Společnost pro ranou péči: Když se do rodiny narodí dítě s handicapem

Foto: Společnost pro ranou péči

Popisek: Společnost pro ranou péči, foto z akce

V životě každé rodiny se občas stávají věci, kterým by se každá matka, otec i sourozenci raději vyhnuli. Někdy jsou to události malicherné: Když dítě přinese domů špatné vysvědčení nebo si při všem svém dovádění rozbije koleno. Některým z nás se dostanou do vážnější situace jako je rozvod rodičů či nemoc některého člena rodiny.

Narození dítěte s postižením patří mezi ta složitá období, kdy doufáme, že se zkrátka probudíme ze snu a vše bude zase jako dříve.

Podívat se realitě do očí není v takové chvíli snadné a celé rodině dlouho trvá, než si zvykne s tím žít. Devět měsíců čekali narození zdravého dítěte, představovali si obdiv babiček, první úsměvy, slova, krůčky a nekonečné hraní. Otec už se těšil, jak svému synovi koupí k vánocům první fotbalový míč a za pár let ho povede na fotbalový kroužek. Tyto představy přemaže okamžik, kdy vám lékař oznámí, že všechny tyto vysněné činnosti s vašim dítětem možná nezažijete.

Celá rodina potřebuje odbornou pomoc a služby 

V těchto těžkých časech rodičům běží hlavou spoustu myšlenek o budoucnosti, které nejdou odložit ani na chvilku stranou. Bude mé dítě chodit? Bude mluvit? Uvidí někdy můj obličej? Jak to vše zvládneme? Kdo nám pomůže? Co máme vlastně teď dělat? Jak se mám ke svému dítěti chovat a pečovat o něj? Zvládnu se o něj postarat? Musím ho dát do ústavu? Všechny tyto otázky dotírají na mysl každého rodiče, který se právě dozvěděl, že jeho dítě je postižené.

Rodiče v tu chvíli potřebují pochopení a pomoc od svých blízkých, aby si našli ke svému dítěti cestu a sebrali všechnu svoji lásku a sílu pro to, aby situaci zvládli. Celá rodina potřebuje odbornou pomoc a služby, aby věděli, jak svoji sílu  napřít, aby se naučili nové rodičovské dovednosti a jak se starat o miminko se specifickými potřebami.

Společnost pro ranou péči má 48 pracovišť

Odborné služby a pomoc rodinám s dětmi s postižením poskytuje raná péče. V České republice je to sociální služba, ke které je třeba mít registraci a tu nyní má 46 pracovišť. A je to služba terénní: To znamená, že pracovníci rané péče - poradci a poradkyně rané péče - dojíždí do rodin k nim domů. Rodiče s postiženými dětmi tedy nemusí dojíždět do prostředí čekáren či center institucí mimo domov, zajišťovat si hlídání pro sourozence, brát si dovolenou a shánět dopravu. Dítě navíc ve svém prostředí lépe reaguje na nové podněty a doporučené stimulace. Poradci donesou s sebou  zajímavé hračky a pomůcky, které mohou rodičům půjčit.

Společnost pro ranou péči je organizace s celorepublikovou působností, provozuje 6 středisek rané péče v Českých Budějovicích, Brně, Ostravě a dvě v Olomouci. Zaměřují se na podporu rodin s dětmi se zrakovým, mentálním a kombinovaným postižením. Ze středisek vyjíždí poradkyně služebním autem nebo hromadnou dopravou. Vozí s sebou pomůcky a hračky pro dítě s postižením a pro jeho sourozence, doporučení, literaturu a filmy pro rodiče, informace a letáky pro místní dětské lékaře nebo učitelky mateřské školy. Ale nepoznáte je, když je míjíte na dálnici nebo na křižovatce. Aby respektovali soukromí rodičů, nemají označení rané péče na autech. Snad jen podle velikých tašek nebo krabic, které nesou do patra.

Starají se o 400 rodin

Jak říká Helena, jedna z maminek: „Dle všech ultrazvukových nálezů byla Karolínka slepá. Naštěstí jsme se stali klienty Střediska rané péče SPRP Olomouc, kam nás doporučil náš neurolog. Konečně jsme se měli koho na cokoli zeptat, měl nám kdo poradit. Mohli jsme si půjčit různé speciálně upravené hračky a setkat se s jinými rodiči, kteří mají také děti se zrakovým handicapem. Dostali jsme svoji poradkyni, která je skvělá. Jezdí za námi domů a učí nás, jak systematicky pracovat na tom, aby se Karolínky zrak vyvíjel a zlepšoval. Postupem času se její zrak opravdu zlepšuje a my jsme za to moc vděční.“

Společnost pro ranou péči se stará v současné době ročně o 400 rodin. Poradci u nich vykonají  k dvěma tisícům návštěv a  více než tisíckrát si s nimi telefonují, zašlou rodičům 5 500 písemných informací, doporučení a materiálů, uspořádají pro ně desítky seminářů a dva týdenní kurzy.

Díky této organizaci může mnoho rodičů i dětí opravdu říci DOMOV JE DOMA a ne v ústavu.

Zaujal Vás tento článek? Posílejte nám svoje názory i podněty na ');! Těšíme se na ně.

Vložil: Anička Vančová