Vystec v moravském Manchesteru. Výročí Jakuba Vosáhla
26.05.2023
Foto: Se svolením BVV (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Brněnské výstaviště
Prýgl, Špilas, Krpole… Vedle notoricky známých místopisných označení zná brněnský hantec i lokaci „vystec“. Její identifikace není tak složitá. Vystec či výstec je samozřejmě Výstaviště. Centrum veletrhů, které proslavilo Brno pro celém světě, bylo otevřeno právě před 95 lety.
O Brnu se dá říci, že bylo v českých zemích průmyslovým průkopníkem. Manufakturní úřad a Půjčovní banka daly rozvoji podnikání institucionální zázemí hluboko v 18. století a krev průmyslové revoluce sem začala proudit železnicí z Vídně už roku 1839. Pouhých devět let poté, co historicky první železnice světa začala vozit cestující mezi Liverpoolem a Manchesterem. Mimochodem, „moravský Manchester“ se stal oblíbenou přezdívkou industriálního centra, které tak jako jeho anglický předchůdce sázelo na textilní průmysl.
Devatenácté století tedy bylo zlatou érou jihomoravské metropole, která si v mnoha směrech udržovala tempo průkopníka a tvůrce trendů. I kvůli politickým rozdílům mezi Čechy a Moravou se postupně začínala rozvíjet rivalita s Prahou a významným triumfem města na Vltavě se roku 1891 stala Jubilejní zemská výstava.
Na této hospodářské, kulturní a společenské výstavě zaujaly nejen exponáty, demonstrující tehdejší světovou úroveň českého průmyslu, ale i samotný výstavní pavilon v Holešovicích u Stromovky, který architekt Bedřich Münzberger s inženýrem Františkem Prášilem postavili originální metodou kombinující ocelovou konstrukci se sklem, která dala budově styl tehdy módní secese.
Úspěch pražské výstavy podnítil v Brně působící Českou hospodářskou společnost pro markrabství moravské, aby držela krok. Nakonec Brno bylo skutečným průmyslovým centrem, po zbourání opevnění v šedesátých letech navíc prudce expandující.
Plány na velké výstavní fórum existovaly už před první světovou válkou, která je ale samozřejmě dala k ledu. Definitivní rozhodnutí o stavbě učinil až za Československé republiky Moravský zemský výbor, a to v srpnu 1923, když odezněla poválečná ekonomická krize. Ta Brno, napojené na Vídeň a Rakousko, nyní za hranicemi, zasáhla poměrně tvrdě.
Ne, že by se do té doby v Brně nepořádaly výstavy a trhy. Brno mělo a dodnes má velmi autentickou tradici trhů na náměstích v centru města a pro výstavy byl využíván stadion Sokola na Kounicově ulici.
Pro velký výstavní areál se nabízely dvě nejvhodnější lokality. Prostor nedaleko Králova pole a pozemky v Pisárecké kotlině. Tamních 58 hektarů vlastnil zcelil právník a podnikatel Viktor Bauer, který zde provozoval cukrovar a vlastnil pole. Také proto nakonec padla volba na Pisárky.
Do vypsané architektonické soutěže se přihlásilo 11 návrhů, z nichž byl jako vítězný vybrán projekt pražského architekta Josefa Kalouse, ale pro urbanistické řešení byla nakonec zvolena koncepce brněnského architekta Emila Králíka. Kalous realizoval dominantu Pavilonu A, též zvaného Obchodně průmyslový palác.
Železobetonová konstrukce s prosklenými stěnami, tvořící tvar ústřední kruhové rotundy se dvěma křídly ve tvaru písmene V, byla postavena v letech 1927-1928 za 230 dní.
Brněnské výstaviště
Dominantou výstaviště bylo „áčko“ až do roku 1959, kdy byl postaven kruhový Pavilon Z. V jeho místě se původně měla nacházet rozsáhlá zahrada a poblíž měl být vybudován sportovní stadion. Tato idea se do Pisárek vrací až po sto letech, neboť se v areálu výstaviště plánuje nová brněnská hokejová hala.
Výstavba celého areálu probíhala od roku 1927 pouhých 14 měsíců, takže veletržní prostor mohl být slavnostně otevřen již 26. května 1928. Rozsáhlá expozice Výstava soudobé kultury v Československu byla oslavou desátého výročí republiky a propagací jeho úspěchů ve všech oblastech lidské činnosti.
Výstavu koncipovanou Janem Mášou si v srpnu na návštěvě Brna prohlédl prezident Masaryk. Rodák z Hodonína a předválečný poslanec za jihomoravský venkov měl i k regionální metropoli vždy blízký vztah.
Brněnské výstaviště
Samo výstaviště se stalo oceňovaným stavebním komplexem, laděným do dobově populárního funkcionalismu, který nabádal k práci se sklem a dalšími moderními materiály. Jednotlivé pavilony byly vizitkami československé architektonické elity. Bohuslav Fuchs obeslal svými návrhy hned několik pavilonů, nakonec se podle jeho projektu stavěl Pavilon Brna. Prosvětlený cihlový hranol u vstupu na výstaviště je laděn dohromady se sousedním Pavilonem Morava od místního barda Vlastislava Chrousta. Původně je doplňoval ještě Pavilon města Prahy.
Železobetonový Pavilon Akademie výtvarných umění v Praze, který byl zamýšlen pro výstavy výtvarného umění, vytvořil Josef Gočár.
I přes nástup Velké hospodářské krize se Výstavní akciové společnosti, která areál provozovala, dařilo pořádat v Brně dva až tři veletrhy ročně. Vzhledem k ambicioznímu pláni vykoupit všechny pavilony se ale zadlužovala.
Brněnské výstaviště
V roce 1938 dostala v dramatických časech areál k dispozici československá armáda, po 15. březnu 1939 naopak sloužilo armádě německé. To vedlo k jeho těžkému poškození během válečných operací, takže se dokonce zvažovalo o jeho zrušení.
Proti se ale postavili Brňané, kteří areál pojali za svůj a odpracovali na jeho obnově mnoho brigádnických hodin.
Velkolepý návrat slávy představovala v roce 1955 1. výstava československého strojírenství. Po několika letech následoval i mezinárodní strojírenský veletrh. Dva a půl milionu návštěvníků, třináct tisíc zahraničních hostů a sláva Brna po celém světě. Na akci, která vedla z nezbytnému rozšíření všech kapacit na největší výstavní prostor v Československu, navázalo množství dalších mezinárodních veletrhů. Pro ubytování hostů vyrostl u výstaviště hotel Voroněž a v centru města hotely International a Continental.
Popularitu si výstavní areál s fungujícím zázemím drží i po roce 1989. Akciová společnost Veletrhy Brno zde provozuje asi čtyřicet výstavních akcí ročně. Pavilon Z je oblíbeným centrem kulturních akcí, v minulosti se zde konaly i sjezdy největších politických stran – ODS i ČSSD.
A pokud by se do května příštího roku stihla postavit hokejová hala, mělo se zde na mistrovství světa sejít každý den čtrnáct tisíc fanoušků.
Kdyby dnes brněnské výstaviště bylo poškozeno tak jako na konci války, nejspíš by si místní opět dali brigádu na jeho obnovu. S hantecovým označením „vystec“ se stal součástí průmyslové identity moravského Manchesteru a patří k němu stejně neoddělitelně jako Špilas nebo Prýgl.
A mimochodem: Každý rok tu pořádají „Vystec Fest“.
Zdroje: Wikipedia, Brunn, BVV
Vložil: Jakub Vosáhlo