu, v její interpretaci šansonů se náhle začaly objevovat hlubší a vážnější tóny. Písní „Já už vím“, která zazněla v televizním pořadu Abeceda K+X, se vlastně se svými diváky rozloučila. Počátkem října 1986, kdy byl pořad Abeceda vysílán, už byla trvale v nemocnici. Ještě se několikrát nechala ‘na revers‘ odvézt do divadla na představení Zvonokos, ale roli cikánky Izergil v připravovaném muzikálu Cikáni jdou do nebe už nedostudovala. Zemřela 17. listopadu 1986 v pouhých 37 letech.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská