Lamželezo jak ze starého filmu aneb Kam zmizel nekorunovaný král brněnského hantecu. Tajnosti slavných
22.11.2024
Foto: Se svolením České televize
Popisek: Franta Kocourek v dokumentu Jiřího Vondráka Král železa a smíchu
Velký znalec brněnského hantecu byl jako vystřižený z prvorepublikových estrád. Vedle svalů mu ale nechyběly intelekt, vypravěčský talent a nezničitelný smysl pro humor. A když náhle zemřel, lidé si mysleli, že je to jen jeho další fór.
Až vás v Brně pošlou na Prygl šalinó, možná budete úplně v pasti. Pokud tedy nejste právě znalcem. Nejuznávanějším odborníkem na brněnský „hantec“, který se rodil během staletí, byl považován František Kocourek alias Boris Tiger nebo Zlatý Torro. Bavič, silák a občas i herec, který za svůj krátký život stihl ovlivnit velkou část své generace, se proslavil řadou happeningů, z nichž dodnes vychází ve svých vystoupeních Miroslav Donutil.
Neukázněný talent
Jeden z nejvýraznějších představitelů brněnské bohémy se narodil 21. února 1947 ve čtvrti Řečkovice a rodnému městu zůstal věrný celý život, přestože ho znala celá Evropa. Už od dětství vynikal nejen mimořádnou fyzickou silou, ale také smyslem pro humor a vypravěčským talentem. Jeho vzory se stali především otec, který zápasil za Český atletický klub Hellas, a strýc, dva známí hecíři a sedmilháři z řečkovických hospůdek. František se sice vyučil písmomalířem, příliš něžné řemeslo mu ale nevonělo, takže se živil vším možným. A nakonec svými svaly. Už ve třinácti letech začal doma sám trénovat, v roce 1962 byl přijat jako zápasník do tréninkového střediska tehdejší Rudé hvězdy v Pisárkách, k vrcholovému sportu mu ale chyběly kázeň a trpělivost.
Vídeňský start
Koncem šedesátých let využil uvolnění poměrů, vyrazil k sousedům do Rakouska a prosadil se ve vídeňských barech a kabaretech. Trhal balíčky karet a telefonní seznamy, ohýbal železné pruty, nechal si na hrudi rozbíjet kameny, lehal si pod jedoucí auto… A vystoupení, připomínající produkce pouťových siláků z doby Rakousko-Uherska a první republiky, kteří byli od počátku jeho vzorem, měla úspěch. Po návratu se živil, čím se dalo, mimo jiné rozvážel uhlí. V siláckých produkcích ale pokračoval, přestože leckdy byly hodně nebezpečné. Věhlas a svérázný smysl pro humor ho nakonec dovedly až na jeviště a před kameru.
Král bohémů
V roce 1971 ho režisér Jiří Štědroň poprvé obsadil v Mahenově divadle, jako sluhu Petra v představení Romeo a Julie. Ve stejném roce se oženil a na jeho svatbě nechyběl tehdejší brněnský umělecký svět, od Petra Ulricha přes Petra Nováka po tehdejšího studenta JAMU Jiřího Bartošku. Manželství se ale po třech letech rozpadlo. Když začal v roce 1974 účinkovat v Divadle na provázku, byl už brněnskou i českou legendou. Poprvé si zahrál v komedii Milana Uhdeho Profesionální žena a stal neodmyslitelnou součástí slavné brněnské scény. Jako kaskadéra či komparsistu ho můžeme vidět například v sportovním dramatu Tím hůř, když padnou či v Baladě pro banditu, jako Sysifa II. ve válečném dramatu Kára plná bolesti či jako Hubičku v rodinné komedii Páni Edisoni.
Málem slavíkem
Srandu si dělal ze všeho a ze všech a jeho legrácky často přesahovaly i hranice černého humoru. Pověstné bylo jeho přátelství se slaboduchým zpěvákem Rudym Kovandou, z kterého v roce 1975 málem udělal Zlatého slavíka. Přišlo se na to na poslední chvíli a byl z toho pořádný poprask. Kovandu a jeho skupinu Los Brňos pak podporoval dál a vlastně mu tím dal smysl života. Jako znalec brněnského hantecu napsal několik povídek a hostoval v řadě zábavných pořadů. V roce 1978 ale havaroval s uhlířským vozem a navzdory nevyjasněným okolnostem byl odsouzen na dva a půl roku nepodmíněně. A tehdy dostal první infarkt.
Frankie, zdar!
Po sametové revoluci dál vystupoval v televizi, často i v zahraničí, jeho život se ale změnil a řada přátel ho opustila. Dne 7. července 1991 si zašel během výletu na oběd do hospody Hrdá Ves ve Víru na Bystřicku. Žertoval s hosty, pak se otočil k Frantovi Kocmanovi, řekl „Frankie, zdar“ a položil mu hlavu na rameno, jako by si chtěl odpočinout. Přivolaný lékař už ho nedokázal zachránit. A když byla smutná zpráva zveřejněna, lidé si mysleli, že je to jen jeho další fór. Jeho kamarád, režisér, spisovatel a hudebník Jiří Vondrák o něm natočil v roce 2017 k nedožitým sedmdesátinám dokument Král železa a smíchu a k třicátému výročí jeho smrti byl v létě 2021 odhalen jeho pomník v řečkovickém parku u kostela sv. Vavřince. „Člověk jako Franta tady dnes chybí a byl by tady hrozně potřeba,“ prohlásil Miroslav Donutil při jeho odhalení.
(Zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Divadlo Husa na provázku, Encyklopedie Brna, iDnes, Česká televize)
Vložil: Adina Janovská