Kočičí vrnění prý chrání srdce, buďte tedy dobroČIČInní, vyzývá kočičí spolek Kryšpín a jeho předsedkyně

Foto: Se svolením Lenka Němcová (stejně jako snímek v článku)

Popisek: Lenka Němcová s kočkou Bělinkou

ROZHOVORY NA OKRAJI: Předsedkyně spolku je Lenka Němcová. A my spolu s ní poodhalíme zákulisí fungování brněnského Kryšpína a řekneme si více o jeho záslužných aktivitách. Ale zastavíme se také u toho, proč pro kočky nejsou zdravé některé typy stravy, včetně mléka, či u toho, co je to „kočičí HIV“? Paní Němcová se s námi podělí o své letité zkušenosti...

Proč se váš spolek nazývá Kryšpín a kdo stál u jeho zrodu? 

Spolek je pojmenován po mém kocourovi Kryšpínovi, který mě naučil milovat kočky a spát. Měla jsem jej z Útulku Tibet, odkud mám i svou současnou kočku – hluchou bezzubou Bělinku. Charitativní kočičí spolek Kryšpín byl zapsán 21. den 21. roku 21. století, kdy má Bělinka svátek, založila jsem ho s dvěma kamarádkami a sháníme Kryšpínovým jménem peníze na fungování kočičích útulků na Moravě. Většina útulků u nás je totiž provozována na dobrovolnické bázi (stát, respektive místní samosprávy, je nepodporují), a tak můžou pomáhat jen díky darům hodných lidí a pomoci organizací, jako je ta naše. 

Odběhnu lehce mimo hlavní téma. Jak může kočka člověka naučit spát? Nás doma naše kočičí armáda naopak budí celou noc… 

Kočičí vrnění pomáhá uklidnit a odbourat stres. Než jsem si Kryšpína pořídila, usínala jsem i dvě hodiny, neustále se převalovala. Od chvíle, co usínal se mnou a zavrněl, usnula jsem hned a spala jak dřevo. To, že některé kočky své „otroky“, jak se majitelům koček ve vtipu říká, v noci budí, je fakt. Ta současná mi to dělá. Ale usínání a spánek jsou naprosto v pořádku a za krátké noční probuzení stojí. Kočičí vrnění chrání i srdce, některé zdroje uvádějí, že dokonce funguje jako „prevence výskytu kardiovaskulárních onemocnění". U majitelů koček údajně existuje až o 30 procent nižší riziko srdečního infarktu než u zbytku populace. 

Jak jsem pochopil, váš spolek plní vícero účelů. Můžete nám je v kostce představit a ve kterém z nich se cítíte být nejúspěšnější? 

Naším hlavním cílem je finanční pomoc útulkům a v té se nám, myslím, daří. Za tímto účelem máme zřízenou veřejnou sbírku s transparentním účtem číslo 2501927911/2010, ze kterého vše do koruny posíláme útulkům, nic si nenecháváme. Jak už jsem uvedla, stát u nás kočičí útulky téměř nepodporuje a nezřizuje a většina jich je provozována dobrovolnicky milovníky koček. Ty pečují o stovky koček, a ještě na pomoc kočkám shánějí peníze, kde se dá – a my jim s tím pomáháme. K 14. 12. 2024 jsme podporili 26 moravských kočičích útulků a 2 kastrační programy celkovou částkou 5.912.355,11 Kč. Když nám náhodou mezi prací a sháněním peněz pro útulky zůstane volný čas, snažíme se taky o osvětu v kočičí problematice, a to zejména v oblasti kastrací, které jsou jedinou humánní a účinnou metodou, jak zabránit utrpení tisíců koček, kocourů a hlavně koťat. 

Spolek Kryšpín provozuje rovněž vlastní e-shop. Co tam zákazník najde? Pochopil jsem správně, že obchod má spíše charitativní podobu, že? 

Ano, náš e-shop je dobroČIČInný, což znamená, že celý zisk z něj putuje do veřejné sbírky na pomoc opuštěným, nechtěným, zraněným, nemocným či týraným kočkám. Nabízíme v něm trička nebo tašky s logem Kryšpína, benefiční pohlednice, různé medailonky, kočičí pexeso nebo třeba darovací certifikáty. Jedním nákupem v našem e-shopu lidé podpoří 17 moravských kočičích útulků.

Zřídili jste rovněž vlastní kočičí antikvariát. Jak se daří této aktivitě a přijímáte do něj případné dary od podporovatelů? 

Antikvariát je zatím spíš doplňkovým zdrojem příjmů, lidi u nás knížky nakupují spíš výjimečně. A ano, knížky, které prodáváme, nám darují hodní lidé. Stejně jako další věci do facebookových aukcí, které pořádáme přibližně 4x ročně a jejich výtěžek taktéž pomáhá kočkám v útulcích. 

Kterépak předměty se dají dobře dražit v takové aukci? Jsou něčím výjimečné? 

Většinou jsou to jakékoli věci s tematikou koček – hrnky, tašky, trička, ponožky, kabelky, náušnice… Z druhé ruky i hand made výrobky. Úspěch má třeba i kosmetika. Moje mamka nám například háčkuje velké kočky v životní velikostit, které otáčí hlavou i ocasem, ty mají úspěch. A pak zkrátka vše, co se lidem už nehodí, ale jiným udělá radost. Pošlou nám to, my věci vyfotíme a vydražíme. Má to též ekologický aspekt, že se věci nevyhazují. 

Existují ještě nějaké další veřejné akce, které podnikáte, a zatím jsme je nezmínili? 

Naší největší akcí je Den koček s Kryšpínem. Ten pořádáme vždy v srpnu, kdy se 8. 8. slaví Mezinárodní den koček (my akci pořádáme vždy nejbližší víkend tomuto datu). Jedná se vlastně o velký bazárek, kde mají námi trvale podporované útulky své stánky a vše, co prodejem utrží, vloží na transparentní účty a použijí na provoz útulku. Třeba jejich veterinární výdaje jdou měsíčně do desetitisíců. Akci vždy doplníme také nějakou výstavou kočičího výtvarna a kočičí poradnou. Obdobnou akcí je v adventu Kryšpín na Provázku, kdy pořádáme jarmark přímo v centru Brna, v Divadle Husa na provázku. 

V souladu se svými cíli nabízíte chovatelům rovněž rady. Jde o placené konzultace? A dá se říci, které chovatelské chyby jsou nejčastější u chovatelů koček? 

Veškeré rady poskytujeme bezplatně. Nabízíme ale spíš rady spolkům v oblasti marketingu, PR a fundrasingu. Vždy s úsměvem říkáme, že nejsme odborníky na kočky, ale na získávání peněz pro ně. A nejčastější chyby? Nekastrování, neočkování, pouštění koček ven… Krmení koček kravským mlékem či lidským jídlem, zbytečný strach z nemocí FIV (kočičí HIV) a FeLV (kočičí leukemie), pouštění koček na nezabezpečená okna a balkony. 

Tady se s dovolením u několika bodů zastavím. Pročpak by kočka neměla dostávat mléko, nebo zbytky od oběda? Řekl bych, že to je u části chovatelů taková stravovací klasika, kromě jiného samozřejmě… Kočka a miska mléka, to je též obraz zažitý z mnoha pohádek… 

Z pohádek je taky znám obraz ježka s jablíčkem na bodlinách, a přitom ježci jsou hmyzožravci. Člověk je asi jediný živočišný druh, který pije mléko, jež je určeno „mláďatům“, i v dospělosti, a ještě bere mléko jiným živočišným druhům. Kravské mléko obsahuje mléčný cukr laktózu, na který kočičí organismus obvykle zareaguje průjmem. Na příkrm koťat bez maminky se tedy používá speciální kočičí mléko. První pomoc, když najdete koťata, je zahřát a hydratovat – podat vodu. Bez maminky bývají podchlazená a dehydrovaná. 

Přiznám se, že o „kočičím HIV“ či kočičí leukémii slyším poprvé. Jak se projevují a v čem se jich chovatelé zbytečně bojí? 

Lidé se bojí toho, že se nemoc přenese na ně, což není možné. Pouze mezi kočkami. Dále se bojí, že budou mít doma nemocnou kočku, a přitom je „jen“ pozitivní. Přirovnala bych to třeba právě k tomu HIV. To, že má člověk HIV, neznamená, že je nemocný, je pozitivní na vir. Nemocí je až AIDS. Člověk s HIV může žít spokojený život bez příznaků nemoci, stejně jako kočka s FIV, a navíc se říká, že FIV způsobuje u koček zvýšenou mazlivost. Nechci FIV a FeLV bagatelizovat, ale je škoda, když to kočky v útulcích odsoudí k tomu, že je nikdo nechce, i když jsou krásné a mazlivé a bez příznaků. Jsou naopak lidé, kteří chtějí jen FIV a FeLV kvůli jejich povaze a za ty jsme moc rádi. 

Rozumím, ale z informací, které jsem si také dohledával, vyplývá, že kočička sice může být léta bez potíží, ale když se rozvine kočičí AIDS, tak se u ní začnou projevovat různé nemoci. Přiznejme, že tohle třeba není věc, na kterou by všichni chovatelé měli trpělivost i ochotu. A skoro mě napadá, že takové kočičí nemoci by byly nakonec zajímavým tématem na samostatný rozhovor s nějakým veterinářem… 

Určitě je to téma na samostatný rozhovor s odborníkem – kočičím veterinářem, kterým já se necítím být. Nejsem odbornicí na nemoci koček, ale na kočičí fundrasing (získávání peněz pro neziskové rganizace). Jen je mi líto, že se tyto kočky hromadí v útulcích. Vnímám to tak, jako když se v komunismu zavírali postižení lidé v ústavech. A přitom dnešní doba ukazuje, že mohou žít kvalitní život v běžné společnosti. Za určitých podmínek. A tak je to i u FIV a FeLV koček. 

Mimochodem, jak funguje v praxi tzv. kočičí adopce? A jaké s ní máte zkušenosti? 

Co se adopcí týče, má to každý útulek nastaveno trošku jinak, ale v principu jde o to, že když si kočku z útulku adoptujete, zachráníte hned dvě. Jedné dáte domov a druhé uvolníte v útulku místo a ta může být zachráněna z ulice. Výhodou je, že kočku z útulku dostanete vykastrovanou, odčervenou, otestovanou a z mého pohledu největší výhodou je, že si můžete vybrat kočku povahově na míru, v případě, že si zvolíte starší. Stejně jako mezi lidmi, tak mezi lidmi a kočkami je důležitá „chemie“ a často se stane, že člověk si vybere nějakou kočku na fotce, ale z útulku odejde s jinou, protože se zkrátka zamiluje. A tak to má být! Někdo má taky rád kočky klidnější samotářky, jiný mazlivé, další hravé… A to u kotěte nepoznáte, jaké bude v dospělosti. Stejně jako u batolete. 

Vaše osobní činnost je volnočasová, nikoli honorovaná, jak jsem pochopil. Máte na další aktivity alespoň nějaké přispění kraje, státu či samospráv? 

Ano, pro kočky všichni pracujeme dobrovolně, bez nároků na honorář, spíš své spolky finančně dotujeme, i my náklady na provoz Kryšpína hradíme ze svého. Všichni v Kryšpínovi chodíme normálně do práce a pomáháme ve volném čase. Jak už jsem uvedla, samosprávy kočkám až na opravdu drobné výjimky nepomáhají, natož spolkům, jako je ten náš. Pro vaši představu: V Jihomoravském kraji je v útulcích registrovaných u Státní veterinární správy 1 462 oficiálních míst pro kočky a z toho 1 271 nabízí ve svých útulcích = spolcích dobrovolníci, tedy 87 %! Zkrátka nebýt milovníků koček, kteří kočkám ve svém volném čase nebo v penzi dobrovolně pomáhají, ocitnou se tisíce koček u nás bez pomoci. Bohužel kočičí spolky nepodporují ani firmy, i když si příspěvek mohou odečíst ze základu daně, a to mě hodně mrzí. Asi mezi jejich řediteli a vedoucími nejsou kočkaři… 

Tak třeba toto interview nějakého dobroČIČInného manažera nebo podnikatele vybudí ku pomoci, kdo ví… Jak vypadá obecně situace v útulcích a jak konkrétně třeba v únoru 2025? Najde v nich místo každá kočička? Nebo se při nedostatku míst toulavé kočky utrácejí? Kdy je vlastně zákonně možné či eventuálně nutné kočbu bez domova utratit? 

Kočku bez domova rozhodně jen tak utratit nelze! Tzv. uspání – eutanazie je možná pouze z důvodů ukončení trápení zvířete a může to udělat pouze k tomu kompetentí veterinář. O toulavé kočky se mají dle zákona starat obce, ale nedělají to! Místo nich pomáhají dobrovolníci, ale bohužel není v jejich silách pomoci všem. Aktuálně jsou útulky plné po velmi náročné sezoně 2024, v „našich 17 útulcích“ se vyskytuje téměř 2 000 koček, a protože přes zimu je přece jen méně vyhozených koťat, soustředí se v této době třeba právě na kastrace volně žijících koček, které nemají majitele. Místo pro každou kočičku se i tak bohužel nenajde, mnohdy ani ne pro zraněnou, natož toulavou. Dokud nezačnou pomáhat místní samosprávy tak, jak mají, situace bude dál neúnosná. 

Chápu-li správně, samosprávy mají tuto povinnost ze zákona, ale nekonají? Je to tak? Nebo jsou spíše lhostejné? Proč podle vašeho názoru? U jednotlivých obcí bych to snad chápal, ale z jakého důvodu se třeba více neangažují kraje? Nebo v praxi všichni trochu zneužívají to, že se snaží právě řada dobrovolníků? 

Je to tak, zneužívají toho, že dobrovolníci to řeší za ně a většině politiků je navíc bohužel to, že někde trpí kočky a koťata, úplně lhostejné. A nikdo je zatím za nedodržování zákonů netrestá. Dle platné legislativy ČR je obec povinna se postarat o toulavá a opuštěná zvířata. A to zřízením a provozováním útulku pro zvířata sama, nebo ve spolupráci s dalšími obcemi, či jinou osobou. Další možnost je zařídit si smlouvou spolupráci s již fungujícím útulkem a odchytovou službou. Obec má povinnost zajistit těmto zvířatům úhradu nákladů spojených s odchytem a jejich izolací, umístěním v útulku a veterinární péči. Pokud je nalezen chovatel zvířete, hradí tyto náklady on. Z uvedeného vyplývá, že povinnost mají obce, nikoli kraje. A i přesto to některé kraje řeší, jde o osvícenost politiků. Z tohoto ohledu se u nás v Jihomoravském kraji blýská na lepší časy, ale nechci to zatím zakřiknout…

Občas se v médiích objevuje téma čipování koček. Co si o této věci myslíte? Co by to mohlo přinést pozitivního, ale i naopak?

Čipování určitě ano! Když už lidé pouštějí kočky ven a riskují tak, že se kočka ztratí, srazí ji auto nebo třeba postřelí myslivec, měly by mít kočky čip, aby se v těchto případech, pokud je někdo najde, dostaly ke svým majitelům. My často říkáme, že útulky nedělají celé dny nic jiného, než že zachraňují ty, kterým někdo dopřál svobodu. Proto jsme proti tomu, aby lidi pouštěli kočky ven – víme, co vše jim tam hrozí. Sitauce venku se za posledních 100 let výrazně změnila. Jediné, co na čipování vidím negativního, je to, že není povinné. 

Tady se opět ozvu jako dlouholetý venkovan. Předpokládám, že rada o nepouštění koček ven míří spíše na občany větších měst, že? Přiznám se, že na vesnici či maloměrtě si nedovedu představit, že kočka je zavřená jen v domě. Tady se spíše řeší, kam ji ve vnitřku domu pouštět, kdy, jak často a jaké jí vymezit plochy, a kam už zvíře určitě nesmí… Leckdo ji třeba pouští jen do seníku na půdě… 

I na vesnici vám přece může kočku srazit či přejet auto. Častěji než ve městě tady třeba hrozí pokousání psem nebo postřelení myslivcem. Může se nakazit i zmíněnými FeLV a FIV. Měli jsme třeba i otravu slimákem, který byl „ošetřen“ jedem a kočka ho snědla. Ale uvědomuji si, že na venkově je to složité. Úplně by možná stačilo, kdyby venkovští chovatelé své kočky, které pouštějí ven, kastrovali, očkovali, odčervovali a čipovali. Ani to se bohužel důsledně neděje. Leckdy tak dochází k vyhazování koťat do polí, lesů, luk… Což je trestné týrání zvířat! A kočku sraženou autem řeší místo jejich majitelů dobrovolníci v útulcích, protože se neví, čí je…  

Když vás bude chtít podpořit některý z našich čtenářů, co pro vás může udělat? Nebo co by vám nyní pomohlo nejvíce? 

Nám pomůže finanční dar, který můžeme poslat dál – a útulky jej použijí na to, co zrovna aktuálně nejvíc potřebují. Ideální je nastavit trvalý příkaz na menší částku měsíčně, která nebude chybět, a podporovat tím útulky pravidelně, dát jim finanční jistotu. Když bychom sehnali 834 pravidelných dárců jedné stokoruny měsíčně, byl by to pro kočky v útulcích milión ročně! Průměrné náklady na kočku v útulku za měsíc nám při poslední analýze vyšly na 1.719,33 Kč, což znamená, že při počtu 100 koček, což je v útulcích takový průměr, je to 171.933 Kč na měsíc. Tato vysoká průměrná cena vychází především z vysokých vstupních nákladů na veterinární péči, neboť kočky se dostávají do útulků v zuboženém stavu, často vážně zraněné nebo nemocné, téměř vždy nekastrované, neočkované, neodčervené. 

S jakými nejhoršími zraněními jste se zatím setkala v praxi u opuštěných nebo z domu vyhozených koček? 

Nejčastější vážná zranění jsou zlomeniny a otřesy mozku po srážce s autem. Zaznamenáváme i postřelení, třeba jsme měli kocourka, který měl v hlavě 6 diabolek. Přežil, ale oslepl. Loni jsme v Brně řešili týrané kotě, které daroval kdosi na inzerát do dobrých rukou. Bylo popálené na několika částech těla, mělo opálené uši a fousky, zlomeniny, zlomený ocásek… Podávali jsme trestní oznámení. Velmi smutnými případy jsou zubožené kočky. Nemocné kostry potažené kůží, v žaludku igelit, protože byly hladové a nic jiného nenašly… Atd. 

To je dost smutné číst i poslouchat. – Každopádně děkuji za milé povídání, a bude-li mít kdokoli chuť a čas přispět či pomoci, a nezůstane jenom u čtení, odkazujeme zde také na internetové stránky spolku https://www.spolek-kryspin.cz. 

Je to smutné, ale tím se nenecháme zastavit. Já to beru tak, že pomáháme kočičí svět dělat lepším a smutek ani občasná beznaděj nás nesmí zlomit! Co by bez nás kočky dělaly, kdybychom se zhroutili! Musíme vydržet a moc díky za tento článek a zároveň i těm, kteří s námí pomáhají! Ať končíme pozitivně.

Vložil: Radovan Lovčí